Přirozené plánování rodičovství (PPR, též metody periodické abstinence, metody neplodných dnů nebo méně přesně také přirozená antikoncepce) je soubor metod plánování rodičovství. Podle definice Světové zdravotnické organizace zahrnuje „metody plánování a předcházení těhotenství na základě sledování přirozeně se vyskytujících známek a symptomů plodných a neplodných fází menstruačního cyklu“.WHO (1988). Natural family planning: A guide to the provision of services. Geneva: Author, str. 1. Pravděpodobnost početí lze snížit vyvarováním se pohlavního styku v plodném období identifikovaném metodami PPR či naopak zvýšit zaměřením snah o početí na toto období.
Někteří autoři rozšiřují tuto definici tak, že zahrnuje také identifikaci jiných období, kdy sledování přirozených známek může ukazovat na déle trvající období neplodnosti, jako např. během kojení“.WHO (1995). Natural family planning: What health workers need to know. Geneva: Author, str. 2.
Problémy s terminologií Termín „přirozené plánování rodičovství“ odkazuje na mnohoznačný pojem „přirozenost“WHO (1987). Fertility awareness methods: Report on WHO workshop. Copenhagen: Author. a je implicitně hodnotící. To je z hlediska odborné terminologie problematické, proto je v posledních letech v lékařských odborných pracích preferován pojem „metody založené na sledování plodnosti“ nebo „metody sledování plodnosti“.WHO (2004). Medical eligibility criteria for contraceptive use (3rd ed.). Geneva: Author.
Přirozené plánování rodičovství bývá někdy označováno jako „přirozená antikoncepce“, což je však matoucí, protože mezi ni bývá zařazována jakákoliv „přirozená“ nebo „přírodní“ metoda, včetně např. přerušované soulože nebo antikoncepce rostlinného původu.Breuner, C. C. (2005). Natural contraception. Adolescent Medicine Clinics, 16, 605–616. PPR není samo o sobě metodou antikoncepce v úzkém slova smysluWHO (1988). Natural family planning: A guide to the provision of services. Geneva: Author., ale jde o způsob zjišťování úrovně plodnosti. Vyhnutí se početí je dosaženo abstinencí od pohlavního styku.
Někteří autoři dále rozlišují tzv. „kombinované metody“ (PPR s používáním kondomu nebo přerušované soulože v plodném období) a „čistou“ formu PPR (s abstinencí od pohlavního styku v plodném období). Pro kombinované metody se v anglicky mluvicím prostředí užívá název .Pyper, C. M. M., & Knight, J. (2001). Fertility awareness methods of family planning: The physiological background, methodology and effectiveness of fertility awareness methods. Journal of Family Planning and Reproductive Health Care, 27, 103–110.
Náboženská přijatelnost Metodu neplodných dnů akceptují všechny hlavní proudy křesťanství. Pro katolickou církev je určování a využití neplodných dnů vedle trvalé sexuální abstinence dokonce jediným typem kontroly porodnosti, který jako morálně přijatelný oficiálně akceptuje.Katechismus katolické církve, č. 2370http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=2419 Důležitou roli zde sehrála encyklika Humanae vitae papeže Pavla VI. z roku 1968. V ní byl znovu potvrzen zamítavý postoj katolické církve k metodám, které způsobují neplodnost pohlavního styku. Současně ale byla vyjádřena podpora odpovědnému rodičovství pomocí metod periodické abstinence (PPR) v případě, kdy mají manželé spravedlivý důvod vyhnout se početí. I v rámci katolické církve se však vyskytují názory prosazující změnu tohoto oficiálního postoje.Např.: Salzman, T. A., Lawler, M. G. (2008). The sexual person. Toward a renewed Catholic anthropology. Washington, D.C.: Georgetown University Press.
Rozšíření ve světě a v České republice Podle statistiky Spojených národů z roku 2007http://www.un.org/esa/population/publications/contraceptive2009/contracept2009_wallchart_front.pdf celosvětově používaly metody periodické abstinence 3,3 % (tedy asi 38 miliónů) žen ve věku 15–49 let žijících v manželství nebo v partnerském svazku. Ve více rozvinutých zemích je to 4,6 %, v rozvojových krajinách pak 3,1 %. Údaj pro Evropu činí 6,3 % žen, pro Severní Ameriku 1,4 %. Z evropských zemí jsou tyto metody nejrozšířenější v Polsku (28,4 % v roce 1991).
