náhled|Podpis Anny Sedláčkové Andula Sedláčková (29. září 1887 Praha-Nové MěstoMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském – 24. listopadu 1967 Praha), občanským jménem Anna Sedláčková, byla česká divadelní a filmová herečka, první česká filmová hvězda, držitelka státní ceny 1927, zasloužilá umělkyně 1967.

Život Narodila se v divadelní rodině, herci byli její rodiče (otec Alois Sedláček, byl členem činohry a režisérem Národního divadla), matka MarcelaKolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 430 i bratr Jára Sedláček, po celý život používala své zdrobnělé jméno Andula, jímž ji oslovovali její přátelé a obdivovatelé.

Proslavena byla svými častými spory s vedením divadel, odkud často odcházela. Čtyři roky trval ale také její soudní spor se spisovatelem Jaroslavem Mariou (1870–1942), který se o ní nelichotivým způsobem vyslovil ve svém eseji Hilar (1935).

Po roce 1945 už vystupovala jenom zřídka. Zemřela na následky srážky s motocyklem když přecházela cestu se svým psem u tehdejšího Tylova divadla (Stavovské divadlo). Herečkou byla i její dcera Marcella Sedláčková (1926–1969), která se narodila ze vztahu s ekonomem a politikem Františkem Xaverem Hodáčem (1883–1942). Andula byla dvakrát vdaná: nejprve s architektem Maxem Urbanem v letech 1911–1921, potom v období 1921–1942 s advokátem Josefem Kašparem.

Divadelní dráha Začínala hrát v Národním divadle, ještě jako šestnáctiletá elévka v představení Děti kapitána Granta (1903), dlouhá léta s menšími přestávkami byla členkou činohry Národního divadla (1905–1919, 1922–1923, 1925–1928, 1929–1933, krátce též v roce 1938), později zde hostovala. Muchova nadace uvádí, že na plakátu k baletní pantomimě Princezna Hyancinta z roku 1911 je zobrazena představitelka hlavní role. V letech 1919 až 1921 byla členkou Divadla na Vinohradech, Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, kde později též často hostovala.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180 Byla žačkou slavné herečky Marie Hübnerové (1862–1931). V roce 1939 založila vlastní Divadlo Anny Sedláčkové (DAS) v Jungmannově ulici (dnešní Mozarteum), které existovalo v průběhu protektorátu šest sezón do roku 1944. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha bylo DAS v roce 1942 na půl roku uzavřeno.

Na divadelních scénách okouzlovala v rolích mladých půvabných žen od pubertálních dívek až po zralé ženy. Později se její tvorba posunula k náročnějším psychologickým rolím. Mezi její významné a ceněné role, napsané autory klasickými (Shakespeare, Schiller), ale i současnými (Sardou, Savoir, Duvernois, G. B. Shaw, Oscar Wilde, William S. Maugham) patří např. Cyprienna (Victorien Sardou, 1913), Líza Doolittlová v Pygmalionu (G. B. Shaw, 1913), Kleopatra v Caesarovi a Kleopatře (G. B. Shaw, 1917), Královna Kristýna (A. Strindberg, 1922) a Marie Stuartovna (F. Schiller, 1935).

Nejslavnější rolí, ve které excelovala celkem třikrát, byla ovšem Margueritta Gautierová v Dámě s kaméliemi od (A. Dumas ml., 1916, 1928, 1934). Jejími partnery byli postupně Jiří Steimar, Hugo Haas a Otto Rubík.

