Šachy neboli šach (z perského šáh, panovník) jsou desková hra pro dva hráče, v dnešní soutěžní podobě zároveň považovaná i za odvětví sportu. Moderní forma vznikla v 15. století v jižní Evropě úpravou perské šachové hry šatrandž, následníka staré indické hry čaturanga. Šachy se hrají na šachovnici, čtvercové desce rozdělené na 8×8 polí střídavě černých a bílých. Na ní má každý hráč na počátku hry celkem šestnáct kamenů, osm pěšců a osm figur pěti druhů: krále, dámu, po dvou věžích, střelcích a jezdcích. Hráči, označovaní jako „bílý“ a „černý“ podle barvy kamenů, kterými hrají, střídavě provádějí tahy, tedy přesuny kamenů po šachovnici. Cílem hry je dát soupeři mat, tj. napadnout jeho krále tak, že soupeř nemá k dispozici žádný dovolený tah, kterým by šach odvrátil.
Šachy neobsahují prvek náhody, partii rozhodují schopnosti a znalosti hráčů. Během staletí vznikla rozsáhlá šachová teorie. Kompoziční šach rozvíjí umělecký aspekt šachů. Výuka a hraní šachů se často doporučuje jako způsob, jak zlepšit kvalitu myšlení a rozvinout příznivé charakterové vlastnosti. Šachy jsou jednou z nejpopulárnějších her světa a hrají je miliony lidí.
Šachové zápasy a turnaje se organizují od počátků této hry a šachový sportovní život se výrazně rozvíjí od poslední čtvrtiny 19. století. První mezinárodní šachový turnaj proběhl v Londýně v roce 1851. První oficiální mistr světa v šachu Wilhelm Steinitz svůj titul vybojoval v roce 1886. Nejvýše hodnoceným hráčem současnosti je norský šachový velmistr Magnus Carlsen, který byl od roku 2013 do dubna 2023 mistrem světa a rozhodl se titul dále neobhajovat. K srpnu 2026 je mistrem světa Ind Gukeš Dommaradžu, který bude titul od 25. listopadu do 15. prosince 2026 v Ženevě obhajovat proti uzbeckému vyzyvateli Javochiru Sindarovovi. Nejlepším českým šachistou je Thai Dai Van Nguyen.
Ve druhé polovině 20. století začaly být v šachu používány počítače; v počátcích jejich vývoje se vytvoření šachového programu považovalo za dobrý test schopnosti počítačů napodobit lidské myšlení. Zpočátku nedokonalé programy se postupně zlepšovaly a roku 1997 vyhrál šachový počítač Deep Blue zápas proti tehdejšímu mistru světa Garrimu Kasparovovi. Počítače v roli sekundantů a rozsáhlé databáze partií a pozic umožnily také zlepšení přípravy šachistů; značné popularitě se těší i hraní šachů po internetu.
Pravidla hry 220px|střed Šachové kamenyZleva pěšec, věž, jezdec, střelec, dáma a král. kámen počet od každé barvy v sadě česká zkratka symbol král 1 K 25px 25px dáma 1 D 25px 25px věž 2 V 25px 25px střelec 2 S 25px 25px jezdec 2 J 25px 25px pěšec 8 25px 25px
Šachová pravidla určuje Mezinárodní šachová federace (FIDE); jejich platné znění nabylo účinnosti 1. ledna 2023.
Šachovou soupravu tvoří šachovnice a dvě sady kamenů – světlých (nazývaných „bílé“) a tmavých („černé“). Šachovnice je čtvercová deska o velikosti 8×8 polí, střídavě světlých a tmavých (šachovou terminologií „bílých“ a „černých“), která během hry leží mezi hráči na stole tak, že každý má v rohu po své pravé ruce bílé pole.
Obsahuje-li šachovnice označení sloupců (a–h, popř. nahrazené A–H) a řad (1–8) používané při zápisu partie (šachové notaci), je základní (výchozí) postavení bílých figur na 1. a 2. řadě, černých pak na 7. a 8. řadě.PLISKA, Karel, "Učebnice šachu pro samouky, začátečníci s historií a pravidly hry", 2010, Frýdek-Místek
Před začátkem hry (šachové partie) se určí, který z hráčů bude hrát bílými kameny. Tento hráč se označuje jako bílý a jeho soupeř jako černý. Kameny se postaví do výchozího (základního) postavení, ve kterém jich každá strana má 16: krále, dámu, 2 věže, 2 střelce, 2 jezdce a 8 pěšců.
