náhled|upright|Kolorovaný erb Jiřího Melantricha, který mu byl spolu s predikátem z Aventina udělen roku 1557 Jiří Melantrich (Rožďalovský) z Aventina (též z Aventýna, původně Jiří Černý Rožďalovický; asi 1511 Rožďalovice – 19. listopadu 1580 Praha) byl český renesanční tiskař a nakladatel.
Ze své tiskárny postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu. Základem jeho ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát (tzv. Bible Melantrichova zvaná též Melantriška). Třikrát vydal Nový zákon a také širokou paletu další náboženské a mravoličné literatury (mj. od Erasma Rotterdamského) určené jak katolickým, tak luterským či utrakvistickým zákazníkům. Věnoval se i tisku humanistické literatury a latinských básnických sbírek. Počinem přesahujícím svým významem hranici Čech byla spolupráce s proslaveným italským lékařem a botanikem Pietrem Andreou Mattiolim, především pak české a německé vydání jeho Herbáře. Věnoval se však i tisku různých příruček a slovníků, sněmovních akt či jiné právnické literatury, ale také laciných zábavných knížek lidového čtení.
Jiří Melantrich byl též členem městské rady Starého Města pražského. Roku 1557 mu byl udělen šlechtický titul a erb. Po celý život vystupoval jako humanisticky vzdělaný utrakvista ovlivněný luterstvím a tolerantní ke katolictví.
Po roce 1576 začal spolupracovat se svým zetěm Danielem Adamem z Veleslavína, který pak tiskařský podnik po Melantrichově smrti převzal a dále provozoval.
Dětství a mládí Není zcela zřejmé, kdy se Jiřík Černý, pozdější Jiří Melantrich z Aventina, narodil. Udávaný rok 1511 vychází z údaje Veleslavínova kalendáře, podle něhož se Melantrich dožil věku 69 let.PEŠEK, Jiří: Jiří Melantrich z Aventýna – Příběh pražského arcitiskaře, Časopis Slovo k historii č. 32, Melantrich, Praha 1991, S. 1. Pocházel z nezámožné české utrakvistické rodiny. O jeho dětství a mládí se neví prakticky nic. První zmínka pochází až z roku 1534, kdy se stal bakalářem na artistické fakultě Pražské university. náhled|vlevo|Rožďalovice na malbě z roku 1825 Také následující roky jeho života jsou plné dohadů. Předpokládá se, že po získání bakalaureátu odešel k dalšímu studiu do Wittenbergu, kde byl tehdy nejvýznamnějším učitelem německý humanista a teolog Philipp Melanchthon, ale není to nijak doloženo.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 2. Někdy v té době si Jiří Černý pozměnil příjmení na Melantrichos, což řecky znamená „černovlásek“. Podobné pořečtění či polatinštění jména bylo v té době dosti běžné. Ani často uváděný předpoklad, že se Melantrich setkal se Zikmundem Hrubým z Jelení, který byl už od roku 1524 zaměstnán v proslavené Frobenově tiskárně v Basileji, nelze opřít o historické prameny.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 2–3.
Zikmund Winter přinesl zajímavé zjištění, že roku 1541 vytiskl jakýsi Jiří Černý mravoličný spisek. Jednalo se o jeho první i poslední knihu, neboť tiskárna po vydání zkrachovala. Není doloženo, že tento Jiří Černý byl skutečně Melantrich, ale možné to je.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 4. Určitě je Melantrich zaznamenán roku 1545 na panství Jana z Pernštejna v Prostějově, kde v tiskárně Jana Günthera vydal knihu Doktora Urbana Rhegia rozmlouvání s Annou, manželkou svou. Tuto knihu slavného luterského teologa vydal Melantrich později ještě dvakrát.
náhled|upright|Jiří Melantrich z Aventina, titulní strana Rhegiova Katechismu z roku 1547
Příchod do Prahy Melantrich v Prostějově působil do konce roku 1546 nebo do počátku roku 1547. Poté odešel do Prahy, která tehdy prožívala hospodářskou konjunkturu.
Už od roku 1488 v Praze působila poměrně významná tiskárna Severýn – Kampova. Ta fungovala i po Severýnově smrti roku 1520, kdy dílnu převzal syn Pavel Severýn z Kapí Hory. Významné je například dvojí vydání Bible z let 1529 a 1537 (tzv. Bible Severýnova).HERAIN, Karel: Jiří Melantrich z Aventina, Časopis Umění ročník V. (1932), s. 129. Pouze tato tiskárna přežila období určité krize ve dvacátých letech 16. století. V roce 1544 bylo v Praze už 10 tiskáren a jejich počet dále rostl.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 5.
