Král David ( דָּוִד, David nebo také דָּוִד הַמֶּלֶךְ, David Ha-melech – Král David) byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval asi v letech 1013–973 př. n. l., tedy čtyřicet let. V Písmu svatém příběh krále Davida zaznamenávají První a Druhá kniha Samuelova, První kniha královská a První kniha letopisů. Králem byl David ustanoven po Saulovi asi ve věku 30 let. Je představován jako spravedlivý panovník, uznávaný válečník, básník a hudebník. Právě autorství oslavných veršů Hospodinu, nazývaných žalmy, je Davidovi dodnes přisuzováno. K jeho nejvýznamnějším počinům patří jistě dobytí Jeruzaléma a podmanění si dalších okolních království jako Edóm, Moáb, Ammón a Aram.
David je bohatě zastoupen v postbiblické židovské písemné a ústní tradici a je zmíněn také v Novém zákoně. Ježíš Kristus kritizuje farizeje a vysvětluje Židům, že ho David nazývá svým Pánem:
Když Ježíš učil v chrámě, řekl: Jak mohou učitelé Zákona tvrdit, že Mesiáš je syn Davidův? Vždyť sám David pravil v Duchu svatém: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Zasedni po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele pod nohy.‘ Sám David ho nazývá Pánem, jak tedy může být jeho synem?
První křesťané interpretovali život Ježíše ve světle odkazů na Mesiáše a Davida; Ježíš je ústy těžce nemocných osloven jako potomek Davidův v evangeliích Matouše a Lukáše.
O Davidovi se v Koránu mluví jako o hlavním prorokovi a figuruje také v islámské ústní a písemné tradici. Biblická postava Davida inspirovala po staletí mnoho interpretací v umění a literatuře.
Život Davidovo dospívání Bůh zanevřel na krále Saula kvůli jeho neposlušnosti a vyslal proroka Samuela k Jišajovi, aby mezi jeho syny nalezl nového krále. Volba padla na Davida.
David byl nejmladší syn Jišaje Betlémského, pocházel tedy z kmene Juda. Dětství trávil jako pastýř stád, kde se také naučil ovládat prak a hrát na lyru. Protože se Bohu zalíbil, nařídil Samuelovi, aby Davida pomazal jako budoucího krále Izraele.
Saul se velmi trápil bolestmi. Jeho služebníci mu doporučili poslat pro Davida, nadaného hrou na harfu. A tak David vstoupil do Saulových služeb a kdykoli krále Saula posedal démon, seslaný od Hospodina, mladík ho osvobozoval hraním na harfu.
Během Saulovy vlády hrozil Izraeli znovu vojenský střet s Pelištejci. David nesl sýr svým starším bratrům, kteří společně se Saulem naslouchali výzvám pelištejského velitele, obra Goliáše z Gatu.
Nikdo z Izraelitů se mu neodvažoval postavit, a proto když David prohlásil, že může Goliáše porazit, Saul mu nejdřív bránil, nakonec ale povolil. David se oproti králově daru rozhodl odmítnout zbroj, (protože v ní nebyl zvyklý), svlékl si pancíř a připravil se na boj po svém. 1. Samuelova 17,40: Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci. () Goliáš Davidem pohrdal, protože když ho uviděl, neuniklo mu, jak je krásný a mladistvý.
S odvahou zavolal na Goliáše, že ho zabije; a přestože nemohl mít takovou jistotu, souboj vyhrál. Goliáš ho provokoval a posmíval se mu: Pojď, dám tvé tělo ptákům. David se však vysmívat nenechal a rázně prohlásil: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a se štítem, ale já k tobě jdu ve jménu Boha vojsk! Rouháš se! Obr vstal a blížil se k němu, zatímco David ještě volal na oplátku: To já tvé tělo vydám ptákům a šelmám, aby všichni poznali, že Bůh je v Izraeli. Následně na nic nečekal, a když k němu obr přibíhal, zasáhl ho do hlavy kamenem z praku, a zabil ho. Potom uchopil těžký Goliášův meč a odsekl mu hlavu. Zajistil tak Izraeli velké vítězství, protože sotva to uviděli vojáci Goliášovy kohorty, vydali se na úprk.
