Zlatý brouk nebo také Zlatý skarabeus, či Zlatý chrobák (v anglickém originále The Gold-Bug) je dobrodružná povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1843. Dochází v ní k řadě zdánlivě nevysvětlitelných náhod hraničících až s magií, pro které se ovšem najde logické a racionální vysvětlení.

Příběh se odehrává na Sullivanově ostrově v Jižní Karolíně v USA. Nalezený záhadný zlatý skarabeus poskytne podnět k pátrání po ukrytém pirátském pokladu, k jeho nalezení je potřeba rozluštit tajnou šifru.

Příběh Vypravěč nám představí svého velmi dobrého přítele Williama Legranda, který žije na Sullivanově ostrově (nedaleko Charlestonu v Jižní Karolíně) a vášnivě se zajímá o brouky. Když k němu jednou vypravěč přijde na návštěvu, musí chvíli čekat, než se Legrand vrátí i se svým sluhou Jupiterem. Po návratu Legrand nadšeně oznamuje, že našel úžasného brouka, ale zrovna jej na cestě potkal přítel, který si jej zapůjčil a bude se s ním tedy moci předvést až později. Nicméně jeho entuziasmus je tak velký, že se brouka vypravěči rozhodne alespoň nakreslit. Jupiter o broukovi sice tvrdí, že je tak těžký, jako by byl z opravdového zlata a snad i zlatý je, ale pánovo nadšení nesdílí. Legrand však nemůže najít žádný papír a tak použije zbytek pergamenu, který nalezne v kapse. Vypravěč se ve chvíli, kdy mu Legrand kresbu podává, mnohem více věnuje psovi, jenž jej nadšeným vítáním málem povalí. Pak si však obrázek pořádně prohlédne a prohlásí, že brouk vypadá jako lebka. Legrand si od něj papír zmateně vezme a od chvíle, kdy si jej prohlédne důkladněji, s ním není řeč a tak vypravěč odjede raději domů.

O něco později jej navštíví Jupiter, že se pánovi přitížilo a že jej prosí, aby co nejrychleji přijel. Vypravěč neváhá a vypraví se za přítelem. Legrand vyhlásí, že se jde hledat poklad, a počíná si přitom tak, že vypravěč pochybuje o jeho příčetnosti. Nakonec však svolí k účasti. Po nálezu pokladu, jenž provázely menší obtíže, začne vypravěč téměř věřit na kouzelnou moc brouka. Legrand pak příteli vysvětlí, jak na poklad došel.

Nejspíš jej zde ukryl kapitán Kidd, který na kus pergamenu (ten našel na pláži poblíž brouka Jupiter a aby na brouka nemusel sahat, zabalil ho do něj – a ten také vytáhl Legrand, když jiný nemohl najít) napsal zvláštním inkoustem zašifrovanou zprávu, jak se k pokladu dostat. Vzkaz se díky speciálnímu inkoustu objevil až po zahřátí, jakmile jej vypravěč přiblížil ke krbu ve chvíli, kdy jej vítal pes. Legrand jej nakonec vyluštil a nemohl si odpustit drobnou mystifikaci jako odezvu na přítelovy pochybnosti o své příčetnosti.

Analýza náhled|vlevo|Brouk kovařík Alaus oculatus, jenž společně s druhem tesaříka inspiroval E. A. Poea k vytvoření „zlatého brouka“ v povídce. Povídka obsahuje substituční šifru, tedy šifru založenou na záměně znaků. Ačkoli nepřišel jako první s „tajnými záznamy a šiframi“ nebo kryptografií (mohl se inspirovat příběhem Robinsona Crusoa od Daniela DefoaRosenheim, Shawn James. The Cryptographic Imagination: Secret Writing from Edgar Poe to the Internet. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1997. , str. 13 (anglicky)), Poe tyto metody ve své době zpopularizoval. Pro většinu lidí byla kryptografie něčím mysteriozním a ti, kteří dokázali luštit kódy, byli považováni za nadané téměř nadpřirozenou schopností.Friedman, William F. “Edgar Allan Poe, Cryptographer” in On Poe: The Best from ‘American Literature’. Durham, NC: Duke University Press, 1993: 40–41. (anglicky) Autorovi se podařilo zaměřit pozornost čtenářů na povídku ve filadelfské publikaci Alexander's Weekly Messenger v roce 1840. Vyzval čtenáře k zasílání vlastních šifer chvástaje se, že s minimálním úsilím dokáže vyluštit každou z nich.Silverman, Kenneth. Edgar A. Poe: Mournful and Never-ending Remembrance. New York: Harper Perennial, 1991. , str.152 (anglicky) Výzva přinesla, jak Poe napsal „velice živý zájem v řadách početných čtenářů žurnálu. Dopisy proudily k redaktorům z celé země“.Hutchisson, James M. Poe. Jackson: University Press of Mississippi, 2005. , str. 112 (anglicky) V červenci 1841 publikoval Poe “A Few Words on Secret Writing” a uvědomiv si velký zájem o téma, napsal „Zlatého brouka“ jako jednu z mála do té doby vydaných literárních prací obsahujících šifru v příběhu.

