Hawker Sea Fury byl britský palubní stíhací letoun. Vznikl úpravou tehdy vyvíjeného letounu Hawker Fury, který se měl stát nástupcem pozemních stíhacích letounů Hawker Tempest. Sea Fury byl užíván až do poloviny 50. let 20. století. Šlo o poslední vrtulový stíhací letoun, který sloužil u Royal Navy. Sea Fury byl vyvíjen během druhé světové války, do služby však vstoupil až dva roky po jejím skončení. Letoun se ukázal jako oblíbený i u zahraničních uživatelů a byl nasazen během korejské války na počátku 50. let, stejně jako u kubánského letectva během invaze v Zátoce sviní v roce 1961.

Vývoj letounu Sea Fury začal v roce 1943 v reakci na válečný požadavek Royal Air Force (RAF), přičemž letoun byl zpočátku označován jako Fury. Jak se druhá světová válka blížila ke konci, RAF svou objednávku zrušilo. Royal Navy však typ považovalo za vhodný palubní letoun, který by nahradil řadu zastaralých či provizorních typů používaných leteckou složkou Fleet Air Arm. Vývoj Sea Fury tak pokračoval a letoun vstoupil do operační služby v roce 1947.

Sea Fury vykazoval mnoho konstrukčních podobností s dřívějším stíhacím letounem Tempest, neboť vycházel z požadavku na „lehkou stíhací verzi Tempestu“. Křídla i trup Sea Fury byly odvozeny z Tempestu, avšak prošly výraznými úpravami. Sériový Sea Fury byl vybaven výkonným motorem Bristol Centaurus a vyzbrojen čtyřmi kanóny Hispano V umístěnými v křídlech. Ačkoliv byl původně vyvíjen jako čistě stíhací letoun, definitivní verze Sea Fury FB.11 byla stíhacím bombardérem.

Sea Fury vzbudil mezinárodní zájem jako palubní i pozemní letoun. Do služby byl zaveden v zemích, jako byly Austrálie, Barma, Kanada, Kuba, Egypt, Nizozemsko, Západní Německo, Irák a Pákistán. V korejské válce si vedl velmi dobře a dokázal se účinně utkat i s proudovými stíhači MiG-15.Wheeler 1992, s. 87. Přestože byl Sea Fury u většiny vojenských uživatelů na konci 50. let vyřazen ve prospěch proudových letounů, mnoho kusů našlo uplatnění v civilním sektoru a několik z nich zůstává ve 21. století letuschopných jako historické či závodní stroje.

Vývoj náhled|vlevo|Hawker Sea Fury FB Mk.11 (VR943) 802.NAS, FAA , HMS Glory, Korea, 1951náhled|vlevo|Hawker Sea Fury T Mk.20, 2014 Letoun Hawker Fury byl vyvinut z typu Hawker Tempest, přičemž do konstrukce mohly zasáhnout poznatky z ukořistěného německého stroje Focke-Wulf Fw 190A-3, který přistál na letišti RAF v Pembry 23. června 1942. Občas se uvádí, že získaná data o tomto letounu měla vliv na vývoj letounu Fury. Existují, ale pochybnosti, že tomu tak bylo, neboť letoun Fury byl velice podobný letounu Hawker Tempest, který v červnu 1942 již existoval. Počátkem roku 1943 začal konstrukční tým šéfkonstruktéra Sydney Camma pracovat na vývoji lehkého stíhacího stroje Tempest Light Fighter (Centaurus) na základě specifikace F.6/42, přičemž se v dubnu téhož roku začalo pracovat i na palubní verzi letounu zadáním N.7/43. V prosinci 1943 bylo objednáno šest prototypů.

První prototyp Hawker Fury (NX798, následně imatrikulace G-AKRY) vzlétl pilotován Philipem Lucasem 1. září roku 1944. Stroj však záhy havaroval při nouzovém přistání a byl ze zkoušek na čas vyřazen. Výzbroj sestávala ze dvou kanónů Hispano Mk.V ráže 20 mm se zkrácenými hlavněmi v každé polovině odlehčeného křídla, pohon zajišťoval vzduchem chlazený osmnáctiválec Bristol Centaurus XII o výkonu 1764 kW se čtyřlistou vrtulí Rotol. Svislá ocasní plocha dostala nový tvar, hřbet trupu s kabinou se zvýšil.

Druhý Hawker Fury (LA610) byl zalétán 27. listopadu 1944 s kapalinou chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem Rolls-Royce Griffon 85. V únoru 1945 již létal s motorem Bristol Centaurus XV. Nakonec byla do druhého exempláře v květnu 1945 instalována pohonná jednotka Napier Sabre VII o výkonu 2245 kW. S tímto kapalinou chlazeným čtyřiadvacetiválcem do H dosáhl Fury vodorovné rychlosti 786 km/h a stal se tak nejrychlejším vrtulovým letounem firmy Hawker.

Třetí prototyp (NX802) provedl první let 25. července 1945 opět s motorem Bristol Centaurus XV.

První prototyp Hawker Sea Fury (SR661) pro Royal Navy byl zalétán 21. února 1945, který postupně následoval 12. října druhý prototyp (SR666) a nakonec prototyp třetí. Royal Air Force mezitím odebralo své tři prototypy, z nichž druhý dočasně poháněl řadový motor Rolls-Royce Griffon 85.

V závěru války se ukázalo, že budoucnost patří proudovým strojům, a tak se od dalšího vývoje a zdokonalování upustilo. Firma Hawker dodala rozpracované pozemní Fury do Iráku a Pákistánu. Pokračoval však vývoj námořní verze, přičemž stroje byly vyráběny až do roku 1950. První sériovou variantou typu byla Sea Fury Mk.X s kanónovou výzbrojí. Fleet Air Arm jich 50 přebíralo od poloviny roku 1947 do února 1948. Staly se výzbrojí čtyř operačních perutí FAA spolu s několika pomocnými jednotkami.

Nejrozšířenější variantou se stala stíhací-bombardovací Sea Fury FB.11, která byla určena kromě vzdušného boje i pro útoky proti pozemním cílům. Celkem bylo vyrobeno do roku 1950 615 strojů FB.11. Kromě britského námořního letectva se rozšířily do Austrálie, Kanady a Nizozemska, kde probíhala rovněž licenční výroba, Egypta, Barmy a na Kubu. SRN používala 17 strojů Sea Fury TT Mk.20 do roku 1970 jako letouny pro vlekání cvičných cílů.

Letouny Hawker Sea Fury byly nasazeny ve válce v Koreji, kde tvořily hlavní údernou sílu australského i britského námořnictva proti pozemním cílům.

Celkem bylo vyrobeno 55 kusů typu Hawker Fury a kolem 860 kusů typu Hawker Sea Fury.

Uživatelé náhled|Hawker Sea Fury (N233MB), Reno, Nevada, USA náhled|Hawker Sea Fury (VR930), Royal Navy

Fleet Air Arm (Royal Australian Navy)

Egyptské vojenské letectvo 22px|Vlajka Barmského svazu (1948-1974) Barma Barmské letectvo 22px|Kanadská vlajka (1921-1957) Kanada Kanadské královské námořnictvo

Fuerza Aérea del Ejército de Cuba Fuerza Aérea Revolucionara 22px|Irácká vlajka (1921-1959) Irácké království Irácké královské letectvo

Deutsche Luftfahrt Beratungsdienst

Nizozemské námořní letectvo

Pákistánské letectvo

Fleet Air Arm

Specifikace (Sea Fury FB.11) Údaje podle náhled|Hawker Sea Fury FB.11

Technické údaje Posádka: 1 (pilot) Rozpětí: 11,70 m Délka: 10,57 m Výška: 4,84 m Nosná plocha: 26,01 m² Hmotnost prázdného letounu: 4191 kg Vzletová hmotnost: 5602 kg Maximální vzletová hmotnost: 6645 kg Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový motor Bristol Centaurus Výkon pohonné jednotky: 1849 kW

Výkony Maximální rychlost: 740,3 km/h v 5486 m Cestovní rychlost: 624,4 km/h Čas výstupu do 6096 m: 7,2 min Dostup: 10 912 m Maximální dolet: 1681,8 km

Výzbroj 4 × kanón Hispano Mk. V ráže 20 mm 900 kg pum či neřízených raket

Odkazy

Reference

Literatura

Související články Související vývoj Hawker Tempest Hawker Sea Hawk Letadla stejného období, uspořádání a určení Supermarine Seafang

Externí odkazy

The Hawker Typhoon, Tempest & Sea Fury by Greg Goebel Kamufláže letounu Hawker Sea Fury Fotogalerie letounu Hawker Sea Fury

Kategorie:Palubní letadla Kategorie:Britská stíhací letadla Sea Fury