Jom Jerušalajim (hebrejsky: , doslova Den Jeruzaléma) je izraelským národním svátkem, který je spojen s připomínkou sjednocení Jeruzaléma v průběhu šestidenní války v roce 1967. Respektive izraelské anexe Východního Jeruzaléma. Svátek připadá na 28. ijar a provází jej sváteční ceremoniály v Jeruzalémě.

Významnou oslavou, která tento svátek připomíná, je přehlídka s vlajkami známá jako „Tanec vlajek“. V posledních letech se na těchto přehlídkách ozývají protipalestinské skandování, včetně „smrt Arabům“, „Ať vaše vesnice hoří“ a dalších. Přehlídky se účastní vlajkonoši pochodující ulicemi města, doprovázeni mobilními orchestry na nákladních vozech hrajícími chasidské písně. Během svátku také pochodují izraelští ultranacionalisté arabskými částmi města a skandují urážlivé a rasistické slogany. Politici krajně pravicových stran pravidelně využívají svátku k oživení témat převzetí náhorní plošiny, na které jsou mešita al-Aksá a Skalní dóm. Vyzývají i ke zničení mešity a vybudování židovského chrámu.

Historické souvislosti svátku Od doby, kdy se o Jeruzalémě vedou statistické demografické údaje, tj. od doby Osmanské nadvlády, šlo svým způsobem o rozdělené město. Tzv. Staré Město se historicky dělí na Arménskou, Křesťanskou, Muslimskou a Židovskou Čtvrť. Většina Židů (zejména ortodoxních), kteří po staletí zůstali na území Palestiny, žila právě v Jeruzalémě. Podle záznamů Osmanské říše a odhadů různých cestovatelů do poloviny 19. století Židé tvořili pětinu až čtvrtinu obyvatel města. Od poloviny 19. století jejich podíl v důsledku imigrace (nejdříve zejména Aškenázských Židů z východní a střední Evropy) neustále rostl. V době zahájení britského mandátu v roce 1922 jejich podíl činil již 54 %. Na jeho vrcholu, v roce 1944, to bylo již 62 %.

Podle plánu OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 měla kromě izraelského a palestinského státu existovat také mezinárodní zóna, která by zahrnovala Jeruzalém a okolí. Během První arabsko-izraelské války, která se odehrála o rok později, však Východní Jeruzalém (včetně Starého Města) zabralo Jordánsko (a v roce 1950 anektovalo), zatímco Západní Jeruzalém zabral Izrael. Jeruzalém tak zůstal na dalších devatenáct let rozdělen a po tuto dobu byly ve východní části města ničeny židovské památky. Ze Západního Jeruzaléma v důsledku války tehdejší arabské obyvatelstvo uprchlo. Jejich majetky byly zkonfiskovány a docházelo také k živelným krádežím a vandalismu.

Zlom nastal až v roce 1967 během šestidenní války, kdy bylo Staré Město spolu s dalšími územími dobyto izraelským vojskem. Následně byla zahájena izraelská okupace Západního břehu Jordánu a došlo k mezinárodně neuznané anexi Východního Jeruzaléma. Z narativu Izraele byl Jeruzalém sjednocen, a Židům tak byl opět umožněn přístup ke Zdi nářků. K formalizaci anexe se izraelský Kneset uchýlil v červenci 1980, kdy byl přijat Jeruzalémský zákon, který začlenil východní část města do státu a celé území města vyhlásil hlavním městem. V srpnu 1980 Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci č. 478, ve které stanovila, že Jeruzalémský zákon neuznává a anexe je v rozporu s mezinárodním právem.

Po obsazení Východního Jeruzaléma a jeho anexi izraelský stát udělil tamním Palestincům speciální status, který je vyšší než obyvatel ostatních okupovaných území, ale nižší než občanů Izraele. Současně omezil zóny, ve kterých mohou žít Palestinci a zbytek území města určil k osídlení židovskými Izraelci (do roku 2017 židovští Izraelci již tvořili 40 % obyvatel Východního Jeruzaléma). Palestincům je stížen přístup ke stavebním povolením, a tak dochází k černé výstavbě. Dochází také k nuceným vystěhováním Palestinců. Východní Jeruzalém byl dále od zbytku Západního břehu Jordánu, jehož je součástí, odříznut hraniční bariérou a je obestavován izraelskými osadami, aby bylo stíženo jeho případné připojení k palestinskému státu.

Vyhlášení svátku 8. tevetu 5728 rozhodla rada vrchního rabinátu o ustanovení 28. ijaru jako dne díkuvzdání Svatému, budiž požehnán, za zázraky, které učinil v tento den a za osvobození Jeruzaléma. O čtyři měsíce později, 12. května 1968 (=14. ijaru) vyhlásila i vláda,"והנצח זו ירושלים" - 40 שנה לירושלים המאוחדת resp. Kneset,http://lib.cet.ac.il/Pages/item.asp?item=7061 28. ijar jako svátek Jeruzaléma.

V roce 1998 byl přijat zákon o Dni Jeruzaléma,http://www.knesset.gov.il/laws/special/heb/jerusalem_day_law.htm který tento den vyhlašuje jako svátek a přiznává mu status "volitelného dne" (jom bechira), kdy má zaměstnanec nárok na poskytnutí volna v rámci své dovolené.

Rituály náhled|vlevo|Průvod ulicemi Jeruzaléma s vlajkami 28. ijar byl vyhlášen jako den díkuvzdání, nevztahují se na něj tedy omezení a zákazy platné pro zbytek období omeru. Liturgie v předvečer i během svátku samotného obsahuje děkovné žalmy, které oslavují Jeruzalém (Ž 24, Ž 122, a Ž 137,5-9Tento úryvek začíná slovy „Jestliže na tebe zapomenu, Jeruzaléme…“), a také modlitby za padlé izraelské vojáky, které jsou doprovázeny sborovými zpěvy a zapálením osmnácti světel (Nerot Zikaron) za 181 padlých vojáků v bitvě o Jeruzalém.

Během Jom Jerušalajim se také pořádají průvody skrze Jeruzalém, koncerty a další kulturní akce. Státní ceremoniál se koná na Giv'at ha-tachmošet, kde se odehrála bitva předcházející osvobození Jeruzaléma.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Související články Jeruzalém ze zlata Židovské svátky Jeruzalém Šestidenní válka

Kategorie:Židovské svátky Kategorie:Jeruzalém