Chomutov () je statutární město v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Nachází se 49 kilometrů jihozápadně od Ústí nad Labem. Město stojí na rozhraní Mostecké pánve a Krušných hor a protéká jím říčka Chomutovka. Žije v něm obyvatel a je součástí ústecko-chomutovské aglomerace s více než 500 tis. obyvateli.
Chomutov vznikl v blíže neznámé době a poprvé byl už jako městečko zmíněn v polovině třináctého století, kdy jej získal řád německých rytířů. Řádu město patřilo do začátku patnáctého století. Většina obyvatel tehdy byla německého jazyka. V roce 1421 Chomutov dobyli husité. Město během husitských válek hospodářsky upadalo a zároveň do něj začali přicházet obyvatelé českého původu. S novými obyvateli se rozšířil také utrakvismus, který začali potlačovat až Lobkovicové ve druhé polovině šestnáctého století. Jiří Popel z Lobkovic tehdy ve městě založil jezuitskou kolej. Roku 1605 se měšťané vykoupili z poddanství a Chomutov se stal královským městem.
Novodobé dějiny města jsou spojeny s hornictvím a metalurgií. Nejstarším těžařským podnikem byl kamencový důl, který se od poloviny šestnáctého století nacházel na okraji města. Na začátku devatenáctého století byl zaplaven a na jeho místě vzniklo Kamencové jezero. Hnědé uhlí se začalo okolo Chomutova těžit ve druhé polovině osmnáctého století. O sto let později byly v provozu hlubinné doly přímo na území města. Nejvýznamnějším podnikem z nich byl Důl Jan Žižka uzavřený v roce 1992. Snadno dostupný zdroj energie a napojení města na železniční tratě vedly k rozvoji zpracování železa. Velkým podnikem se staly Mannessmannovy závody zaměřené na výrobu bezešvých trub a od roku 1917 pobočka Poldiny huti.
Metalurgie se ve městě rozvíjela i po druhé světové válce. Do města tehdy přicházeli noví obyvatelé za prací a další se do něj stěhovali během druhé poloviny dvacátého století z vesnic zaniklých v důsledku povrchové těžby v okolí. Město se tak začalo rozšiřovat o panelová sídliště a spolu s nimi se budovala potřebná infrastruktura (školy, zdravotnická zařízení, obchody). Tradice zpracování železa ve městě pokračuje i ve 21. století, kdy jsou ve městě v provozu podniky Válcovny trub Chomutov a Železárny Chomutov. Jinými zaměstnavateli jsou mimo jiné Sandvik, Xandor Automotive CZ nebo Parker Hannifin Industrial.
Město je centrem chomutovského okresu. Nachází se v něm nemocnice a několik středních škol. Střed Chomutova je chráněn jako památková zóna, jejíž součástí jsou například raně gotický kostel svaté Kateřiny, chomutovský zámek přestavěný na radnici nebo rozsáhlý barokní areál jezuitské koleje. Mezi sportovně rekreační cíle patří Zoopark Chomutov, Bezručovo údolí, Kamencové jezero, hokejová Rocknet aréna nebo relaxační centrum Aquasvět.
Název Název města může být odvozen z osobního jména Chomút, Chomout ve významu Chomoutův dvůr. Jiný výklad odvozuje název města ze slova chomútné, které označovalo druh celního poplatku. V historických pramenech se jméno vyskytuje například ve tvarech: (1252), Chomontowe (1261), in Cometave (1281), in Chomutow (1290), in oppido Comatow (1321), in Chomatow (1325), in Chomotov (1330), de Chomutow (1332), comentur ze Comentow (1355), Comotaw (1369), de Chomutoua (1389), w Chomutowie (1455), na Chomutowie (1552), Chomutow (1571), Kommotau (1787) nebo Komotau, Kommotau a Kommothau (1846).
Historie Středověk náhled|vlevo|Dokument Historie Chomutova
První písemná zmínka o Chomutově pochází z 29. března 1252, kdy Bedřich Načeradec z Chomutova daroval městečko řádu německých rytířů, kteří zde roku 1254 zřídili svou komendu. Původní dřevěné hrazení bylo ve druhé polovině čtrnáctého století vystřídáno hradbami kamennými. Roku 1396 udělil komtur Albrecht z Dubé městu pečeť se znakem. Němečtí rytíři drželi chomutovské panství do roku 1411, kdy jim je po bitvě u Grunwaldu král Václav IV. (s výjimkou patronátu nad kostely) odňal. Dne 16. března 1421 byl Chomutov oblehnut husity a po dvou dnech obléhání byl dobyt a vypleněn a většina obyvatel povražděna. Poté město střídalo šlechtické majitele; naposledy jimi byli Hasištejnští z Lobkovic, kteří ve městě jako na jednom z prvních míst v Čechách prosazovali tvrdou rekatolizaci (1589 zde byla založena chomutovská jezuitská kolej). Roku 1591 se měšťané proti jezuitům vzbouřili a vyplenili jejich sídlo, za což byli dva z vůdců vzpoury popraveni. Po odsouzení Jiřího Popela staršího z Lobkovic mu byl roku 1594 Chomutov zkonfiskován Rudolfem II. Roku 1605 se chomutovští vykoupili z poddanství a od té doby byl Chomutov královským městem.
