Alfred Bernhard Nobel, (21. října 1833 Stockholm – 10. prosince 1896 Sanremo) byl švédský chemik a vynálezce dynamitu. Na základě jeho závěti jsou každoročně udělovány Nobelovy ceny. Na jeho počest byl jeho jménem pojmenován chemický prvek nobelium.

Život Rodinné zázemí Narodil se v bohaté stockholmské podnikatelské rodině. Byl třetím synem inženýra Immanuela Nobela (1801–1872) a Andriette Ahlsell Nobelové pocházející z bohaté rodiny. V době jeho narození však otec jako stavební podnikatel zbankrotoval a začal s výrobou střelného prachu. Po náhodném výbuchu, při kterém bylo pobořeno několik domů, musel utéct ze Švédska. Přestěhoval se do Petrohradu, kde vybudoval velkou zbrojařskou továrnu. náhled|upright|Bratři Nobelové (po směru hodinových ručiček) Robert, Alfred, Ludvig a dítě Emil. Foto ze St. Petěrburgu (okolo 1843)|vlevo Alfred Nobel měl velmi dobré soukromé vzdělání a v 17 letech mluvil nejen švédsky, ale také francouzsky, anglicky, německy a rusky. Měl veliké znalosti v oboru chemie. Věnoval se literatuře a přírodním vědám. Své vzdělání dokončil v Paříži a USA.

Na univerzitě v Turíně pracoval v laboratoři známého chemika Théophila-Jules Pelouzea. Tam také potkal italského chemika Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl vysoce výbušnou kapalinu – nitroglycerin. Alfred Nobel se začal věnovat studiu výbušnin, zvláště problematice bezpečné výroby a manipulace s nitroglycerinem. Otec ho zaměstnal v tovární laboratoři a chtěl vyrábět nitroglycerin ve velkém pro zbrojařské účely. Syn s tím nesouhlasil, jeho využití viděl při budování silnic, železnic, průplavů. Došlo mezi nimi k roztržce a Alfred Nobel se v roce 1863 vrátil do Stockholmu, kde založil vlastní továrnu.

Dynamit V rodinné továrně v Helenborgu došlo k několika explozím. Při jedné z nich v roce 1864 zahynul Nobelův mladší bratr a několik dalších zaměstnanců.

Ve Stockholmu byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány. Nobel proto přesunul svou laboratoř na loď kotvící na jezeře Mälaren. Výroba nitroglycerinu se úspěšně rozvíjela, o dodávky byl zájem po celém světě. Při manipulaci s ním však docházelo k různým katastrofám a sílil tlak veřejnosti na zákaz transportu. Tehdy se Nobel zapřísáhl, že učiní práci s nitroglycerinem bezpečnější. Jeho snaha byla nakonec úspěšná. V roce 1867 si nechal patentovat dynamit. Smíšením kapalného nitroglycerinu s hlinkou vytvořil tvarovatelnou hmotu, se kterou lze bezpečně manipulovat. Sestrojil také rozbušku, která přivede kusy dynamitu k explozi. Rozbuška byla odpalována pomocí zápalné šňůry.

Vynález měl velký úspěch a dynamit se stal žádaným zbožím. Během času Alfred Nobel vybudoval továrny na 90 místech ve více než 20 státech. Jedna z nich byla i v Čechách. V roce 1870 se osobně zúčastnil otevření továrny na dynamit v Praze–Troji. Věnoval se rozvoji podnikání i rozvoji technologie výbušnin. Před svou smrtí vlastnil 355 patentů a nashromáždil obrovský majetek. V roce 1884 byl zvolen členem Královské švédské akademie věd.

Z dalších vynálezů lze jmenovat například trhavou želatinu (vyrobena z nitroglycerinu a střelné bavlny, patentována rovněž roku 1867), později modifikovanou dalšími látkami. Velký význam měl bezdýmý střelný prach, založený opět na kombinaci nitroglycerinu, střelné bavlny a dalších látek. První verze se nazývala balistit, pozdější, používaná dodnes, kordit. Ovlivnil vývoj syntetického kaučuku a umělé kůže, zdokonalil systémy techniky dálkové signalizace, poplašných zařízení aj.

