Jiřina Štěpničková (3. dubna 1912 Praha-HolešoviceMatriční záznam o narození a křtu, farnost u sv. Antonína, Holešovice-Bubny – 5. září 1985 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka. Jejím synem je herec Jiří Štěpnička.
Život náhled|Původní hrob Jiřiny Štěpničkové na Olšanských hřbitovech Její rodina pocházela z Českomoravské vrchoviny, ona však žila a studovala v Praze. Již v době svých studií hostovala v roce 1928 v Osvobozeném divadle a později hrála v Národním divadle.Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 506. Na filmovém plátně se začala objevovat v první polovině 30. let, zviditelnila se roku 1935, kdy hrála v Maryše. Během války se v německých filmech z vlastní vůle neobjevovala. Jejím prvním manželem se stal medik Ilja Kopřiva (1919–2018), se kterým se seznámila v dobříšském sanatoriu. Svatbu měli 28. března 1942 v Želechovicích nad Dřevnicí (současně s jejím kamarádem, režisérem Václavem Wassermanem), rozvedli se v září 1943. Po válce žila nějakou dobu v zahraničí, její syn Jiří ze vztahu s výtvarníkem Janem Samcem (1917–1988) se narodil v Londýně. Podepsala výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. Později se stala obětí jedné z akcí komunistické tajné policie a následně byla po dvoudenním procesu odsouzena v prosinci 1952 k patnácti letům vězení.
Její sestra požádala v roce 1954 prezidenta republiky Antonína Zápotockého o udělení prezidentské milosti. Souběžně se dopisem na prezidenta obrátili se stejnou žádostí také představitelé českého divadla a kultury, mj. Martin Frič, Jiří Trnka, Ladislav Pešek, Jaroslav Průcha, František Salzer, Jaroslav Marvan, Bohuš Záhorský, Zdeněk Štěpánek, Růžena Nasková, Dana Medřická, Eduard Kohout, Zdenka Baldová, Lída Vostrčilová a další. V roce 1955 opět herci v čele s Leopoldou Dostalovou žádali o prezidentskou milost. Další žádost podal v roce 1956 Jaroslav Vojta. Nakonec jí byl trest snížen z 15 let na 10 let. Eva Langšádlová: Čeští herci žádají o milost pro Jiřinu Štěpničkovou, In.: Divadlo na Vinohradech, divadelní měsíčník, sezona 2018/2019/X – červen, vyd. Divadlo na Vinohradech, Praha, str. 2
Téměř celých deset let strávila v pardubické věznici, podmíněné propuštění přišlo dva měsíce před prezidentskou amnestií v roce 1960. Mohla se pak vrátit ke své profesi a po osmi letech, dne 5. května 1968, byla oceněna titulem zasloužilá umělkyně.Jindřich Černý: Jiřina Štěpničková, BRÁNA, Praha, 1999, str. 220 Stejně jako v roce 1948 podepsala dokument Kupředu, zpátky ni krok!, podepsala v roce 1977 i „Antichartu“. V roce 1985 zemřela na rakovinu.
Byla pochována na Olšanských hřbitovech v Praze 3. Na podzim 2022 rodina oznámila změnu místa uložení na Vyšehradský hřbitov.Nádherná herečka s tragickým osudem: Jiřině Štěpničkové († 73) už se na Olšanských hřbitovech nepokloníte
Herecká dráha Studium na konzervatoři v Praze nedokončila Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146 a odešla v roce 1930 do pražského Národního divadla, po šesti letech změnila angažmá a mezi lety 1936 až 1951 hrála v Divadle na Vinohradech, střídavě jako stálý host nebo člen.Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 194, . U filmu se objevila na počátku 30. let. Pozornost se k ní začala obracet po roli v Maryše, byla dost obsazovaná, ale vždy trochu ve stínu ostatních prvorepublikových hereček. Hrála hlavně smutné role nešťastně zamilovaných dívek a žen, ale diváci ji viděli i v několika komediích. Po propuštění z vězení nastoupila do souboru Městského divadla v Kladně (1961–1962), od roku 1962 až do svého skonu (1985) byla členkou pražského Realistického divadla.Český biografický slovník XX. století III, s. 312.