První vavříny slávy a manželství náhled|David mrtvému Goliášovi utíná hlavu. Král Saul přivítal Davida v Jeruzalémě v čele své armády, a ten mu dal darem Goliášovu hlavu. Zeptal se, když se o všem dozvěděl: Abnere, čí je ten chlapec? Velitel Abner však krále svou odpovědí příliš neuspokojil: Přísahám při tvém životě, pane, že nevím. Král Davidovi nabídl za ženu svou dceru Merobu. Nakonec si to však rozmyslel a dal ji za manželku Adrielovi Molatitskému. Mladého Davida ale tajně milovala Saulova další dcera, Míkol. Králi Saulovi se to doneslo a napadla jej lest. Nařídil sluhům, aby Davidovi oznámili, že se králi zalíbil. Zvítězil nad obrem a jeho popularita mezi lidmi rostla – až do té míry, že Saul začal žárlit, a pokoušel se ho zabít. Nechal mu poslat další vzkaz, že není jenom tak, aby si vzal za manželku dceru krále, ale nemožné to také není. Král od tebe nechce věno, ale splnění úkolu. Potom řekli Davidovi, o jaký se jedná: Sto předkožek Pelištejců, (Filištínů) – aby se král nasytil pomstou. Saul se domníval, že za tohle Davida zabijí. Jemu se však úkol zalíbil. Nezabil jen sto Pelištejců, ale hned dvě stě, a všem odřezal předkožky a přinesl je směle králi Saulovi – v domnění, že Míkol se stane jeho manželkou. Ale král Saul svůj slib dodržel. Když později viděl, jak jeho dcera září nad Davidem láskou, začal ho nenávidět víc než dřív a Saulův syn Jonata z přátelství Davida upozornil na nebezpečí, o němž neměl ani tušení. A tak David uprchl do polí.
David opakovaně utíká náhled|David od Michelangela (Detail), Florence, Galleria dell'Accademia, 1501–1504 náhled|Míkol spouští Davida oknem paláce. Autor: Gustave Doré, 1865 Jonata vyčítal otci Saulovi jeho bezbřehou nevraživost vůči Davidovi, kterého si osobně zamiloval. Na králově dvoře proto Saul nalézal hned dva úhlavní nepřátele z vlastní krve, a to dceru Míkol a syna Jonatana. Oba dva byli velmi blízkými spojenci, sourozenecky sympatizujícími mezi sebou proti otci, na straně Davida. V tutéž dobu se Pelištejci znovu ozvali a za obřízky svých mužů žádali krev. David, skrývající se před pronásledováním teď čelil výzvě: buď se skrývat dál a nebo jednat. Rozhodl se správně a začal Pelištejce krutě zabíjet. Tím si opět získal přístup ke králi. Podle Písma svatého v ten samý čas napadl nenávistného Saula démon a David hrál a hudbou Saula zbavoval trýzně posedlosti. To se mu jako předešle opět dařilo, nicméně ne to, aby ho Saul přestal nenávidět. Při hudbě popadl kopí a snažil se Davida přibodnout ke stěně. Manželka tedy muže varuje a nabádá: Jestli neutečeš, zítra budeš zavražděn. Saul dal střežit palác, a tak Míkol vymyslela plán a David prchá oknem z jejího pokoje. Otci Míkol lhala, že David onemocněl a leží v posteli, ale Saul zuří a nařizuje, aby ho donesli i s postelí, aby byl usmrcen. Mladík posléze nemá, kam by zamířil a stává se utečencem, ale vzpomněl si na Samuela, a skryje se v Ramě. Král se to dozvídá od špehů, a posílá za ním na koních jednotku zabijáků, když v tom zasáhne vyšší moc. Prorok Samuel v Najotu v Ramě vzývá Boha Izraele a Saulovy posly postihne změna. Ztrácejí úmysl zabít Davida a náhle mluví jako proroci, ovlivněni Božím Duchem. Saul se ale dozvídá, k čemu došlo a posílá další jednotku, leč stane se to samé. Posílá třetí jednotku, a stalo se i jim totéž. Vyhlašuje po Davidovi pátrání a sám se ho účastní, ale i jemu se stane totéž. Bůh postihuje Saula transem a král se veřejně svléká do naha; nahý zůstává ležet na zemi celý den a noc.
