Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn – 14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 1992–2001 estonským prezidentem.
Dětství a studia Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.
Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.
Profesní život Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.
Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.
Politická kariéra Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.
Osobní život Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985).
Vyznamenání
60x60pixelů rytíř Řádu slona, Dánsko, 12. dubna 1994 60x60pixelů velkokříž s řetězem Řádu bílé růže, Finsko, 1995 60x60pixelů velkokříž Řádu aztéckého orla, Mexiko, 1995 60x60pixelů rytíř Řádu Serafínů, Švédsko, 6. září 1995 60x60pixelů řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie, Estonsko, 10. září 1995 60x60pixelů velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd, Lotyšsko, 1996 60x60pixelů velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky, Maďarsko, 1997 60x60pixelů rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku, Itálie, 22. května 1997 60x60pixelů velkokříž Řádu Vitolda Velikého, Litva, 19. srpna 1997 60x60pixelů velkokříž Řádu islandského sokola, Island, 1998 60x60pixelů rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa, Norsko, 1998 60x60pixelů Řád bílé orlice, Polsko, 27. dubna 1998 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele, Řecko, 1999 60x60pixelů velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 2000 60x60pixelů velkokříž Řádu čestné legie, Francie, 2001 60x60pixelů velkokříž Národního řádu za zásluhy, Malta, 26. dubna 2001 60x60pixelů Velkokříž Řádu prince Jindřicha, Portugalsko, 29. května 2003 60x60pixelů Řád státního znaku I. třídy, Estonsko, 23. února 2006 60x60pixelů řádový řetěz Řádu státního znaku in memoriam, Estonsko, 23. února 2008
Překlady Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura. Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura. Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.
Památka V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu ().
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Životopis L. Meriho (estonská prezidentská kancelář) (anglicky)
Kategorie:Prezidenti Estonska Kategorie:Estonští politici Kategorie:Ministři zahraničních věcí Estonska Kategorie:Diplomaté Estonska Kategorie:Velvyslanci Estonska ve Finsku Kategorie:Estonští spisovatelé Kategorie:Estonští režiséři Kategorie:Překladatelé z ruštiny Kategorie:Estonští historikové Kategorie:Sovětští disidenti Kategorie:Překladatelé do estonštiny Kategorie:Absolventi Tartuské univerzity Kategorie:Nositelé řádového řetězu Řádu státního znaku Kategorie:Nositelé Řádu státního znaku I. třídy Kategorie:Nositelé řádového řetězu Řádu kříže země Panny Marie Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha Kategorie:Nositelé velkokříže s řetězem Řádu bílé růže Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu aztéckého orla Kategorie:Rytíři velkokříže s řetězem Řádu tří hvězd Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Velkokříže speciální třídy Záslužného řádu Německa Kategorie:Nositelé velkokříže Záslužného řádu Maďarské republiky Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu islandského sokola Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Spasitele Kategorie:Rytíři Řádu slona Kategorie:Nositelé Řádu bílé orlice Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu svatého Olafa Kategorie:Nositelé Národního řádu za zásluhy Kategorie:Nositelé Řádu Serafínů Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Vitolda Velikého Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození 29. března Kategorie:Narození v Tallinnu Kategorie:Úmrtí v roce 2006 Kategorie:Úmrtí 14. března Kategorie:Úmrtí v Tallinnu Kategorie:Zemřelí na nádor mozku Kategorie:Muži Kategorie:Historikové 20. století