Askánci respektive askánská dynastie (německy Askanier), nazývaní také Anhaltší (anhaltská dynastie) podle Anhaltska, kde vládli nejdéle ze všech zemí, jsou německý šlechtický (vévodský) rod švábsko-franského původu. Do roku 1320 vládli v Braniborském markrabství, do roku 1486 v Orlamünde, do roku 1422 v Sasku-Wittenbersku, do roku 1689 v Sasku-Lauenbursku a do roku 1918 v Anhaltsku.
Současnou hlavou rodu je princ Eduard Anhaltský z anhaltské větve rodu.
Původ rodu Zakladatelem rodu byl hrabě Esico z Ballenstedtu, který okolo roku 1056 připojil ke svým državám hrabství Orlamünde a území v Sasku zděděné po Billunzích. Jeho vnuk Ota Míšeňský založil saské město Freiberg a zahájil askánskou kolonizaci slovanských zemí ve středním Polabí (pozdější Braniborsko). Askánskou nadvládu tohoto území dovršil Albrecht I. Medvěd. Dobyl území Severní marky na pravém břehu Labe a vypudil slovanský kmen Havolanů. Na jejich dobytém hradišti zbudoval hrad Špandavu.
Mocenský růst náhled|upright=1.1|Državy Askánců roku 1320 V letech 1138–41 byl Albrecht I. Medvěd vévodou saským a dědictvím po slovanském knížeti Přibyslavovi a výboji získal lužickou a Severní marku. Roku 1157 zakládá Braniborské markrabství a stává se jejím prvním markrabětem.
Synové Albrechta I. Medvěda se stali zakladateli jednotlivých linií askánského rodu. Ota I. zdědil Braniborsko, Heřman I. Orlamünde, Albrecht hrabství Ballenstedt a Bernhard III., pozdější vévoda saský zdědil hrabství Aschersleben. Syn Bernharda III. Jindřich zdědil Anhaltsko a jeho druh syn Albrecht Sasko. Ota III. získal Budyšínsko jako věno manželky Boženy (Beatrix), dcery českého krále Václava I. Roku 1180 byl saský vévoda Jindřich Lev sesazen císařem Fridrichem Barbarosou. Saské vévodství pak císař rozdělil mezi hraběte Bernharda III., který tím získal titul vévody saského a kolínského arcibiskupa. Roku 1296 Albrecht II. rozdělil saské vévodství na dvě části. Bylo vytvořeno vévodství sasko-lauenburské, které získali synové jeho bratra Jana I. a vládli v něm společně do roku 1305 a vévodství sasko-wittenberské, kde vládli potomci Albrechta II. a měli kurfiřtský hlas.
Vztahy Askánců a Přemyslovců Albrecht I. Medvěd se zúčastnil tažení německého krále Lothara III. proti českému knížeti Soběslavu I. a v bitvě u Chlumce (1126), v níž Soběslav I. zvítězil, padl do jeho zajetí. Své dvě dcery provdal do Čech, první za Vladislava (předpokládaného Soběslavova dědice, sňatek okolo 1152) a Gertrudu za Přemyslovce Děpolta I., syna Vladislava I. (sňatek 1155). Ota III. Braniborský měl za manželku Boženu (Beatrix), dceru krále Václava I. Ota V. Braniborský, syn Oty III. a Boženy, byl nechvalně proslulým správcem Čech po pádu svého přemyslovského strýce. Česká královna Kunhuta, druhá manželka Přemysla Otakara II., po smrti krále pozvala do Čech svého příbuzného Otu V., aby se chopil správy v Čechách a poručnictví nad Václavem, synem Přemysla Otakara II. Ota V. po neshodách s Kunhutou uvěznil kralevice Václava nejprve na Bezdězi a později ho odvezl do Braniborska jako rukojmí. Čechy pak byly drancovány vojsky Oty V., až do vyplacení Václava českou šlechtou.