Sama si vybírala repertoár, obvykle označovaný za konverzační nebo salónní, v němž dovedla vystihnout charaktery s nenuceným společenským vystupováním a francouzskou elegancí a šarmem. Vynikala hereckým mistrovstvím i osobním půvabem, jejím velkým hereckým vzorem byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová. Podle ní si nějakou dobu vybírala i část repertoáru, vedle Dámy s kaméliemi také např. Orlík (Edmond Rostand, 1928) Walewská a Napoleon (Johan Bojer, 1932) aj. náhled|Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze K jejím oblíbeným dramatikům patřil také například Jaroslav Hilbert (1871–1936), v jehož klíčových hrách vytvořila titulní postavy, např. Věru v Jejich štěstí (1916), Jarinu v Hnízdu v bouři (1917), Irenu ve stejnojmenné hře Irena (1929), Milenu Matušovou ve hře Pěst (1930), ve hře Třidič štěrku (1930) nebo Marii Bílou ve hře Blíženci (1931). Ve 30. letech s úspěchem hrála postavy francouzského dramatika Marcela Acharda (1899–1974), např. Marcelina (1929), Domino (1932), Migo z Montparnassu (1934).

Citát

Filmová dráha vlevo|náhled|Plakát k filmu společnosti ASUM Idyla ze staré Prahy z roku 1913 je považován za nejstarší český filmový plakát. Je uložen ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea Andula Sedláčková se 23. února 1911 tajně provdala za architekta a filmového tvůrce Maxe Urbana,JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 174 s nímž založila roku 1912 filmovou společnost ASUM (zkratka je složena z počátečních písmen jmen obou manželů). Jsou považováni za průkopníky českého filmu; plakát k filmu Idyla ze staré Prahy z roku 1913 je považován za nejstarší český filmový plakát.

Společnost fungovala ve skromných podmínkách, nejprve ve Vodičkově ulici č. 35, tzv. domečku, který patřil rodině Urbanů, později natáčeli také v pronajaté vile v Praze u železničního mostu. Krátké němé filmy, v nichž většinou hrála Andula Sedláčková hlavní postavy a jejími partnery byli často její otec nebo bratr, využívaly jednoduchých zápletek a intrik. Náměty nebyly náročné, byly psány často vyloženě „na tělo“ Andule Sedláčkové.

Většina z filmů společnosti ASUM se nedochovala, z některých zbyla jen torza. Výjimkou je kompletní kopie filmu Konec milování z roku 1913, která se zachovala; film se natáčel ve vile Urbanových pod Vyšehradem, exteriéry v Choceradech, na Jílovišti a v Šárce. Společnost ASUM vyrobila celkem 18 filmů, poslední v roce 1919.

Sedláčková ve společnosti působila i jako autorka námětů a scenáristka některých filmů. Po krachu společnosti ASUM v srpnu roku 1914 Sedláčková i Urban na film zanevřeli a Sedláčková se pak objevovala ve filmu jen sporadicky. Umělecky nejhodnotnější její rolí byla role Kněžny v němé verzi adaptace Jiráskovy Lucerny (1925), kterou režíroval Karel Lamač (1897–1952).

Naposledy se Sedláčková ve filmu objevila v jednom z prvních českých zvukových filmů Tajemství lékařovo (1930), který v Paříži natáčela podle námětu Jamese Barrieho americká společnost Paramount. Režíroval Julius Lébl a vedle Anduly v něm hráli také: Václav Vydra, Karel Jičínský, Růžena Šlemrová, Theodor Pištěk, Fred Bulín, Nina Ninon a Marie Buddeusová.

