František Vladislav Hek (11. dubna 1769 Dobruška – 4. září 1847 KyšperkMatriční záznam o úmrtí a pohřbu; Kyšperk - matrika úmrtí XXII, str.130, (zápis č. 5).) byl český vlastenec, národní buditel, spisovatel, publicista a skladatel. Spisovatel Alois Jirásek použil jeho autobiografii jako předobraz hlavního hrdiny svého románu F. L. Věk.
Život František Hek byl synem Josefa Heka (1726–1795), obchodníka z Dobrušky, a jeho ženy Kateřiny, rozené Javůrkové (asi 1727–1802). Základní školu začal navštěvovat v Dobrušce, ale dokončil ji roku 1782 v Praze, kde žil a působil jako vokalista od roku 1779. Poté v letech 1782–1785 v Praze studoval na piaristickém gymnáziu. Živil se zřejmě hudbou (i její výukou) a zpěvem v chrámových kůrech. V této době také navázal první kontakty se skupinkou českých vlastenců. Karel Rafael Ungar mu umožnil studovat ve fondech univerzitní knihovny, kde se seznamoval se soudobou evropskou literaturou, zejména německou.
V polovině osmdesátých let se vrátil do Dobrušky, protože musel nastoupit v kupeckém obchodě svého otce, který v roce 1790 převzal. Kromě prodeje zboží denní potřeby půjčoval i české noviny a knihy. Později zde zřídil i externí pobočku Krameriova vydavatelství Česká expedice a do jeho novin také přispíval. Do roku 1806 shromáždil přes 3 284 svazků, obsahující mj. filosofická, přírodovědná a historická díla. Snažil se o vznik českého divadelního představení, ale tento plán mu nebyl opočenskou vrchností povolen. I když se František Vladislav Hek zapsal do dějin jako příkladný český vlastenec, o složitosti doby svědčí fakt, že dopisy svému synovi psal německy., překlad z němčiny, úvod a poznámky Josef Dostál
Dne 18. ledna 1792 se oženil s Marií Annou, rozenou Ježkovou (1773–1821). Dne 9. května 1806 jeho dobře prosperující obchod při velkém požáru města vyhořel a Hek poprvé přišel o celý svůj majetek. Téhož roku v Dobrušce začal působit kaplan Josef Liboslav Ziegler, který se Hekovi stal dlouholetým přítelem a vlasteneckým spolupracovníkem. Hek si znovu vybudoval respektované postavení a zastával některé funkce v městské správě. Během výstavby a zařizování nového domu se však zadlužil a při státním bankrotu v roce 1811 přišel podruhé o téměř celý majetek, přesto se dokázal do podnikání vrátit. Od roku 1817 byl však pět let vyšetřován kvůli prodeji českých protestantských knih dovezených z Berlína a dostal se do vleklých konfliktů se správou města.
Smrt jeho ženy 2. června 1821 urychlila konec Hekova působení v Dobrušce, kde mu byl v roce 1822 prodán v dražbě zbylý majetek a Hek 1823 město opustil. Působil jako lázeňský dozorce v Janských Lázních a mimo lázeňskou sezónu pobýval u svých různých přátel (např. v roce 1827 u Rettigových v Rychnově nad Kněžnou) a hledal příležitostnou obživu. Ve 30. letech zřejmě střídavě žil u své mladší provdané dcery Ludmily Šotolovské (1802–1879) v Kyšperku (dnes Letohrad), v roce 1830 u F. X. Korába v Žamberku, 1831 u Michala Siloráda Patrčky v Jaroměři, mezi lety 1834–1835 u svého syna Františka Adama (1794–1843) ve Vratislavi a v roce 1840 u Rettigových v Litomyšli.
Na doporučení hraběnky von Reden ze slezského Bukovce, u níž Hek v 30. letech také opakovaně pobýval, od konce roku 1840 působil v saském Herrnhutu (Ochranově),Johanides, Josef: František Vladislav Hek, Příspěvek k jeho životu a dílu II., In. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví, roč. 10, čís. 1, s. 354 kde za stravu a honorář pomáhal sboru obnovené Jednoty bratrské s překladem starých bratrských textů do němčiny. Od podzimu roku 1841 trávil poslední léta svého života u svého syna Františka Adama (1794–1843) ve Vratislavi a po jeho smrti u své dcery v Kyšperku.. Odtud Hek podnikal časté výlety k přátelům do Litomyšle, Brandýsa nad Orlicí a Ústí nad Orlicí. Pro ústeckou Cecilskou jednotu Hek napsal koncem roku 1842 pastorální mši, svoji nejznámější skladbu. Mezi lety 1844–1846 znovu žil mezi Moravskými bratry v Nízkém, kde napsal část své autobiografie nazvané Beiträge zu einem Entwurf meines Lebenslaufes. Dovedl ji pouze do začátku 20. let, čtvrtý díl dokončil v květnu 1847 již u své dcery v Kyšperku, kde v čísle popisném 147 (objekt je součástí Nového dvora) dne 4. září 1847 zemřel.
