Křivoklát

Křivoklát () je jeden z nejstarších a nejvýznamnějších středověkých hradů českých knížat a králů. Nachází se v nadmořské výšce 285–290 metrů na skalnatém ostrohu nad Rakovnickým potokem, přítokem řeky Berounky na území městyse Křivoklátu v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Hrad je v majetku České republiky a je zpřístupněný veřejnosti. Od roku 1965 je chráněn jako kulturní památka a v roce 1989 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Jeho správu a zpřístupnění veřejnosti zajišťuje Národní památkový ústav.

Název Původní název hradu zněl Krivoplát a tvar Křivoklát se začal objevovat od první poloviny 14. století. Od 13. století se také používalo prosté označení Hrádek, německy (odvozeno jako zdrobnělina ze středněhornoněmeckého slova burc, tj. hrad). České jméno Krivoplát vzniklo složeninou dvou slov. První člen krivý/křivý označuje nerovnost. Starší výklady, podle nichž byl první člen názvu vykládán jako krvo- s odkazem na svatý grál nebo krev, označil Antonín Profous za chybné.

Slovo plát mohlo označovat brnění nebo tenkou plochou věc, popř. holinu, mýtinu nebo plochou vyvýšeninu. Do češtiny bylo přejato ze středněhornoněmeckého slova Platte (plocha, mýtina, železná deska, podnos), které pochazí z řeckého slova platys (široký). Slovo Křivoplát tedy označovalo místo, na kterém byl hrad postaven, tj. nerovnou plochu nebo mýtinu. Časem se z povědomí lidí význam slova plát vytratil, a druhý člen názvu byl změněn na -klát, odvozený z německého obecného jména (kyj).

V písemných pramenech se název hradu objevuje ve tvarech: Krivoplat (1110), Creoplath (1222), Creůplath (1224), Burgelin (1241), Burgleis (1244), Criwoplat (1245), Krsiboplat (1252), Purgelinz (1267), Purglino (1269), Burglino (1283), krzywoklat (1283), Burglins (1313), Hradek (1337, 1388), Borgleins (1337), „de Hradku“ (1381), Burgleins (1394), na Křivoklátě (1420), „Křivoklát řečený Hrádek“ (1422), „Hradek alias Burglin“ (1453), „k zámku našemu Krziwoklatu“ (1454, 1497), Hrádek (1480), „k hradu Hradku Krziwoklatu“ (1510), Krziwklaty (1518), „na Hrádku Křivoklatech“ (1530), „k panství našemu Hradku Kržiwoklatu“ (1588), Křivoklad (1592), Chrsiwoclad (1612) nebo „na Křivoklátě“ (1615).

Historie Pravěké osídlení Ostrožna byla osídlena již v pravěku. Archeologickým výzkumem byla v prostoru parkánu nalezena keramika štítarské kultury z pozdní doby bronzové, zbytky roštové konstrukce a část chaty. Do stejného období spadá také obranný příkop zachycený ve výkopu v prostoru brány. Rozmístění jednotlivých nálezů naznačuje, že štítarské hradiště bylo rozsáhlejší než středověký hrad. Z hradního nádvoří pochází rovněž keramika z doby halštatské a laténské.

Raný středověk Nejstarší zmínky o Křivoklátu se nacházejí v Kosmově kronice a vztahují se k letům 1110–1113, kdy měl Vladislav I. na hradě věznit svého bratrance Otu Olomouckého. Další doklady o hradu pocházejí z let 1222 a 1224, v nichž král Přemysl Otakar I. na hradě vydal dvě listiny. V letech 1245–1260 je v pramenech zmiňován, v souvislosti s pobytem králů Václava I. a Přemysla Otakara II., tzv. Starý hrad (). Ačkoliv pojmenování nelze jednoznačně spojit s žádným hradem v Přemyslovském hvozdu, za pravděpodobné lze považovat jeho spojení právě s Křivoklátem. Ve 13. století pro Křivoklát převládly názvy Hrádek ( ) nebo Starý hrad.

Podle Tomáše Durdíka stával raně středověký Křivoklát jinde a na současné místo byl přenesen až okolo roku 1230, na přelomu období vlády králů Přemysla Otakara I. a Václava I. Archeologický výzkum v prostoru jižního parkánu, realizovaný v letech 2004–2006, však odkryl pozůstatky mohutného valu s dřevěnou zpevňující konstrukcí. V násypu valu bylo zjištěno velké množství střepů pravěké keramiky, ale také keramika z 9.–10. století, čímž byl vyloučen pravěký původ opevnění. Část dříve získaných keramických střepů byla navíc nově datována do průběhu 12. století. Omezený rozsah dochovaných raně středověkých částí je způsoben rozsáhlými terénními úpravami provedenými na přelomu 14.–15. století, při nichž byly starší části zcela zničeny. Je proto pravděpodobné, že Křivoklát od počátku stojí na stejném místě jako dnes.

