Historie Nového Jičína se datuje od roku 1313, kdy Jan Lucemburský vydal listinu, na jejímž základě mohlo město Nový Jičín vybírat clo a mýto. Město je ale bezesporu daleko starší, protože výše uvedená privilegia se udělovala jen městům velkým a s delší tradicí. Protože však se nedochovaly žádné dřívější zmínky o městě (pravděpodobně kvůli několika požárům – viz později), město si svůj vznik spojuje s touto událostí.
14. století Počátkem 14. století se Nový Jičín dostal pod ochranu Pánů z Kravař. Právě z této doby pochází nejstarší zpráva o Novém Jičíně v roce 1313, kdy český král Jan Lucemburský udělil městu právo vybírat mýto. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu na svátek sv. Ducha a ustanovili výši městské daně 80 hřiven českých grošů a konání procesí s kříži. Páni z Kravař patřili k jedné z větví rodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Jelikož měli o město velký zájem, povolili mu pořádat výroční trhy a vzdali se práva odúmrti, což v té době znamenalo, že lidé si mohli svobodně rozhodnout, co se stane s jejich majetkem po jejich smrti. V roce 1397 se poprvé v psaných textech objevil název města Nový Jičín, do té doby se psalo pouze Jičín. Z období pánů z Kravař pochází původní gotická podoba nynějšího Žerotínského zámku a městské opevnění.
15. století V letech 1408–1416 spravoval panství Lacek z Kravař na Helfštýně, moravský zemský hejtman a nejvyšší purkrabí pražský, jenž v roce 1415 organizoval protesty české šlechty proti Husově uvěznění a upálení v Kostnici. V letech 1421–1434 vládl na panství Jan z Kravař zprvu spojenec krále Zikmunda a opavského knížete Přemka, po roce 1427 ale spojenec husitů. Tím se stal pod vlivem důsledků tažení Jana Tovačovského z Cimburka, jenž jako vůdce moravských husitů v roce 1427 dobyl města Nový Jičín, Hranice, Fulnek a Odry. Roku 1434 zemřel Jan z Kravař coby poslední pán z Kravař z jičínsko-fulnecké větve a město odkázal Ctiborovi z Cimburka, který se zasloužil například o obnovení privilegia fojtství v Šenově. Po smrti Ctibora se města ujal jeho dědic – syn Jan z Cimburka, který poté vše odkázal své dceři Kunce. V této době se poté ještě ve vedení města vystřídalo několik dalších šlechticů Jindřich z Boskovic a Petr hrabě ze svatého Jiří a Pezinku, kteří se snažili rozšiřovat český lid ve městě, vydávali listiny v češtině a podobně.V roce 1455 město získalo druhý výroční trh a v roce 1492 třetí výroční trh. Vrchnost se zasloužila o vznik dvou předměstí – horního a dolního. V těchto předměstích žili především (ve větší míře než v centru) Češi. Roku 1500 prodal Jan z Kunovic město Žerotínům, čímž začala jejich 58 let dlouhá vláda.
16. století
V roce 1523 bylo k Novému Jičínu přikoupeno panství Štramberské s vesnicemi Libhošť, Veřovice, Mořkov, Hodslavice, Životice a další. Roku 1533 si Žerotínové mezi sebou rozdělili jednotlivé části nově vzniklého panství, kdy Bedřich získal skoro celé panství novojičínsko-štramberské, kromě Starého Jičína s okolím, které získal jeho bratr Vilém. Tímto také roku 1533 zanikla spojitost Nového Jičína se Starým Jičínem. Další zajímavostí je, že mezi Nový Jičínem a Rybím existovala vesnice Támovice, která později zanikla a zůstal z ní jen kostel sv. Kateřiny, který se dochoval do dnešních dnů.
Žerotínové se hned v počátku 16. století stali tzv. starožitným rodem, což je zařadilo mezi elitní rody té doby. Žerotínové roku 1501 věnovali městu svůj svobodný dům (byl osvobozen od poplatků), do kterého se přestěhovala radnice. Prvním smolným rokem pro Nový Jičín se stal rok 1503, kdy město zachvátil mohutný požár, který spálil kompletně celé dřevěné město i s archívem; v důsledku tohoto neštěstí se nezachovala ani zakládající listina města, ani další důležité listiny, které by mohly více osvětlit historii Nového Jičína.
