upright|alt=Portrét Tomáša Garrigua Masaryka|náhled|Tomáš Garrigue Masaryk, hlavní autor Washingtonské deklarace Washingtonská deklarace (původním názvem , v překladu např. Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou) byla deklarace zahraničního odboje Čechů a Slováků vyhlašující svrchovanou a nezávislou Československou republiku. Deklarace odmítá možnost autonomie v rámci Rakouska, odvolává se na historická práva Čechů a práva na sebeurčení pro Slováky a závěrem nastiňuje podobu budoucího Československa. Obsah a struktura deklarace jsou ovlivněny americkou Deklarací nezávislosti, francouzskou Deklarací práv člověka a občana a myšlenkami wilsonismu.
Dokument vytvořil Tomáš Garrigue Masaryk a jeho spolupracovníci ve Spojených státech. Vznikl jako přímá reakce na návrh císaře Karla I. na federalizaci Rakouska-Uherska. Jeho definitivní podoba byla doručena Ministerstvu zahraničních věcí Spojených států dne 18. října 1918 ve Washingtonu D.C. A k tomuto dni je také datován, ačkoli jako místo vydání uvádí Paříž (sídlo Prozatímní vlády československé). V tisku byl publikován následující den, 19. října 1918.
Název Oficiální název deklarace a stejně tak její oficiální znění je pouze v angličtině, tedy Declaration of Independence of the Czechoslovak Nation by its Provisional Government (v překladu: „Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou“).
V české a slovenské odborné i popularizační literatuře se objevují také následující označení: Prohlášení nezávislosti československého národa, Vyhlásenie nezávislosti Československého národa Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou československou, Vyhlásenie nezávislosti československého národa dočasnou vládou Československa Prohlášení nezávislosti Deklarace nezávislosti (Československa), Deklarácia nezávislosti Vyhlásenie československej samostatnosti Vyhlásenie československej nezávislosti Deklarácia štátnej nezávislosti Československa Washingtonské vyhlásenie nezávislosti československého národa
Historický kontext
Situace před vydáním deklarace Vláda Spojených států de facto uznala Československou národní radu (ČSNR) v Paříži jako vládu „česko-slovenských národů“ (resp. „Čecho-Slováků“) dne 3. září 1918. Ve své nótě Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických pokládá ČSNR za „spolubojující vládu vybavenou vlastní autoritou ve vedení vojenských a politických věcí Čecho-Slováků.“„[The Government of the United States ] recognizes the Czecho-Slovak National Council as a de facto belligerent government clothed with proper authority to direct the military and political affairs of the Czecho-Slovaks.“ Citované podle: Prohlášení se tedy omezuje na aktuálně probíhající vojenský konflikt, přičemž se dále nevyjadřuje k plánům ČSNR na vytvoření svrchovaného státu. Jak konstatuje Ján Blahoslav Kozák: „titul ‚vláda‘ lze také použít pro řídicí těleso v rámci rozsáhlejšího státu nebo v monarchistické personální unii. Maďaři stále měli své vlády od zavedení rakousko-uherského dualismu kompromisem z roku 1867. Postavení srovnatelné s postavením Maďarů by bylo také odpovídalo stipulacím tohoto uznání.“T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918. s. 36 Ale díky uznání Spojených států a ostatních států Dohody disponovali čelní představitelé ČSNR diplomatickými pravomocemi (pasová služba, právo na kód, diplomatická pošta),T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918. s. 43 což jim umožnilo rozvíjet plnohodnotnou diplomatickou činnost. upright|alt=Portrét Woodrowa Wilsona, osmadvacátého prezidenta Spojených států|náhled|Woodrow Wilson, 28. prezident Spojených států, portrét z roku 1919 Dne 16. září 1918 rakousko-uherská vláda poslala prostřednictvím neutrálního Švédska americkému ministerstvu zahraničí nótu vyjadřující ochotu jednat o podmínkách uzavření míru, přičemž ještě trvala na řešení svých vnitřních otázek bez angažovanosti zasahování zahraničí. Když se 5. října obrátilo Německo na Spojené státy s návrhem příměří, Rakousko-Uhersko ještě týž den vyvinulo stejnou iniciativu, přičemž jako základ vyjednávání se zavázalo akceptovat Čtrnáct bodů prezidenta Spojených států Woodrowa Wilsona přednesených v Kongresu Spojených států dne 8. ledna 1918 a z nich vyplývajících čtyř zásad z 12. února.Correspondence Between the United States and Austria-Hungary Regarding an Armistice. s. 77 Zatímco Německo získalo první (upřesňující) odpověď již 8. října a definitivní (odmítavou) 14. října, dlouhá prodleva v komunikaci s Rakousko-Uherskem předznamenávala, že ho Spojené státy nepovažují za partnera, se kterým chtějí uzavřít příměří. Císař Karel I. ve snaze zlepšit si diplomatickou pozici začal s přípravou Národního manifestu (), který obsahoval příslib federalizace Rakouska a celkového zlepšení postavení národů v monarchii.