V povídce popsaný „zlatý brouk“ není skutečný. E. A. Poe zkombinoval charakteristiky dvou druhů hmyzu vyskytujících se v oblasti, kde se odehrává příběh. Callichroma splendidum má zlatou hlavu a tělo s nepatrným zlatým nádechem. Není to skarab, nýbrž druh tesaříka (Cerambycidae). Černé tečky na zádech fiktivního brouka z povídky jsou k nalezení na druhu kovaříka Alaus oculatus taktéž se vyskytujícího na Sullivanově ostrově.Quinn, Arthur Hobson. Edgar Allan Poe: A Critical Biography. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1998. , str. 130–131 (anglicky)

Autorovo vyobrazení černošského sluhy Jupitera je z moderního pohledu považováno za stereotypní a rasistické. Jupiter je vykreslen jako pověrčivá osoba s nedostatkem intelektu, nedokáže ani rozeznat pravou stranu od levé.Silverman, Kenneth. Edgar A. Poe: Mournful and Never-ending Remembrance. New York: Harper Perennial, 1991. , str.206 (anglicky) Poe mohl nalézt inspiraci v obdobném charakteru z díla Sheppard Lee (1836) amerického romanopisce a fyzika Roberta Montgomery Birda.Bittner, William. Poe: A Biography. Boston: Little, Brown and Company, 1962, str.184 (anglicky)

Ačkoli je povídka zařazována mezi další detektivní příběhy Edgara Allana Poea, „Zlatý brouk“ není technicky vzato detektivní fikce, protože hlavní postava příběhu Legrand neodhalí důkazy před závěrečným rozřešením.Haycraft, Howard. Murder for Pleasure: The Life and Times of the Detective Story. New York: D. Appleton-Century Company, 1941: 9. (anglicky) Přesto je postava Legranda často přirovnávána k autorovu fiktivnímu detektivovi C. Auguste DupinoviHutchisson, James M. Poe. Jackson: University Press of Mississippi, 2005. , str. 113 (anglicky) s ohledem na použití rozumových dedukcí.

Řešení kryptogramu V příběhu je detailně popsána kryptografická metoda řešení jednoduché substituční šifry. Kryptogram (obsahuje 203 znaků):

53‡‡†305))6*;4826)4‡.)4‡);806*;48†8 ¶60))85;1‡(;:‡*8†83(88)5*†;46(;88*96 * ?;8)*‡(;485);5*†2:*‡(;4956*2(5*—4)8 ¶8*;4069285);)6†8)4‡‡;1(‡9;48081;8:8‡ 1;48†85;4)485†528806*81(‡9;48;(88;4 (‡?34;48)4‡;161;:188;‡?;

William Legrand se pokouší rozřešit tento kódovaný záznam piráta Kapitána Kidda, o jehož zakopaném pokladě kolují v kraji pověsti. Postupuje následujícím způsobem:

náhled|Relativní četnosti písmen šifry náhled|Relativní četnosti písmen angličtiny Legrand uvažuje, že Kidd nebyl schopen sestavit složitější šifru, ale vytvořil dostačující kód, aby jej námořníci bez klíče nemohli rozšifrovat. Prvním krokem je určení jazyka, v němž je šifra napsána. Protože Legrand identifikoval v rohu pergamenu po zahřátí obrázek kůzlete, usoudil, že jde o podpis známého kapitána Kidda (anglicky „Kid“ = „kůzle“), šifra by tedy měla být v angličtině. Nebýt obrázku, Legrand by uvažoval spíše o francouzštině či španělštině (obvyklé jazyky pirátů u amerických břehů). Zpráva je celistvá, neobsahuje mezery. Je možné spočítat četnost jednotlivých znaků a sestavit tabulku (provádíme takzvanou frekvenční analýzu):

Znak(y) 8 ; 4 ‡ ) * 5 6 ( 1 † 0 9 2 : 3 ? ¶ — .Četnost 33× 26× 19× 16× 16× 13× 12× 11× 10× 8× 8× 6× 5× 5× 4× 4× 3× 2× 1× 1×

Písmeno e je v angličtině nejpoužívanějším. Další písmena následují až se znatelným odstupem (viz obrázek).

Legrand přiřadil písmeno e znaku 8 a ověřil si svůj předpoklad na (v angličtině) častých zdvojeních (např. slova been, seen, fleet, meet, speed, agree …). Tato zdvojení jsou v textu hned pětkrát. Dále – v angličtině je nejběžnějším členem „the“. Zkontrolujme text, zda se v něm opakují 3 znaky a poslední z nich je 8. Těchto skupin odhalil luštitel celkem 7, jsou to značky ;48. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o člen „the“. Tímto je ustanoveno jedno slovo a nyní lze vyvodit důležitou věc – začátky a zakončení dalších slov.