Osobní život náhled|upright=0.5|Posmrtná maska Alfred Nobel měl většinu života křehké zdraví, trpěl zažívacími potížemi, bolestmi hlavy a depresemi. Později se projevila srdeční choroba (angina pectoris). Projevoval značný zájem o medicínu a fyziologii. Když však v roce 1890 lékaři Nobelovi doporučili nitroglycerin jako lék na jeho srdeční chorobu, odmítl to. Nakonec utrpěl mrtvici, byl částečně ochrnutý a zemřel v San Remu 10. prosince 1896. Je pohřben na Severním hřbitově ve Stockholmu.

Nobel se nikdy neoženil, neměl žádné děti. Často se cítil osamělý a bez přátel. Strávil dlouhé hodiny v laboratoři, sám si vyřizoval korespondenci s továrnami, bankami a spolupracovníky. Hodně cestoval a neměl domov. V letech 1865 až 1873 žil a podnikal v Hamburku. Od roku 1875 žil v Paříži, kde měl na avenue Malakoff (dnes avenue Raymond Poincaré) sídlo i s malou, dobře vybavenou laboratoří. V roce 1891 se po obvinění z velezrady přestěhoval do San Rema v Itálii. Příčinou bylo, že svůj nový vynález výbušniny nazvané balistit prodal Itálii. Ve 43 letech na základě inzerátu přijal jako sekretářku hraběnku Berthu Kinskou z Vídně, jejich vztah však trval jen krátce. Po návratu do Rakouska se provdala za hraběte Arthura von Suttnera. Navzdory tomu zůstali Alfred Nobel a Bertha von Suttnerová přáteli a po celá desetiletí si psali dopisy.

Poměrně málo známou skutečností je, že v roce 1896 napsal divadelní hru Nemesis, která vyšla těsně před jeho smrtí. Hra byla označena za rouhačskou a málem se nedochovala. Psal také básně, které nikdy nenechal publikovat. Měl velkou soukromou knihovnu čítající více než 2000 knih. Celý život pěstoval hluboký zájem o anglické romantické básníky, především Shelleyho a Byrona.

Nobelova cena

Alfred Nobel ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě.

Tato cena (resp. finanční odměna k ní) je vyplácena pouze z peněz ze závěti, kterou spravuje švédská Akademie věd a Alfréd Nobel ji obdařil částkou 32 miliónů švédských korun. Ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun).

Nobelova cena byla poprvé udělena v roce 1901, roku 1968 bylo přidáno i ocenění za ekonomii. Dnes je Nobelova cena obecně považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout.

Rodinný archiv Alfreda Nobela V roce 2007 byl rodinný archiv Alfreda Nobela zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Archiv se nachází v Mariebergu ve Stockholmu. V poznámkových blocích a korespondenci je možné den po dni sledovat činnost Alfreda Nobela, jeho projektů i sporů o patenty či jiná práva. Archiv obsahuje i dokumenty soukromého charakteru.

Vila Nobel a přilehlá laboratoř v San Remu byly přeměněny na muzeum přístupné veřejnosti. Nobelovo muzeum bylo zřízeno v roce 2001 také ve Stockholmu na náměstí Stortorget.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Životopis Alfreda Nobela na Nobelprize.org (anglicky) Životopis Alfreda Nobela na Converter.cz (česky) Museum Alfreda Nobela v Karlskoze (anglicky)

Kategorie:Členové Královské švédské akademie věd Kategorie:Nobelova cena Kategorie:Švédští podnikatelé Kategorie:Švédští chemici Kategorie:Švédští vynálezci Kategorie:Švédští filantropové Kategorie:Osobnosti na rumunských poštovních známkách Kategorie:Narození v roce 1833 Kategorie:Narození 21. října Kategorie:Narození ve Stockholmu Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Úmrtí 10. prosince Kategorie:Úmrtí v Sanremu Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu Kategorie:Muži Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu polární hvězdy Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Uppsalské univerzity Kategorie:Světové dědictví (Švédsko) Kategorie:Osobnosti průmyslové chemie