Edin Džeko (* 17. března 1986 Sarajevo, Jugoslávie, dnešní Bosna a Hercegovina) je bosenský fotbalový útočník působící v německém fotbalovém klubu Schalke. Během kariéry se etabloval mezi nejlepšími světovými útočníky. Je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů Bosny a Hercegoviny v dějinách.
Profesionálním fotbalistou se stal v bosenském klubu Željezničar, odkud odešel do českého FK Teplice. Po sezóně 2006/07 stanul jako druhý nejlepší střelec v české lize a v důsledku toho přestoupil do Wolfsburgu. Ve své druhé sezóně v německé Bundeslize slavil zisk mistrovského titulu, když se stal součástí obávaného útoku po boku brazilského útočníka Grafiteho. V následující sezóně mu za 22 gólů náleželo první místo v žebříčku ligových střelců. V době dalšího přestupu byl historicky nejlepším střelcem v klubové historii. Roku 2011 zamířil do Anglie k Manchesteru City a v sezóně 2011/12 pomohl vyhrát anglickou Premier League, když v dramatickém závěrečném kole přispěl gólem k výhře 3:2, zaručující klubu titul po 44 letech, a ještě navíc na úkor městského rivala. Mistrovský titul oslavil i v sezóně 2013/14. V roce 2015 spojil klubovou kariéru s AS Řím, hrajícím italskou ligovou soutěž Serii A. Jejím nejlepším střelcem se stal v sezóně 2016/17, kdy vstřelil 29 gólů. V další sezóně se spoluhráči dosáhl semifinále Ligy mistrů UEFA, což byl nejlepší výsledek římského klubu v Evropě po více než 30 letech. AS Řím opustil jakožto třetí nejlepší střelec klubové historie. V roce 2021 posílil Inter Milán, jiný italský klub. S ním opanoval italský pohár a italský superpohár.
Účastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde jeho rodná země vystupovala poprvé. Po světovém šampionátu převzal kapitánskou pásku. Je historicky nejlepším střelcem bosenské fotbalové reprezentace a jejím prvním hráčem se 100 a více starty. Třikrát získal ocenění Idol Nacije (v překladu Idol národa), což je cena udělovaná fotbalistovi roku v Bosně a Hercegovině. Získal ji za roky 2009, 2010 a sezónu 2011/12.
Klubová kariéra V letech 1996 až 2005 působil v klubu FK Željezničar Sarajevo, kde si ho všiml český trenér Jiří Plíšek, který Željezničar vedl v sezoně 2004/05. Ten přivedl talentovaného útočníka do České republiky. V létě 2005 Džeko podepsal čtyřletou smlouvu se severočeským klubem FK Teplice. Hned se však neobjevil v prvoligovém „áčku“, nejdříve putoval na hostování do FK Ústí nad Labem, kde opět hrál pod trenérem Plíškem. V 15 zápasech druhé ligy vstřelil 6 gólů a v zimní přestávce se vrátil do Teplic.
Na jaře 2006 debutoval v české nejvyšší soutěži, ve 13 zápasech dal 3 branky, což vzbudilo pozornost například německého klubu Energie Cottbus, avšak z přestupu sešlo. V následující sezoně 2006/07 se už stal nejlepším střelcem svého týmu, když se trefil třináctkrát, díky čemuž si vysloužil ocenění pro nejlepšího cizince v lize. Jeho výkony rovněž nezůstaly u zahraničních klubů bez odezvy. V létě 2007 přestoupil z Teplic do bundesligového Wolfsburgu za cca 4 miliony € (112 milionů korun).
Wolfsburg náhled|Edin Džeko oslavující titul v německé lize (2009)
Na začátku srpna 2008 započala německá fotbalová sezóna. Džeko vstřelil první dva góly v přípravě proti SV Leiferde z nižší ligové soutěže a Wolfsburg bez obtíží vyhrál 10:0. První ligový start v základní sestavě mu trenér dopřál 22. září v zápase s Energií Cottbus (Chotěbuz) a Džeko tento debut využil k tomu, aby se jedním gólem po 22 minutách podílel na výhře 2:1 venku. Dne 1. prosince byl vyslán na hřiště ve druhém poločasu za stavu 0:2 s Eintrachtem Frankfurt a jedním gólem pomohl k domácí remíze 2:2 a záchraně bodu. Pod vedením trenéra Felixe Magatha si mužstvo z Dolního Saska pátým místem v konečné ligové tabulce sezóny 2007/08 zaručilo účast v Poháru UEFA. Džeko k tomu přispěl osmi góly a sedmi asistencemi.