Raný novověk náhled|upright=1.1|Pohled na Chomutov od Matthäuse Meriana, 1650
Roku 1625 zasáhla Chomutov epidemie moru, jíž podle dobových odhadů podlehlo přibližně 2 550 obyvatel. Během třicetileté války bylo město v roce 1639 obsazeno švédskými vojsky, přičemž došlo k jeho vyplenění a násilnostem vůči obyvatelstvu.
Nejstarším hornickým podnikem u Chomutova byl kamencový důl Kryštof chomutovského (původně pražského) měšťana Lazara Grohmana. Nacházel se spolu s vitriolovou hutí v prostoru dnešního Kamencového jezera. První písemná zmínka o dolu pochází z roku 1558 z privilegia vydaného Janem z Veitmile. Vytěžená surovina se zpracovávala na kamenec přímo na místě v huti, jejíž roční produkce se pohybovala v řádech desítek tun (např. v roce 1563 to bylo 62 t). Od roku 1770 se v huti začalo topit uhlím, které dodával důl v Pohlodech. Podmáčené území si po polovině sedmnáctého století vynutilo nákladnou stavbu asi 1 500 metrů dlouhé odvodňovací štoly směrem k Otvicím, jejíž zhroucení v roce 1810 vedlo k zatopení dolu a ukončení provozu. Vzápětí sice byly učiněny pokusy o nové odvodnění a obnovení produkce, ale nebyly úspěšné.
Na přelomu padesátých a šedesátých let osmnáctého století byla postavena císařská silnice spojující Chomutov s Prahou, podél níž se rozvinula zástavba i na pravém břehu Chomutovky. Třebaže Chomutov ležel při této důležité spojnici do Saska, rostl až do poloviny devatenáctého století jen pozvolna. Obrat nastal až v sedmdesátých letech devatenáctého století napojením na železniční tratě vedoucí podél Krušných hor a ku Praze. V této době byly u Chomutova otevřeny hnědouhelné doly a roku 1870 založeny železárny, které po roce 1887 prosluly jako Mannesmannovy válcovny trub; roku 1890 se zde na prvním místě na světě začaly vyrábět bezešvé ocelové trubky. K válcovnám, situovaným na východním okraji města, přibyla roku 1917 jižně od Chomutova zbrojní pobočka kladenské Poldi, po válce přeorientovaná také na hutní výrobu.
Těžba hnědého uhlí náhled|vlevo|Pohled na Chomutov (kresba Johanna Venuta, 1822)
Největším chomutovským hnědouhelným dolem byl Důl Jan Žižka uzavřený až v roce 1992. Prvním podnikem v jeho dolovém poli byla šachta Augusta otevřená v šedesátých letech devatenáctého století. Během hospodářské krize v roce 1874 změnila majitele a dostala nové jméno Karel. Roku 1895 ho koupily blízké Mannessmannovy závody. Po poškození šachty Karel požárem byla v roce 1904 otevřena nová těžná jáma Julius hluboká 105 m a v roce 1946 přejmenovaná na Důl Jan Žižka. Ve stejné době, kdy byla otevřena Augusta, byl mezi Otvicemi a zaniklými Michanicemi otevřen důl Hugo spojený vlečkou s hlavní železniční tratí u Kamencového jezera. V sedmdesátých letech 19. století byl opuštěn s celkovou těžbou kolem 60 000 tun. Třetím významným chomutovským dolem byl Max na jižním okraji města. Vznikl také v šedesátých letech 19. století a již tehdy dosáhl hloubky přes 100 metrů. Těžily se v něm dvě sloje: svrchní (1,5–3 metru) a spodní (5–6 metrů). Kromě nich se dobývaly také proplástky, které se používaly jako surovina pro výrobu kamence. Do uzavření v roce 1887 se v něm ročně vytěžilo 5–6 tisíc tun kamenečných surovin a za dobu jeho existence až 800 000 tun uhlí.Dějiny hornictví, str. 123–124 Další doly se nacházely v Horní Vsi.Dějiny hornictví, str. 125
Dvacáté století náhled|Centrum Chomutova s přehlídkou německých obrněných jednotek po obsazení Sudet
Roku 1928 byla k Chomutovu připojena Horní Ves (dnešní severozápadní část města). V souvislosti s Mnichovskou dohodou muselo být většinově německé město v říjnu 1938 odstoupeno nacistickému Německu, stalo se součástí Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland) a v jejím rámci vládního obvodu Ústí nad Labem. Chomutov byl osvobozen na samém konci války, 8. května 1945, a to jednotkami Rudé armády. V následujících měsících bylo německé obyvatelstvo z města vysídleno.
