Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové – 22. srpna 1940 PrahaZáznam o úmrtí a pohřbu (primární), Archiv hlavního města Prahy, římskokatolická farnost při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Libni, matriční kniha úmrtí 1939–1941, signatura LIBŇ Z17, ročník 1940, pořadové číslo 618, folio 200, digitální snímek 209. Dostupné online.Záznam o úmrtí a pohřbu (sekundární), Archiv hlavního města Prahy, římskokatolická farnost při kostele sv. Václava, dříve kostel sv. Filipa a Jakuba na Smíchově, matriční kniha úmrtí 1938–1943, signatura SM Z26, ročník 1940, folio 133, digitální snímek 137 Dostupn0 online.) byl český spisovatel a voják.

Život náhled|Rudolf Medek jako student náhled|Rudolf Medek s dcerou Evou náhled|Hrob Rudolfa Medka na Olšanských hřbitovech náhled|Pamětní deska v ulici Nad Štolou

Mládí Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909–1914 učil na školách v okrese. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek (1893–1971) byl autorem románů z 1. světové války.

V legiích V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě a o Vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku.Podle databáze VÚA byl zajat 6. 1. 1916 a do legií vstoupil o pět dní dříve. Jedná se zřejmě o omyl databáze. Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka.VÚA, Záznam vojáka: Medek Rudolf, 1890

Po návratu do vlasti Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála.

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě vrátil.

V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem.Památník národního osvobození byl do roku 1939 umístěn v budovách dnešního Armádního muzea Žižkov na úpatí pražského vrchu Vítkov.

Zástával pravicové a nacionální postoje, což se v praxi projevovalo kritikou levicověji orientované Československé obce legionářské. Spor v roce 1925 vyústil odchodem nacionálních legionářů v čele s Medkem z obce a založením pravicové a antikomunistické Nezávislé jednoty československých legionářů. Byl jejím druhým předsedou.

V roce 1928 vyšla jeho divadelní hra Plukovník Švec, která zaznamenala mezi diváky velký úspěch. Medek v ní interpretoval osudy legionáře Josefa Jiřího Švece, které pojal v nacionálním a antikomunistickém vyznění. Úspěch hry vedl kátce poté k jejímu zfilmování. Hra však spustila také dlouholeté polemiky mezi pravicovými a levicovými spisovateli a kritiky. Roku 1928 měl premiéru také film Za československý stát, který podle jeho scénáře natočil Vladimír Studecký. Film byl natočen na objednávku československého ministerstva národní obrany.

Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).

Polemika v době insigniády Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými. Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce – německé studenty, kteří obsadili Karolinum a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neuman [sic] a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‚klencáky‘ v nějakém koncentračním táboře.“

Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek účelově označován za zastánce fašismu. Sám Medek později charakterizoval svou poznámku jako ironickou a žertovnou, na svém postoji však trval a prohlášení spisovatelů označil jako bolševické a polobolševické fráze. Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.

V září 1938 podepsal manifest K svědomí světa.

Po zániku Československa 7. května 1939 vystoupil s hlavním, silně vlastenecky laděným projevem při uložení ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehradě. Již v květnu 1939 ale začaly být na základě příkazu ministerstva školství a osvěty prověřovány knihy ve školních knihovnách a "závadné", mezi nimi i knihy Rudolfa Medka, vyřazovány. 27. března 1940 vydalo kulturní oddělení Tiskového odboru předsednictva ministerské rady dodatek k Seznamu škodlivého a nežádoucího písemnictví, podle kterého bylo třeba všechny knihy seznamu vyloučit z oběhu. Mezi 367 tituly tohoto dodatku se ocitla legionářská díla Rudolfa Medka, ve společnosti vybraných děl autorů jako Karel Čapek, Viktor Dyk, Karel Havlíček Borovský či Vítězslav Nezval.

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodina První manželkou Rudolfa Medka se stala Pavla roz. Schreiberová, též Schreibrová (1892–?),Záznam o narození a křtu, Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, matriční kniha narozených, římskokatolická farnost Hradec Králové 1877–1897, ročník 1890, signatura 51-6655, pořadové číslo 18, folio 361, digitální snímek 365. Dostupné online na: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/4359ae0c-f639-4f08-84c0-b81517872c81/dao/4359ae0c-f639-4f08-84c0-b81517872c81/file/7e9bb649-1e7b-40a2-99a7-aad8069d8ab5 dcera královéhradeckého krejčovského mistra. Manželství uzavřené v srpnu 1920 bylo po dvou letech, v listopadu 1922, rozvedeno.Záznam o sňatku, Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, Okresní úřad Hradec Králové, civilní matriční kniha oddaných 1919–1924, ročník 1920, signatura 8110, pořadové číslo 64, folio 17, digitální snímek 20. Dostupné online na: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/6dfd2e03-ced6-41df-88ff-d39ecb778f3a/dao/6dfd2e03-ced6-41df-88ff-d39ecb778f3a/file/d3675672-eb39-4461-a2d4-8ec90b285448, srovnáno Státní oblastní archiv Praha, Krajský soud civilní Praha, Rozvodový spis Rudolfa Medka a Pavly roz. Schreibrové, spisová značka Cg VI 723/22. Svazek byl bezdětný. Jeho druhou manželkou byla dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1895–1953). Měli spolu tři děti: dceru Evu (1922–1924),Záznam o narození, Archiv hlavního města Prahy, Magistrát hlavního města Prahy, civilní matriční kniha narozených 1. 2. 1922 – 31. 12. 1922, ročník 1922, signatura MAG N5, pořadové číslo 418, folio 209, digitální snímek 215. Dostupné online na: https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=03a700859b054c0181068d75ef4dc1d1&scan=215#scan215.