Autoritativní Magath nechal své svěřence podstupovat značnou fyzickou přípravu a v jeho fyzickém fotbalovém pojetí Džeko uspěl. Nastupoval po boku brazilského útočníka Grafiteho, které oba podporoval jiný bosenský fotbalista, tvůrce hry Zvjezdan Misimović. Ačkoli se začátkem března Wolfsburg poroučel z domácího poháru po vyřazení Werderem Brémy (porážka 2:5), stačilo Džekových šest gólů na to, aby se stal nejlepším střelcem tohoto poháru. Oba hrotoví útočníci byli zodpovědní za dvě třetiny gólů a zatímco Džeko nastřádal 26 gólů, Grafite si 28 góly zaručil střeleckou „korunu“. Dvojice dohromady nastřílela 54 gólů a překonala 53 gólů tandemu Bayernu Mnichov ve složení Gerd Müller—Uli Hoeneß ze sezóny 1971/72. Džekova potence se ukázala především na jaře 2009, ve druhé části ligové sezóny vyšel střelecky naprázdno jen ve čtyřech zápasech a disponoval průměrem jednoho gólu na 101 minut. Wolfsburg vybojoval první titul své klubové historie, když 23. května v posledním 34. kole zdolal 5:1 Werder i díky Džekově gólu. Dotahující se Bayern Mnichov skončil druhý s mankem v podobě dvou bodů a také proto, že Wolfsburgu o měsíc dříve podlehl 1:5. Pod touto dubnovou výhrou se Džeko podepsal dvěma góly. V hlasování o nejlepšího hráče roku německé ligy ocenili Džeka jeho kolegové z řad ligových fotbalistů.
V březnu 2010 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Dolního Saska za rok 2010, když získal přibližně polovinu ze 214 hlasů. V sezóně 2009/10 se stal s 22 góly nejlepším střelcem německé Bundesligy. Německý svaz profesionálních fotbalistů jej zvolil nejlepším útočníkem sezóny. Dne 28. srpna 2010 se Džeko stal nejlepším ligovým střelcem Wolfsburgu, když s 59 góly během 96 zápasů překonal argentinského útočníka Diega Klimowicze, jenž skóroval 57krát ve 149 zápasech.
Manchester City V lednu 2011 přestoupil do Manchesteru City za 27 milionů £ (32 milionů €), přičemž na přestupu vydělaly díky programu solidarity Mezinárodní fotbalové federace FIFA i oba severočeské kluby Teplice a Ústí nad Labem (Teplice 6 mil. Kč, Ústí nad Labem 2 mil. Kč). Anglický klub a bosenský hráč se dohodli na čtyřapůlleté smlouvě. Částka vynaložená za jeho služby jej učinila šestým nejdražším přestupem směrem do Premier League. Pro klub z Manchesteru představoval druhý nejdražší nákup po Robinhovi příchozímu v létě 2009. Kromě jiného došlo k překonání přestupu Elvira Baljiće do Realu Madrid z roku 1999, do té doby nejdražšího fotbalisty původem z bývalé Jugoslávie. Útočník v tu chvíli poněkud postrádal zápasovou praxi, neboť v Německu se přes zimu nehrálo.
Sezóna 2010/11 Pod trenérem Robertem Mancinim debutoval v zápase proti Wolverhamptonu 15. ledna 2011, kde si připsal asistenci u gólu Yaya Tourého. Utkání skončilo vítězstvím Manchesteru City 4:3. Když nastoupil v zápase FA Cupu 30. ledna na hřišti Notts County, podařilo se mu vstřelit vyrovnávací gól na konečných 1:1. Později, 20. února, se podílel na odvetné výhře 5:0 a postupu – to nahrával na gól Carlose Téveze, který mu asistenci posléze oplatil. Čtyři dny na to se trefil dvakrát proti Arisu Soluň v Evropské lize a pomohl postupu do osmifinále. Ve venkovním zápase 25. dubna proti Blackburnu vstřelil jediný a tedy vítězný gól, jeho první v anglické lize. Do finále o Pohár FA 14. května nezasáhl a jen z lavičky náhradníků pozoroval vítězství 1:0 proti Stoke City, která klubu přisoudilo vůbec první trofej od roku 1976. V závěrečném kole 22. května bojovali Citizens o Ligu mistrů a dostali se do vedení 1:0. Džeko vešel na hřiště Boltonu jako střídající „žolík“ a druhým gólem zápasu zaručil venkovní výhru 2:0, která klubu zaručila nejprestižnější evropskou soutěž pro další sezónu. Třetí místo bylo pro Manchester City nejlepším umístěním od roku 1977.
Sezóna 2011/12 150px|náhled|Edin Džeko ve dresu Manchesteru City (18. července 2011)
Střelecká fazóna v srpnu na začátku nové ligové sezóny mu vynesla jeho první (a jedinou) cenu pro nejlepšího hráče měsíce v Premier League. Upozornil na sebe zejména čtyřmi góly vsítěnými na konci srpna do branky Tottenhamu při venkovní výhře 5:1. Před ním se v klubu čtyřmi góly v soutěžním klání ještě nikdo neblýskl.
