Bedřich Vrbský, vlastním jménem Bedřich Wrbka (4. května 1890 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském – 23. února 1966 Praha), byl český herec, režisér a dramatik.
Život Byl jediný syn typografa Jana Wrbky (1862–??) a jeho manželky Anny, rozené Kaiserové (1867–??).Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 719, obraz 60 Vystudoval obchodní akademii a několik let byl úředníkem Městské spořitelny pražské. Spolupracoval s Československým rozhlasem a Československou televizí. V roce 1929, se ve Chvalech (dnes Praha–Horní Počernice), oženil s Antonii Čuprovou.(1900–1972)Matrika oddaných, sv. Prokop, 1924-1932, snímek 232, Záznam o sňatku ve Chvalech
Zemřel 23. února 1966 a je pohřben na Olšanských hřbitovech v úseku VI. oddělení 7 b, hrob číslo 52.
V roce 1957 byl poctěn titulem zasloužilý umělec.
Divadelní kariéra Do roku 1916 hrál amatérsky, spolupracoval s netradičními pražskými scénami: Lyrickým divadlem (1911), Volným divadlem, které sám r. 1912 založil, Uměním lidu (1914) a s Loutkovým divadlem Umělecké výchovy (1916).
Roku 1916 začal hrát profesionálně, zprvu na menších scénách, r. 1919 ho angažoval Karel Hugo Hilar do Městského divadla na Vinohradech. V roce 1929 vznikla Městská divadla pražská sloučením Divadla na Vinohradech a Komorního divadla. V Městských divadlech pražských pak prožil Bedřich Vrbský celý herecký i režisérský život, a to i po jejich reorganizaci roku 1950. Roku 1961 odešel na odpočinek.
Uplatnil se zejména v komických postavách, v nichž uplatnil svůj civilní herecký projev, břitkost dialogu a společenské vystupování. Mezi známé divadelní role Bedřicha Vrbského patřily role Doolittlea (George Bernard Shaw, Pygmalion, r. 1931 a 1939) a lorda Goringa (Oscar Wilde, Ideální manžel, 1934). V padesátých letech hrál pohostinský v Národním divadle ve dvou hrách (Živnost paní Warrenové, Ideální manžel).
Citát
Divadelní režie, výběr 1928 Anna Sedláčková, B. Vrbský: Na zapřenou, Vinohradské divadlo, 24 repríz 1935 B. Vrbský, J. Grmela: Lanař Rejtura, Komorní divadlo, 30 repríz 1940 G. B. Shaw: Milionářka, Komorní divadlo, 52 repríz (v roli Epifanie Fitzfassendenové obsazena Adina Mandlová) 1940 Alex Breidahl: Vzbouření v ústavu šlechtičen, Vinohradské divadlo, 67 repríz 1941 A. J. Lippl: Známá melodie, Komorní divadlo, 44 repríz 1941 K. M. Rössner: Modrý démant, Komorní divadlo, 120 repríz 1942 Karel Hadrbolec: Sžehnuta plamenem, Komorní divadlo, 15 repríz 1943 Just Schen, P. A. Stiller: Velký pán na malém ostrově, Divadlo Na poříčí, 28 repríz 1947 B. Vrbský: Ben a Kristina, Komorní divadlo, 29 repríz 1947 Oscar Wilde: Vějíř Lady Windermerové, Vinohradské divadlo, 55 repríz 1948 Jean Anouilh: Romeo a Jana, Vinohradské divadlo, 18 repríz 1949 A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé, Komorní divadlo, 61 repríz 1949 A. Swirszczynska: Výstřely v Dlouhé ulici, Komorní divadlo, 31 repríz 1950 V. K. Klicpera: Ptáčník, Komorní divadlo, 26 repríz 1951 I. A. Krylov: Modes Robes, Divadlo Komedie, 96 repríz 1953 A. N. Ostrovskij: Kosa na kámen, Divadlo Komedie, 106 repríz 1953 N. G. Černyševskij: Co si kdo uvaří…, Divadlo Komedie, 52 repríz 1954 Vlasta Petrovičová: Děravá škorně, Komorní divadlo, 78 repríz 1954 A. P. Čechov: Ivanov, Komorní divadlo, 44 repríz 1955 Frank Tetauer: Don Manuel a Marie Luisa, Komorní divadlo, 74 repríz 1955 Emil Vachek: Aféra, Komorní divadlo, 30 repríz 1955 Emil Vachek: Bidýlko, Divadlo Komedie, 91 repríz 1956 Friedrich Schiller: Parasit, Komorní divadlo, 35 repríz 1956 Gabriela Zapolska: Slečna Maličevska, Komorní divadlo, přes 40 repríz 1957 Lajos Barta: Láska, Divadlo Komedie, přes 33 repríz 1957 Artur Schnitzler: Únos Sabinek, Divadlo Komedie, přes 15 repríz
