Východní Berlín byl hlavním městem Východního Německa (NDR) v letech 1949–1990. Od roku 1945 tvořil sovětský okupační sektor města Berlína. Americký, britský a francouzský sektor byly známy jako Západní Berlín.

Název Východní Berlín je neoficiální označení východní části Berlína. Oficiální název zněl Berlín, hlavní město NDR (Berlin, Hauptstadt der DDR). Především v 60. letech 20. století užívala československá média též neoficiální výraz Demokratický Berlín.

Krátce po rozdělení Berlína (30. listopadu 1948) se pak 7. října 1949 stal Východní Berlín hlavním městem nově založené NDR. Současně měl od 30. listopadu 1948 de facto postavení autonomní země, a to až do 22. července 1952. 23. července 1952 pak byla NDR přeměněna v centralistický stát, země byly rozděleny mezi nově vzniklé kraje nerespektující původní zemské hranice (s výjimkou Berlína), a Východní Berlín se stal jedním z nově vzniklých krajů – Berlin, Hauptstadt der DDR o rozloze 413 km². Administrativně se Východní Berlín členil na 11 městských obvodů. Od 13. srpna 1961 do 9. listopadu 1989 byl Východní Berlín oddělen od Západního Berlína Berlínskou zdí. Západní spojenecké mocnosti neuznávaly Východní Berlín jako hlavní město NDR ani pravomoc NDR spravovat Východní Berlín. Po většinu své správní existence byl Východní Berlín vládou NDR oficiálně označován jako Berlín, hlavní město NDR (). Dne 3. října 1990, v den oficiálního znovusjednocení Německa, se Východní a Západní Berlín formálně sjednotily jako město Berlín.

Přehled Na základě Londýnského protokolu z roku 1944 a následné Postupimské konference v roce 1945 rozhodly spojenecké mocnosti Spojené státy, Spojené království a Sovětský svaz o rozdělení Německa do tří okupačních zón a o zřízení zvláštní oblasti Berlína, která byla obsazena třemi spojeneckými silami společně. V květnu 1945 zřídil Sovětský svaz městskou vládu pro celé město nazvanou „Magistrát Velkého Berlína“, která existovala do roku 1947. Po válce spojenecké síly zpočátku spravovaly město společně v rámci Spojenecké kommandatury, která sloužila jako řídící orgán města. V roce 1948 však sovětský zástupce kommandaturu opustil a společná správa se v následujících měsících rozpadla. V sovětském sektoru byla zřízena samostatná městská vláda, která si nadále říkala „Magistrát Velkého Berlína“.

Když byla v roce 1949 založena Německá demokratická republika, okamžitě prohlásila Východní Berlín za své hlavní město – nárok, který uznaly všechny komunistické státy. Zastoupení Východního Berlína v však zpočátku tvořili pouze delegáti bez hlasovacího práva, nepřímo volení magistrátem, dokud nebyla 28. června 1979 přijata novela volebního zákona zavádějící přímé volby, která vstoupila v platnost 14. června 1981.[https://books.google.co.uk/books?id=ByuVTw_dGjUC&newbks=1&newbks_redir=0&dq=east%20berlin%20volkskammer%201979&pg=PA1336#v=onepage&q=%22volkskammer%20elections%20in%20east%20berlin%22&f=false Documents on Germany, 1944-1985], U.S. Department of State, Office of the Historian, Bureau of Public Affairs, 1985, page 1336

V červnu 1948 byly všechny železnice a silnice vedoucí do Západního Berlína zablokovány a obyvatelům Východního Berlína nebylo dovoleno emigrovat. Do roku 1960 však každý den uprchlo do Západního Berlína více než 1 000 obyvatel Východního Německa, což bylo způsobeno zatížením východoněmecké ekonomiky válečnými reparacemi vůči Sovětskému svazu, masivním zničením průmyslu a absencí pomoci z Marshallova plánu. V srpnu 1961 se vláda Východního Německa pokusila zastavit odliv obyvatelstva oddělením Západního Berlína Berlínskou zdí. Pro uprchlíky bylo velmi nebezpečné hranici překračovat, protože ozbrojení pohraničníci byli vycvičeni k zastřelení nelegálních emigrantů.

Východní Německo bylo socialistickou republikou. Křesťanským církvím bylo po letech obtěžování ze strany úřadů nakonec dovoleno působit bez omezení. V 70. letech rostly mzdy obyvatel Východního Berlína a pracovní doba se zkracovala.

Sovětský svaz a východní blok uznávaly Východní Berlín jako hlavní město NDR. Západní spojenci (Spojené státy, Spojené království a Francie) však nikdy formálně neuznali pravomoc východoněmecké vlády spravovat Východní Berlín. Oficiální spojenecký protokol uznával pouze pravomoc Sovětského svazu ve Východním Berlíně v souladu s okupačním statusem Berlína jako celku. Například Velitelství USA v Berlíně zveřejnilo podrobné pokyny pro americký vojenský a civilní personál, který chtěl navštívit Východní Berlín. Tři západní velitelé ve skutečnosti pravidelně protestovali proti přítomnosti Národní lidové armády Východního Německa ve Východním Berlíně, zejména při vojenských přehlídkách. Přesto tři západní spojenci v 70. letech nakonec zřídili ve Východním Berlíně velvyslanectví, i když jej nikdy neuznali jako hlavní město Východního Německa. Smlouvy místo toho používaly termíny jako „sídlo vlády“.

Dne 3. října 1990 byly Východní a Západní Německo a Východní a Západní Berlín znovusjednoceny, čímž byla existence Východního Berlína formálně ukončena. Celoměstské volby v prosinci 1990 vedly ke zvolení prvního „celoberlínského“ starosty, který se ujal úřadu v lednu 1991; samostatné úřady starostů ve Východním a Západním Berlíně tím zanikly a Eberhard Diepgen (bývalý starosta Západního Berlína) se stal prvním zvoleným starostou sjednoceného Berlína.

