Moravská zemská knihovna v Brně

Moravská zemská knihovna v Brně (MZK) je veřejná knihovna v Brně, která je druhou největší v Česku. Jejím zřizovatelem je Ministerstvo kultury České republiky a má formu státní příspěvkové organizace. Sídlí v budově z roku 2001 v Kounicově ulici ve čtvrti Veveří. Plní funkci krajské knihovny v Jihomoravském kraji. Moravská zemská knihovna je knihovnou s univerzálním knihovním fondem, doplněným specializovanými fondy. Zpracovává a uchovává konzervační fond (na základě práva povinného výtisku), buduje a uchovává historický fond (soubor rukopisů, starých tisků, grafiky a mapy). Jako výzkumná organizace se podílí na evropských a národních projektech, především z oblasti digitalizace a ochrany fondů. Knihovna pořádá pravidelně výstavy, přednášky a další kulturní akce.

Součástí MZK je coby jeho sekce České literární centrum, které sídlí v Praze a které působí jako státní literární agentura, vzniklá roku 2017.

Historie Vznik Předchůdcem Moravské zemské knihovny byla knihovna Hospodářské společnosti pro Moravu (Společnost pro hospodářství a svobodná umění – Gesellschaft des Ackerbaues und freien Künste) založená 30. března 1770. Hospodářské společnosti, jejichž úkolem bylo podporovat rozvoj zemědělské výroby, byly zakládány z iniciativy státu a byly navázány na státní orgány. Působnost brněnské Hospodářské společnosti byla omezena pouze na zkoušky a imatrikulace hospodářského úřednictva nebo vydávání dobrozdání vyžádaných moravským guberniem. Příruční knihovna byla pravděpodobně součástí inventáře už od vzniku tohoto spolku, o čemž svědčí také vlastnická razítka v některých tiscích, písemné doklady o vlastnictví knih máme však až z počátku 19. století.

Dne 11. prosince 1804 došlo na základě dvorského dekretu ke sloučení stagnující Hospodářské společnosti s podobně zaměřenou přírodovědnou institucí, Soukromou společností přátel sdružených za účelem zvelebování přírodoznalství a vlastivědy, založenou v roce 1794. Vznikla tak Moravskoslezská společnost pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy (k. k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung der Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). Šlo o organizované seskupení složené především z představitelů šlechty a brněnské inteligence, v rámci této společnosti se rozvíjela i knihovna, která byla pravděpodobně umístěna v paláci hraběte Kounice na Velkém náměstí (nyní náměstí Svobody), kde se společnost scházela. Ředitelem korporace byl zvolen Antonín Bedřich Mitrovský a poté, co 6. ledna 1807 ze zdravotních důvodů odstoupil, ho na postu ředitele nahradil Hugo František ze Salm-Reifferscheidtu.

První písemné doklady o vlastnictví knih společnosti pochází z doby, kdy si hospodářská společnost začala soustavněji budovat a evidovat své sbírky. První knižní položka zapsaná v inventáři je datovaná 6. července 1808, jednalo se o publikaci bavorského policejního ředitele Johanna Bernharda Fischera o aklimatizaci cizokrajných rostlin Über den Körnerverlust im Saatgetraide… vydanou v Norimberku roku 1808. V roce 1808 tak byl vytvořen základ knihovny, která se později stala základem fondu Moravské zemské knihovny.