Tomáš Garrigue Masaryk se od svých informátorů dozvěděl o Karlově iniciativě i o přípravě odpovědi prezidenta Wilsona na rakousko-uherskou nótu. Z tohoto důvodu začal intenzivně pracovat na vyhotovení deklarace, aby ji mohl předložit vládě Spojených států ještě před vydáním odpovědi Rakousko-Uhersku. Ke své bezprostřední motivaci Masaryk na adresu Karlova manifestu poznamenal: „Byl to poslední pokus tonoucího; ale v tom tkvělo nebezpečí, na které se autoři [manifestu] spoléhali, a bylo nutné zabránit efektu, který by manifest ještě mohl mít v kruzích, v nichž pro Rakousko dosud přetrvávalo mnoho sympatií.“Světová revoluce : Za války a ve válce, 1914–1918. s. 250
Ale Masaryk se přípravou deklarace zabýval již delší dobu, ačkoliv v původní podobě šlo spíše o požadavek autonomie než svrchovanosti. Tehdejší šéfredaktor deníku The Washington Post Ira Elbert Bennett ve svém článku "The Czech Will Rise Again", vydaném v týdenní příloze deníku The Christian Science Monitor 2. srpna 1941 vzpomíná: „Asi v tomto období [kolem 8. srpna 1918] mi dr. Masaryk ukázal náčrt prohlášení o autonomii, který napsal. Byl jsem překvapen, nakolik mou jedinou myšlenkou bylo, že habsburská monarchie je na odchodu. Jeho dokument byl neobyčejně dlouhý. Podával podrobný soupis stížností [...]. Masaryk trval na obnově starého Království českého s Habsburkem jako králem, který by byl povinen uznávat práva Čechů tak, jak byly vyhlášeny, když před staletími dobrovolně přijali Habsburka za panovníka.“T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918. s. 40 Bennett dále tvrdí, že inicioval několik rozhovorů, přičemž při jednom z nich Masarykovi poradil: „Pokud věříte, že zvítězíme, musíte věřit, že nebude žádné Rakousko-Uhersko, aby vám zaručilo autonomii. [...] Měli byste vyhlásit svobodu. Změňte své prohlášení o autonomii a udělejte z něj prohlášení nezávislosti.“T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918. s. 41 V Masarykově spise Světová revoluce se sice o této diskusi nenachází zmínka, Kozák ale uvádí, že proběhla počátkem srpna.T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918. s. 42
Příprava a vydání deklarace Masaryk deklaraci zkoncipoval spolu se svými americkými kolegy ve Washingtonu, D.C., přičemž jejich hlavní inspirací byla Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. Emil Karol Kautský uvádí, že poté, co Masaryk sepsal obšírný koncept v češtině, pověřil svého osobního tajemníka Jaroslava Císaře překladem do angličtiny. Přitom Císařovi měl při redigování pomáhat redaktor deníku Chicago Tribune James O'Donnell Bennett, soudce Nejvyššího soudu Spojených států Louis Brandeis, ministr vnitra Spojených států Franklin Knight Lane a zejména profesor Herbert Adolphus Miller, který spolu se svými pěti americkými přáteli z právnických a úřednických kruhů uspořádal schůzku s cílem upravit deklaraci do konečné podoby, přičemž svůj návrh zkompletovali krátce po jedné hodině ráno 17. října a definitivně uzavřeli v Masarykově rezidenci o deváté ráno. Tento popis přípravy deklarace je analogický s Masarykovými vzpomínkami, které zaznamenal ve svém spise Světová revoluce: „V Deklaraci jsem odmítl Karlův pozdní pokus o rakouskou lživou federaci a nastínil hlavní zásady, které prozatímní vláda klade jako základy nového státu. První náčrt jsem dal přečíst více svým přátelům (mezi jinými Brandeisovi a redaktorovi Bennettovi); jejich věcnou a formální kritiku vzal na zřetel malý komitét, který provedl poslední revizi po stránce formální i právní (seděl v něm znamenitý odborník a právník Mr. Calfee); byl to pěkný příklad harmonické spolupráce a zároveň první státní akt velkého stylu, provedený za mého vedení.“ upright|alt=Portrét Roberta Lansinga, ministra zahraničních věcí Spojených států v období od 24. června 1915 do 13. února 1920|náhled|Robert Lansing, ministr zahraničních věcí Spojených států () od 24. června 1915 do 13. února 1920 Koncept deklarace Masaryk doručil ministrovi zahraničních věcí Spojených států Robertu Lansingovi ještě 16. října 1918. V příslušném přípisu uvádí, že se tak rozhodl „z důvodu neupřímných příslibů vlády Rakousko-Uherska reorganizovat císařství.“„... we have decided to publish it because of the insincere promises of the Austro-Hungarian Government to reorganizovat the Empire.“Citované podle: Tvrdí, že publikování deklarace bylo původně naplánováno ve stejný den, ve který W. Wilson přislíbil odpověď na rakousko-uherskou nótu, ale zároveň ujišťuje, že pokud si to Lansing bude přát, k jejímu zveřejnění přistoupí po Wilsonově odpovědi.
Zatímco Masaryk a jeho spolupracovníci ve Washingtonu zajišťovali diplomatickou podporu u Wilsona a Lansinga, Edvard Beneš dal 14. října v Paříži sepsat nótu o transformaci ČSNR na Prozatímní vládu na základě rozhodnutí z 26. září 1918. Ale tuto zprávu velvyslanec Spojených států ve Francii odtelegrafoval až 16. října, přičemž Lansingovi byl telegram doručen 17. října.T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918. s. 45
Masaryk očekával instrukce od Lansinga ohledně plánovaného publikování deklarace a reakci na ustanovení prozatímní vlády v Paříži, ale ministerstvo a prezident byli v té době zatížení množstvím práce.T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918. s. 46 Proto v přípise k oficiální podobě deklarace, doručeném 18. října, uvedl, že československá administrativa předpokládá, že v souladu s předchozími uznáními ČSNR Dohodovými státy Spojené státy stejně uznávají i Prozatímní vládu. V dopise uvádí, že jelikož se Lansing nevyjádřil k otázce data zveřejnění deklarace, „předpokládám, že to není důležité, a přinucen rychlým spádem událostí v Rakousko-Uhersku tak činím k dnešnímu dni.“„... I assume that it is of no Consequence and publish the declaration to-day, forced to do se by the rapid developments in Austria-Hungary.“ Citované podle: