náhled|200 px|Otakar Novotný na karikaruře Jana Kotěry. náhled|180px| Hrob prof. arch. Otakara Novotného, Hřbitov Vinohrady
Otakar Novotný (11. ledna 1880 BenešovMatriční záznam o narození a křtu – 4. dubna 1959 Praha) byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Život Narodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku (1897–1898) o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku (červen 1903 – červenec 1904) byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžně vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, téhož roku se jim narodil syn Otakar a v roce 1911 syn Jiří. V roce 1911 se stal členem družstva Artěl, pro které navrhoval nábytek, sklo a další předměty. Působil i ve vedení družstva. V letech 1912–1914 pak vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze nauku o slozích. Byl také zakládajícím členem Svazu českého díla (1913–1914). V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a v letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě.
Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 byl penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 byl jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil. Zemřel 4. dubna 1959 v Praze. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
SVU Mánes Byl členem SVU Mánes od roku 1902.Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů V letech 1913–1915 a 1920–1931 byl předsedou spolku.Předsedové Spolku výtvarných umělců Mánes Působil rovněž jako redaktor časopisů, vydávaných SVU Mánes. V letech 1911–1913 byl redaktorem časopisu Styl, v roce 1915 redaktorem časopisu Volné směry.
Dílo
První realizované stavby vykazují vlivy jeho učitele Jana Kotěry a v té době populární lidové architektury a jsou zdobeny střídmými secesními ornamenty. Toto období reprezentují stavby rodinného domu Dr. J. Žižky v Újezdě nad Lesy, letní sídlo ředitele Riemera u jezera Wolfgangsee v Sankt Gilgen nebo vila nakladatele Jana Otty na Zbraslavi.
Při cestě do Nizozemska v roce 1908 na něj silně zapůsobily holandské stavby z režného zdiva a především architekt Hendrik P. Berlage. Z tohoto materiálu pak postavil většinu svých modernistických staveb, jako byly například Štencův dům nebo sokolovny v Holicích a v Rakovníku.
Novotný stál mimo hlavní proud českých kubistických architektů. Přesto se pokusil zpracovat tyto vlivy v několika stavbách v závěru kubistického období. Jsou to například učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské z let 1919–1921 a rondokubistický učitelský dům na Letné v Kamenické ulici.
Ve dvacátých letech se vrátil ke svému oblíbenému materiálu – režné cihle. Stylově pak dospěl k funkcionalismu (Sehnoutkův dům v Černožicích, Státní vystěhovalecká stanice ve Vysočanech, rodinný dům malíře Václava Špály v Praze na Ořechovce). Mimořádným dílem z tohoto období je stavba spolkového domu SVU Mánes na pražském Žofíně.
Jako člen Klubu československých turistů se v roli stavebního a architektonického experta podílel na záchraně Klubem vlastněných a spravovaných památkových objektů.
Realizované stavby (výběr)
Secese Rodinný dům Dr. J. Žižky, Újezd nad Lesy, Starokolínská čp. 59, (historická adresa: Újezd u Jiren, Pražská 59), 1904 Letní vila ředitele Riemera, Sankt Gilgen, Rakousko, 1906 Vila nakladatele Jana Otty, Praha, Zbraslav, Žitavského 135, 1909–1911
Moderna Vila JUDr. Otakara Cmunta, Čimelice čp. 113, 1907 Lexova vila v Rakovníku, 1908–1910 Obchodní a obytný dům nakladatele Jana Štence (Štencův dům), Praha 1–Staré Město, Salvátorská 8, 1909–1911 Sokolovna v Holicích, 1911–1914 Obytný dům s ordinací Dr. Zemánka, Holice, čp. 24, Náměstí T. G. Masaryka, 1911–1912 Sequensova vila, Praha 2 – Vyšehrad, Vnislavova 4, 1912–1913 Rodinný dům J. Váni, Benešov u Prahy, 1912 Sokolovna v Rakovníku, 1912
Kubismus Učitelské družstevní obytné domy, Praha 1 – Staré Město, Elišky Krásnohorské 10–14, Bílkova 5, 1919–1921 Obytné domy družstva Domovina, Znojmo, Jarošova ulice 18–26, 1920 Úprava průčelí městského úřadu a spořitelny, Benešov, 1922 Učitelský družstevní obytný dům, Praha 7, Kamenická 35, 1923 Vila Čerych, Česká Skalice, 1924–1925, vilu nechal postavit majitel Českoskalických textilek Ladislav Bartoň-Dobenín jako svatební dar pro svou neteř Marii Bartoňovou-Čerychovou Majáková a vodárenská věž na letišti ve Kbelích, Praha 19, 1927. Silueta stavby je součástí znaku Prahy 19.
