Slavíkovice ( Slawikowitz, Lakowitz) jsou vesnice, část města Rousínov v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Ves leží v údolí potoka Rakovce, čtyři kilometry severně od Slavkova u Brna, v nadmořské výšce 227 metrů.

Historie První písemná zmínka o Slavíkovicích pochází s určitostí z roku 1351, i když snad se podle této vsi psal již roku 1237 Předbor ze Slavíkovic. V letech 1376–1398 drželi Slavíkovice Majnušové z Mlékovic a Mejlic.http://www.slavikovice.info/?page_id=1021

Původně se nacházely v samostatném katastrálním území, které bylo roku 1968 začleněno do katastru Rousínova.

Orba Josefa II. na poli u Slavíkovic náhled|vlevo|Císař Josef II. účastnící se orby Vláda císaře Josefa II. se díky vydání tolerančního patentu, zrušení roboty a dalším progresivním výnosům stala obdobím, na které se často vzpomínalo, vztyčovaly se pomníky. Pozoruhodný příběh, který zapříčinil zřízení několika pomníků, vypráví, jak Josef II. dne 19. srpna 1769 vyoral při zastávce na cestě do Olšan na Vyškovsku brázdu na poli u Slavíkovic. Událost, známá dnes z učebnic dějepisu pro základní školy, přiměla již Marii Terezii ke vztyčení pomníku, který by ji připomínal budoucím pokolením.

Ve sbírkách Moravské galerie v Brně se nachází dosud neznámý dřevěný model reliéfu „Josef II. orající na poli u Slavíkovic“. Sloužil jako předloha pro zpracování formy na odlití litinové desky, jež byla součástí pomníku vztyčeného v letech 1835–1836 na poli u Slavíkovic. Byl to už čtvrtý pomník připomínající událost z roku 1769. Rychlá destrukce předchozích tří pomníků přiměla moravské stavy k vytvoření stavby trvalejšího charakteru. Díky aktivitě starohraběte Hugo Františka ze Salm-Reifferscheidtu, majitele železáren v Blansku, bylo roku 1832 rozhodnuto o zhotovení pomníku z litiny. Starohrabě, v roli zadavatele prací, se obrátil na vídeňského sochaře a medailéra Josefa Kliebera (1773–1850).

Litinový pomník Josefa II. orajícího na poli u Slavíkovic byl slavnostně odhalen v květnu roku 1836 a setrval zde až do roku 1921, kdy byl rozebrán.

Obyvatelstvo Struktura Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.

Obecní správa Při sčítání lidu v letech 1850–1942 byly Slavíkovice samostatnou obcí v okrese Vyškov. Od roku 1942 jsou částí města Rousínov v okrese Vyškov.

Ulice Budín, Hlinky, Kovářská, Mlékařská, Nádražní, Npor. Krále, Rudé armády, Šíby, Velešovická, Zábraní

Pamětihodnosti

Barokní zvonice se sochou svatého Jana Nepomuckého z roku 1728 Venkovský dům čp. 707 / ul. Npor. Krále čo. 15 z 19. století

Rodáci František Král – voják, interbrigadista a účastník bojů na východní frontě druhé světové války, padl v lednu 1944 u Kyjeva Zikmund Trnka – učitel ze Slavíkovic, jenž byl za první světové války popraven za vlastizradu. Libor Kužela (* 1967) – rodák ze Slavíkovic básník, zakladatel a bubeník místní kapely Mravní Bahno která se později dala na komunistický odboj v okresu Vyškov.

Galerie

Odkazy Reference

Související články Římskokatolická farnost Rousínov u Vyškova

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Vyškov Kategorie:Sídla ve Vyškovské bráně Kategorie:Zrušená katastrální území v Jihomoravském kraji Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Místní části v Rousínově