Divadelní role, výběr 1931 Maxim Gorkij: Na dně, Herec, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor, 11 repríz 1932 Johann Wolfgang Goethe: Faust, titulní role, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor, 14 repríz 1934 Hermann Bahr: Koncert, Gustav Heink, Komorní divadlo, režie František Salzer, 12 repríz 1936 Jean Giraudoux: Trojská válka nebude, Priamos, Komorní divadlo, režie František Salzer, 10 repríz 1937 Jean Sarment: Markýza de Pompadour, Ludvík XV., Vinohradské divadlo, režie Gabriel Hart, 12 repríz 1939 Eugéne Labiche, Édouard Martin: Nevděk světem vládne aneb Cesta pana Perrichona, titul. role, Komorní divadlo, režie Gabriel Hart, 9 repríz 1940 Gerhart Hauptmann: Bobří kožich, pán z Wehrhahnu, Vinohradské divadlo, režie František Salzer, 21 repríz 1941 Henrik Ibsen: John Gabriel Borkman, titul. role, Vinohradské divadlo, režie Gabriel Hart, 16 repríz 1943 Hermann Bahr: Žlutý slavík, Lorm, Vinohradské divadlo, režie K. Konstantin, 39 repríz 1943 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Otec, Vinohradské divadlo, režie Karel Jernek j. h. , 39 repríz 1943 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, titul. role, Komorní divadlo, režie Gabriel Hart, 47 repríz 1944 Ernst Hardt: Blázen Tantris, Marke, Divadlo J. K. Tyla, režie Jan Škoda j. h. , 22 repríz 1946 Franz Werfel: Jacobowsky a plukovník, Plukovník, Vinohradské divadlo, režie Jaromír Pleskot, 62 repríz 1947 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Famusov, Vinohradské divadlo, režie Jiří Frejka, 73 repríz 1950 Leon Kruczkowski: Němci, Walter Sonnenbruck, Komorní divadlo, režie Ota Ornest, 63 repríz 1951 George Bernard Shaw: Živnost paní Warrenové, Tylovo divadlo, Sir George Crofts, (j.h.), režie Vojta Novák 1952 Molière: Škola žen, Arnulf, Divadlo Komedie, režie K. Svoboda, 171 repríz 1954 Oscar Wilde: Ideální manžel, Lord Caversham, (j. h. ), Tylovo divadlo, režie Otomar Krejča 1955 G. B. Shaw: Pygmalion, Alfred Doolittle, Komorní divadlo, režie Ota Ornest 1958 Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Arnošt z Pardubic, v areálu hradu Karlštejn, režie František Salzer 1961 Leon Kruczkowski: Smrt guvernéra, Páter Anastáz, Komorní divadlo, režie Ota Ornest 1964 Arthur Watkyn: Pan Dodd má schůzku, Sir Gerald Blythe, Divadlo ABC, režie Ota Ornest
Vrbský dramatik Napsal také několik divadelních výstupů a skečí, ale i dramatických adaptací a her (Transport č. 20 – společně se Zdeňkem Štěpánkem, Bloudění Jindřicha od Věže a Prapor – s Vladimírem Drnákem). Adaptací Jiráskova F. L. Věka byla stejnojmenná hra s pokračováním Václav Thám. Jeho komedie Zázračný lékař byla úspěšně zfilmována roku 1933 pod titulem Její lékař. Pravý manžel. Praha: A. Neubert, 1943 – komedie o pěti obrazech
Filmová tvorba Ve filmu vytvořil v letech 1913–1964 vytvořil bezmála šedesát postav. Začínal ještě jako amatér filmem Pan profesor, nepřítel žen u společnosti Ilussion. V první filmové adaptaci Švejka hrál lékaře v blázinci. Roku 1918 byl spoluautorem námětu a spoluscenáristou filmu Láska si nedá poroučet, který se nedochoval. Do roku 1945 hrál převážně menší role podnikatelů (První políbení), důstojníků (Pobočník Jeho Výsosti) a policistů nebo policejních komisařů (Obrácení Ferdyše Pištory, Před maturitou, Záhada modrého pokoje, Král ulice, Harmonika). Byl jedním z našich prvních dabérů, když ve slavném filmu G. Machatého Extase přemluvil dialogy německého herce Leopolda Kramera.
