náhled|Nejvyšší strom světa – sekvoj vždyzelená náhled|Borovice pinie náhled|Ovocné stromy se pěstují pro plody (např. hruška) náhled|Tříděné a omítané řezivo (Dřevo je velmi důležitou surovinou) V botanice je strom vytrvalá rostlina s prodlouženým dřevnatým stonkem nebo kmenem, který u většiny druhů nese větve a listy. V některých případech může být definice stromu užší a zahrnuje pouze dřeviny s druhotným růstem, rostliny využitelné jako dříví nebo rostliny nad určitou výšku. V širších definicích jsou stromy také vyšší palmy, kapradiny, banány a bambus. Stromy nejsou taxonomickou skupinou, ale zahrnují různé druhy rostlin, které si nezávisle vyvinuly kmen a větve jako způsob, jak se tyčit nad jinými rostlinami a soutěžit o sluneční světlo. Stromy bývají dlouhověké, některé dosahují stáří několika tisíc let. Stromy na Zemi existují již 370 milionů let. Odhaduje se, že na světě jsou přibližně tři biliony vzrostlých stromů.
Strom má obvykle mnoho sekundárních větví nesených kmenem nad zemí. Tento kmen obvykle obsahuje dřevní pletivo, která zajišťuje pevnost, a cévní svazky, které přenášejí materiál z jedné části stromu do druhé. U většiny stromů je obklopen vrstvou kůry, která slouží jako ochranná bariéra. Pod zemí se rozvětvují a široce rozprostírají kořeny, které slouží k ukotvení stromu a získávání vlhkosti a živin z půdy. Nad zemí se větve dělí na menší větve a výhony. Na výhoncích jsou obvykle listy, které zachycují světelnou energii a fotosyntézou ji přeměňují na cukry, které jsou potravou pro růst a vývoj stromu.
Stromy se obvykle rozmnožují pomocí semen. Mohou na nich být přítomny květy a plody, ale některé stromy, například jehličnany, mají místo toho pylové a semenné šištice. Palmy, banány a bambusy také produkují semena, ale stromové kapradiny místo nich produkují spory.
Stromy hrají významnou roli při snižování eroze a zmírňování klimatu. Odnímají oxid uhličitý z atmosféry a ukládají ve svých tkáních velké množství uhlíku. Stromy také mohou snižovat albedo, a tak v jistých případech i ohřívat planetu. Stromy a lesy poskytují stanoviště mnoha druhům zvířat a rostlin. Tropické deštné pralesy patří mezi biologicky nejrozmanitější stanoviště na světě. Stromy poskytují stín a úkryt, dřevo pro stavbu, palivo pro vaření a topení, ovoce na jídlo a mají mnoho dalších využití. V některých částech světa lesy ubývají, protože stromy jsou káceny, aby se zvětšila plocha pro zemědělství. Pro svou dlouhověkost a užitečnost byly stromy odjakživa uctívány, v různých kulturách se na nich zakládaly posvátné háje a hrají roli v mnoha světových mytologiích.
Etymologie Slovo strom pochází od slova strmět (něco, co strmí do výšky), které pochází z praslovanského *stromъ, od *strьmъ, pravděpodobně z protoindoevropského *ter-, *ster- ("tvrdý").Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, electronic version, Leda, 2007 Ve staročeštině se více používalo slovo dřěvo.
Definice náhled| Schéma sekundárního růstu ve vyšších dvouděložních rostlinách nebo u jehličnanů ukazující idealizované svislé a vodorovné řezy. V každém vegetačním období se přidává nová vrstva dřeva, která zesiluje stonek, stávající větve a kořeny. Ačkoli je slovo "strom" běžně užívaným pojmem, neexistuje žádná všeobecně uznávaná přesná definice toho, co je strom, a to ani z botanického hlediska, ani v běžném jazyce.
Užší definice Běžně používaná užší definice je, že strom má dřevnatý kmen tvořený sekundárním růstem, což znamená, že kmen se každoročně rozšiřuje směrem ven, kromě primárního růstu směrem vzhůru ze vzrůstného vrcholu. Na řezu kmene jsou zřetelné letokruhy. Podle této definice nejsou za stromy považovány bylinné rostliny, jako jsou palmy, banánovníky a papáje, bez ohledu na jejich výšku, růstovou formu nebo obvod kmene.
Širší definice Některé jednoděložné rostliny lze považovat za stromy podle poněkud volnější definice. Například juka krátkolistá, bambus a palma nemají sekundární růst a nikdy nevytvářejí pravé dřevo s růstovými kruhy, mohou však vytvářet „pseudodřevo“ lignifikací buněk vzniklých primárním růstem. Rostliny rodu dračinec nebo žlutokap, přestože jsou také jednoděložné, vykazují atypické sekundární tloustnutí způsobené kruhovým meristémem blízko vnějšího okraje stonku, který se však liší od kambia u dvouděložných rostlin.
V nejširším slova smyslu je stromem každá rostlina s obecným tvarem podlouhlého kmene, který podpírá fotosyntetické listy nebo větve v určité vzdálenosti nad zemí. Stromy mohou být rovněž definovány podle výšky, přičemž menší rostliny od 0,5 do 10 m se nazývají keře takže minimální výška stromu je definována pouze volně. Velké bylinné rostliny, jako je papája a banánovníky, jsou v tomto širokém smyslu stromy.
Nebotanické definice Kromě botanických strukturních definic se stromy běžně definují podle použití, například jako rostliny, ze kterých se získává dřevo.
Přehled Růstový habitus stromů je evoluční adaptace, která se vyskytuje u různých skupin rostlin: tím, že stromy rostou do výšky, jsou schopny lépe soutěžit o sluneční světlo. Stromy bývají vysoké a dlouhověké, některé dosahují stáří několika tisíc let. Některé stromy patří mezi nejstarší dnes žijící organismy. Stromy mají modifikované struktury, jako jsou silnější stonky složené ze specializovaných buněk, které jim dodávají strukturální pevnost a odolnost, což jim umožňuje růst do výšky než mnoha jiným rostlinám a rozložit listy. Od keřů, které mají podobnou formu růstu, se liší tím, že obvykle rostou větší a mají jeden hlavní kmen;ale mezi stromem a keřem neexistuje důsledný rozdíl, který je ještě matoucí díky tomu, že stromy se mohou zmenšovat v drsnějších podmínkách prostředí, například na horách a v subarktických oblastech. Forma stromu se vyvinula samostatně u nepříbuzných tříd rostlin v reakci na podobné problémy prostředí, což z ní činí klasický příklad paralelní evoluce. Je známo 73 tisíc druhů stromů. Odhaduje se, že počet stromů na světě činí až 100 tisíc druhů, což by mohlo představovat celkem dvacet pět procent všech žijících druhů rostlin. Nejvíce jich roste v tropických oblastech a mnohé z těchto oblastí dosud nebyly botaniky plně prozkoumány, takže rozmanitost stromů a jejich areály nejsou dostatečně známy. vlevo|náhled|Vysoké jednoděložné byliny, jako je banánovník, postrádají sekundární růst, ale podle nejširší definice jsou stromy. Většina druhů stromů jsou nahosemenné rostliny. Existuje asi 1000 druhů nahosemenných stromů, včetně jehličnanů, cykasů, jinanů a lijánovců; produkují semena, která nejsou uzavřena v plodech, ale v otevřených strukturách, jako jsou borové šišky, a mnohé z nich mají tvrdé voskovité listy, například borovicové jehlice. Většina nahosemenných stromů jsou vyšší dvouděložné, "pravé dvoudomé", pojmenované tak proto, že semena obsahují dva listeny nebo semenné listy. Mezi starými liniemi kvetoucích rostlin jsou také některé stromy, kterým se říká bazální krytosemenné rostliny; patří mezi ně amborelovité, šácholán, muškátový oříšek a avokádo, zatímco stromy jako bambus, palmy a banány jsou jednoděložné.
Dřevo dodává kmeni většiny druhů stromů strukturální pevnost; ten podpírá rostlinu, jak se zvětšuje. Cévní systém stromů umožňuje rozvádět vodu, živiny a další chemické látky po rostlině a bez něj by stromy nemohly dorůst do takových rozměrů. Stromy jako relativně vysoké rostliny potřebují nasávat vodu z kořenů xylémem nahoru po kmeni pomocí nasávání, které vzniká při odpařování vody z listů. Při nedostatku vody listy odumírají." Mezi tři hlavní části stromů patří kořen, kmen a listy; jsou nedílnou součástí cévního systému, který propojuje všechny živé buňky. U stromů a dalších rostlin, u nichž se vytváří dřevo, umožňuje cévní kambium expanzi cévní tkáně, která vytváří dřevnatý přírůstek. Protože tento růst protrhává pokožku stonku, mají dřeviny také korkové kambium, které se vyvíjí mezi floémem. Z korkového kambia vznikají ztluštělé korkové buňky, které chrání povrch rostliny a snižují ztráty vody. Jak tvorba dřeva, tak tvorba korku jsou formy sekundárního růstu.