Přemyslovský hrad Budování kamenného hradu zahájil nejspíše Přemysl Otakar I. a stavební práce pokračovaly v několika fázích až do konce vlády Přemysla Otakara II. Do období na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 13. století se obvykle řadí výstavba velkého sálu a bohatě zdobeného branského průjezdu hradního jádra.

Pro krále Václava II. jsou na Křivoklátě doloženy pouze tři pobyty v počátku jeho vlády. Křivoklátským purkrabím byl roku 1283 Zbyslav Zajíc z Třebouně. Král Rudolf Habsburský na Křivoklát umístil posádku Rakušanů a Švábů, která po Rudolfově smrti odmítla hrad vydat Jindřichovi Korutanskému. Křivoklát proto obsadil Vilém Zajíc z Valdeka. Zpočátku podporoval Jindřicha Korutanského, později se však proti němu postavil a 9. prosince 1310 z hradu podnikl úspěšný výpad proti Jindřichovu vojsku, které s rukojmími a kořistí od Prahy procházelo Křivoklátskem. Jan Lucemburský hrad Vilému Zajícovi ponechal v zástavě, ale sám na něm občas pobýval. Po požáru Pražského hradu v roce 1316 se na Křivoklát uchýlila královna Eliška se třemi dětmi a po jejím odjezdu Vilém od září 1316 do března 1317 na hradě chránil malého prince Václava.

Vilém Zajíc zemřel roku 1319 a hrad po jeho smrti přešel zpět do panovníkovy správy. Jan Lucemburský poté nechal na Křivoklát opět přemístit prince Václava, který na hradě zůstal až do 4. dubna 1323, kdy byl odvezen do Francie. Roku 1322 byl křivoklátským purkrabím Oldřich Pluh z Rabštejna, který na hradě na panovníkův pokyn až do září 1323 věznil Jindřicha Habsburského, zajatého v bitvě u Mühldorfu. Podle kroniky Beneše Krabice z Veitmile se právě ve chvíli, kdy zajatý Jindřich vstoupil do velkého sálu, uvolnil a pádem roztříštil rakouský erb, který zdobil jeden z klenebních svorníků.

Lucemburkové Oldřich Pluh z Rabštejna byl od prosince 1331 zástavním držitelem hradu. Karel IV. po návratu do Čech v roce 1333 Křivoklát vykoupil a ubytoval na něm manželku Blanku, které se zde narodila dcera Markéta. V blíže neznámé době král Jan hrad opět zastavil bratrům Jenčíkovi, Vavřinci, Herbortovi a Peškovi z Janovic. Markrabě Karel se jej pokusil opět vyplatit a půjčil si na to peníze od pražských měšťanů, ale dal jim za ně celé panství do zástavy. Brzy poté potřeboval další peníze od kutnohorského měšťana Heinlina Jílovského, který hrad dostal do zástavy, ale zmenšené křivoklátské panství nestačilo na pokrytí zástavy, takže mu markrabě musel dát navíc plat ve výši čtyř hřiven z výnosů kutnohorské mincovny. Heinlin kromě toho získal úřad popravčího v Rakovnickém kraji. Podle zápisu z roku 1343 markrabě Heinlinovi obnovil zástavu ve výši 2766 kop grošů.

V držení koruny je Křivoklát znovu doložen až roku 1347. Karel IV. na Křivoklátě pobýval jen příležitostně, přesto jej však považoval za významný hrad, a v plánovaném zákoníku Majestas Carolina ho zařadil mezi hrady, které panovník nesměl zastavit. Křivoklátským purkrabím byl v polovině 14. století Odolen z Chlumčan a ke konci Karlovy vlády jakýsi Otrad.

náhled|vlevo|Hrad na rytině Václava Hollara, 17. století

V mládí, ale i v pozdějších obdobích života před rokem 1390, trávil na Křivoklátě mnoho času král Václav IV. Na podzim roku 1380 na hradě přijal poselstvo anglického krále Richarda II., které žádalo o ruku Václavovy setry Anny. V roce 1385 na hradě hostil bratra Zikmunda, bratrance Jošta a Prokopa. Po roce 1390 pak panovník dával přednost hradům Žebrák a Točník. Purkrabím na Křivoklátě býval do roku 1385 Jíra z Roztok, kterého roku 1381 zastupoval podpurkrabí Bozděch z Bělušic.