Jeho filmové herectví dozrálo kvalitou pod zvláště pod vedením režiséra Václava Kršky v životopisných a historických postavách. Byl hrabětem Stadionem ve filmu Revoluční rok 1848, politikem Grégrem v Mikoláši Alšovi nebo hrabětem Harrachem ve filmu Z mého života. Diváci ho znají jako jihoafrického guvernéra z filmu Velké dobrodružství, katechetu ve Stříbrném větru, ale především jako MUDr. Grünsteina z Dobrého vojáka Švejka a vojenského soudce Fink von Finkensteina z pokračování Švejka (Poslušně hlásím). Jako předseda soudu se s diváky rozloučil ve filmu Čintamani a podvodník.
Jeho největší role ve zvukovém filmu, patří bezesporu postava klamaného manžela Karla Plužného, ve filmu Rozvod paní Evy (1937), MUDr. Grünstein, ve filmu Dobrý voják Švejk (1956), v předposledním filmu Kde řeky mají slunce (1961), si zahrál výraznou roli lakomého a tyranského mlynáře Bilanského.
Filmografie
Filmové role
Filmové náměty Láska si nedá poroučet, 1918 – s Josefem Skružným Její lékař, 1933 (divadelní hra Zázračný lékař)
Filmové scénáře Láska si nedá poroučet, 1918 – s Josefem Skružným
Dabing Extase, 1932 – hlas Evina otce v podání Leopolda Kramera
Rozhlasová tvorba Honoré de Balzac: Evženie Grandetová, role: pan Grandet, záznam inscenace Komorního divadla v Praze, Československý rozhlas, 1953, režie: Ota Ornest a Miloslav Jareš
Osobnosti divadla vzpomínají na Bedřicha Vrbského Svatopluk Beneš Bedřich Vrbský patřil k těm osobnostem, jejichž odchod znamenal nenahraditelnou ztrátu. V den pohřbu byla na jevišti Komorního divadla vystavena rakev. Když byl pietní akt u konce, šli jsme do šatny a v duchu se s ním znovu loučili. A tu začal někdo z nás vyprávět "dušinkovskou" historku. Jedna vyvolala druhou a Dušinka byl zase s námi. Myslím, že to byla ta nejvřelejší tryzna, které se mu mohlo dostat. Svatopluk Beneš: Být hercem, vyd. BRÁNA, Praha, 1995, str. 115
Odkazy
Reference
Československý biografický slovník, Praha 1992, Český hraný film I., 1898–1930, NFA Praha 1995, Český hraný film II., 1930–1945, NFA Praha 1998, Český hraný film III., 1945–1960, NFA Praha 2001, Český hraný film IV., 1961–1970, NFA Praha 2004,
Literatura Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90–1,97–101, 103, 108, 151, 164 B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 116, 294, 349 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 43, 110, foto 91, 276 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 120, 218, 230 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 65, 73, 80, 82, 115, 124 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 30, 351, 362 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 78–80, 168, 215, 260, 284, 400, 409, 434, 448, 501 Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 111, 113, 133, 256, 262, 263, 545. Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606 Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. . S. 759–761. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 75, obraz. část str. 145 Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 23, 27, 36, 43 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 139, 369, 499
Městské divadlo na Král. Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů" 1924, Praha, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1923, str. 69, 88, 168 Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 201, Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 33, 57, 63, 73, 76, 78, 169–173, 175, 178–180, 182
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 173, 187, 189, 270, 366, 383, Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 15, 23–4, 34, 39, 71, 79, 184, 194–6, Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 171, 227, 233, 237, 244, 263, 272, 274, 280, 298–300, 306, 314, 334, Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 179, 201–5
Externí odkazy
Bedřich Vrbský na Dabingforum.cz Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Archiválie78 • 1862 • Vrbka, Jan * 1862 s rodinou (otec Bedřicha Vrbského)
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci