Kazachstán, plným názvem Republika Kazachstán, je vnitrozemský stát především ve střední Asii, s malou částí ve východní Evropě. Na západě a na severu sousedí s Ruskem, na východě s Čínou, na jihovýchodě s Kyrgyzstánem, na jihu s Uzbekistánem a na jihozápadě s Turkmenistánem, pobřeží se táhne podél Kaspického moře. Rovinatá step zaujímá třetinu země, další třetinu nížiny, na jihu a východě se nacházejí pohoří, nejvyšší velehory jsou na jihovýchodě země. Podnebí se mění od studeného vlhkého kontinentálního na severu přes studené semiaridní ve střední části až po studené aridní na jihu. Kazachstán se dělí na 17 oblastí, na ploše 2,7 mil km2 žije 20 milionů obyvatel. Je devátou největší zemí světa podle rozlohy a největší vnitrozemskou zemí, má jednu z nejnižších hustot zalidnění. Hlavním městem je Astana, největším městem a hlavním kulturním a obchodním centrem je Almaty, dalšími velkými městy jsou Šymkent, Aktobe a Karaganda. Kazaši tvoří přes 70 % obyvatel, největšími menšinami jsou Rusové a Uzbeci, oficiálními jazyky jsou kazaština a ruština, kolem 70 % obyvatel se hlásí k islámu.
Území dnešního Kazachstánu je osídleno již od paleolitu. Ve starověku území ovládaly různé kočovné íránské národy, například Sakové, Massagetové a Skytové, a směrem na jih expandovala Achaimenovská perská říše. Od 6. století do oblasti pronikali turkičtí kočovníci. Ve 13. století si oblast podrobila mongolská říše pod vedením Čingischána. Po rozpadu Zlaté hordy v 15. století vznikl na území zhruba odpovídajícím dnešnímu Kazachstánu Kazašský chanát. Do 18. století se Kazašský chanát rozpadl na tři jüzy (kmenové útvary), které postupně pohltila a podmanila si je Ruská říše; v polovině 19. století byl celý Kazachstán nominálně pod ruskou nadvládou. Po ruské revoluci v roce 1917 a následné ruské občanské válce se stal autonomní republikou Ruské sovětské federativní socialistické republiky v rámci Sovětského svazu. V roce 1936 byl jeho status povýšen na svazovou republiku. Sovětská vláda v republice usídlila Rusy a další etnika, což vedlo k tomu, že etničtí Kazaši byli v sovětské éře menšinou. Kazachstán byl poslední ústavní republikou Sovětského svazu, která vyhlásila nezávislost v roce 1991 při jeho rozpadu.
Kazachstán je podle ústavy unitární poloprezidentská republika, hlavou státu je prezident, zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament. Ve skutečnosti jde o autoritářský režim; nicméně od odstoupení Nursultana Nazarbajeva v roce 2019, který stál v čele země od získání nezávislosti, dochází k postupným snahám o demokratizaci a politické reformy. Země dominuje Střední Asii jak ekonomicky, tak politicky, neboť vytváří 60 % hrubého domácího produktu regionu, především díky svému ropnému a plynárenskému průmyslu; má také rozsáhlé nerostné zdroje, patří mezi největší producenty železa a stříbra na světě. V indexu lidského rozvoje se Kazachstán umístil na 67. místě na světě, což je také nejvýše v regionu. Kazachstán je členským státem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Společenství nezávislých států, Šanghajské organizace pro spolupráci, Eurasijského ekonomického svazu, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Organizace islámské spolupráce, Organizace islámské spolupráce a Mezinárodní organizace turkické kultury.
Název České slovo Kazach, které znamená příslušník kazašského národa, pochází z ruštiny: казах. Domácí název je қазақ, qazaq. Může pocházet z turkického slovesa qaz-, „putovat“, což odráží kočovnou kulturu Kazachů. Stejného původu je i výraz kozák.
V turko-perských pramenech se termín Özbek-Qazaq poprvé objevil v polovině 16. století v díle Tarikh-i-Rashidi Mirzy Muhammada Hajdara Dughlata, čagatajského knížete z Kašmíru, který lokalizuje Kazachy do východní části Dešt-i Qipchaq. Podle Vasilije Bartolda začali Kazaši tento název používat pravděpodobně v průběhu 15. století.
Ačkoli Kazachové tradičně označovali pouze etnické Kazachy, včetně těch, kteří žijí v Číně, Rusku, Turecku, Uzbekistánu a dalších sousedních zemích, stále častěji se tento termín používá pro označení jakéhokoli obyvatele Kazachstánu, včetně obyvatel jiných etnik. V kazaštině se země latinkou nazývá Qazaqstan.
Historie
Nejstarší dějiny První osídlení je potvrzené už z doby kamenné. Oblast měla výborné podmínky pro rozvoj pastevectví. Historikové se domnívají, že první domestikace koně proběhla právě na kazašské stepi. První významná kultura na kazachstánském území byla andronovská kultura. Její příslušníci byli zdatní kovotepci, andronovcům se připisuje rovněž vynález loukoťového kola. Obyvatelstvo bylo indoíránské a do Střední Asie migrovalo z Evropy. vlevo|náhled|Indoevropská andronovská kultura ve 2. tisíciletí př. n. l.
Na území Kazachstánu měli pravlast i Skytové, kteří vzešli z andronovské kultury, zejména dvě jejich podskupiny: Sakové a Massagetové. Koruna a oděv sakského bojovníka nalezené roku 1969 v pohřební mohyle Issyk kurgan (tzv. Zlatý muž), se staly velkým symbolem Kazachstánu. Koruna je vyobrazena i na prezidentské standartě. Královna Massagetů Tomyris podle Hérodota v roce 530 př. n. l. „porazila a zabila“ Kýra II., zakladatele Achaimenovské říše, a pokusila se o dobytí jeho země. V současném Kazachstánu je Tomyris předmětem značného zájmu jako potenciální zdroj národní identity, byl o ní natočen i výpravný film. V roce 329 př. n. l. svedl na jihu dnešního Kazachstánu bitvu se Skyty Alexandr Veliký, v bitvě u Jaxartes (tedy u řeky dnes nazývané Syrdarja). náhled|Území kumánsko-kypčackých kmenů na počátku 13. století náhled|Zbytky zaniklé oázy Otrar, důležitého uzlu na Hedvábné stezce Hlavní migrace turkických kmenů do Střední Asie se odehrála mezi 5. a 11. stoletím, kdy turkicky mluvící nomádské kmeny postupně nahradily a asimilovaly předchozí indoevropsky mluvící místní obyvatele. The quotation is from pp. 4–5. Roku 552 území ovládli Turkuti a začlenili ho do svých státních útvarů (první turkutský kaganát, druhý turkutský kaganát).
V pozdním starověku (4.–6. století) vzniklo na území Kazachstánu několik významných center obchodu (Taraz, Turkestán, Otrar, Sauran). Byla zapojena do obchodní sítě tzv. Hedvábné stezky, která ale navazovala na ještě starší tzv. stepní stezku. V 11. století vstoupili na území turkičtí Kumáni, kteří s dalším turkickým nomádským kmenem Kypčaky posléze vytvořili Kumánsko-Kypčackou konfederaci. Ve 13. století vpadl do Kazachstánu Čingischán se svými hordami. Kumáni byli poraženi a oblast se stala součástí Mongolské říše. Za mongolské nadvlády vznikly první přísně strukturované správní obvody (ulus). Poté vládu převzala Zlatá horda.
Kazašský chanát vlevo|náhled|Národní hrdina Ablaj-chán
V roce 1465 vznikl územně nesmírně velký Kazašský chanát. S ním se také ustavila kazašská národní identita a kazaština (v 16. století). Zakladateli státu byli Žanibek-chán a Kerej-chán, potomci Džučiho. Jejich stát se musel o právo na existenci poprat zejména s Uzbeckým chanátem, válka s ním probíhala v letech 1468–1500.
V 17. století však klanová rivalita vedla k rozdělení chanátu na tři žuzy (Velký, Střední a Malý). Tím byl stát oslaben, stejně jako poklesem významu tradičních pozemních obchodních cest mezi východem a západem. První, kdo oslabení státu využil, byl Chivský chanát, který anektoval poloostrov Mangyšlak (Mangystau). Posléze Kazašský chanát trpěl i nájezdy Čtyř Ojratů, což byla federace čtyř mongolských kmenů, z nichž nejagresivnější byli Džungarové, kteří obsadili centrální a východní oblasti země. Pod vedením Abul Chair-chána dosáhli Kazaši velkého vítězství nad Džungary v bitvě u řeky Bulanty v roce 1726 a v bitvě u Anrakaje roku 1729. Džungarové byli definitivně poraženi kazašským chánem Ablajem a Ablaj tak získal status národního hrdiny (batyra).