Knihovna Františkova muzea Počátek historie Moravské zemské knihovny v Brně je spojen s Františkovým muzeem – dne 29. července 1817 císař František I. vydal dekret schvalující vznik muzea, které bylo na jeho počest nazváno Františkovo. Veřejnost byla se založením muzea seznámena vyhláškou moravskoslezského gubernátora Antonína Friedricha Mitrovského dne 24. března 1818. Již od počátku svého vzniku bylo Františkovo muzeum úzce spjato s Hospodářskou společností, která se stala jednou z jeho zakládajících organizací. V červenci 1818 byly muzeu díky intervenci hraběte Mitrovského u olomouckého arcibiskupa Maria Tadeáše z Trautmannsdorfu propůjčeny k bezplatnému užívání budovy Biskupského dvora, kam byla spolu se sbírkami přemístěna také knihovna, která byla sloučena s příruční knihovnou Hospodářské společnosti. Prvním správcem knihovny Františkova muzea se stal profesor Albín Heinrich, který nastoupil v roce 1832 na místo muzejního konzervátora, správce mineralogické sbírky a knihovny Františkova muzea. V roce 1864 nastoupil na místo kustoda Františkova muzea Moriz Wilhelm Trapp a díky jeho péči se knihovní fond značně rozrostl, především z darů soukromých osob či institucí. Moriz Wilhelm Trapp se stal také autorem prvního tištěného knihovního katalogu vycházejícího v letech 1864–1896. Knihovna Františkova muzea se rozrůstala z nákupů i z darů, v roce 1882 je v tištěném katalogu zaznamenáno 33 707 jednotek. Knihovna Františkova muzea, v této době používána pouze jako příruční knihovna pro členy Hospodářské společnosti a badatele Františkova muzea, byla jednou z největších soukromých spolkových knihoven v habsburské monarchii.

Veřejná knihovna Dne 11. prosince 1883 v 9 hodin dopoledne byla muzejní knihovna nacházející se v přízemí Františkova muzea oficiálně zpřístupněna veřejnosti. Od této doby byla knihovna otevřena k užívání široké veřejnosti po celý rok s výjimkou období svátků a velkého úklidu, který byl prováděn pravidelně od 15. července do 15. srpna. Otevřena byla ve všední dny kromě pondělí od 9 do 12 a 16 do 19 hodin, v neděli od 9 do 12 hodin. Vstup do ní byl bezplatný a byla určena především odborné veřejnosti, profesorům i studentům. Od roku 1883 měla knihovna také zajištěny pravidelné finanční dotace od moravského zemského sněmu. Byl to první krok k vytvoření zemského statutu knihovny a pravidelný roční příspěvek dovolil zřídit i čítárnu a přibrat další pracovní sílu v osobě Wilhelma Schrama.

Již od roku 1882 se Christian d'Elvert pokoušel prosadit převzetí muzea a knihovny do zemské správy. Františkovo muzeum i Hospodářská společnost se potýkaly s finančními problémy a převzetím muzea zemskou správou by zajistilo dotace na rozšíření knihovního i muzejního fondu. Podstatnou roli vedoucí k reorganizaci muzea hrál vznik Muzejního spolku v roce 1888, který se stal centrem vědeckého a kulturního života, např. v roce 1890 se na popud členů Muzejního spolku zrodil mimořádný projekt Vlastivědy moravské. Díky aktivitě Muzejního spolku a jeho neustálým stížnostem na nečinnost Františkova muzea došlo k přebudování expozic, systematizaci doplňování sbírek a k větší otevřenosti této instituce občanům. Ve dnech 26. a 28. června 1899 byly uzavřeny smlouvy, na základě kterých Hospodářská společnost ukončila svou činnost a Františkovo muzeum i s knihovnou přešlo do vlastnictví země. Dne 11. ledna 1900 došlo k formálnímu předání muzea a jeho správou byla pověřena Moravská muzejní společnost, vzniklá 17. prosince 1899.

Od roku 1899 začala knihovna navenek vystupovat jako samostatná instituce pod názvem Zemská knihovna moravská. V této době měla knihovna 72 000 svazků knih, 1 200 rukopisů a 13 000 map. Od tohoto roku se také začala postupně osamostatňovat od Františkova muzea a vystupovat jako samostatná instituce.

Díky narůstajícímu fondu se začala knihovna Františkova muzea, které byly vyhrazeny dvě místnosti, potýkat s nedostatkem prostoru. V létě 1907 došlo k přestěhování knihovny z Biskupského dvora do nově postavené budovy Zemského domu II. na dnešním Žerotínově náměstí 3/5. V Zemském domě knihovna získala místnosti v levém křídle objektu, kromě půjčovny a většího skladiště zde byla k dispozici čítárna pro 70 návštěvníků a výstavní sál. V roce 1899 došlo k formálnímu a v roce 1907 k definitivnímu oddělení knihovny od Františkova muzea. V rámci pozemštění knihovny a jejího přestěhování do Zemského domu II. byla provedena delimitace mezi Zemskou knihovnou moravskou a Zemským archivem, sídlícím také v prostorách Zemského domu II. Zemský archiv získal od Františkova muzea rozsáhlou sbírku středověkých rukopisů výměnou za sbírku mincí a jiných muzejních předmětů. Knihovna tak byla ochuzena o cennou sbírku literárních rukopisů. Jako zemská instituce získala knihovna možnost pravidelného růstu, který jí zaručoval zemský rozpočet vyčleněním prostředků na nákup knih, inventáře, i jistotu pro personál.

