Gaston Doumergue (1. srpna 1863, Aigues-Vives, Gard – 18. června 1937, tamtéž) byl francouzský politik. V letech 1924 až 1931 zastával funkci prezidenta Francie, ve dvou obdobích byl rovněž francouzským premiérem (1913–1914, 1934). Držel i řadu dalších vládních postů: ministr kolonií (1902–1905, 1914–1917), ministr práce (1906), ministr průmyslu a obchodu (1906–1908), ministr školství (1908–1910), ministr zahraničních věcí (1913–1914, 1914). V letech 1923–1924 byl předsedou Senátu. Byl představitelem Radikální strany.
Život Narodil se v protestantské rodině. Vystudoval práva na pařížské univerzitě a stal se advokátem. V roce 1890 odjel do Indočíny, kde měl dělat soudce, ale již za rok se musel vrátit do Francie kvůli smrti otce.
V roce 1893 byl prvně zvolen do Národního shromáždění, v doplňujících volbách. V roce 1894 se zúčastnil banketu, na němž byl italským anarchistou smrtelně pobodán prezident Sadi Carnot. Stal se kritikem kolonialismu a především francouzské okupace Madagaskaru. Zapojil se také do Dreyfusovy aféry na straně obhájců Dreyfuse. Roku 1901 se stal svobodným zednářem. V roce 1902 prvně vstoupil do vlády. V roce 1908 přednesl jménem vlády projev při přenášení urny Émila Zoly do Panthéonu. Jako ministr školství navrhl tak ostré sekularizační zákony, že vyvolaly největší školskou politickou válku ve francouzských dějinách. V této funkci také prosazoval výuku arabštiny na školách ve francouzském Alžírsku.
V roce 1913, když se stal premiérem, byla již mezinárodní situace velmi napjatá a Doumergue se musel soustředit na zbrojení. Při vypuknutí první světové války již v čele vlády nestál, ale byl členem válečných kabinetů na funkcích souvisejících se zahraniční politikou. Zajistil bezpečnost francouzských držav během války a uzavřel tajnou dohodu s carem Mikulášem II., která stanovila požadavky, jež Francie a Rusko budou klást v budoucích mírových jednáních s Německem a Rakousko-Uherskem. Tato smlouva však po říjnové revoluci zanikla.
V prezidentských volbách roku 1924 získal 515 poslaneckých hlasů z 815. Porazil socialistu Paula Painlevého a komunistu Zéphyrina Camélinata. Stal se první protestantskou hlavou státu ve Francii od roku 1593. Ve funkci mj. zahajoval olympijské hry 1924. Po konci prezidentského mandátu odešel z politického života, ale vrátil se do něj po dramatických událostech roku 1934 (protiparlamentní nepokoje 6. února), kdy byl díky své popularitě postaven do krátkodobé vlády národní jednoty. Výkon funkce mu však již znesnadňoval špatný zdravotní stav.
Když v roce 1937 zemřel, vláda mu uspořádala státní pohřeb.
Osobní život Stal se prvním francouzským prezidentem, který se během svého mandátu oženil (dvanáct dní před koncem mandátu si vzal univerzitní učitelku Jeanne Gaussalovou).
Byl pradědečkem dramatičky Colette Audryové a filmařky Jacqueline Audryové.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Premiéři Francie Kategorie:Prezidenti Francie Kategorie:Absolventi vysokých škol ve Francii Kategorie:Rytíři španělského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Královského řádu Kambodže Kategorie:Nositelé Řádu bílé orlice Kategorie:Nositelé Řádu tří hvězd Kategorie:Členové Radikální strany (Francie) Kategorie:Narození v roce 1863 Kategorie:Narození 1. srpna Kategorie:Narození v Okcitánii Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí 18. června Kategorie:Úmrtí v Okcitánii Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu Mahá Čakrí