Davidova přátelská ujednání náhled|David a Jonatan. Autor: Cima da Conegliano První Samuelova kniha nám povídá, jak David nikde nenalézá trvalé útočiště. Od proroka Samuela se vypravuje do polí a tráví zde nekonečné dny samoty. Zda se sešel s Míkol, nevíme, ale dceru nechal král určitě hlídat, zatímco na chování chytrého Jonatana nedával bedlivý pozor. Co jsem udělal? ptá se plačtivě králova syna, s nímž se tajně schází v polích. Zítra je tabule, a bude hostina a otec tě chce vidět, soucítí s Davidem a oba přemýšlejí, jak se setkání s králem vyhnout. Řekni otci, že David nemůže přijít, protože se připravuje každoroční obětování za rodinu a musel proto odejít do Betléma, navrhl Jonatanovi. Oba dva následně uzavírají pakt o spolupráci na úkor krále a jeho zájmů Davida zabít. Otec se přede mnou může přetvařovat, ale prozkoumám ho a dám ti vědět. Nato Davidovi přísahal ve jménu Božím. A až se staneš králem místo mého otce, nezabiješ mě. Jonatan si vyžádal Davidův slib, neboť prohlásil: Až Pán začne zabíjet tvé nepřátele, vzpomeň si na mě. Tak se jejich přátelství upevnilo navždy a David v pozdějších letech života svému slibu dostál. Jonatan rovněž naplnil svůj slib daný Davidovi, protože ho miloval z celého srdce. V následující den hostiny neřekl král nic a byl zádumčivý, avšak dalšího dne si všiml, že David stále není v paláci: Proč David nepřišel, a kde vlastně je? ptal se syna. Je v Betlémě, prohlásil Jonatan podle dohody s Davidem. V tu chvíli však pochopil, že svého otce podcenil. Král Saul vzplál hněvem a Jonatana slovně napadl: Ty čubčí synu! Zrazuješ vlastního otce kvůli tomu bastardovi? Zahanbuješ mě i klín své matky, která tě porodila. Nikdy se nestaneš králem. Přiveď mi ho, ať ho můžu zabít! A co udělal, abys ho zabíjel? křičel na otce. Saul se neovládl. Mrštil po Jonatanovi kopím, aby ho přišpendlil ke stěně. Jonatan uhnul, a zrudlý vztekem odešel z hodovního sálu. Cítil se pokořen až do hloubi duše. Druhého dne ráno odešel na pole a poručil chlapci s lukem, aby vystřelil šíp směrem, kde se David skrýval. Protože šíp místo s ležícím Davidem přeletěl, znamenalo to podle předešlého ujednání, že je v ohrožení života a má utéct ze země. Jonatan volal do dáli a v Davidových uších zůstal sten bolesti: Pospěš si! Jednej rychle a neváhej, nezastavuj se... Malý lučištník neměl ani ponětí, že Jonatan nevolal na něho, když hledal šíp v poli. Jen David a on věděli, že se loučí navždy. A tehdy David přísahal při tváři Boží, že nikdy nezapomene, co pro něho Jonatan učinil, ani na něho a ani na jeho děti.
Další osudy budoucího krále – David prorokuje umučení Krista náhled|Ukřižování Ježíše Nazaretského. Autor: Francisco de Zurbarán Od oněch dnů uplynul dlouhý čas a David se skrýval v zemi izraelské před králem a jeho vojáky, kde jen mohl. Následující kroky budoucího vládce zamířily ke kněžím. David použil lest a aby se kněží neobávali, že jednají s někým, koho pronásleduje král, tvrdil, že je s králem zadobře. Měl hlad a v synagóze vystavoval zrovna během sabatu pět chlebů na oltáři, kněz Achímelek. Pokud muži neměli pohlavní styky se ženami, mohou chléb sníst, dovolil mu empatický kněz. Ženy jsou nám vzdáleny, odpovídal mu a Achímelek je svatými oběťmi pohostil. Tato událost byla o staletí později řešena i v Novém Zákoně. Zmínil se o ní Ježíš Kristus, když vysvětloval učitelům Zákona přednost lidských potřeb před zákonným nařízením, ohledně sobotního klidu, za jehož porušení nařizoval Mojžíš trest smrti.