náhled|První ředitel Zemské knihovny moravské Wilhelm Schram K definitivnímu oddělení finančního hospodaření knihovny od Františkova muzea došlo až k 1. lednu 1913. Prvním ředitelem Zemské knihovny moravské byl jmenován Wilhelm Schram, který ve Františkově muzeu působil od roku 1884 jako kustod a od 13. prosince 1890 jako knihovník a správce 60 000 tisků, které byly v knihovním fondu muzea uloženy. Ze Schramovy iniciativy se součástí knihovního fondu staly soubory grafických listů a map.

Univerzitní knihovna Knihovna od počátku spolupracovala s řadou brněnských spolků, díky nimž získala množství knižních přírůstků nebo deponátů, např. v roce 1907 byla do Zemské knihovny moravské deponována knihovna Matice moravské o rozsahu 3 504 jednotek. Na počátku 20. století se knihovna stala odbornou knihovnou spolupracující s univerzitami, a to i protože 28. ledna 1919 vláda ČSR přijala zákon o zřízení české univerzity v Brně a Ministerstvu školství a národní osvěty bylo uloženo zřídit pro ni vědeckou knihovnu. Univerzitní knihovnou se měla stát Zemská knihovna s již poměrně rozsáhlým knižním fondem. Jedinou otázkou zůstalo financování knihovny. Už od roku 1919, po ustavení univerzity a otevření její lékařské a právnické fakulty, provádělo ministerstvo praktické kroky k rozšíření knihovního fondu, a to nejen přidělováním každoročně poměrně vysokých dotací, ale také organizováním nákupů celých knihovních sbírek. Dne 15. července 1921 vláda ČSR schválila smlouvu o převzetí knihovny od země a dne 23. května 1923 se Zemská a universitní knihovna v Brně stala státní institucí spadající pod správu Ministerstva školství a národní osvěty. Jejím ředitelem byl jmenován stávající ředitel Jaroslav Sutnar.

Umístění Zemské a universitní knihovny zůstalo v původních prostorech Zemského domu II. Byla zde půjčovna, všeobecná studovna s maximálně 98 místy, která již v této době nedostačovala, profesorská studovna, výstavní sál, šatna, sedm kanceláří a pět místností skladišť.

V roce 1925 došlo k přesunu knihovny do místností nově postaveného Zemského domu III. na rohu Žerotínova náměstí a Kounicovy ulice. Byla rozšířena studovna, takže od 3. listopadu 1927 byla její kapacita 166 míst. Kapacita knihovny byla i tak nedostačující a roku 1929 ministerstvo školství schválilo výstavbu nové budovy knihovny.

Návrh nové budovy vypracoval v roce 1933 architekt Bohuslav Fuchs. Budova knihovny se měla stát nedílnou součástí plánovaného univerzitního městečka situovaného mezi ulice Kounicovu a Veveří. Kvůli hospodářské krizi však k realizaci novostavby nedošlo, přestože se za stavbu nové budovy knihovny postavila řada autorit a stávající prostory knihovny v Zemském domě byly již v této době zcela nevyhovující a nedostačující. Protože budova projektovaná Bohuslavem Fuchsem nebyla realizována, potýkala se knihovna i nadále s nedostatkem místa. V roce 1934 proto dalo ministerstvo školství řediteli Jaroslavu Sutnarovi doporučení, aby svazky starších, méně používaných knih a časopisů byly uloženy mimo prostory knihovny a uvolněné místo bylo vyhrazeno pro nové přírůstky. Pomocí depozitářů měl být alespoň načas vyřešen kapacitní problém knihovny.