Funkcionalismus Stravovna a noclehárna Sehnoutkův dům, Černožice nad Labem, Revoluční 84, 1926–1927, Stravovnu a noclehárnu nechal postavit majitel textilní továrny SETKA v Černožicích Rudolf Steinský-Sehnoutka (1892–1973) se svou manželkou Jaroslavou. V roce 1935 objekt darovali Kongregaci sester Nejsvětější Svátosti, které zde zřídily domov důchodců.Domov důchodců Černožice – Něco z historieSmiřice/Černožice – rodina Steinský-Sehnoutka Městská spořitelna, Benešov, 1926–1929 Steinského palác, Hradec Králové, Ulrichovo náměstí, 1926–1927, postaveno jako ústřední kanceláře textilek SETKA Obecní dům, Černožice, 1927 Budova Spolku výtvarných umělců Mánes, Praha 1–Nové Město, na jižním cípu Slovanského ostrova, 1927–1930 Státní vystěhovalecká stanice, Praha 9 – Vysočany, Pod Balkánem 2, čp. 599, 1928, dnes učňovská škola Poštovní úřad, Louny, 1928 Administrativní a obytný dům Cyrila Bartoně z Dobenína (Bartoňův dům), Náchod, Kamenice 105, 1929, dnes Městská knihovna Náchod. Sochařský ateliér Jana Laudy, Praha 8, Libeň, 1930 Vila a ateliér malíře Václava Špály, Praha 6, Na Dračkách 5, 1931–1932
Vedle uvedených staveb realizoval i řadu interiérů a výstavních instalací, Dále navrhl několik náhrobků v Praze a Jindřichově Hradci. K nim patří i náhrobek sochaře Otty Gutfreunda (ve spolupráci se sochařem Karlem Dvořákem).
Design Pro Artěl navrhl skleněné soupravy na nápoje (asi 1912–1913) a kubistickou urnu (1921–1922). Pro interiéry navrhoval nábytek i celkovou výzdobu.
Galerie
Spisy Cestování s Mánesem ve Španělích, Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1935 Jan Kotěra a jeho doba, Praha : SNKLHU, 1958 O architektuře, Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959 Vybrané stati o architektuře, interiéru, užitém umění a uměleckém průmyslu z let 1909–1954, Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum, 1984
Časopisy Publikoval řadu článků, především v časopisech Styl, Volné směry, Stavba a Architektura ČSR. Několik článků otiskl i v časopisech zahraničních (L'Amour de l'art 1923, Bouwen 1925).
Pedagogická činnost Seznam žáků Otakara Novotného na VŠUP v letech 1929–1941, 1948–1953Žáci Otakara Novotného na stránkách arch pavouk
Ocenění 1925 jmenován rytířem Řádu čestné legie 50px|řčl 1925 Grand prix na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži obě pocty mu byly uděleny za instalaci expozice Svazu československého díla. 1925 Řád krále Alexandra za instalaci expozice SVU Mánes v Bělehradě. 1955 udělen Řád práce 50px|řád p
Odkazy
Reference
Literatura Josef Gočár / Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha,
Jaromír Pečírka: Otakar Novotný, Verlag Meister der Baukunst, Ženeva (Genf), 1931
Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století, 2. vydání, Praha : Victoria Publishing, 1995, kolektiv autorů: Praha – architektura XX. století, Praha : Zlatý řez, 1998, Marcela Koukolová a kol.: Otakar Novotný – vila nakladatele Jana Otty, Praha : CORA, 1997, Alexandr Skalický starší: Otakar Novotný, casa Bartoň a Náchod Florencie : Alinea, 1999,
Externí odkazy
Otakar Novotný na stránkách archiweb.cz
Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Čeští designéři Kategorie:Stavitelé Prahy Kategorie:Rektoři Vysoké školy uměleckoprůmyslové Kategorie:Předsedové SVU Mánes Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Úmrtí v roce 1959 Kategorie:Muži Kategorie:Studenti Jana Kotěry Kategorie:Narození v Benešově Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 4. dubna Kategorie:Secesní architekti Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Artěl