Lomé je hlavní město Toga. Nalézá se na pobřeží Guinejského zálivu v jižní části země, při hranici se sousední Ghanou. Kromě svojí správní funkce plní rovněž roli dopravního uzlu. V roce 2023 mělo 2 188 376 obyvatel. Je hlavním městem přímořského regionu Toga a finančním centrem země i svého regionu.
Název
Název města pochází z ewejského slova Alotimé, který znamená pod stromy Alo a označuje les, který zde kdysi stál.
Přírodní poměry
Vzhledem ke své poloze má Lomé klima odpovídající tropické savaně. Město má poměrně nízké množství srážek (od 800 do 900 mm ročně) a průměrně prší 59 dní v roce. Počet slunečných dní zde činí 2330 ročně, což je méně než např. v malijském Bamaku, ale v případě Lomé je za toto zodpovědný výskyt mlhy. Průměrná roční teplota činí 26,9 stupňů Celsia, v průběhu měsíce dochází k menším výkyvům co se průměrné teploty týče. Nejteplejším měsícem je březen, kdy průměrná teplota dosahuje v poledne 32 °C.
Předpokládá se, že v souvislosti s klimatickými změnami dojde do roku 2050 k změnám, díky nimž bude město mít klima, které odpovídá spíše městu Managua v Nikaragui. Průměrná roční teplota by se zde měla zvýšit o jeden stupeň. Vzrůst hladiny moře by zde rovněž mohl způsobit dramatické škody.
Střed města a několik jeho částí oddělují od zbytku předměstí Toga jezera, která vznikla úpravou původních lagun (Lac Ouest a Lac Est).
Historie
19. století
Původní osadu, kterou založil kmen Ewe, rozšířili němečtí, britští a ostatní afričtí obchodníci do podoby malého města. Původní vesnice se v roce 1882 s příchodem bratrů Chica a Octaviana Olympiových a obchodní společnosti bratrů Swanzových začalo měnit do podoby moderního sídla. Na mapách bylo zaznamenáno jen pod anglickým názvem Bay Beach.
Obchod však nepodléhal clům, což umožňovalo jeho rychlý rozvoj a dráždilo nedaleké přístavy, které byly pod správou Velké Británie. Proto bylo požádáno o mezinárodní ochranu a tu udělilo v 80. letech 19. století Německo.
Lomé jako koloniální metropole
Svůj status hlavního města získalo v roce 1897, kdy bylo Togo německou kolonií s názvem Togoland. Lomé se stalo hlavním městem, neboť německý guvernér rozhodl o přesídlení svého sídla z nedalekého Anécha. Díky své pozici na pobřeží a obchodu s vnitrozemím se však začalo již na počátku 20. století rozšiřovat. V této době zde žilo jen 3000 obyvatel, z toho evropského původu bylo jen několik desítek osob. V letech 1899/1900 zde vznikla budova poštovního úřadu a o několik let později i přístav. Jen do roku 1910 byly z Lomé zbudovány tři železniční trati, a to do Ané, Kpalimé a Atakpamé.
Ve starém městě se dodnes nacházejí budovy z německého koloniálního období Toga, jako je Guvernérův palác a novogotická katedrála.
Růst města znamenal i příchod více Evropanů, kteří vytlačili africké obchodníky, využívající polohy Toga již od jejího vzniku.
Po první světové válce převzala Togoland Společnost národů. Území bylo z větší části dáno Francii a v menší míře Velké Británii jako mandátní území. Zatímco britská část Toga dnes patří Ghaně, nezávislá Republika Togo (od roku 1960) odpovídá francouzskému mandátnímu území. Nová hranice vznikla v samotné blízkosti města, jen několik kilometrů od něj západním směrem.
Francouzi nechali zrekonstruovat původní německé koloniální stavby, zavedli do Lomé také elektrickou energii (v roce 1926) a vodovodní síť (v roce 1940). Nízké daňové zatížení umožnilo další rozvoj přístavního města. Slibný směr ale přerušila velká recese v roce 1929. Některé investice byly přehodnoceny, např. další železniční trať, která měla vést z Lomé na sever Toga, byla ukončena ve městě Blitta v centrální části země. Docházelo k řadě nepokojů, které byly vyvolány nejen složitými vztahy mezi původním obyvatelstvem a Evropany, ale také kvůli záměrům zvyšovat daně. Francouzská koloniální správa viděla tento útok spíše jako pokus o pro-britský převrat, než jako ekonomickou otázku.