Bílý partii zahájí a poté se hráči v tazích pravidelně střídají, nikdo se svého tahu nemůže vzdát. Tah každého hráče sestává z přesunutí jednoho kamene v souladu s pravidly (výjimkou je rošáda, při které se současně přesune král i věž). Žádným tahem se nesmí kámen přesunout na pole, na kterém již je jiný kámen stejné barvy. Tah na pole s kamenem soupeře se nazývá braní; soupeřův kámen je takovým tahem odstraněn ze šachovnice. Žádný tah navíc nesmí vystavit vlastního krále šachu – hráč tedy nesmí táhnout ani kamenem, který svého krále kryje před napadením (tzv. vázaným kamenem).
Každý druh kamenů se pohybuje jiným způsobem; všechny s výjimkou jezdce se posouvají přímou čarou (po řadách, sloupcích nebo diagonálách) tak, že nesmějí žádný jiný kámen „přeskočit“.
Král se pohybuje o jedno pole v libovolném směru, přímo i po diagonále. Žádným svým tahem se král nesmí dostat na ohrožené pole, tj. na pole, na které by se v příštím tahu mohl přesunout soupeřův kámen a tím krále brát. Druhým způsobem tahu krále je tzv. rošáda, kterou král provádí společně s jednou z vlastních věží: král se přemístí o dvě pole směrem k věži a věž přes krále na pole, které král právě přešel. Rošádu lze provést jen tehdy, pokud se král ani příslušná věž v partii dosud nepohnuly, pokud jsou všechna pole mezi nimi volná, pokud král není v šachu a pokud není soupeřem ohroženo pole, přes které král přechází, ani pole, na němž po rošádě stane. Věž naproti tomu ohrožena být může. Dáma se pohybuje po sloupcích, řadách nebo diagonálách o libovolný počet polí. Věž se pohybuje po řadách a sloupcích o libovolný počet polí. Střelec se pohybuje po diagonálách o libovolný počet polí. Jelikož ty mají na šachovnici stejnou barvu, střelec nikdy nezmění barvu pole, na kterém stojí; proto se hovoří o střelci bělopolném nebo černopolném. Jezdec se pohybuje skoky ve tvaru písmene L (dvě pole rovně a jedno stranou, respektive jedno rovně a dvě stranou) bez ohledu na to, stojí-li na mezilehlých polích nějaké kameny. Jezdec tak při každém skoku změní barvu pole, na kterém stojí: z bílého pole se dostane vždy na černé a naopak. Pěšec se může posunout o jedno pole vpřed, pokud je toto pole neobsazené (ze základního postavení se může posunout i o dvě pole vpřed, pokud jsou obě prázdná). Nebo může brát soupeřův kámen, který je na úhlopříčně sousedícím poli před pěšcem. Pokud pěšec ohrožuje pole, které soupeřův pěšec přeskočil tím, že z úvodní pozice postoupil o dvě pole, pak ho může tento pěšec vzít, jako by soupeř postoupil pouze o jedno pole. Tento tah, nazývaný braní mimochodem (nebo ), lze uskutečnit jen bezprostředně poté, co soupeř svým pěšcem takto táhl. Pěšec, který postoupil na poslední pole desky (osmou, resp. první řadu), je ve stejném tahu odstraněn z desky a nahrazen na tomto poli dámou, věží, střelcem nebo jezdcem vlastní barvy podle okamžité volby hráče (tzv. proměna). Působnost proměněného kamene je okamžitá, tzn. může například dát šach nebo se účastnit matování. Díky této proměně může mít hráč dvě i více dam.
Králové, dámy, věže, střelci a jezdci se označují slovem figury. Pojmem těžké figury se rozumí dámy a věže, zatímco jezdci a střelci se nazývají lehké figury.
Pokud hráč nějakým tahem napadne soupeřova krále, tzn. táhne tak, že by příštím tahem mohl krále brát, dal soupeřovi šach. Pokud taková situace nastane, soupeř je povinen hrát tak, aby tuto hrozbu odvrátil – ať už tahem krále, sebráním šachujícího kamene, nebo postavením svého kamene mezi šachující kámen (vyjma jezdce) a krále. Pokud však neexistuje žádný takový dovolený tah, znamená to mat, konec hry, vítězství hráče, který takto soupeřova krále napadl. Hra končí vítězstvím také v případě, že se druhý hráč vzdá.