Hrob Františka Vladislava Heka náhled|vlevo|Matriční záznam o úmrtí Františka Vladislava Heka František Vladislav Hek byl pohřben 6. září 1847 na tehdy nově zbudovaném hřbitově za městem, pod Kopečkem, nedaleko kaple sv. Jana Nepomuckého. Jednalo se o jeden z prvních (druhý, či třetí) pohřbů na tomto hřbitově. Hekův hrob byl nedaleko od vstupu na hřbitov, označený jednoduchým kamenem a prostým kovovým křížem.Johanides, Josef: František Vladislav Hek, studie s ukázkami z díla, Praha, 1976, s. 377 Poté, co v roce 1850 Hekovi potomci (dcera Ludmila s rodinou) natrvalo odešli z Kyšperku, nikdo se o hrob nestaral a ten chátral. V roce 1895 hrobové místo, kde byl F. V. Hek pohřben, koupila rodina Mattlova, bydlící v čp. 147, kde F. V. Hek skonal. O původní hrob se noví majitelé nestarali a v roce 1902 jej poprvé užili pro sebe, když v něm našla místo posledního odpočinku Aninka Mattlová (1899–1902).Johanides, Josef: František Vladislav Hek, Příspěvek k jeho životu a dílu II., In. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví, roč. 10, čís. 1, s. 209
upright=0.8|náhled|Pomník Františka Vladislava Heka v Dobrušce Přestože na sklonku 19. a především v prvních desetiletích 20. století začal nejen literární historiky poutat životní příběh F. V. Heka, jeho hrob upadl v zapomnění. V roce 1924 se toto pokusily zvrátit dva kyšperské spolky, místní odbor Klubu československých turistů a Okrašlovací spolek, nikoli však snahou o obnovu původního hrobu na hřbitově pod Kopečkem, ale realizací symbolického hrobu na západní straně zvonice u kostela sv. Václava,Po stopách Jiráskova románu "F. L. Věk", In. Letem světem, roč. 4 (1929–1930), č. 22 (18. 3. 1960), s. 10 tedy na původním kyšperském hřbitově, kde Hekův hrob nikdy nebyl. Dne 24. září 1924 zde byl jmenovanými spolky slavnostně odhalen pomníkHatka, Martin (text bez názvu), In. Letohradský zpravodaj, roč. 27 (2017), č. 9, s. 6 s nápisem:
náhled|Pamětní deska u kostela sv. Václava v Letohradu Byť z nápisu na desce lze usuzovat, že pod ní byly ze zrušeného hrobu přeneseny Hekovy kosterní ostatky (jak některá ze starší literatury uvádí), opak je pravdou. Tento Hekův hrob je symbolický a jak v roce 1975 ironicky poznamenal jeden z Hekových životopisců: Pamětní deska byla umístěna u zvonice spíše pro pohodlí turistů, když beztak původní hrob zanikl koncem 19. století.
Až do roku 2017 byl původní hrob Františka Vladislava Heka považován za neexistující. Na jeho místě stál hrob s náhrobní deskou a místem pro urny rodiny Mattlovy. Na počátku roku 2017 obec Letohrad rozhodla hrob obnovit.Z pracovního kalendáře 1. místostarosty města, In. Letohradský zpravodaj, roč. 27 (2017), č. 4, s. 3 Došlo k tomu v červnu toho roku, když byl hrob rodiny Mattlovy odstraněn a nad místem Hekova posledního odpočinku vznikl nový náhrobek ve tvaru rozevřené knihy s nápisem:
Dílo Většina literárního díla spadá do počátku devatenáctého století. Jeho nejvlastnějším prostředkem byla tvorba satirických básní tzv. epigramů. Proto bývá nazýván „prvním novočeským satirikem“. Jeho epigramy se objevily již v Puchmajerových almanaších (např. báseň Skrbec o lakotě). Roku 1820 uveřejnil své nejznámější dílo Veliký pátek, ve kterém ostře kritizoval dobrušské maloměstské poměry. Příkladem této kritiky je například epigram s názvem Čím větší vůl, tím více titulů. Za to byl žalován a souzen, což nakonec vedlo ke konfiskaci celého nákladu knihy. Ze třicátých a čtyřicátých let 19. století také pochází řada Hekových hudebních skladeb.