Lomé jako hlavní město nezávislého Toga
Okolo roku 1930 zde žilo patnáct tisíc lidí, za dvacet let se počet obyvatel zdvojnásobil. V roce 1960, kdy se Togo stalo nezávislou zemí, zde žilo již 80 tisíc lidí a o deset let později byl domovem pro dvě stě tisíc obyvatel. Nové úřady nezávislého státu vznikly v čtvrti známé jako Správní centrum, která vyrostla západně od nejstarší části Lomé. Nové památníky (např. nezávislosti země, hotely a budovy doplnil i hlavní fotbalový stadion města. Zde vyrostlo i Národní muzeum v modernistickém architektonickém stylu. Vyasfaltovány byly silnice a upraven střed města; prostředky poskytl rozvíjející se průmysl vývozu fosfátových hnojiv. Rozšířen byl místní přístav; západoněmecká investice byla ve své době největší v Africe. Díky tomu bylo možné vyvážet až 400 000 tun zboží ročně; předpokládáno bylo i další rozšiřování.
Dramatický a živelný růst metropole Toga má za cenu devastaci životního prostředí, která vede k častým erozím a povodním. Probíhá úsilí o zlepšení příslušné infrastruktury a omezení dopadů na životní prostředí, ale značné problémy přetrvávají po desetiletí. Časté zde bylo také v 60. a 70. letech 20. století pašeráctví, a to z Lomé po moři na území sousední nedaleké Ghany.
Dne 28. května 1975 zde byla podepsána smlouva mezi Evropským hospodářským společenstvím a 46 státy skupiny AKT.
Infrastruktura se rozvíjela v souvislosti s růstem počtu obyvatel Lomé zcela nepřiměřeným způsobem. Do roku 1997 byla zcela zastavena železniční doprava (vinou zastarání a nedostatku údržby). Obnova železniční sítě byla následně zahájena a roku 2014 bylo dáno za pomoci zahraničních investorů nové železniční nádraží. Trať do města Cotonou byla zprovozněna v roce 2024.
V roce 1998 bylo domovem pro ani ne čtyřistapadesát tisíc obyvatel a roku 2003 žilo v Lomé 750 tisíc lidí. Město se rozrůstá do všech stran a pohlcuje okolní sídla. S nedalekým městem Aflao vytvořilo jedno rozsáhlé souměstí, i přes to, že jej odděluje státní hranice. Počet jejího překračování je značný a stejně tak i výměna zboží.
21. století
Roku 1999 zde byla uzavřena mírová dohoda, která ukončila občanskou válku v nedaleké Sieře Leoně. Zemí však od 90. let a i v prvních dekádách 21. století často zmítají protivládní protesty.
V roce 2007 bylo zrušeno mezinárodní embargo, které otevřelo pro Togo možnosti více investovat do chřadnoucí a chabé infrastruktury. V roce 2010 byla zbudována nová tepelná elektrárna za pomoci amerického investora, která zlepšila situaci v zásobování energií města.
V závěru druhé poloviny 2. dekády 21. století bylo modernizováno nábřeží i střed města s cílem přilákat do Lomé více návštěvníků a zvýšit kvalitu života v metropoli.
Obyvatelstvo Struktura obyvatelstva
Od roku 1950 do roku 2017 se počet obyvatel zvýšil z 33 000 na 1,7 milionu. Pro rok 2050 se předpokládá, že bude mít Lomé pět milionů obyvatel. Vývoj počtu obyvatel byl následující:
1900 2 000 1950 33 000 1960 95 000 1970 192 000 1980 344 000 1990 619 000 2000 1 023 000 2010 1 466 000 2017 1 708 000
Z národnostního hlediska jsou zastoupena různá etnika, nejvíce potom etnikum Ewe, Mina a Ouatchi.
Náboženský život
Většina obyvatel Lomé se hlásí ke křesťanství. Zastoupeny jsou různé církve, včetně římskokatolické. V Lomé se rovněž nachází i menší počet mešit, které slouží místní muslimské komunitě, která se hlásí především k sunnitské větvi uvedeného náboženství. Zastoupena jsou i tradiční africká náboženství; ve městě se nachází posvátný les a tržnice s fetiši.
Obecní správa a politika
Město je rozděleno na 5 okresů a ty se dál dělí na 69 obvodů.
Oblast, která tvoří město Lomé, sahá až k hranici s Ghanou na jihozápadě a směrem k Davié, přičemž se na severu téměř dotýká sousedního města Tsévié. Nové čtvrti vznikají velmi rychle, což dokazuje míru rozrůstání města a jeho populace. Typická je okolní sídelní kaše i nuzné čtvrti.