Divadelní role výběr 1904 A. V. Krylov: Medvěd námluvčím, Jelizaveta, Národní divadlo, režie Alois Sedláček 1907 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Puk, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1909 William Shakespeare: Benátský kupec, Nerissa, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1910 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Mela, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1912 Hermann Bahr: Zuzanka, Jenka, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1916 F. X. Svoboda: Čekanky, Jiřina, Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz 1919 Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac, Roxana, Národní divadlo, režie Jaroslav Hurt 1920 Oscar Wilde: Na čem záleží, Gwendoline, Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý 1921 J. Deval: Nerozhodná, Arletta, Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý 1922 G. B. Shaw: Pygmalion, Líza, Národní divadlo, režie Karel Mušek 1923 Moliere: Misantrop, Celiména, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1927 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, titul. role, Národní divadlo, režie Milan Svoboda 1927 W. S. Maugham: Viktorie (Útulný domov), titul. role, Divadlo Vlasty Buriana 1928 Oscar Wilde: Salome, titul role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal 1929 M. Achard: Marcelina, titul. role, Národní divadlo, režie Jiří Frejka 1932 A. P. Čechov: Tři sestry, Máša, Národní divadlo, režie Vojta Novák 1934 H. Becque: Pařížanka, Klotilda, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer 1935 V. Sardou: Rozveďme se!, Cyprienna, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer 1938 J. Deval: Továryš, Taťána, Divadlo Na Slupi 1939 Oscar Wilde: Bezvýznamná žena, Gladys, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Anna Sedláčková 1940 H. Coubier: Aimée, titul. role, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Anna Sedláčková 1942 Vilém Werner: Právo na hřích, matka, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Vilém Werner 1943 Václav Štech: Třetí zvonění, Kváčková, Divadlo Anny Sedláčkové, režie B. Hradil 1944 J. Zimmermann: Zásluhy paní Keglové, titul. role, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Zdeněk Vyskočil 1947 N. Coward: Ze soboty na neděli, Janet, Divadlo Na Slupi 1947 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, paní Erlyneová, Divadlo na Vinohradech, režie Bedřich Vrbský 1956 Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, Královna Alžběta, Haló kabaret

Filmografie

Role, výběr Čtyři roční doby, 1912 – ona sama Dáma s barzojem, 1912 – role neuvedena Falešný hráč, 1912 – role neuvedena Estrella, 1913 – Estrella Idyla ze staré Prahy, 1913 – role neuvedena Konec milování, 1913 – Irena Rozvedená paní, 1913 – paní Andula Šaty dělají člověka, 1913 – role neuvedena Šoférka, 1913 – role neuvedena Tragedie ve sněhu, 1913 – role neuvedena Andula žárlí, 1914 – role neuvedena Nenávistí k lásce, 1914 – role neuvedena O Adrienu, 1919 – Adriena Thomeretová Záhadný případ, 1919 – Ellen Brodenová Lucerna, 1925 – paní kněžna Tajemství lékařovo, 1930 – Liliana Garsonová

Scénáře Dáma s barzojem, 1912

Námět Konec milování, 1913 Podkova, 1913 Rozvedená paní, 1913 Tragedie ve sněhu, 1913

Pamětníci o Andule Sedláčkové Jindřich Černý Hrát Čapkovu hru bylo v listopadu 1940 odvážným činem; Anna Sedláčková ho podnikla – asi spíš kvůli roli Emilie Marty než pro jméno autora – a podnik se vydařil: umělecky i komerčně.JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 182–183 Karel Engemüller Z dětských a dívčích rolí naivek stanula v rychlém svém rozvoji brzy na prahu her charakterních i dramatických, usilovnou prací a v ušlechtilém závodění přešla až k postavám nejsložitějším klasického a moderního repertoáru…Její sličný a půvabný zjev má na scéně v sobě kouzlo křehkosti, hravé a jemné grácie a její tvůrčí fond oplývá životností, temperamentností a smělostí, jemuž není cizí nejhlubší cit, prudká vášeň i marnivá rozmarná lehkomyslnost s přídechem karikaturním.JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 177 Edmond Konrád Učila se u nikoho menšího, než u Marie Hübnerové. Pak-li kdo, tedy jistě tato učitelka mohla jí dáti správné ponětí o podstatě herectví, na slozích nezávislé, o pravé přirozenosti, nepodmíněné oborem, posilovat její směrné pudy tvořivé a orientovati je: osvobozovati v ní, ze slupek mládí a nezkušenosti, její hřivnu.

Odkazy

Reference

Literatura Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 164 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 41, 53, 65, 75–7, 118, 225 Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, Praha, 2008, 978-80-7229-204-2 Josef Brož: Aféra jménem Andula, 2007, Britské listy, XX. částí, zde: BListy.cz - TÉMA: Aféra jménem Andula - kniha na pokračování Československý autobiografický slovník, Praha, 1992, Luboš Bartošek, Náš film 1896 – 1945, Praha, 1985 František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 74, 79 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 232, František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 126, 376, 410 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha 2007, str. 7, 20, 26, 62, 102, 191, 304, 463–4,