Ihned po požáru (prvním, ne však posledním v dějinách města) se vystavělo kompletně nové zděné město, z této doby pochází i podloubí. Mezitím se městu roku 1543 dostalo veliké pocty ze strany tehdejšího krále – Ferdinanda I., který povolil městu pečetit své listiny červeným voskem, což bylo privilegium královských měst.
V 16. století se také zvýšil význam soukenictví. Sukna vyrobená v Novém Jičíně se vyvážela daleko za hranice, například do Polska, Litvy a Ruska či do Uher.
Jan ze Žerotína, který byl posledním Žerotínem ve vedení města, povolil 45 domům z náměstí a jeho okolí svobodně šenkovat a vařit pivo za poplatek 60 zlatých ročně. V letech 1539–1544 došlo k potvrzení cechu ševcovského, zámečnického, řeznického a kožešnického.
Žerotínové dávali přednost češtině a Čechům před němčinou a Němcům. Proto také najímali Čechy do svých kanceláří a veškeré písemnictví bylo v češtině. Mezi těmito úředníky lze nalézt i nejznámějšího měšťana té doby – Ondřeje Řepu, který dostal například povolení k obchodování s voskem ve městě. Češi obsazovali většinu míst konšelů a purkmistrů. V té době probíhaly i české mše v kostele Nejsvětější Trojice.
Žerotínové tehdy přebudovali tehdejší gotickou tvrz pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek.
5. července 1558 se Jan ze Žerotína rozhodl, že Nový Jičín prodá Janu Kropáčovi z Nevědomí a přestěhuje se na své nově nabyté statky západně od Brna. Obyvatelům i vrchnosti Nového Jičína byla známa tvrdost Jana Kropáče a nakonec se s Janem ze Žerotína domluvili, že se město raději vykoupí samo, což se také stalo. Město za to muselo zaplatit 1 170 000 grošů. Město se také rozhodlo, že se vydá pod ochranu Ferdinanda I., který to s radostí přijal, jelikož mu z toho plynuly veliké příjmy od města. Stalo se tak 20. července 1558. Tak se stal Nový Jičín svobodným městem, které podléhalo jen králi – Ferdinandu I. Město sice nebylo královským (nemohlo se účastnit zemského sněmu), ale pouze tzv. komorním. Nejdůležitějším se však stal fakt, že se město zbavilo tvrdého Jana Kropáče a navíc se stalo svobodným komorním městem, a proto se dá označit datum 20. července 1558 jako nejlepší a nejúspěšnější událost té doby a jako jedno z nejvýznamnějších v historii města vůbec.
V roce 1558 (dle dochovaného urbáře) měl Nový Jičín v centru a na předměstí 277 osídlených domů a asi 2000 obyvatel. Z tohoto dochovaného urbáře je možno se ještě dočíst třeba toto:
Každý usedlý musel za svůj dům platit městskou dávku, tzv. šos. Ta se platila 24. června a o Vánocích. Celkem vrchnost obdržela pokaždé 53 kop a 20 českých grošů Ve městě bylo tehdy 25 řezníků a každý musel na Nový rok dát 51 grošů a vrchnost tak dostala 21 kop a 15 grošů Ve městě bylo také 45 šenkýřů, kteří také platili ve dvou výše uvedených termínech 15 kop grošů 10 pekařů dávalo městu po 8 groších 2krát ročně 17 ševců dávalo také dvakrát ročně 5 grošů Z 9 židovských domů obdržela vrchnost z každého dvakrát půl kopy grošů a 6 denárů. Podnájemníci, kterých bylo 5, platili polovinu vlastníkům domu Ve městě působil lazebník, který odváděl dvakrát půl kopy grošů Soukeníci ročně platili 20 kop grošů z dvou valch na sukno 8 měšťanů platilo 15 grošů Každý hrnčíř musel ročně odevzdat kopu hrnců Mlynář odváděl 100 kop grošů Pivovar odváděl ročně 20 kop grošů, odměnou pro pivovar byl fakt, že vrchnost musela platit opravy Mýtné vynášelo 50 kop ročně Za trhy město dostávalo 5 kop a za sklady soli 1 kopu
Město si tak vydělávalo asi 24 000 grošů.
