náhled|Poločas přeměny - simulace náhled|Izotopy a poločas přeměny
Poločas přeměny (obvykle označovaný T½) je doba, za kterou se přemění polovina celkového počtu atomárních jader ve vzorku. Pro konkrétní izotop je konstantní. Má hodnotu od zlomku sekundy až po milióny let. Často se používá i termín poločas rozpadu, ale ten je méně obecný, protože ne každá radioaktivní přeměna představuje rozpad (například vyzáření fotonu gama záření z excitovaného jádra).
Pro konkrétní jádro nuklidu (určitého izotopu daného prvku) nelze v principu určit, kdy dojde k přeměně. Kvantová mechanika jako pravděpodobnostní teorie umožňuje stanovit pouze pravděpodobnost, že k přeměně dojde v daném časovém úseku, například v následujících 10 minutách. Tento pravděpodobnostní charakter prakticky znamená, že máme-li vzorek látky (obsahující jediný radioaktivní nuklid) běžné velikosti a tedy o velkém počtu atomů (ke srovnání Avogadrova konstanta), pak můžeme přesně vypočítat dobu, za jakou se přemění právě polovina přítomných jader.
Izotopy Stabilita izotopu se určuje právě na základě poločasu přeměny. Stabilní izotopy ho mají nekonečný, jádra se samovolně nepřeměňují. Za stabilnější je považován izotop s větším poločasem přeměny, protože jeho nuklidy v průměru déle vydrží být tím, čím jsou.
V přírodní směsi daného chemického prvku jsou určitá procentuální zastoupení několika jeho izotopů. Například vodík v oceánské vodě obsahuje 99,9844 % protia (to jest atomy se samotným protonem v jádře) a 0,0156 % deuteria, takzvaného těžkého vodíku, který má v jádře navíc vázaný jeden neutron. Oba izotopy jsou zcela stabilní. Krom toho existuje izotop vodíku se třemi nukleony zvaný tritium, který se v přírodní směsi nevyskytuje, vyrábí se uměle. Tritium je radioaktivním zářičem β s poločasem přeměny 12,36 let. Některé chemické prvky vůbec nemají stabilní izotopy, například radon. Některé se vyskytují v přírodě jak ve formě stabilních izotopů, tak i nestabilních. Například uhlík v atmosférickém oxidu uhličitém obsahuje díky kosmickému záření stálý podíl radioaktivního izotopu C 14. Měření jeho procentuálního zastoupení v předmětech organického původu umožňuje určit jejich stáří díky známému poločasu přeměny (5715 let). Tento způsob měření stáří se nazývá radiokarbonová metoda datování.
Příklady Příklady nejznámějších radioizotopů, řazeno dle poločasu přeměny.
Prvek Izotop Poločas rozpaduBeryllium 8Be 6,7×10−17 sPolonium 212Po 0,3 µsThorium 223Th 0,9 sekundyFrancium 223Fr 22 minutSíra 35S 87,5 dníKobalt 60Co 5,27 letTritium 3H 12,36 letCesium 137Cs 30,17 letRadium 226Ra 1 622 / 1 602 letUhlík 14C 5 730 letPlutonium 239Pu 24 110 / 24 400 letUran 235U 710 milionů letDraslík 40K 1,26 miliardy letUran 238U 4,468 / 4,51 miliard letThorium 232Th 14,05 / 13,9miliard letBismut 209Bi cca 1,9×1019 let
Příbuzné veličiny Obecněji definovanou veličinou stejného charakteru je střední doba života, obvykle značená . Pro exponenciální přeměnu lze souvislost s poločasem přeměny zapsat vztahem:
Odkazy Reference
Související články Izotop Radioaktivita
Externí odkazy
Radioaktivita, studijní text Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Ionizující záření, Miniencyklopedie ČEZu
Kategorie:Atomová fyzika Kategorie:Radioaktivita Kategorie:Fyzikální veličiny