V ligovém zápase Manchesteru City 16. ledna 2012 padl jediný gól, a to po Džekově hlavičce do branky Wiganu. Vítězný gól tímto zaručil udržení první příčky tři body před pronásledovatelem z druhé části města Manchester. Při domácí výhře 3:0 nad Blackburnem 25. února se prosadil hlavou, když navyšoval vedení na 3:0 jako střídající hráč. Od února se střelecky trápil a prohloubil obavy reprezentačního trenéra Safeta Sušiće ohledně Džekova herního vytížení, ve dresu Citizens totiž dostávali přednost jiní hvězdní útočníci Sergio Agüero, Mario Balotelli a Carlos Tévez. Mezi údajnými zájemci o útočníkovy služby byly týmy Juventus a Bayern Mnichov. V posledním kole 13. května na domácí půdě proti Queens Park Rangers prohrávali Citizens v základní hrací době 1:2, ve druhé minutě nastavení však srovnal Džeko, který posléze asistoval vítěznému gólu Agüera na 3:2 v páté minutě nastavení. Manchester City se bodově dotáhl na městského rivala United a díky lepší gólové bilanci získal mistrovský titul na jeho úkor a poprvé po 44 letech.
Sezóna 2012/13 náhled|vlevo|Edin Džeko se spoluhráči Sergiem Agüerem a Davidem Silvou
Obhajobu zahájili Citizens výhrou 3:2 nad Southamptonem 19. srpna 2012, na které se jedním gólem podílel i Džeko. V základní skupině Ligy mistrů po sedmi minutách pobytu na hřišti otevřel v 68. minutě skóre zápasu na stadionu Realu Madrid, anglický tým ale dvakrát vedení promrhal a nakonec 2:3 prohrál. Úvodní zápas v tzv. „skupině smrti“ v bodový zisk nevyústil. Nechtěnou, ale důležitou roli gólového „žolíka“ potvrdil opět proti Tottenhamu 11. listopadu, kdy vítězným gólem upravil skóre na 2:1.
Skupinovou fázi Ligy mistrů zakončil tým na posledním čtvrtém místě, a na jaře si proto v Evropě již nezahrál. Jakkoliv byl Džeko nejproduktivnějším střelcem týmu se 14 góly, za nejlepšími střelci Premier League Robinem van Persiem (26 gólů) nebo Luisem Suárezem (23 gólů) zaostával. Druhé místo v ligové tabulce 11 bodů za Manchesterem United doplnila nečekaná prohra ve finále FA Cupu s Wiganem.
Sezóna 2013/14 Prvním ligovým soupeřem výběru nového trenéra Manuela Pellegriniho byl 19. srpna 2013 Newcastle United. Rodák z Chile jej nasadil do základní sestavy a Džeko se odměnil vynikajícím výkonem, který doprovodil asistencí na gól Davida Silvy. Na soupeřovu branku vystřelil osmkrát, vícekrát než v jakémkoliv zápase uplynulé sezóny. Gólově se prosadil v příštím zápase hraném 25. srpna, kdy Citizens prohráli 2:3 s Cardiffem. Dne 17. září pomohl vyhrát 3:0 úvodní zápas skupiny Ligy mistrů proti Viktorii Plzeň, kdy zaznamenal gól. Proti Plzni vpravil balón do sítě i v listopadovém zápase na stadionu Etihad. Anglický klub ze skupiny postoupil do osmifinále. Dne 30. října rozhodl prodlužované osmifinále ligového poháru (Capital One Cup) proti Newcastlu – nejprve nacentroval na gól Álvara Negreda a poté poupravil výsledek na konečných 2:0. Svým 50. gólem v anglické lize rozhodl 28. prosince o výhře 1:0 nad Crystal Palace, díky které Citizens udrželi sérii domácích ligových výher trvající od začátku sezóny.
V základní sestavě nastoupil k pohárovému finále o ligový pohár se Sunderlandem, který manchesterský celek získal potřetí a poprvé od roku 1976.
Manchesterské derby, které bylo na programu 25. března 2014, odstartoval v základní jedenáctce a gól vstřelil po 43 vteřinách. Šlo o nejrychlejší gól hostujících na stadionu Old Trafford v dějinách Premier League. Manchester City přehrálo Manchester United 3:0, Džeko přidal ještě druhý gól. Dvakrát vpravil míč do sítě 3. května při střetnutí s Evertonem. Stal se hybnou silou útoku, jenž postrádal zraněné útočníky Agüera, Negreda a Jovetiće, což dále prokázal například 7. května v předposledním 37. kole při výhře 4:0 nad Aston VIllou. To zaznamenal v domácím prostředí dva góly. Závěrečná výhra znamenala druhý mistrovský titul během tří let.
Sezóna 2014/15