náhled|Experimentální domy s mezonetovými byty na sídlišti Březenecká
V šedesátých až osmdesátých letech dvacátého století došlo k rozsáhlé přestavbě města, která se výrazněji nedotkla historického jádra, jež je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Plán na výstavbu sídlišť mezi Chomutovem a Jirkovem vznikal v šedesátých letech dvacátého století. Vycházel z předpokladu, že v roce 1975 bude žít v chomutovsko-jirkovské aglomeraci 95 000 lidí. O výstavbě sídlišť Březenecká a Kamenná bylo rozhodnuto v roce 1966 a v letech 1970–1971 také o sídlištích Zahradní a Písečná, přestože se s výstavbou druhých dvou počítalo až po roce 1980.
+ Počet obyvatel některých chomutovských sídlišť Sídliště 2011 2021 Březenecká Kamenná Písečná Pod Černým vrchem U Jitřenky U Luny U Severky Zadní Vinohrady Zahradní
Jejich součástí se měly stát kromě až šestnáctipodlažních domů také nová nemocnice, gymnázium, bazén, domov důchodců, podzemní garáže a další objekty běžné vybavenosti. Z velkých plánů nakonec zůstaly jen kino s knihovnou (zbořeny během října a listopadu 2012), fotbalové hřiště s tenisovými kurty a obchodní centrum.
Sídliště Březenecká, Kamenná, Zahradní a Písečná spojují Chomutov s Jirkovem jako městskou aglomeraci s přibližně 64 000 obyvateli.
Sídliště Březenecká a Kamenná byla postavena v letech 1970–1985. Dominantou obou sídlišť měly být tzv. experimentální domy s mezonetovými byty nadlehčené nadzemními pilíři. Ve stylu Le Corbusierovy koncepce je inspirován marseillským kolektivním domem Unité d’habitation navrhl architekt Rudolf Bergr. Velké časové skluzy způsobené neobvyklým pracovním postupem způsobily, že z plánovaných šesti domů byly postaveny pouze tři. Na Březenecké byly částečně nahrazeny vybudováním tří třídílných třináctipodlažních domů v Holešické ulici a výstavbou Hutnické ulice na místě plánovaného domova důchodců. Oproti původním plánům, které počítaly se zahájením stavby po roce 1980, byla výstavba sídlišť Zahradní a Písečná zahájena už před rokem 1975. Důvodem bylo relativně snadné napojení na existující inženýrské sítě, horkovod z Komořan, budovaný čtyřproudový úsek silnice I/13 a také možnost využít občanskou vybavenost v Jirkově. Stavba proto byla zahájena v sousedství Jirkova a pohltila malé osady Keprtovo Pole a Kamenný Lom.
Po roce 1990 prošla většina panelových domů na sídlištích rekonstrukcí a v rámci projektu Sídliště – místo pro život, bylo vybudováno několik dětských hřišť, postupně jsou opravovány chodníky a rozšiřují se parkoviště.
Do roku 2002 byl Chomutov sídlem okresního úřadu, od 1. července 2006 je statutárním městem v čele s primátorem.
Přírodní poměry Město s historickým jádrem na levém břehu říčky Chomutovky v nadmořské výšce 340 m se rozkládá v Chomutovsko-teplické (mostecké) pánvi při úpatí Krušných hor. Terén je z větší části rovinatý, pouze okrajové čtvrti na severu a severovýchodě vystupují do svahů o několik desítek metrů. Na severovýchodě stavebně splývá s městem Jirkov.
Na jižním okraji Chomutova se mezi městem a Droužkovicemi nachází poddolované území, kde v důsledku poklesu povrchu vznikla soustava oprámů, která je od roku 2024 chráněna jako přírodní rezervace Pražská pole.
Bezručovo údolí
Na severozápadním okraji města začíná Bezručovo údolí; třináct kilometrů dlouhé a až 200 metrů hluboké lesnaté údolí Chomutovky. V roce 2002 bylo vyhlášeno jako přírodní park a jeho část v roce 2013 jako přírodní památka. Severně od města se zvedá vrch Strážiště (511 metrů). Na vrcholu stojí hotel s bývalou vyhlídkovou věží.
Kamencové jezero