Citát
Ocenění 1940 Národní cena (za hlavní roli ve filmu Muzikantská Liduška)Časopis Pestrý týden, č. 40, ročník 15, vyd. 5. 10. 1940, str. 4, vyd. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, Praha, 1940 1968 titul zasloužilá umělkyně Byla po ní pojmenována ulice Jiřiny Štěpničkové v Zahradní čtvrti na Zbraslavi (na Zbraslavi pobývala od poloviny 30. let 20. století do roku 1951 ve vilce v tehdejší Březinově ulici)
Vybrané divadelní role 1927 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, role: Hilda Wanglová, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1928 Alfred Jarry: Král Ubu, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1928 Vítězslav Nezval: Depeše na kolečkách, Prodavačka, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1928 Alois Jirásek: Jan Žižka, Panna brněnská, Národní divadlo, režie Vojta Novák 1929 J. Brandon-Thomas, To se řekne, Dívka, Moderní studio, režie Jiří Frejka 1933 Viktor Dyk: Posel, Anna, Národní divadlo, režie Jiří Frejka 1933 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Národní divadlo, režie Karek Hugo Hilar 1934 Ivo Vojnovič: Smrt matky Jugovičů, Dívka Kosovka, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1935 William Shakespeare: Veta za vetu, Isabella, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1936 K. Winter: Zářivá chvíle, Judy Lindenová, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1937 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Viola + Sebastian, (j. h. ), Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1937 J. Deval: Marie Milostnice, Marie, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor 1938 G. Hauptmann: Růžena Berntdová, Růžena, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor 1939 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Kateřina, Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1941 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Rosalinda, (j. h. ), Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1941 A. N. Ostrovskij: Bouře, Káťa, Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1942 August Strindberg: Královna Kristina, Kristina, Divadlo Na poříčí, režie František Salzer 1943 bratři Mrštíkové: Maryša, Maryša, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský 1944 W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Blažena (j.h.), divadlo J. K. Tyla v Karlíně, režie František Salzer 1947 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Sofie, Vinohradské divadlo, režie Jiří Frejka 1948 G. B. Shaw: Svatá Jana, Jana, Vinohradské divadlo, režie Jaromír Pleskot (později Jiří Frejka) 1949 Molière: Jeho urozenost pan měšťák, Mikuláška, Komorní divadlo, režie Jaromír Pleskot 1950 J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, Kačenka, Divadlo československé armády, režie Aleš Podhorský 1951 Alois Jirásek: Jan Hus, Žofka, Divadlo československé armády, režie Aleš Podhorský 1961 J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, Marjánka, Městské divadlo Kladno, režie Jaroslav Nezval 1962 Alois Jirásek: Vojnarka, Vojnarka, Městské divadlo Kladno, režie Alois Hajda 1962 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, Barbora Kabelková, Realistické divadlo, režie Karel Palouš 1966 bratři Mrštíkové: Maryša, Lízalka, Realistické divadlo, režie Karel Palouš 1971 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Dulská, Realistické divadlo, režie František Laurin 1974 G. B. Shaw: Pygmalion, Paní Higginsová, Realistické divadlo, režie Luboš Pistorius 1980 M. Gorkij: Dostigajev a jiní, Čugonovová, Realistické divadlo, režie Karel Kříž 1983 Henrik Ibsen: Heda Gablerová, Berta, Realistické divadlo, režie Karel Kříž 1985 Per Olov Enquist: Rodinný portrét z roku 1856, Stará žena, Realistické divadlo, režie Luboš Pistorius
