Sergio Ramos García (* 30. března 1986 Sevilla) je španělský profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního obránce a bývalý reprezentant Španělska. Většinu kariéry na klubové scéně má spjatou s Realem Madrid. Začínal v klubu Sevilla FC, kam se později vrátil, na sklonku kariéry hrál také za francouzský Paris Saint-Germain. Od února 2025 působil v mexickém klubu CF Monterrey, kde na konci roku 2025 ukončil smlouvu. Od ledna 2026 je volným hráčem. Ve své profesionální kariéře odehrál přes 1000 soutěžních utkání.
Vítěz Mistrovství Evropy 2008 v Rakousku a Švýcarsku, Mistrovství Evropy 2012 v Polsku a Ukrajině a Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice. Mimo to hrál na dalších třech světových mistrovstvích v letech 2006, 2014 a 2018. Účastnil se rovněž Mistrovství Evropy 2016, to následující v roce 2021 kvůli zranění a chybějící zápasové praxi zmeškal. Je rekordmanem v počtu startů za reprezentaci se 180 zápasy.
V průběhu své kariéry se Ramos vypracoval na jednoho z nejlepších obránců na světě. Ve dresu Realu Madrid čtyřikrát triumfoval v Lize mistrů UEFA a patří v tomto ohledu mezi nejúspěšnější fotbalisty v této soutěži.Rekordmanem je Paco Gento (6 se započtením Poháru mistrů evropských zemí, PMEZ), případně Cristiano Ronaldo (5 bez započtení PMEZ)
Roku 2020 se stal nejgólovějším obráncem španělské La Ligy v její historii poté, co se 68 góly překonal Ronalda Koemana.
Klubová kariéra
Sevilla Sergio začínal s fotbalem v šesti letech v místním klubu Camas CF v jeho rodné obci Camas vzdálené necelých deset kilometrů od Sevilly. Zpočátku hrával křídlo a pro své delší vlasy byl přezdívaný „Schuster z Camasu“, podle německého fotbalisty Bernda Schustera, který hrával v 80. letech ve Španělsku. Se světem velkého fotbalu se seznámil v akademii klubu Sevilla FC, kde už od šestnácti let – tedy v sezóně 2002/03 – hrál za „béčko“. Právě za Sevillu Atlético nastupoval v sezóně 2003/04 do bojů o postup výše, do Segunda División, druhé ligy. V tomtéž roce získal důvěru trenéra Joaquína Caparróse, pod nímž debutoval na seniorské prvoligové úrovni. Stalo se tak 1. února 2004 v utkání španělské La Ligy na stadionu Deportiva La Coruña, do kterého Ramos vstoupil jako střídající hráč a v němž Sevilla prohrála výsledkem 0:1. Do konce sezóny odehrál dalších šest utkání. Do základní sestavy naplno pronikl již v sezóně 2004/05 a svými výkony upoutal pozornost velkých klubů. Odehrál 31 ligových utkání, skóroval dvakrát. Starty sbíral též v pohárových utkáních, včetně toho proti portugalskému Nacionalu v prvním kole Poháru UEFA hraném 16. září 2004. Sevilla se v evropských pohárech představila poprvé v 21. století, zvítězila 2:0 a Ramos vstřelil hlavou druhý gól, svůj premiérový. Na jaře si za své výkony vysloužil pozvánku do reprezentace. Zkraje nové sezóny ještě nastoupil do úvodního ligového kola do utkání proti Santanderu, než přestoupil do Realu Madrid.
Real Madrid Sevilla za Ramose požadovala 27 milionů eur, což se zdálo Realu mnoho a tak jeho přestupu předcházela dlouhá jednání. Přestup byl nakonec stvrzen 5 minut před koncem přestupní období. Požadovaná cena byla nakonec splněna a Sergio se stal po pěti letech prvním španělským hráčem, který přišel do Realu. Zároveň se stal šestým nejdražším přestupujícím v klubové historii. Během letního přestupového období roku 2005 se uskutečnily jen dva dražší transfery – Shaun Wright-Phillips a Michael Essien do Chelsea. Hráč podepsal osmiletou smlouvu. Sportovní deník Marca Ramose označil za nového Fernanda Hierra.
Po příchodu do Madridu dostal dres s číslem 4, jenž do té doby oblékala legenda Realu Madrid jménem Fernando Hierro.
Sergio se od začátku jevil jako velmi talentovaný obránce. I díky tomu se dostal do španělské reprezentace a zahrál si i na Mistrovství světa 2006 v Německu. Od této chvíle z něj začínal růst hráč světového měřítka. V klubu s ním více počítali na pravou stranu obrany královského klubu.
Sergio Ramos se tak konečně začal prosazovat a ukazovat svůj talent. Vynikal hlavně svou velmi dobrou technikou a fyzickou kondicí, dokázal útočit i bránit a obě tyto činnosti zvládnout kvalitně. Dostal do základní sestavy Realu Madrid a posléze i španělské reprezentace.
Jeho velkou výhodou byla také univerzálnost. I když se nejlépe cítil na místě pravého obránce, dokázal zaskočit na místě stopera a zápas navíc dokázal odehrát velmi kvalitně. Trenér José Mourinho jej začal stavět na pozici stopera po boku Pepeho a vytvořil jednu z nejlepších stoperských dvojic. Nic na tom nezměnil ani lodivod Carlo Ancelotti, který tým převzal po Mourinhovi v roce 2013.
Sezóna 2005/2006 Oficiálního představení se dočkal 8. září 2005 za přítomnosti klubového prezidenta Florentina Péreze a klubové legendy Alfreda Di Stéfana. Ramos debutoval 10. září 2005 před domácím publikem na stadionu Santiago Bernabéu proti klubu Celta Vigo. Během poločasové přestávky se trenér Vanderlei Luxemburgo rozhodl vyslat jej do hry namísto Francisca Pavóna. Real Madrid prohrál poměrem 2:3 již ve druhém ligovém kole.Sergio Ramos' Real Madrid debut - Who were his teammates and where are they now?, cit. 2025-06-05 Následující ligové střetnutí s Espanyolem nedohrál, byl totiž po druhé žluté kartě vyloučen. Během jeho absence se dlouhodobě zranila posila z Anglie Jonathan Woodgate a Ramos se mohl snadněji usadit v základní sestavě. Tři dny po ligovém debutu nastoupil poprvé do utkání Ligy mistrů UEFA. Na hřišti Olympique Lyon prohrál Real 0:3. Těžkou zkouškou prošel 19. listopadu v derbyovém utkání s Barcelonou zvaném El Clásico (prohra 0:3). V závěrečném utkání skupiny Ligy mistrů s Olympiakosem 6. prosince vstřelil hlavičkou gól. Přes prohru 1:2 se již postupující Real kvalifikoval do jarní fáze soutěže.
Velkým šokem byla 8. února 2006 semifinálová porážka 1:6 na půdě Realu Zaragoza. Ramos odehrál 90 minut také o šest dní později v odvetě vyhrané 4:0. Celkově odehrál za sezónu 2005/06 47 soutěžích utkání, obvykle na stoperu s občasným zaskočením na postu defenzivního záložníka. Královský klub nezískal trofej druhým rokem.
Sezóna 2006/2007 náhled|vlevo|Sergio Ramos v březnu 2007 Mužstvo posílil čerstvý mistr světa, střední obránce Fabio Cannavaro, s nímž Ramos v sezóně 2006/07 často nastupoval ve stoperské dvojici. Obdobně jako v národním dresu se Ramos i pod trenérem Fabiem Capellem ocital na pravém kraji obrany a podporoval útok, zvlášť pokud Capello preferoval stoperské duo Cannavaro—Helguera. Propracoval se mezi nejnebezpečnější hlavičkáře španělské La Ligy a vstřelil několik důležitých gólů (pět v lize). Po jeho centru v zápase ligy hraném 22. října padl první ze dvou gólů do sítě Barcelony při výhře 2:0, když skóroval Raúl.
Mužstvo přezdívané „Bílý balet“ opět nepřešlo osmifinále Ligy mistrů, když bylo kvůli pravidlu o venkovních gólech vyřazeno Bayernem Mnichov. Samotný Ramos si zahrál až 7. března 2007 v odvetě, jím vstřelený gól však nebyl pro zahrání rukou uznán. V utkání si po kolizi s Royem Makaayem zlomil nos, avšak operaci kvůli hektickému závěru sezóny odložil. Na stadionu Camp Nou 10. března proti Barceloně znovu skóroval hlavou a znovu poslal Real do vedení 3:2, na straně domácích však hattrickem vždy vyrovnával Lionel Messi a utkání dopadlo remízou 3:3. Přesnou hlavičkou vsítil vítězný gól na 2:1 v domácím utkání s Valencií hraném 21. dubna. Na konci sezóny s týmem oslavil zisk mistrovského titulu.
Sezóna 2007/2008 V průběhu července podepsal novou smlouvu. Novým trenérem se stal Bernd Schuster, který Ramose preferoval napravo, tím spíše, že dorazili posily do středu obrany – Christoph Metzelder a Pepe. V srpnu nevynechal jedinou minutu španělského superpohárového dvojutkání proti Seville v rámci Supercopa de España a v domácí odvetě vstřelil i gól. Sevilla ovšem Real porazila nejprve 1:0 a pak 5:3. Prvním ligovým gólem v nové sezóně zajistil 30. září výhru 1:0 nad Getafe. Dále se trefil 20. října proti Espanyolu (prohra 1:2) ve svém 100. utkání za Real Madrid.
V polovině února se spoluhráči padl proti AS Řím po výsledku 1:2 a po obdržení žluté karty nemohl nastoupit do domácí odvety. Římský klub vyhrál i v Madridu, který tak znovu neprolomil osmifinálové „prokletí“. Titulová obhajoba byla završena květnovou výhrou nad Osasunou, při níž madridský tým pět minut před koncem inkasoval, v závěrečných minutách však otočil na 2:1. U vítězného gólu sehrál roli Ramos, který po kombinaci s Mahamadouem Diarrou nahrával na gól Gonzala Higuaína. Oslavy tak vyšly následující kolo na vítězné utkání s Barcelonou, ve kterém Real Madrid zvítězil 4:1.
Po sezóně byl v hlasování fotbalových profesionálů zařazen do nejlepší světové jedenáctky podle FIFPro. V budoucnu se jeho jméno mezi těmi nejlepšími objevilo vícekrát.
Sezóna 2008/2009 náhled|V utkání o španělský superpohár proti Valencii (Ramos vzadu pozorující hru) Zahrál si v obou srpnových utkáních o španělský superpohár – po prohře 2:3 ve Valencii pomáhal dohánět manko z prvního střetnutí a jedním gólem poslal domácí do vedení 2:1. Trofej Real získal, poté co vyhrál 4:2 vzdor početnímu oslabení. Mezi listopadem a prosincem nastal u mužstva pokles výkonnosti, což vyústilo v odchod trenéra Schustera. Ten byl kritizován za používání špatné taktiky a Ramos si v médiích postěžoval, že je „na oběhání poloviny hřiště sám“. Později zavinil gól v utkání hraném 13. prosince 2008 proti Barceloně, když v závěru neuhlídal vyskakujícího Carlose Puyola, který odhlavičkoval míč ke skórujícímu Samuelu Eto'ovi. Barcelona nakonec zvítězila 2:0 a pokračovala ve vítězné sérii, zatímco Real – vedený již novým trenérem Juandem Ramosem – prohrál čtvrté ligové utkání z posledních pěti.
Akrobatickou střelou z voleje vstřelil dne 11. ledna 2009 gól proti Mallorce při výhře 3:0. Ramosovi svěřenci tak vyhráli potřetí za sebou bez toho, aby v lize obdrželi gól. V domácím utkání proti Osasuně o týden později byla kabina rozrušena rezignací klubového ředitele Ramóna Calderóna kvůli údajnému podvodu. Ramos srovnával na 1:1, když se trefil střelou z téměř 30 metrů. Po dokonání obratu vyhrál Real 3:1. Královský klub opět nepřešel osmifinále Ligy mistrů, když v únoru a v březnu nestačil na Liverpool po porážkách 0:1 a 0:4. Obzvláště odveta na Anfield Road se Ramosovi nezdařila. Během jara byl nápomocen ve snaze dohnat vedoucí Barcelonu. Od porážky s ní získal Real 52 z 54 možných bodů, než se oba velkokluby znovu střetly 2. května. Centrovaným míčem asistoval prvnímu gólu Higuaína, na své straně hřiště však měl obtíže se soupeřovým křídelníkem Thierrym Henrym, který ten večer skóroval dvakrát. I Ramos se zapsal na listinu střelců, když snižoval hlavičkou po centru Arjena Robbena na 2:3. Barcelona zvítězila 6:2 a navýšila náskok na sedm bodů, který již nepustila.
Sezóna 2009/2010 náhled|Ramos (vpravo) v utkání Ligy mistrů proti Curychu se svým dlouholetým partnerem ve středu obrany, Pepem (vlevo) I po nástupu Manuela Pellegriniho na místo trenéra si udržel místo v základní sestavě. Do nové sezóny vstupoval v roli jednoho ze čtyř spolukapitánů. Do Madridu zamířili zvučné a rekordní posily – Cristiano Ronaldo, Xabi Alonso, Karim Benzema a Kaká. Merengues zahájili Primeru División pěti ligovými výhrami, první porážka (1:2) přišla až na půdě Sevilly 4. října. Obdobně jako v minulých utkáních se svým bývalým zaměstnavatelem, byl Ramos vypískáván i během tohoto střetnutí. V jeho průběhu jej trápil šikovný křídelník Diego Perotti. Ramos měl v závěrečných momentech příležitost vyrovnat, ale selhal. Na říjnové pohárové utkání proti Alcorcónu z nižší ligy nominovaný nebyl. Real v něm utrpěl ostudnou prohru 0:4. Ve vyhraném derby proti Atlétiku 7. listopadu (3:2) obdržel ve druhém poločasu červenou kartu po faulu na Sergia Agüera. Na půdě Valencie 12. prosince pomohl vydřít výhru 3:2 (a sám jednou trefil břevno) a zůstat na dohled vedoucí Barceloně, avšak mužstvo ztratilo Pepeho. V průběhu jara se vzhledem k Pepeho zranění znovu objevoval ve středu obrany.