Stromy jsou buď stálezelené, mají listy, které přetrvávají a zůstávají zelené po celý rok, nebo opadavé, kdy na konci vegetačního období shazují listy a poté mají klidové období bez listí. Většina jehličnanů je stálezelená, ale modříny (Larix a Pseudolarix) jsou opadavé a každoročně na podzim shazují jehličí a některé druhy cypřišů (patisovec převislý, metasekvoje a tisovec) každoročně shazují malé olistěné výhonky v procesu známém jako kladoptóza. Koruna je rozložitý vrchol stromu včetně větví a listů, zatímco nejsvrchnější vrstva v lese, tvořená korunami stromů, se nazývá stromové patro. Stromek je mladý strom.
Mnohé vysoké palmy jsou jednoděložné byliny; ty nepodléhají sekundárnímu růstu a nikdy nevytvářejí dřevo. U mnoha vysokých palem se vyvíjí pouze terminální pupen na hlavním kmeni, takže mají nevětvené kmeny s velkými spirálovitě uspořádanými listy. Některé stromovité kapradiny řádu cyateotvaré, mají vysoké rovné kmeny, dorůstající až 20 metrů, které však nejsou tvořeny dřevem, ale oddenky, které rostou vertikálně a jsou pokryty četnými adventivními kořeny.
Vnitřní stavba kmene
Na povrchu stromu je kůra, která může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové, až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka. Pod kůrou se nachází lýko, které je v podstatě jedinou živou částí kmene. Lýkem prochází sítkovice, které rozvádí organické látky po celé rostlině. Největší část kmene je vyplněna dřevem, což je v podstatě mrtvá hmota cév, skládající se z celulózy a ligninu. Mezi lýkem a dřevní částí se nalézá kambium, které se významně podílí na růstu kmene.
Růst stromu
Strom roste do délky běžným prodlužovacím růstem. Jeho zvláštností je růst do šířky. Při něm dochází k sekundárnímu tloustnutí. Při sekundárním tloustnutí se uplatňují dva druhy pletiv, sekundárních meristémů – kambium a felogén.
Kambium se zakládá jako prstenec meristématických buněk, které se nacházejí jak v cévních svazcích (tzv. fascikulární kambium – odděluje vnější lýkovou a vnitřní dřevní část cévního svazku), tak mimo ně (interfascikulární kambium). Tloustnutí se děje tak, že fascikulární kambium produkuje směrem ven lýko (sekundární floém) a směrem do centra kmene dřevo (sekundární xylém). Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru – světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak v létě (hustší cévy o menším průměru – tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy.
Felogén se nachází na povrchu lýkové části a také produkuje buňky ven i dovnitř. Směrem ven jde o buňky korku (felému), směrem dovnitř pak buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Buňky nad felogénem postupně odumírají, neboť vznikající korek jim zamezí v přístupu živin (které se k nim ze sítkovic a cév nedostanou).
Růst stromu v mírném pásmu převažuje v noci a je minimální po poledni.
Zařazení v rostlinné taxonomii Semenné rostliny Mezi stromy s klasickým druhotným tloustnutím patří v současné době takřka výhradně pouze rostliny krytosemenné dvouděložné (Magnoliopsida) a nahosemenné (zde jde výhradně o dřeviny) – jinany (Gingkoopsida, jediný druh) a jehličnany (Pinopsida).
Stromové formy vytváří i cykasy (Cycadopsida), které dominovaly ve druhohorách a v současné době je jejich druhové spektrum výrazně omezeno. Druhotné dřevo je vyvinuto omezeně, druhotné tloustnutí je často atypické.
Jednoděložné rostliny (Liliopsida) druhotného tloustnutí zpravidla schopné nejsou, až na výjimky, kterými jsou například některé dračince (Dracaena), dračinky (Cordyline) nebo juky (Yucca) s atypickým druhotným tloustnutím. Dřevnatění u arekovitých (Arecaceae, Palmae) je projevem primárního tloustnutí, proto palmy nepatří mezi stromy v užším smyslu.
Stromy jsou obecně více zastoupeny mezi tropickými druhy a mezi vývojově primitivnějšími čeleděmi.
Výtrusné rostliny