Melantrich si z Moravy přinesl základní tiskařský materiál a roku 1547 vydal další Rhegiovo dílo, český překlad jeho Katechismu. Slibný rozběh dílny však záhy překazil zákaz tisku knih, který vydal král Ferdinand I. jako reakci na stavovský odboj (zvaný též První české stavovské povstání). Melantrich tuto komplikaci vyřešil tím, že vstoupil do podniku stárnoucího umírněného katolíka Bartoloměje Netolického, na něhož se zákaz nevztahoval, neboť jako katolík zachoval věrnost panovníkovi.
Spolupráce s Bartolomějem Netolickým Oficiálně byl Melantrich pouhým zaměstnancem, je ovšem zřejmé, že z obchodního hlediska byl rovnocenným partnerem. Podle použitých liter a dalšího typografického materiálu lze totiž jasně odlišit práci obou tiskařů. Melantrich se přitom prokazatelně podílel i na tisku panovnické zakázky Akt těchto všech věcí, které jsou mezi nejjasnějším knížetem a pánem, panem Ferdinandem (etc.) a jistými osobami z panského, rytířského a měšťanského stavu království Českého léta tohoto XLVII zběhly či katolické knihy Testamentové a neb kšaftové dvanácti patriarchův. Intenzivně se však připravoval na hlavní projekt následujících let, nové vydání české bible, tzv. Bible Melantrichovy zvané též Melantriška.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 6. vlevo|náhled|upright|Bible Česká z roku 1549, společné vydání Netolického a Melantricha, titulní list Bible, zejména jednalo-li se o kompletní vydání v českém překladu z latiny, byla po celé 16. století velmi výhodným zbožím. Její tisk značně zvyšoval tiskařovu prestiž, což si Melantrich plně uvědomoval. Proto už v prvním vydání z roku 1549 je uveden jako Netolického partner, přestože oficiálně byl pouhým zaměstnancem. I na základě toho je zřejmé, že hlavním iniciátorem vydání České Bible byl Melantrich.
Přestože vydání bible znamenalo prakticky jistý zisk, příprava a tisk každé takto rozsáhlé knihy byly nesmírně nákladné a trvaly řadu let. Bez rozsáhlých úspor nebo bohatého sponzora jej nebylo možné realizovat, neboť v té době ještě neexistovaly finanční instituce, které by tiskaři na takový projekt poskytly úvěr. Vedle právního krytí poskytl tedy zřejmě Netolický Melantrichovi také finanční prostředky. Netolický, nepochybně též na Melantrichův popud, zajistil u panovníka také důležité privilegium na tisk a výsadní prodej bible po dobu deseti let.
Český text Bible Melantrichovy prošel jazykovou revizí Sixta z Ottersdorfu a pečlivá byla i příprava typografické podoby knihy. Lze říci, že se jednalo o první Melantrichovo opravdu významné dílo, které mu také přineslo velmi slušný zisk a spolu s dalšími novými vydáními bible se stalo opěrným sloupem Melantrichova podnikání.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 9.
Do roku 1552 vydal Melantrich dalších 17 titulů. Kromě samostatného Nového zákona z roku 1551 však spíše menšího rozsahu.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 10.
náhled|upright|Vyobrazení práce v tiskařské oficíně z roku 1520: Muž vlevo drží polštářky jimiž se nanáší barva, druhý provádí vlastní tisk na tiskařském lisu, na stolku jsou čisté a již potištěné archy, třetí muž na pultíku u okna připravuje sazbu následující stránky dle rozevřené knihy, která obsahuje rukopis či starší vydání právě tištěného titulu
Samostatné působení Roku 1552 se Melantrich osamostatnil, respektive zcela převzal Netolického tiskárnu. Od roku 1550 byla totiž pražským tiskařům postupně a nejprve pouze na jednotlivé knihy opět vydávána privilegia k tisku. Rozhodující však bylo zřejmě to, že se Melantrichovi podařilo od Netolického odkoupit privilegium na tisk a výsadní prodej Bible. Melantrich poté tiskárnu z Malé Strany přesunul na Staré Město, kde už roku 1551 zakoupil nemovitost, a stal se tak staroměstským měšťanem.