Jeho herrnhutské překladatelské dílo je zajímavé spíše z kulturně-historického hlediska. Hek byl v Herrnhutu pověřen překladem českých teologických textů z 15. a 16. století, dochovaných ve sbírce Akta jednoty bratrské (Acta Unitatis Fratrum). Z důvodu příliš velkého rozsahu předlohy Hek postupoval značně selektivně, navíc bez znalosti příslušné terminologie a dobového kontextu, což poznamenalo výsledek díla, k dalšímu studiu prakticky nepoužitelného (Hekův rukopisný překlad je dnes deponován v Knihovně Národního muzea v Praze).
Hudba F. V. Hek: Missa pastoralis in Chttp://www.eso-music.cz/repertoar//
Spisy HEK, František Vladislav a JAKUBEC, Jan, ed. Sebrané spisy Františka Vladislava Heka. I., Práce veršované. V Praze: nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1917. xxviii.; 148 s. HEK, František Vladislav a JAKUBEC, Jan, ed. Sebrané spisy Františka Vladislava Heka. II., Výbor z Hekových prací prosaických. V Praze: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1923. 8, 267 s. HEK, František Vladislav a JAKUBEC, Jan, ed. Sebrané spisy Františka Vladislava Heka. III, Hekův vlastní životopis. Hekova činnost literární. V Praze: Nákladem České akademie věd a umění, 1924. vii, 314 s., příl. HEK, František Vladislav a DOSTÁL, Josef, ed. F.V. Hek píše synovi. Překlad Josef Dostál. Praha: Václav Petr, 1940. 40 s. náhled|Hrob F. L. Heka na hřbitově v Letohradu
Odkaz Jako spisovatel i hudebník je dnes Hek takřka neznámý. Hekův životopis se stal inspirací pro spisovatele Aloise Jiráska při psaní známého pětidílného románu F. L. Věk, který byl v roce 1971 zfilmován Československou televizí do televizního seriálu F. L. Věk režisérem Františkem Filipem s hercem Radoslavem Brzobohatým v titulní roli. Podobně jako v jiných svých literárních dílech se v něm Jirásek nesnažil o vytvoření historické studie, ale o zobrazení vlastní, dobově aktualizované představy českého národního obrození. To, že nejde o doslovné a historicky věrné postižení Hekova života, nýbrž o líčení stylizované a idealizované postavy s reáliemi na mnoha místech děje upravenými či zcela změněnými Jirásek vyjádřil mj. drobnou, ale významnou úpravou Hekova jména do podoby „Věk“.
náhled|Rodný domek Františka Vladislava Heka v Dobrušce
Rodný dům Roku 1972 byla v rodném domku Františka Vladislava Heka otevřena historická expozice připomínající tuto historickou osobnost.
Odkazy
Reference
Literatura BERKOVEC, Jiří: Jiráskův F. L. Věk – skladatel: hudební portrét F.V. Heka. Praha 1958. JOHANIDES, Josef: František Vladislav Hek. Příspěvek k jeho životu a dílu. In: Strahovská knihovna 9 (1974), s. 153–208. JOHANIDES, Josef: František Vladislav Hek. Studie s ukázkami z díla. Praha 1976. JOHANIDES, Josef: Knihovna Františka Vladislava Heka. In: Strahovská knihovna 3 (1968), s. 249–254. JOHANIDES, Josef: Ke vzniku „F. L. Věka“. Fr. Vl. Hek, lidový buditel. In: Sborník Národního muzea v Praze. Řada C – Literární historie, Vol. 18 (1973), č. 3–5. JOHANIDES, Josef: Příspěvek k životopisu F. Vl. Heka. In: Hradecký kraj. Sborník statí o přírodních poměrech, dějinných proměnách a hospodářství severovýchodních Čech 3 (1959), s. 156–163. MOJMÍR, Otruba: František Vladislav Hek. In: FORST, Vladimír et al. (red.): Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Díl 2, sv. 1. (H–J). Praha 1993, s. 136–139. PEŠEK, Josef: F. V. Hek. In: Časopis pro dějiny venkova 11 (1924), s. 119–125. RYBIČKA, Antonín: Dodatky k životopisům starších spisovatelův českých. 1. František Vladislav Hek. In: Časopis Musea Království českého 49 (1875), s. 221–223. ZÁHORSKÝ, Gustav: František Vladislav Hek. Několik dodatků k životopisu. In: Královéhradecká revue pro severovýchodní Čechy 1 (1914), s. 45–49.
Externí odkazy
stránky muzea v Dobrušce
Kategorie:Čeští spisovatelé 18. století Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Umělci z Dobrušky Kategorie:Narození 11. dubna Kategorie:Narození v roce 1769 Kategorie:Narození v Dobrušce Kategorie:Úmrtí 4. září Kategorie:Úmrtí v roce 1847 Kategorie:Úmrtí v Letohradu Kategorie:Pohřbení v Letohradu Kategorie:Muži