Inocenc Arnošt Bláha (28. července 1879 Krasoňov – 25. dubna 1960 Brno) byl český sociolog, filosof, pedagog, psycholog, politolog a kulturolog. Jednalo se o renesančního člověka, kterého doprovázelo všestranné nadání a široký rozhled v několika vědních oborech.
Biografie Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě.
V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie. náhled|Bláha jako profesor V letech 1931–1932 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Byl iniciátorem vzniku Vysoké školy sociální, která v Brně fungovala v letech 1947–1948. V letech 1947–1948 byl také jejím prvním rektorem.
Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů (1902) a Ať je země písní (1903). Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968.
Od roku 1903 byl ženatý s Eliškou Sedláčkovou (1884–1966). Syn Aleš byl významným elektrotechnikem a vysokoškolským profesorem, dcera Soňa se provdala za sociologa Antonína Obrdlíka.
Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.
Bibliografie Po cestách vítězů, 1902 Ať je země písní …, 1903 Město: Sociologická studie, 1914 Mravní výchova se stanoviska sociologického, 1921 Filosofie mravnosti, 1922 K psychologii doby: Kniha studií, 1922 Současné názory mravní, 1923 Základy mravnosti, 1923 Program Strany pokrokové, 1925 Sociologie sedláka a dělníka, 1925, 1937 Zásady pokrokové politiky, 1926 Problémy lidové výchovy: Její pojem, úkoly a předpoklady, 1927 Sociologie dětství, 1927, 1930, 1948 O laický základ mravní výchovy, 1929 Dnešní krise rodinného života, 1933, 1941, 1947 Sociologie inteligence, 1937 Vědecká morálka a mravní výchova, 1940 Kultura a politika, 1946, 1947 Úkol vědy a umění v životě, 1946 Jak se dívat sociologicky na život, 1947 Ethika jako věda, 1947, 1991 Výchova k rodičovství, 1947 Sociologie, 1968 Československá sociologie. Od svého vzniku do roku 1948, 1997
Sborníky Krásný individualism. T. G. Masarykovi k šedesátým narozeninám, 1910, 1930.
Školitel Mojmír Hájek Antonín Obrdlík Juliána Obrdlíková Bedřich Václavek Bruno Zwicker
Odkazy
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští filozofové Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští sociologové Kategorie:Členové Československé strany pokrokové Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Narození v Krasoňově Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Narození 28. července Kategorie:Úmrtí 25. dubna Kategorie:Děkani fakult Masarykovy univerzity Kategorie:Rektoři Vysoké školy sociální Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští političtí vězni