Země byla opět sjednocena, avšak boji s Džungary vysílena. Toho využili nejprve povolžští Kalmykové a poté Kokandský chanát, který dobyl současný jihovýchodní Kazachstán, včetně hlavního města Almaty. Také Bucharský emirát (Uzbeci) zabral část země, včetně města Šymkent. Nakonec však oblast ovládlo Ruské impérium.
Nadvláda carského Ruska náhled|Boj mezi uralskými kozáky a Kazachy
V průběhu 18. století vybudovalo carské Rusko na své jižní hranici soustavu pevností na obranu svého území před nájezdy kazašských a džungarských nomádů, mezi nimi Omsk (1716), Semipalatinsk (1718), Pavlodar (1720), Orenburg (1743) a Petropavlovsk (1752)."Russian Colonization and the Genesis of Kazak National Consciousness". S. Sabol (2003). Springer. p.27 Na obraně hranice se podíleli také kozáci. Během Pugačovova povstání využili Kazaši chaosu a podnikali nájezdy na osady Rusů a povolžských Němců.
Carské Rusko začalo obsazovat střední Asii v průběhu 19. století, v rámci tzv. Velké hry, tedy koloniálního soupeření s Britským impériem. Postupné ovládání území současného Kazachstánu Rusy lze vymezit léty 1813–1907. Formálně se stal součástí Ruska v roce 1846. Rusové zavedli na úřadech i ve školách ruštinu. Jejich narušení tradičního nomádského způsobu života místních obyvatel navíc vedlo k několika hladomorům. To začalo vyvolávat od 60. let 19. století značný odpor obyvatelstva. Ke konci 19. století můžeme hovořit o vzniku kazašského národního obrození, s hlavním cílem zachránit kazaštinu.
vlevo|náhled|200x200pixelů|Alašská autonomie existující v letech 1917–1918
Ještě větší pnutí však vzniklo, když v 90. letech 19. století začaly do země proudit davy osadníků z evropské části ruské říše. Přicházeli hlavně ruští a ukrajinští rolníci, kteří se usazovali převážně na severu země. Během 19. století se do Kazachstánu přistěhovalo asi 400 000 Rusů. Velkým spouštěčem další migrační vlny bylo dokončení železnice mezi Orenburgem a Taškentem v roce 1906. To vedlo k přílivu dalšího milionu kolonistů, nejen Slovanů, ale i Němců a příslušníků dalších národností. Počet kolonizátorů krátce poté převýšil počet původních obyvatel. Ruská vláda migraci podporovala, vládním administrátorem tohoto procesu byl Vasilij Balabanov.
V roce 1916 to nakonec vyvolalo ozbrojený odpor Kazachů, kteří začali napadat vesnice kolonistů, carské vojáky a kozáky (tzv. Basmačské povstání či hnutí basmačů). Povstalci založili i vlastní stát nazývaný Alašská autonomie, do jehož čela se postavil Alichan Bukejchanov. Hlavním městem bylo Semej, tehdy známé jako Alaš-kala. Povstání pak bylo vpleteno do ruské občanské války a basmači se postavili na stranu bílých proti bolševikům. Nakonec bylo poraženo a Kazachstán se tak stal součástí nově vznikající sovětské říše. Basmači operovali v afghánských horách do 30. let 20. století.
Češi v Kazachstánu V roce 1911 byla českými osadníky založena v Aktobské oblasti Kazachstánu vesnice s názvem Borodinovka.
Během 1. světové války byly na území dnešního Kazachstánu zajatecké tábory (Šymkent, Kazalinsk a Turkestán), ve kterých byli umístěni i zajatí Češi a Slováci.
Sovětská nadvláda náhled|Pionýři v Kazašské SSR
Po pádu carské vlády vznikl nakrátko na území Kazachstánu státní útvar zvaný Alašská autonomie kontrolovaný bělogvardějci, s hlavním městem Semejem. Území Kazachstánu se však už v roce 1919 dostalo pod kontrolu bolševiků. Poté přes 300 000 Kazachů odešlo přes hory do sousední Číny. 26. srpna 1920 byla zřízena Kyrgyzská autonomní sovětská socialistická republika (Rusové tehdy Kazachům říkali jaksi obecně „Kyrgyzové“), s hlavním městem Orenburgem, kde žili především etničtí Rusové. Byla součástí Ruské SFSR. V červnu 1925 byla republika přejmenována na Kazašskou a její správní centrum bylo přemístěno do města Kyzylorda. V dubnu 1927 se pak hlavním městem stala Alma-Ata (dnešní Almaty).
vlevo|náhled|200x200pixelů|Političtí vězni z gulagu Kengir