Erby členů askánského rodu
Rodokmen Askánců Braniborští Askánci náhled|Erb markrabat braniborských Esico z Ballenstedtu († po 1059), hrabě z Ballenstedtu Adalbert II. († 1080), hrabě z Ballenstedtu Ota, zvaný Bohatý († 1123), hrabě z Ballenstedtu, hrabě z Anhaltu, vévoda saský (1112) Albrecht I. Medvěd († 1170), markrabě Severní marky, markrabě braniborský, vévoda saský, hrabě z Ballenstedtu Ota I. († 1184), markrabě braniborský (větev braniborská) Ota II. († 1205), markrabě braniborský Albrecht II. († 1220), markrabě braniborský Jan I. († 1266), markrabě braniborský Jan II. († 1281), markrabě braniborský Konrád II. († 1308 ?), německý rytíř Jan († 1292), biskup havelberský Ota IV. († 1308), markrabě braniborský Konrád I. († 1304), markrabě braniborský Jan IV. († 1305), markrabě braniborský Ota VII. († 1308), markrabě braniborský Waldemar († 1319), markrabě braniborský Erik († 1295), arcibiskup magdeburský Jindřich I. († 1318), markrabě braniborský Jindřich II. († 1320), markrabě braniborský (poslední braniborský Askánec) Albrecht († 1290) Heřman († 1291), biskup havelberský Ota III. († 1267), markrabě braniborský Jan III. († 1268), markrabě braniborský Ota V. Dlouhý († 1298), markrabě braniborský Ota († 1307) Albrecht († 1296) Heřman II. Dlouhý († 1308), markrabě braniborský Jan V. († 1317), markrabě braniborský Albrecht III. († 1300), markrabě braniborský Ota († 1299) Jan († 1299) Ota VI. Malý († 1303), markrabě braniborský
Sasko-wittenberští Askánci
Ota I. († 1184), markrabě braniborský (větev braniborská) Heřman I. († 1176), hrabě z Orlamünde Siegfried († 1184), biskup braniborský a arcibiskup brémský Jindřich († 1185), kanovník v Magdeburgu Albrecht († okolo 1171), hrabě v Ballenstedtu Dětřich († od 1183), hrabě z Werbenu Bernard III. († 1212), hrabě z Anhaltu, kurfiřt, vévoda saský (větev saská) Jindřich († 1252), hrabě z Anhaltu Albrecht I. († 1260), kurfiřt, vévoda saský Jan I. († 1285), vévoda saský (viz větev sasko-lauenburská) Albrecht II. († 1298), vévoda saský (do 1296), vévoda sasko-wittenberský (větev sasko-wittenberská) Rudolf I. († 1356), vévoda sasko-wittenberský Rudolf II. († 1370), kurfiřt sasko-wittenberský Václav I. († 1388), kurfiřt sasko-wittenberský, hrabě lüneburský Rudolf III. († 1419), kurfiřt sasko-wittenberský Albrecht III. († 1422), kurfiřt sasko-wittenberský (poslední wittenberský Askánec)
Sasko-lauenburští Askánci Jan I. († 1285), vévoda saský Jan II. († 1322), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev Bergedorf-Möllner) Albrecht IV. († 1343), vévoda Albrecht III. († 1308), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev Ratzeburg-Lauenburger) Erich I. († 1361), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev sasko-lauenburská) Erich II. († 1368), vévoda sasko-lauenburský Erich IV. († 1412), vévoda sasko-lauenburský Erich V. († 1435), vévoda sasko-lauenburský Jan IV. († 1414), vévoda sasko-lauenburský Bernard II. († 1463), vévoda sasko-lauenburský Jan V. († 1507), vévoda sasko-lauenburský Magnus I. († 1543), vévoda sasko-lauenburský František I. († 1581), vévoda sasko-lauenburský Magnus II. († 1603), vévoda sasko-lauenburský František II. († 1619), vévoda sasko-lauenburský Julius Jindřich († 1665), vévoda sasko-lauenburský František Erdman († 1666), vévoda sasko-lauenburský Julius František († 1689), vévoda sasko-lauenburský (poslední lauenburský Askánec) August I. († 1656), vévoda sasko-lauenburský
Anhaltští Askánci Vévodové anhaltští (1863–1918) vpravo|150px|Znak Vévodství anhaltského
Od roku 1603 do roku 1863 bylo Anhaltsko rozděleno do těchto hrabství a to Anhaltsko-Bernburg, Anhaltsko-Desavsko, Anhaltsko-Zerbstsko (vytvořeno roku 1544, zaniklo připojením k Anhaltsku-Desavsku roku 1796), Anhaltsko-Köthen a Anthatsko-Plötzkau (zaniklo roku 1665, připojeno k Anhaltsku-Zerbst).
V roce 1806 již zbyla jen hrabství Anhaltsko-Bernburg, Anhaltsko-Desavsko a Anhaltsko-Köthen. Ty Napoleon povýšil na vévodství. Když v roce 1847 vymřela vládnoucí linie v Anhaltsku-Köthenu, bylo toto vévodství připojeno k Anthaltsku-Desavsku. Situace se opakovala v roce 1863, když vymřela vládnoucí linie v Anhaltsku-Bernburgu a tak opět i toto vévodství připadlo k Anhaltsku-Desavsku, to se pak, jako jediné zbylé anhaltské vévodství, přejmenovalo na Anhaltské vévodství.
Leopold IV. – (1863–1871), do roku 1863 vévoda Anthaltska-Desavska Fridrich I. – (1871–1904) Fridrich II. – (1904–1918) Eduard – (1918) Jáchym Arnošt – (1918), odstoupil v důsledku listopadové revoluce
Hlavy rodu po roce 1918 Jáchym Arnošt – (1918–1947), vévoda Alhaltský, odstoupil v důsledku listopadové revoluce Fridrich – (1947–1963), jeho syn Eduard – (od 1963), jeho syn
Odkazy Související články Braniborské markrabství Saské vévodství Sasko-Wittenbersko Sasko-Lauenbursko Anhaltsko Anhaltsko-Bernburg Anhaltsko-Desavsko Anhaltsko-Köthen Anhaltsko-Plötzkau Anhaltsko-Zerbst Anhaltské vévodství Anhaltské řády a vyznamenání Domácí řád Albrechta Medvěda Pamětní odznak vévody Jáchyma Arnošta Anhaltského
Externí odkazy
Familie der Askanier
Kategorie:Bývalé panovnické rody