17. tamuz (, šiv'a asar be-tamuz) je postním dnem, který byl ustaven na paměť prolomení jeruzalémských hradeb. Podle 2 Kr byly hradby během obléhání Nebukadnezarem prolomeny 9. tamuzu, TalmudTa'anit 28b pak určuje datum prolomení hradeb Římany 17. tamuz.
Tento den byl spojen kromě obou prolomení hradeb i s dalšími významnými událostmi židovské historie: Po zjištění hříchu zlatého telete rozbil Mojžíš desky zákona, stalo se tak 40 dní od darování Tóry (5. sivan, Šavu'ot), právě na 17. tamuz. V době obléhání Jeruzaléma, poprvé od dob vyjití z Egypta, byly z nedostatku vhodných zvířat přerušeny pravidelné oběti v jeruzalémském Chrámu, opět na 17. tamuz. Během povstání Bar Kochby byl 17. tamuzu byl upálen ve svitku Tóry rabi Chanina ben Teradjon, podle Josepha Flavia byl jako projev opovržení spálen toho dne svitek Tóry, ale zhruba v roce 50 n. l. 17. tamuzu byla také umístěna Diova socha do Chrámu Antiochem IV. Epifanem. Během této události mělo rovněž dojít ke spálení Tóry, tentokrát přímo svitku, který sepsal Ezdráš a který by uchováván v Chrámu jako textus receptus Tóry.
Jak je vidět, půst 17. tamuzu slouží jako protiklad svátku Šavu'ot. Zatímco na Šavu'ot byla Tóra darována, na 17. tamuz připadají vždy události, související s rozbitím/prolomením (jeruzalémské hradby a desky desatera) nebo ničením a spálením (hradeb, Jeruzaléma a Tóry).
17. tamuzem začíná třítýdenní období smutku, které končí 9. avem. Toto období se nazývá hebrejsky – jemej bejn ha-mecarim, dny mezi strádáními, útisky. Toto označení odkazuje na biblický verš: „Všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli v jeho úzkostech.“
Začíná také desetitýdenní období, kdy při sobotním čtení z Tóry jsou připojovány haftary které nesouvisejí tematicky s příslušnou parašou, ale vytvářejí samostatný cyklus napomínání a útěchy.
Půst 17. tamuzu je menší půst, platí od úsvitu do soumraku. Na rozdíl od Tiš'a be-av není zakázáno kromě konzumace pokrmů a nápojů nic dalšího, jako např. mytí, koupání, čištění zubů atd. Liturgie pro 17. tamuz je podobná jako pro půst Gedaljův a půst 10. tevetu. Do amidy se přidává modlitba pro postní dny Anenu, čte se Avinu malkenu a postní slichot. Z Tóry se čte pasáž obvyklá pro veřejný postní den a a haftara.
Reference
Literatura
Kategorie:Židovské půsty