Roku 1560 dostalo město od krále Ferdinanda I. privilegium, že město nebude nikdy a nikým zastaveno nebo odprodáno (což se v budoucnu ale nepotvrdilo – viz dále). Díky Ferdinandu I. mohlo město pořádat ještě více výročních trhů, celkem čtyři a dva týdenní trhy.V dalších privilegiích z roku 1560 město dosáhlo osvobození od berní, posudného a důchodů z panství na dva roky a potvrzení všech starších privilegií. Dále poručil, aby všechny vesnice v panství braly pivo pouze a jen z Nového Jičína. Roku 1562 Ferdinand I. Habsburský rozkazuje Židům (na popud města) v Novém Jičíně, aby do roka opustili město. Až do poloviny 16. století bylo město odkázáno na právní poučení (právní poučení je rada soudcům, jak se v daném sporu zachovat, když si nevěděli rady s případem, tyto rady přicházely z jiných měst) z Hlubčic, která ale odmítala takové rady psát v češtině, a proto se novojičínští obrátili na Ferdinanda I., který roku 1562 rozhodl, že Nový Jičín tímto rokem přechází pod poučení olomoucké.
V čele města tehdy stál purkmistr se třemi konšely. Do města každoročně přijížděl zemský podkomoří, který zároveň vedl i tehdejší novojičínské účetnictví. V té době se začínaly čím dál více objevovat spory se Štramberkem, kvůli kterým se několikrát musela sejít zvláštní komise, která roku 1578 rozhodla, že Štramberk nemusí přispívat na kata do Nového Jičína, ale musí brát novojičínské soudní ponaučení. V roce 1613 byla potvrzena podřízenost štramberského trestního práva Novému Jičínu a Štramberk si zachoval právo svobodného lovu a stavby mlýnů.
V těch letech na území Nového Jičína působilo přibližně 200 mistrů, ze kterých celá jedna třetina byla pouze z řad soukeníků (což opět dokládá význam soukenictví v Novém Jičíně). V té době také vznikaly na území města nové cechy, jako například krejčí, pekaři a mlynáři. Díky bohatství Nového Jičína bylo město schopno koupit od vrchnosti i vsi Rybí a Ženklavu. Nejbohatší měšťan – Ondřej Řepa – si koupil Závišice, které si přidal i do svého přívlastku ve jméně, od té doby se jmenoval Ondřej Řepa z Greiffesdorfu a na Závišicích. V roce 1563 postavil Ondřej Řepa nejznámější a nejhezčí dům Nového Jičína – Starou poštu. Zajímavostí o Ondřejovi může být fakt, že se šestkrát stal purkmistrem Nového Jičína (což je něco jako starosta v dnešním pojetí).
Roku 1572 a 1585 postihly město dvě ničivé morové rány.
17. století
17. století nebylo pro Nový Jičín příznivé. V roce 1618 vypuklo České stavovské povstání proti Habsburkům, a jelikož Nový Jičín v té době nebyl katolickým, připojil se na stranu protestantů, které vedl zimní král Fridrich Falcký. Fridrich Falcký roku 1620 povýšil město na královské. Po vyhrané bitvě na Bílé hoře se k moci vrátil zpět císař Ferdinand II., který za účast na povstání potrestal Nový Jičín ztrátou všech privilegií a navíc ho uvrhl pod správu jezuitů. Tak se stalo město roku 1624 opět poddanským. Ještě předtím 25. července 1621 ovšem ve významné bitvě u Nového Jičína krnovský kníže Jan Jiří Krnovský porazil císařskou posádku vedenou plukovníkem Gauschierem, přičemž samotný Gauschier utekl a na novojičínském předměstí bylo pobito asi 400–500 zajatých Neapolitánů. Nad jejich hrobem byla o sto let později v roce 1724 postavena Španělská kaple (Neapolitáni patřili ke španělskému vojsku poslanému na pomoc habsburskému římskému císaři).
Jezuité vypudili luterány, obnovili katolické bohoslužby a do roku 1629 město rekatolizovali. Další problémy si město způsobilo tím, že podpořilo protihabsburská vojska dánského generála Mansfelda, která se v Novém Jičíně objevila v létě 1626. Vyhnala katolíky a na jejich místo přišli evangelíci. V létě 1627 se do města vrátily císařské jednotky a vše uvedly do původního stavu.
Na konci třicetileté války do města přišli Švédové, kteří i po zaplacení kontribucí město vyrabovali v roce 1643. Jezuité ovšem během třicetileté války zašli ještě dále, rozpustili městskou radu a radnice se ze Žerotínského zámku stěhovala opět na původní místo na náměstí, ve kterém byla od roku 1501. Město zasáhly i další pohromy jako morové rány v letech 1624 a 1680.
18. století 400px|náhled|Nový Jičín v roce 1722