Filmografie 1935 Jedenácté přikázání – role: Emma Voborská 1937 Kříž u potoka – role: Eva Potocká 1931 Muži v offsidu – role: Emilka 1931 Miláček pluku – role: Anči 1932 Extase – role: hlas Evy 1934 Hrdinný kapitán Korkorán – Irena 1934 Tatranská romance – Anuška, kovářova schovanka 1934 Za ranních červánků – Madlenka 1935 Maryša – Maryša 1936 Velbloud uchem jehly – Zuzka 1936 Páter Vojtěch – Frantina 1936 Vojnarka – Madlena Vojnarová 1937 Lidé pod horami – Tereza 1938 Boží mlýny – Nana 1938 Boží mlýny (německá verze) – Nana 1938 Co se šeptá – Helena Horáková 1938 Lidé pod horami (německá verze) 1938 Včera neděle byla – Anežka 1939 Mořská panna – Klára 1939 Muž z neznáma – Helena 1939 Teď zas my – vychovatelka Amálka 1940 Babička – Viktorka 1940 Muzikantská Liduška – Liduška 1941 Preludium – Magda 1941 Jan Cimbura – Marjánka 1942 Barbora Hlavsová – Klára Hlavsová 1942 Kníže Václav (nedokončený film) – kněžna Ludmila 1943 Tanečnice – Marie 1943 Šťastnou cestu – Anna Waltrová 1944 Počestné paní pardubické – Rosina, katova žena 1944 Děvčica z Beskyd – Heva 1944 Sobota – Karla 1947 Varúj...! – Eva 1948 Léto – Valča Peroutová 1951 Slepice a kostelník – Tereza 1961 Kohout plaší smrt – Nejdková 1962 Transport z ráje – Feinerová 1962 Neschovávejte se, když prší – hostinská 1965 Zločin v dívčí škole – Kotětová 1966 Lidé z maringotek – Žanda Venclová 1969 Kladivo na čarodějnice – Dorota Groerová 1969 Skřivánci na niti – Pavlova matka 1969 Hvězda – Slávka 1970 Pěnička a Paraplíčko – bytná 1970 Muž, který rozdával smích (dokumentární) 1977 Všichni proti všem – Rakovcová 1981 Konečná stanice – Sametka 1984 Komediant – Barbora
Televize 1966 Čertouská poudačka (TV pohádka) – role: bába Šláborka 1967 Dobrý člověk ještě žije (TV film) 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál) – role: maminka Náprstková 1969 ObžalovanáObžalovaná (TV film) 1971 F. L. Věk (TV seriál) – role: babička Snížková 1973 Bláznova smrt (TV film podle stejnojmenné detektivky) – role: Marie Krempová, matka zavražděného 1975 Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: babička 1977 Domov (TV film) 1978 Tři na lavičce (TV film) 1978 Ve znamení Merkura (TV seriál) 1982 Malý pitaval z velkého města (TV seriál) – díl: Kuchařinka – role: zavražděná paní Kosařová 1986 Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál) – role: Podhráská
Osobnosti divadla vzpomínají na Jiřinu Štěpničkovou Svatopluk Beneš Režisér Salzer mne obsadil do Ostrovského Bouře, kde jsem se jako Boris stal partnerem Jiřiny Štěpničkové v roli Káti Kabanové. Jiřina Štěpničková byla hvězdou Městských divadel pražských. Ačkoliv její výsadní postavení budilo nevoli v dámské části souboru, uměleckou prioritu ji nikdo nemohl upřít. Už předtím ve mně vzbuzovala respekt, ale teprve vedle ní jsem poznal, jak inspirující je partnerkou. Trpěl jsem s její Káťou a miloval ji. Ani jsem si neuvědomoval, že hraji. Svatopluk Beneš: Být hercem, vyd. BRÁNA, Praha, 1995, str. 57,
Odkazy
Reference
Literatura Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 28, 38, 50, 164 Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 191, 196, 242–3, 344, Bohumil Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jan Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 62, 81, 85, 125, 204, 215, 217, 219, 292 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 70, 96, 118 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 85, 104, 108, 112, 124, 139, 145, 147, 169, 179, 180, 198, 219, 221, 226, foto 216, 256, 265, 283, 348, 367, 369, 432, 471, 473, 475, 529, 596, 601, 619 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 240, 258, 270 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 51, 79, 165–6, 168, 215, 242, 252, 256, 264, 310, 359, 475, 489, 493, Jindřich Černý: Jiřina Štěpničková, BRÁNA, Praha, 1999 Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 95, 114, 115, 228, 300, 324, 373, 470. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 60, 233, Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. . S. 414–418. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 144, 148, 153, 155–6, 159, 182 Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 22–4, 26–7, 31, 33, 35–6, 48, 61