Ostatní instituce
Jako hlavní město má Lomé značné množství různých budov velvyslanectví. Své diplomatické úřady zde mají například Francie, USA, Nigérie, Ghana, Burkina Faso, Benin a Čínská lidová republika. Zastoupeny jsou i mezinárodní organizace, kterými jsou například Výbor pro rybolov v Guinejském zálivu (GPGC) a Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS).
Hospodářství
Zemědělství
V okolí města se pěstují bavlna a kakao, které se následně přes Lomé vyvážejí do celého světa.
Průmysl
Významným prvkem místního průmyslu je ropná rafinerie. V roce 1968 byl otevřen přístav, na který navazuje i volná obchodní zóna. Přístav slouží i pro export ze sousedních zemí. V roce 1989 byla v Lomé zbudována loděnice.
V Lomé se vyrábí stavební materiály, včetně cementu od německé skupiny Heidelberg Materials.
Vyváženy jsou hlavně suroviny nebo stavební materiály. Produkován je rovněž i palmový olej a fosfáty.
Služby
Ve městě se nachází jen malé množství finančních institucí a obecně ekonomický význam služeb z hlediska formální ekonomiky není vysoký. Rozsáhlá je však ekonomika neformální; četné tržnice se nacházejí po celém městě. V centru Lomé stojí Velká tržnice, která má tři patra a kde je nejširší sortiment služeb. Její rekonstrukce probíhá od roku 2021.
Turistika
V roce 2003 zemi navštívilo 57 539 návštěvníků, což představuje 1% nárůst oproti roku 2002. 22 % turistů pocházelo z Francie, 10 % z Burkiny Faso a 9 % z Beninu. Počet turistů je obecně nízký, přestože Lomé nabízí dlouhé písčité pláže na atlantickém pobřeží. Důvodem je však dlouhodobá politická nestabilita a složitá bezpečnostní situace.
Věda a výzkum
V Lomé sídí Tožský institut pro humanitní vědy ().
Při Univerzitě v Lomé má za pomoci Turecka vzniknout výzkumný institut.
Doprava Silniční doprava
Silniční síť města Lomé je orientována směrem do jeho historického centra, které představuje přibližně křižovatka ulic Avenue de la Liberation (třída Osvobození ) s nábřežní ulicí Boulevárd de la République (bulvár Republiky). Střed města odděluje od jeho zbytku polookružní čtyřproudá ulice Boulevard du 13. Janvier (Bulvár 13. ledna). Tato třída má středový pás a na hlavních kříženích jsou umístěny kruhové objezdy. Dále z města, např. směrem do zmíněného Tsévié, vedou čtyřproudé komunikace, nicméně křížení jsou úrovňová a nejedná se o moderní dálnice.
Železniční doprava
Ze zmíněného přístavu existuje železniční spojení do středu města, kde se nachází hlavní nádraží.
Vodní doprava
Díky mezinárodnímu přístavu a silničnímu i železničnímu spojení se severnějšími oblastmi Toga přes Lomé prochází většina vyváženého zboží země. Přístav byl budován ve spolupráci se Západním Německem již po vzniku nezávislosti státu.
Letecká doprava
Ve městě se rovněž nalézá mezinárodní letiště. Pojmenováno je po Gnassingbé-Eyademovi a leží 5 km severovýchodně od středu Lomé.
Městská doprava
Městská doprava je v podstatě neexistující; obyvatelé jsou sváženi vozy taxislužby. Lidé cestují velmi často také na motocyklech.
Společnost Školství
Místní univerzita (Univerzita v Lomé, dříve Beninská univerzita) je nezanedbatelnou součástí vzdělávacího systému Toga. Byla založena v roce 1946. Ve městě se také nachází Americká mezinárodní škola a Britská mezinárodní škola. Je zde také několik technických škol a školící středisko Panafrické nadace. Své zastoupení zde má i Goetheho institut.
Sport
Ve městě působí fotbalový tým FC Lomé 1. V Správní čtvrti stojí hlavní fotbalový stadion.
Životní prostředí
Odpadové hospodářství
Stejně jako další africká města se i Lomé potýká s velkými výzvami z hlediska odpadového hospodářství. Svoz je dnes záležitostí, která spadá přímo pod státní agenturu.
Zásobování vodou není dostatečné pro celé rostoucí město. Situaci se znaží zlepšit rozvojová pomoc, např. z Francie. Nedostatečná je také kanalizace i elektrické rozvody, mnohé vznikají bez jakékoliv systematizace. Okolo města začaly vznikat nové místní části, které byly vyprojektovány a které nabízejí kvalitnější bydlení, než neformálně budované čtvrti a sídelní kaše, nebo rovnou slumy, obklopující Lomé již po desítky let.