Břetislav I. (mezi 1002 až 1005 – 10. ledna 1055 Chrudim), přezdívaný kronikářem Kosmou český Achilles, byl český kníže z dynastie Přemyslovců, který vládl na Moravě asi od roku 1019 anebo 1029 (datum nejisté), v Čechách pak v letech 1034–1055.
Život
Mládí náhled|upright|vlevo|Břetislav unáší Jitku ze Svinibrodu. Iluminace z latinského opisu (tzv. Pařížského zlomku) Dalimilovy kroniky z 30. let 14. století Narodil se kolem roku 1002 jako nemanželský syn knížete Oldřicha a jeho družky (a později snad druhé ženy) Boženy. Břetislavův otec Oldřich zřejmě roku 1029 dobyl Moravu, když porazil polsko-moravské posádky. Břetislav, nemanželský Oldřichův syn, pak unesl z kláštera ve Schweinfurtu dceru bavorského velmože, markraběte z Nordgau Jindřicha, Jitku ze Schweinfurtu (též Juditu, Gutu), se kterou se oženil. Krátce poté odjeli spolu na Moravu, kde byl Břetislav z Oldřichovy vůle údělným knížetem.
Břetislav s Jitkou žili v této době v Olomouci, kde se také roku 1031 narodil jejich první syn Spytihněv.
Císař Konrád II. si roku 1033 knížete Oldřicha předvolal (důvodem byla jeho neochota podporovat Konráda proti Polsku), obvinil jej z úkladů, sesadil a odsoudil do vyhnanství v Bavorsku. Českým knížetem se stal opět Oldřichův bratr a Břetislavův strýc Jaromír. Na jaře 1034 však císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že Jaromír získá v Čechách úděl a Břetislav Moravu. Jaromíra dal ale jeho bratr zajmout a oslepit a Břetislav utekl do ciziny. Spor mezi otcem a synem snad přiostřilo to, že Břetislav zřejmě Jaromíra podporoval.
Po smrti svého otce Oldřicha na podzim 1034 byl Břetislav kromě svého strýce Jaromíra jediným žijícím mužským Přemyslovcem. Na knížecí trůn usedl Jaromír, ale vzápětí na to odstoupil v Břetislavův prospěch. (Život mu to ovšem nezachránilo, o rok později byl, zřejmě Vršovci, zavražděn.)
Výboje Břetislava I. do Slezska a Polska náhled|upright|Socha Břetislava I. na Žižkově náměstí v Chrudimi
Břetislav se brzy ukázal jako velice silný a sebevědomý panovník a poté, kdy si upevnil a pojistil svoji domácí pozici a získal prvního následníka, zahájil rozšiřování své moci směrem na polské území. V letech 1038–1039 podnikl tažení do Polska, oslabeného pohanským povstáním a bezvládím, s cílem dobýt sídelní Hnězdno (jež kronikář Kosmas zaměnil za Krakov, který byl v jeho době hlavním městem polského státu), což se mu také podařilo. V hnězdenské katedrále nad hrobem sv. Vojtěcha vyhlásil vydání prvního známého českého zákoníku (tzv. Břetislavova dekreta). Vojtěchovy ostatky (i ostatky Svatého Radima a svatých Pěti bratří) následně odvezl do Čech. Doufal zřejmě, že když bylo nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně založeno arcibiskupství, bude moci být v místě jejich uložení v Praze založena česká arcidiecéze také.
Jeho polské tažení vzbudilo pozornost římského krále (a později císaře) Jindřicha III. Vzestup moci sousedního panovníka nemohl mladý Jindřich III. připustit stejně jako povznesení Čech zřízením arcibiskupství nebo dokonce povýšením na království.
Poslal proto do Polska vyhnaného piastovského knížete Kazimíra I. s oddílem svých bojovníků a zároveň požádal Břetislava, aby vrátil polskou kořist a aby se jeho vojáci stáhli ze Slezska, které český kníže předtím téměř bez odporu dobyl. Tímto ultimátem se snažil vyprovokovat knížete k boji, na nějž se dobře připravil. Břetislav se snažil konflikt odvrátit a poslal jako rukojmí svého syna Spytihněva.
Konflikt s králem Jindřichem III. (1040–41) náhled|vlevo|upright=1.4|Bitva u Brůdku. Iluminace z tzv. Pařížského zlomku Dalimilovy kroniky ahistoricky zobrazuje jízdní střet rytířů z vrcholného středověku; ve skutečnosti šlo o pěší bitvu v hustém pohraničním hvozdu
Roku 1040 vytáhl Jindřich III. s říšským vojskem do Čech. Byla to již jeho druhá česká výprava (poprvé sem přitáhl z vůle svého otce roku 1033 a porazil knížete Oldřicha). Nyní postupovala Jindřichova vojska ve dvou proudech, ale jejich vpád byl odražen v bitvách u Brůdku na Šumavě a Chlumce pod Krušnými horami. Jindřich musel uznat daný stav. Břetislavovým spojencem byl uherský král Petr Orseolo, který obsadil jižní pomezí českého souseda a dovolil mu tak vyslat moravskou vojenskou hotovost k obraně Čech. Spytihněv byl propuštěn. Břetislav nabídl Jindřichovi, že s ním bude jednat osobně, ale král se toužil pomstít za vojenskou porážku.