Historický vývoj počtu obyvatel Východní Berlín dosáhl svého nejvyššího počtu obyvatel v roce 1988, kdy měl 1,28 milionu obyvatel. Nejnižší hodnota byla zaznamenána v roce 1961, v roce výstavby Berlínské zdi, kdy bylo evidováno méně než 1,06 milionu obyvatel. Údaje v následující tabulce, pokud není uvedeno jinak, pocházejí z oficiálního Ústředního statistického úřadu NDR.

Datum Počet obyvatel 29. října 1946 ¹ 1 174 582 31. srpna 1950 ¹ 1 189 074 31. prosince 1955 1 139 864 31. prosince 1960 1 071 775 31. prosince 1961 1 055 283 31. prosince 1964 ¹ 1 070 731 Datum Počet obyvatel 1. ledna 1971 ¹ 1 086 374 31. prosince 1975 1 098 174 31. prosince 1981 ¹ 1 162 305 31. prosince 1985 1 215 586 31. prosince 1988 1 284 535 31. prosince 1989 1 279 212

Po znovusjednocení

Od znovusjednocení vynaložila německá vláda obrovské finanční prostředky na reintegraci obou polovin města a na uvedení služeb a infrastruktury v bývalém Východním Berlíně na úroveň zavedenou v Západním Berlíně.

Po znovusjednocení utrpěla východoněmecká ekonomika výrazný pokles. V rámci přijaté politiky privatizace státních podniků pod dohledem bylo mnoho východoněmeckých továren uzavřeno – což vedlo i k masové nezaměstnanosti – kvůli rozdílům v produktivitě a investicích ve srovnání se západoněmeckými podniky, jakož i neschopnosti splnit západoněmecké normy v oblasti ochrany životního prostředí a bezpečnosti způsobem považovaným za nákladově efektivní. Z tohoto důvodu byla do Východního Německa nalita obrovská částka západoněmecké hospodářské pomoci s cílem jeho revitalizace. Tento stimul byl částečně financován prostřednictvím 7,5% přirážky k dani z příjmu fyzických osob a právnických osob (nad rámec běžné daně z příjmu či daně z příjmu právnických osob), známé jako (SolZG) neboli „solidární přirážka“, která ačkoli platila pouze v letech 1991–1992 (později byla v roce 1995 znovu zavedena ve výši 7,5 %, poté v roce 1998 snížena na 5,5 % a vybírá se dodnes), vyvolala značnou nevraživost vůči obyvatelům bývalého východního Německa.

Navzdory velkým objemům hospodářské pomoci směřujícím do Východního Berlína přetrvávají mezi bývalým Východním a Západním Berlínem zjevné rozdíly. Východní Berlín má odlišný vizuální charakter; to je částečně způsobeno větším zachováním předválečných fasád a uličních prostor, z nichž některé stále nesou známky válečného poškození. Jedinečný vzhled socialistického klasicismu, používaný ve Východním Berlíně (stejně jako ve zbytku bývalé NDR), se rovněž výrazně liší od urbanistických stylů uplatňovaných v někdejším Západním Berlíně. Kromě toho si bývalý Východní Berlín (stejně jako zbytek bývalé NDR) zachoval menší počet názvů ulic a míst z éry NDR připomínajících německé socialistické osobnosti, jako jsou Karl-Marx-Allee, Rosa-Luxemburg-Platz a Karl-Liebknecht-Straße. Mnohé z těchto názvů však byly považovány za nevhodné (z různých důvodů) a po dlouhém procesu přezkumu byly v rámci dekomunizace změněny (například Leninallee se v roce 1991 vrátila k názvu Landsberger Allee a Dimitroffstraße byla v roce 1995 přejmenována zpět na Danziger Straße).

Dalším symbolickým ikonickým prvkem bývalého Východního Berlína (a celé Východní Německé demokratické republiky) je (v překladu „panáček na semaforu“), stylizovaná postava muže s kloboukem fedora přecházejícího ulici, která se nachází na semaforech na mnoha přechodech pro chodce v bývalém východním sektoru. Po občanské debatě o tom, zda by měl být zrušen nebo rozšířen i jinde (z důvodu obav o jednotnost), začaly některé přechody v částech bývalého Západního Berlína tento symbol rovněž používat.

Dvacet pět let po znovusjednocení obou částí města mezi obyvateli Východního a Západního Berlína stále přetrvávaly znatelné rozdíly, které byly výraznější u starších generací. Obě skupiny také používaly někdy zlehčující slangové výrazy k označení té druhé. Bývalý obyvatel Východního Berlína (nebo Východního Německa) byl označován jako „“ (z německého slova pro východ, “), zatímco bývalý obyvatel Západního Berlína (nebo Západního Německa) byl označován jako „“ (z německého slova pro západ, “). Obě strany se také dopouštěly stereotypizace té druhé. Stereotypní měl malou ambici nebo slabou pracovní morálku a byl chronicky zatrpklý, zatímco stereotypní byl arogantní, sobecký, netrpělivý a dotěrný.

Východní Berlín v obrazech

Pozoruhodnosti: Alexanderplatz s televizní věží (365 m), Palác republiky (Palast der Republik), Braniborská brána (Brandenburger Tor), berlínská zeď, Památník Berlín-Hohenschönhausen …

Odkazy

Reference

Související články Berlín Rozdělení Berlína Západní Berlín Čtyřmocenský status Berlínská blokáda

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Berlína 20. století Kategorie:Studená válka Kategorie:Německá demokratická republika Kategorie:Geografie Berlína Berlín