Legrand pokračuje. Zaměřme se na předposlední kombinaci značky ;48 ke konci šifry. Následující středníkový znak musí být začátkem slova a z dalších 6 znaků jich 5 známe. Čili dosadíme známé znaky a místo nevyluštěných použijeme čárku (aby nekolidovala s ostatními znaky v šifře):

t,eeth

„th“ na konci vyloučíme (neexistuje slovo s 6 písmeny, které by začínalo „t“ s „th“ na konci) a když na prázdné místo dosadíme kterékoli písmeno z abecedy, slovo prostě neutvoříme. Volba se zúží na:

t,ee

Opět je třeba projít abecedu a vznikne slovo „tree“ („strom“). Odhalili jsme další písmeno r zastoupené závorkou ( a máme dvě slova vedle sebe – „the tree“.

O kousek dál je další kombinace ;48, jež použijeme k určení konce předchozího slova. Sled znaků thetree;4(‡?34the lze přečíst the tree thr‡?3h the. Neznámé znaky nahraďme opět čárkami pro větší srozumitelnost:

the tree thr,,,h the

Nabízí se slovo „through“ („skrz“), čímž získáváme další 3 písmena: o, u a g. V druhém řádku lze nalézt seskupení znaků 83(88 čili „egree“, což je jistě část slova „degree“ („stupeň“) a zaznamenejme si další písmeno d reprezentované křížkem †.

O čtyři znaky dál za slovem „degree“ je skupina ;46(;88*. Dosaďme známé znaky a máme th,rtee,. Nabízí se slovo „thirteen“ („třináct“), poznačme si písmena i a n zastoupená v šifře šestkou a hvězdičkou.

Na začátku kryptogramu stojí uvedeno: 53‡‡†. Dosadíme již vyluštěné a dostaneme ,good. Místo čárky můžeme zcela jistě předpokládat neurčitý člen „a“, takže znak 5 rovná se písmenu a v abecedě. Nyní lze sestavit tabulku již rozluštěných znaků: náhled|vpravo|Ilustrace Byama Shawa k povídce Zlatý brouk ze sbírky „Selected Tales of Mystery“ (London : Sidgwick & Jackson, 1909).

Znak v šifře 5 † 8 3 4 6 * ‡ ( ; ? Písmeno a d e g h i n o r t u

Tímto je vyluštěno 11 důležitých písmen a zbývá rozšifrovat ještě těchto devět znaků:

Nevyluštěné znaky ¶ . 0 9 2 1 : — )

Dosadíme-li vyluštěné znaky do šifry, dostaneme tento text:

agoodg0a))inthe2i)ho.)ho)te0inthede ¶i0))eat1ort:onedegree)andthirteen9i nute)northea)tand2:north9ain2ran—h)e ¶enth0i92ea)t)ide)hoot1ro9the0e1te:eo 1thedeath)heada2ee0ine1ro9thetreeth roughthe)hot1i1t:1eetout

Z textu je možno vyvodit další písmena i celá slova a lze tak snadno pokračovat v dekódování, až se dopracujeme ke kompletnímu rozluštění všech písmen:

Znak(y) 8 ; 4 ‡ ) * 5 6 ( 1 † 0 9 2 : 3 ? ¶ — .Písmeno e t h o s n a i r f d l m b y g u v c p

Tajnopis tedy zní:

agoodglassinthebishopshostelinthede vilsseatfortyonedegreesandthirteenmi nutesnortheastandbynorthmainbranchse venthlimbeastsideshootfromthelefteyeo fthedeathsheadabeelinefromthetreeth roughtheshotfiftyfeetout

Slova v textu rozdělíme do věty, doplníme apostrofy a pomlčky pro větší srozumitelnost a vznikne tento vzkaz:

A good glass in the bishop's hostel in the devil's seat forty-one degrees and thirteen minutes northeast and by north main branch seventh limb east side shoot from the left eye of the death's-head a bee line from the tree through the shot fifty feet out.

Česky:

Dobré sklo v biskupově dvoře v čertově sedle jedenačtyřicet stupňů a třináct minut severovýchodně a severně hlavní větev sedmá odnož východně vystřel z levého oka umrlčí hlavy přímo od stromu skrz trefu padesát stop ven.

Kryptogram je rozšifrován, zbývá rozluštit význam zápisku. Věta není členěná, ale Legrand si povšimne pěti stlačenin v šifře a předpokládá, že v tomto místě chtěl pisatel větu rozdělit. Poznamená si rozdělený text:

Dobré sklo v biskupově dvoře v čertově sedle jedenačtyřicet stupňů a třináct minut severovýchodně a severně hlavní větev sedmá odnož východně vystřel z levého oka umrlčí hlavy přímo od stromu skrz trefu padesát stop ven.