V následujícím roce se vyhnul pohraničním zásekům, pronikl celkem bez problémů do nitra země a oblehl Břetislava na Pražském hradě. Když se ukázalo, že biskup Šebíř i mnozí velmoži přístupní kompromisům přeběhli na stranu mocnějšího, kníže se Jindřichovi III. podrobil, aby zabránil dalšímu pustošení své země. Poté se Břetislav I. dostavil na říšský sněm do Řezna, kde byla přítomna přední knížata. 15. října v Řezně musel Břetislav bosý a v rouše kajícníka padnout Jindřichovi k nohám, vzdát se vlády a žádat o odpuštění. Byla mu udělena milost, složil lenní hold a přísahu věrnosti.Žemlička (2007), s. 63. Dostal v léno zpět Čechy (včetně Moravy); ze Slezska mu však zbyla jen dvě blíže neurčená území (duas regiones), možná Vratislavsko a Hlohovsko či Holasicko. Také Morava tehdy ztratila část svých jižních území – mezi řekou Dunajem, Chubou (Kaja, Kemp) a Dyjí – která král Jindřich přivtělil k Východní marce, z titulu zeměpána si ponechal většinu země a část udělil do přímé správy markrabímu Vojtěchu Babenberskému jako odměnu za jeho pomoc proti Čechům. Od té doby se moravsko-rakouskou hranicí stala řeka Dyje. Na těchto územních záborech a zadržení mocenského vzestupu Českého knížectví se Jindřich zastavil a dále Břetislava neponižoval. Potřeboval jej totiž jako významného spojence, především proti Uhrám.
Boje proti Uhrám a ustavení seniorátu náhled|Břetislavův opukový náhrobek v katedrále sv. Víta (dílo parléřovské huti z druhé pol. 14. století) panovníka zobrazuje v plné rytířské zbroji V následujících letech se Břetislav stal pevným a vysoce ceněným spojencem Jindřicha III., kterého podporoval zejména při opakovaných taženích do Uher, kam v roce 1042 společně vytáhli s úmyslem sesadit z trůnu Samuela Abu a dosadit zpět Petra Orseola, pobývajícího od roku 1041 v bavorském exilu. Výprava byla neúspěšná.Žemlička (2007), s. 64. Stejně tak výprava roku 1043 nepřinesla změnu na uherském trůně. Až 5. července 1044 v bitvě u Menfö Samuela Abu porazili na hlavu a uherští velmoži začali opět masivně přebíhat k Petrovi Benátčanovi. Petr Orseolo byl v Stoličném Bělehradu znovu uveden na uherský trůn. Samuel Aba byl uvězněn a posléze popraven.
V roce 1054 vyřešil Břetislav komplikovanou otázku nástupnictví na knížecí stolec prosazením seniorátu (stařešinského řádu), zavázal svých pět synů a zemské předáky, aby
Dalším členům dynastie pak měly náležet menší úděly na Moravě. Tento řád platil – ovšem s velkými komplikacemi (kvůli ambicím jednotlivých členů přemyslovského rodu usednout na stolec v Praze) – až do první třetiny 13. století, kdy teprve král Přemysl Otakar I. prosadil u velmožů nástupnictví svého syna a nadále se již uplatňoval princip primogenitury.
Krátce poté Břetislav zemřel na hradě Chrudim na začátku nového tažení do Uher.
Potomci
S manželkou Jitkou ze Svinibrodu (1003? – 1058) měl Břetislav pět synů: Spytihněv II. (1031–1061), český kníže ∞ Ida Wettinská Vratislav II. († 1092), český kníže, český král ∞ N.N. ∞ 1057 Adléta Uherská ∞ 1062 Svatava Polská Konrád I. Brněnský (1035? – 1092), český kníže ∞ 1054 Virpirka z Tenglingu Jaromír (1040? – 1090), pražský biskup Ota I. Olomoucký († 1087), olomoucký údělník ∞ Eufemie Uherská'''
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Břetislavova dekreta
Externí odkazy
Břetislav I. na www.e-stredovek.cz Vláda Břetislava I. – I. díl Vláda Břetislava I. – II. díl Božena a Jitka Břetislavova dekreta Břetislavovo ustanovení o seniorátě Břetislav I. v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
Kategorie:Přemyslovci Kategorie:Česká knížata Kategorie:Zakladatelé klášterů Kategorie:Čeští válečníci Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze Kategorie:Narození v 11. století Kategorie:Úmrtí v roce 1055 Kategorie:Úmrtí 10. ledna Kategorie:Úmrtí v Chrudimi Kategorie:Muži