V té době však tiskl spíše drobnější knihy, například minucí a knihu pranostik, knihu modliteb či další český překlad díla Urbana Rhegia nazvaného Studnice života, kancelářskou příručku Formy a notule čili Tytulář atp. V roce 1554 se oženil, ale záhy ovdověl. Hned následujícího roku se oženil opět. Důvodem menší tiskařské aktivity po osamostatnění byly zřejmě už zmíněné rodinné záležitosti spojené se zakoupením domu roku 1554 a jeho následnou opravou, ale také získávání nových obchodních a společenských kontaktů. Melantrich se mj. stýkal s humanistou a mecenášem české a latinské literární tvorby Janem starším Hodějovským z Hodějova a dalšími humanisty z jeho okruhu, například mladým Tadeášem Hájkem z Hájku. Důležité byly i kontakty na dvůr českého místodržícího, arcivévody Ferdinanda Tyrolského, nebo přátelství s již zmíněným Sixtem z Ottersdorfu. Tyto kontakty Melantrich čile využíval při svém podnikání, jak o tom svědčí řada vydaných knih.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 10–12.
náhled|vlevo|upright|Kancelářská příručka Formy a notule čili Tytulář Mikuláše Šůda ze Semanína z roku 1556 7. prosince 1556 vydal Melantrich druhé vydání své Bible. Pracoval na něm už od roku 1555 a vydal jej v mimořádně vysokém nákladu, neboť roku 1559 končila platnost privilegia na výsadní prodej. Vydání bylo opatřeno novým titulním listem a Melantrich zde poprvé použil též nový tiskařský signet. Přestože bylo nově vysázeno, liší se od předchozího vydání pouze v detailech.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 13–14.
Okamžitě po dokončení tisku bible začala v tiskárně práce na dalších titulech. Byly jimi například Gesslerovo Lékařství přednější a zkušenější proti morovému nakažení či kniha pohřebních kázání od luterána Spangenberga. Rozsahem a nákladem drobné, ale vysokou kvalitou typografického zpracování důležité jsou latinské básnické sbírky zmíněných Melantrichových humanistických přátel. Jedna z těchto sbírek obsahovala verše oslavující sňatek Viléma z Rožmberka 28. února 1557. Zřejmě přitom není náhoda, že tento velmož poté zaštítil české vydání tehdy velmi oblíbené luterské moralistní knihy Jesus Syrach, jinak Ecclesisticus s podtitulem zrcadlo pobožnosti, ctnosti, kázně i počestnosti, kterou napsal Lutherův přítel Kašpar Huberin a do češtiny přeložil jindřichohradecký katolický farář Tomáš Rešl. Kniha vyšla roku 1557 a poté ještě několikrát.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 14–15.
V polovině srpna 1557 byl Melantrich poctěn erbem a přídomkem z Aventýnů, který odkazuje k Římskému Aventinu, na němž stávala první veřejně přístupná knihovna. 20. června 1558 se pak stal konšelem Starého města. S přerušením mezi lety 1560–1565, do níž patří Melantrichova hlavní tiskařská aktivita, se jako městský radní podílel na správě města až do roku 1579.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 15–16.
V té době Melantrich vydával spíše drobné tisky. Roku 1558 vytiskl „kapesní“ Nový zákon, o rok později obdobné osmerkové vydání ilustrovaných evangelií a epištol. Každoročně vydával též Minucí, Pranostyky a tiskl též sněmovní akta.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 16.
náhled|upright|Textová strana Mattioliho Epistolarum Medicinalium z roku 1561
Mezi lety 1561–1564 Roku 1561 byla, vedle drobných básnických sbírek, minucí, pranostik, sněmovních akt, nového vydání Jesusa Syracha a třetího vydání bible, tištěna důležitá kniha Epistolarum Medicinalium libri quinque (Pět knih lékařských dopisů), která obsahovala lékařské dopisy významným pacientům od osobního lékaře Ferdinanda II. Tyrolského, proslulého italského lékaře, vzdělaného přírodovědce a botanika, Pietra Andrea Mattioliho, který od roku 1554 žil v Praze. Kniha lékařských dopisů, jejichž otištěním se v té době publikovaly nové lékařské objevy, byla prestižním počinem a Melantrich si pro tuto příležitost nechal zhotovit opět nový signet, hrdě hlásající latinské (nepodlehne ohni ani meči). Kniha, obsahující též celostránkovou ilustraci s Mattioliho portrétem, je opět ukázkou Melantrichova typografického mistrovství. Latinsky psaná kniha byla prodávána po celé Evropě a byla pro tento prodej vybavena několika panovnickými privilegii.PEŠEK, Jiří (cit. v pozn. 1) S. 17–19.