Husitské války Roku 1420 Křivoklát navštívil král Zikmund, který využil poklad uložený na hradě k výplatě svých žoldnéřů. Dne 18. března 1422 v konírně vypukl požár, v jehož důsledku celý hrad vyhořel. Začátkem dubna 1422 poškozený hrad obsadili pražané, ale brzy jej předali svým spojencům a sami ho opustili. V rukách husitů hrad zůstal do 20. srpna 1420, kdy ho dobyl Hanuš z Kolovrat a zajal přitom Absolona z Chříče s padesáti pacholky. Na hradě zanechal malou posádku, kterou brzy oblehl Absolonův bratr Žibřid (Podle Rudolfa Anděla Žibřid hrad dobyl a na několik dnů obsadil.), jehož zahnal opět Hanuš z Kolovrat ve spojení s Alešem Holickým ze Šternberka.

Při požáru roku 1422 zanikl mimo jiné takzvaný Manský dům, jehož relikty archeologicky zkoumal v osmdesátých letech dvacátého století Tomáš Durdík. Výsledky tohoto výzkumu poskytly unikátní soubor často velmi luxusních předmětů denní potřeby a zároveň zevrubné poznání ojediněle dochované archeologické lokality. Manský dům totiž po požáru nebyl v žádné formě obnoven a jeho zbytky byly ponechány bez povšimnutí a postupně zarostly vegetací.

Aleš Holický ze Šternberka dostal Křivoklát s nedalekým Týřovem do zástavy ve výši 3960 kop grošů. Navzdory Alešovým změnám bojujících stran panovník zápisnou částku postupně zvyšoval, aby nahradil Alešovy škody a odměnil jeho služby při boji s husity. Alešovými purkrabími byli například Záviš z Jimlína, Rous ze Svinné nebo Bořivoj z Lochovic. Po bitvě u Lipan Aleš na hradě věznil faráře pražského kostela svatého Havla a také rakovnické konšely. Aleš na Křivoklátě sídlil až do smrti v roce 1455, ale krátce předtím od něj hrad vyplatil král Ladislav Pohrobek.

Roku 1471 nechal hrad nově zvolený král Vladislav II. vykoupit a pozdněgoticky přestavět. Tehdy hrad získal podobu, v níž se v hlavních rysech dochoval dodnes.

náhled|Antonín Mánes - hrad Křivoklát, akvarel, asi 1835

Šestnácté až dvacáté století V 16. století se hrad stal majetkem Habsburků, kteří zde zřídili státní věznici. Za císaře Rudolfa II. zde byl uvězněn Edward Kelley. Na hradě také pobývali manželé Ferdinand II. Tylorský a Filipína Welserová. Traduje se, že díky Filipíně se významně zlepšily podmínky vězněných členů Jednoty bratrské biskupa Jana Augusty a jeho sekretáře Jakuba Bílka. V roce 1597 další požár hrad téměř zničil. Hořelo zde i za třicetileté války za vlády Ferdinanda III. Dne 3. června 1643 zde požár poškodil 38 místností. V 17. století byl hrad v rukou Valdštejnů a Fürstenberků. Poslední velký požár, který jej postihl 18. srpna 1826, vypukl v bytě vrchního správce. Po roce 1880 prošel hrad výraznou puristickou rekonstrukcí, za kterou stáli architekti dostavby katedrály sv. Víta Josef Mocker a Kamil Hilbert. Největším zásahem se stala Hilbertova znovuvýstavba Královnina (severního) křídla. To se předtím částečně zřítilo a zbytek byl pečlivě rozebrán včetně všech architektonických detailů. Z původní stavby se proto dochovalo jen přízemí.

Po první světové válce uvalilo ministerstvo zemědělství na panství Křivoklát vnucenou správu a správcem byl jmenován Stanislav Ambrož.Čech: politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 05.06.1919, 44(154). s. 7. Následovala pozemková reforma a v roce 1929 Max Egon II. Fürstenberg Křivoklát Československému státu za 118,5 milionů korun prodal. V současnosti hrad spravuje Národní památkový ústav.

Hrad jako vězení Hrad sloužil po nástupu Habsburků na český trůn jako obávané státní vězení. Jako vězení sloužil ovšem i dříve. Slavnými vězni byli: Ota II. Olomoucký (1085–1126), roku 1110 ho zde uvěznil český kníže Vladislav I. Jindřich ze Šumburku, vyšehradský kanovník, uvězněn roku 1318 Jindřich Habsburský, vévoda rakouský, od roku 1322 na jeden rok Karel IV. (1316–1378), v raném dětství. Karel byl odebrán matce Elišce Přemyslovně, která plánovala vzpouru proti svému manželovi Janu Lucemburském. A tak byl Karel IV. převezen na Křivoklát. V tomto smyslu se dá pohlížet na pobyt Karla IV. jako na vězení. čtyři předáci povstání kutnohorských havířů v srpnu roku 1496. Tři z nich byli popraveni na nádvoří, čtvrtý uprchl, když omráčil kata. Dalších deset vůdců povstání bylo popraveno na místě dnešního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Poděbradech.