Nerozhodný výsledek, remíza, může nastat dohodou hráčů (jeden remízu nabídne a druhý ji přijme) a dále v situaci patu (hráč na tahu není v šachu, ale nemá k dispozici žádný dovolený tah), v tzv. mrtvé pozici, kdy zbylými kameny už žádný z hráčů nemůže dát mat žádnou posloupností dovolených tahů, na nárok hráče při trojím opakování téže pozice a rovněž tehdy, provedl-li každý z hráčů 50 po sobě následujících tahů, aniž by přitom byl sebrán kámen nebo taženo pěšcem. Objeví-li se táž pozice popáté nebo provede-li každý z hráčů 75 tahů bez braní a bez tahu pěšcem, končí partie remízou i bez nároku některého z hráčů. Remízou končí partie také tehdy, když hráči vyprší čas, ale soupeř už nemá dostatek materiálu k dání matu.
Oficiální pravidla schvaluje a vydává Mezinárodní šachová federace (FIDE).Pravidla šachu FIDE. Navštíveno 21. ledna 2008 Aktualizována bývají především o soutěžní, etická a organizační pravidla.
Soutěžní pravidla a terminologie
V soutěžním šachu je hra limitována časem, pro jehož měření se používají šachové hodiny. Ty každému z hráčů měří čas samostatně v době, kdy je na tahu a přemýšlí. Hráč, který překročil stanovený čas, partii prohrává, pokud soupeř v té době ještě čas nepřekročil a má na šachovnici dostatek sil umožňujících dát soupeři mat při nejhorší možné soupeřově hře. Časy na soutěžní partii obvykle bývají v řádu hodin, existují však i rychlé varianty šachu: rapid šach, kde je čas na partii pro jednoho hráče delší než 10 minut, avšak kratší než 60 minut, a bleskový šach s časem 10 minut a méně (typicky 3 nebo 5 minut). Hraje-li se s bonusem za tah, započítává se do tohoto vymezení základní čas zvětšený o šedesátinásobek bonusu. Před 1. červencem 2014 se rapid šach hrál 15 až 60 minut, bleskový šach méně než 15 minut pro jednoho hráče.
Samostatná odvětví šachu Korespondenční šach se hraje na dálku, dnes zejména prostřednictvím internetových serverů a e-mailu, jen výjimečně poštou; telegraf se již nepoužívá. Hráčům se přiděluje na tah čas v řádu dní, mohou používat literaturu, počítač i rady přátel.
Kompoziční šach (též umělecký šach, problémový šach či skladebný šach) spočívá v tvorbě šachových kompozic (též šachových problémů či skladeb), což jsou uměle vytvořené pozice, k nimž patří určité zadání (např. „bílý táhne a dá mat ve třech tazích“). Skládání šachových problémů je považováno za umění, které se řídí řadou pravidel. V některých úlohách se vyskytují atypické figury, případně nestandardní zadání nebo nestandardní doplňková pravidla apod. Takové úlohy jsou souhrnně označovány jako exošach (dříve též „pohádkový šach“). Kompoziční šach je zároveň i sportovním odvětvím, soutěžit lze jak ve skládání úloh, tak i v jejich řešení.
Nestandardní varianty hry Existuje celá řada šachu podobných her s odlišnými pravidly, takzvané šachové varianty. Některé jsou hrány na standardní šachovnici se standardními kameny (například Fischerovy šachy, u nichž je počáteční postavení figur určeno náhodně před každou partií, ale ostatní pravidla jsou zachována), mohou se však měnit počty kamenů nebo soupeři nemají stejný počet kamenů, případně se mění některá pravidla. Další varianty používají alternativní figury, hrací desky nestandardní velikosti (včetně neomezené), případně i tvaru (válcová, kruhová). Existují dokonce varianty používající hrací desku s poli tří barev kosočtverečného nebo šestiúhelníkového tvaru.
Dějiny
Předchůdci náhled|upright=1.1|Šachy. Mozaika z 11. století v dómu v Piacenze Za kolébku šachů bývá označováno několik různých zemí. V současnosti se prapůvod šachové hry nejčastěji klade do Guptovské říše v Indii, protože arabské, perské i turecké označení šachů je odvozeno ze sanskrtského čaturanga, to česky znamená „čtyři součásti vojska,“ pěchota, jízda, sloni a válečné vozy, předobrazy dnešních šachových pěšců, jezdců, střelců a věží.