Záznam o úmrtí a pohřbu, Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, Okresní úřad Hradec Králové, civilní matriční kniha zemřelých 1924–1935, ročník 1924, signatura 8120, pořadové číslo 46, folia 10, digitální snímek 14. Dostupné online na: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/3483b0f0-4738-4e09-a68d-022b88198acd/dao/3483b0f0-4738-4e09-a68d-022b88198acd/file/26907a2e-3980-469f-a954-7734f994eab5. která zemřela předčasně na zánět slepého střeva,Smuteční oznámení Evy Medkové, Literární archiv Památník národního písemnictví Praha, osobní archivní fond Rudolf Medek, pořadové číslo 44, karton 1. a syny Ivana Medka (1925–2010) a Mikuláše Medka (1926–1974).

Citát

Dílo

Básně Jeho prvotní básnická tvorba odpovídala symbolismu, uplatňovanému v Moderní revue (ve které též publikoval): Půlnoc bohů – 1912, Prsten – 1914.

Legionářská literatura Po první světové válce byl ovlivněn svou působností v legiích. Činnost legionářů oslavoval, jeho dílo po roce 1948 v socialistickém Československu nevycházelo.

Svatý Václav – 1918, báseň ze Sibiře, zveřejněná později v knize "Medvídci presidenta Masaryka"PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, Lví srdce – 1919, básnická sbírka oslavující legie Zborov – poprvé vyšlo samostatně v Čeljabinsku 1918;VHÚ (exponát), Medek Rudolf: Zborov později báseň součástí sbírky Lví srdce , jejíž zhudebnění pro sbor od Rudolfa Karla vyšlo tiskem roku 1927 . Ohnivý drak – 1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě. O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři – 1923, vyprávění vlastních vzpomínek pro děti Veliké dny – 1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova. Ostrov v bouři – 1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci. Mohutný sen – 1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok). Za domovinu – 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek. Anabase – 1927, poslední měsíce na Dálném východě. Medvídci presidenta Masaryka – 1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež Plukovník Švec – 1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky. Legenda o Barabášovi – 1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem. Pouť do Československa: válečné paměti a vzpomínky z let 1914–1920 (4 díly). Praha: J. Otto,

Filmografie Za československý stát (1928, režie Vladimír Studecký, role generála) Zborov (1938, režie Jan Alfred Holman a Jiří Slavíček, autor námětu) Plukovník Švec (1929, režie Svatopluk Innemann, hlavní role Bedřich Karen, autor námětu – dle div. hry a románu) Plukovník Švec, román Mohutný sen/4. Část kroniky Anabaze a kniha Za svobodu Ohnivý drak (1925, režie Robert Zdráhal, autor námětu a scénáře)

Překlady V sezóně 1927/1928 uvedlo Národní divadlo operu Sadko v Medkově překladu (spolu s Ferdinandem Pujmanem).

Dílo v elektronické monografii

Vyznamenání 75px|alt=Řád svaté Anny, IV. třídy Řád svaté Anny, IV. třídy75px|alt=Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí75px|alt=Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí75px|alt=Řád svatého Jiří, IV. třídy Řád svatého Jiří, IV. třídy75px|alt=Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí75px|alt=Československý válečný kříž 1914–1918Československý válečný kříž 1914–191875px|alt=Řád sokola, vojenská skupina s mečiŘád sokola, vojenská skupina s meči75px|alt=Řád za vynikající službuŘád za vynikající službu75px|alt=Československá revoluční medaileČeskoslovenská revoluční medaile75px|alt=Medaile vítězstvíČeskoslovenská medaile Vítězství75px|alt=Řád medvědobijce, II. třídy Řád medvědobijce, II. třídy75px|alt=Řád čestné legie, V. třídy – rytířŘád čestné legie, V. třídy – rytíř75px|alt=Řád čestné legie, III. třídy – komandérŘád čestné legie, III. třídy – komandér75px|alt=Řád svatého Sávy, III. třídy – komandérŘád svatého Sávy, III. třídy – komandér75px|alt=Řád koruny, III. třídy – komandér Řád koruny, III. třídy – komandér

Posmrtné připomínky Památku Rudolfa Medka jako ředitele Památníku osvobození připomíná jeho busta a pamětní deska, umístěné ve vstupní hale Armádního muzea Žižkov.Památné místo Obětem 2. světové války, Rudolf Medek a Památník osvobození Pražská ulice Medkova nepřipomíná Rudolfa Medka, ale odbojáře Josefa Medka.