Ve výzkumu sexuálního chování české populace uvedly v roce 2008 přibližně 2 % mužů a 2 % žen, že při styku se stálým partnerem „vždy“ používají metodu „neplodných dnů“.Weiss, P., & Zvěřina, J. (2009). Sexuální chování české populace. Urologie pro praxi, 10, 160–163. Údaje z roku 2003 jsou téměř shodné (2 % mužů a 1 % žen). Ve srovnání s předchozími šetřeními je to výrazný pokles.Weiss, P., & Zvěřina, J. (2001). Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál.
Obecným problémem všech výše uvedených studií je však skutečnost, že nerozlišují moderní formy PPR od zastaralé kalendářové metody.
Přehled metod přirozeného plánování rodičovství Existují tři základní typy metod PPR: založené na délce předchozích cyklů, založené na sledování příznaků plodnosti a metoda založené na kojení.
Metody založené na pravidelnosti menstruačního cyklu Tato skupina metod je použitelná pouze u poměrně malé části žen s pravidelným menstruačním cyklem. Nelze je proto považovat za dostatečně spolehlivé.
kalendářová metoda V roce 1923 publikoval japonský gynekolog Kjúsaku Ogino první práci o souvislosti mezi termínem ovulace a následující menstruací. Na začátku 30. let 20. století vypracovali Jan Smulders (v roce 1930), Kjúsaku Ogino (1932), Leo Latz (1932) a Hermann Knaus (1934) pravidla pro používání tzv. kalendářové metody.Mucharski, J. (1982). History of the biologic control of human fertility. Oak Ridge: Married Life Information.
Kalendářová metoda (někdy nazývána Ogino-Knausova, ) předpokládá, že žena bude mít pravidelný menstruační cyklus. Sledovaným příznakem je tu pouze první den menstruace. Z délky předchozích cyklů (nejkratšího a nejdelšího) se při ní podle určitých pravidel (každý autor uvádí poněkud odlišná) určuje počátek a konec plodného období cyklu následujícího. Tato metoda patří mezi zastaralé a nespolehlivé.Kambic, R. T., & Lamprecht, V. (1996). Calendar rhythm efficacy: A review. Advances in Contraception, 12, 123–128. Plodné období chápané jako období relativně zvýšené plodnosti mohou zkusit využít ženy usilující o početí.
metoda standardních dnů Zvláště pro potřeby rozvojových zemí byla vyvinuta tzv. metoda standardních dnů.Arévalo, M., Sinai, I., & Jennings, V. (2000). A fixed formula to define the fertile window of the menstrual cycle as the basis of a simple method of natural family planning. Contraception, 60, 357-360. Je určena pro ženy s pravidelnými cykly v rozmezí 26–32 dnů. Jako plodné považuje období od 8. do 19. dne cyklu včetně. Je to tedy metoda používající tzv. fixní pravidlo k určení plodného období. Nevyžaduje proto nutnost matematických výpočtů. Ženy k určování dne cyklu používají tzv. CycleBeads: korálky různé barvy podle konkrétní fáze cyklu navlečené na provázku, po nichž se každý den cyklu posunuje gumový kroužek. Výhodou této metody je nenáročnost, nízké náklady, přístupnost i pro negramotné ženy. Metodu lze naučit během 20 minut. Při pravidelných cyklech je efektivita při správném používání 95 %, při typickém 88 %.Arévalo, M., Jennings, V., & Sinai, I. (2002). Efficacy of a new method of family planning: The Standard Days Method. Contraception, 65, 333–338. Nevýhodou je, že ne všechny ženy mají cykly v intervalu 26–32 dnů.
Metody založené na sledování příznaků Tyto metody (s určitým omezením u teplotní metody) lze používat i při nepravidelných cyklech, protože sledují plodnost v právě probíhajícím cyklu. náhled|vlevo|Lékařský rtuťový teploměr Teplotní metoda Teplotní metoda je založena na termogenním efektu progesteronu, jehož hladina kolem ovulace vzrůstá, velmi výrazně pak v luteální fázi. Bazální tělesná teplota proto v cyklu, kdy dojde k ovulaci, vykazuje tzv. bifázický průběh: nižší hodnoty ve folikulární fázi (před ovulací) a vyšší po ovulaci. Patří mezi spolehlivé metody kontroly početí.
První popis teplotní metody byl publikován v 50. letech 20. století (katolický kněz Wilhelm Hillebrand však první verzi teplotní metody vymyslel už v roce 1935)Ober, K. G. (1971). Dr. med. h.c. Wilhelm Hillebrand. Journal of biosocial sciences, 3, 331–337.. Existuje několik variant této metodyDöring, G. K. (1989). Die Temperaturmethode zur Empfängnisverhütung. Stuttgart: TRIAS., obecně je lze rozdělit na „přísnou“ formu, kdy je pohlavní styk možný až v poovulačním neplodném období, a formu „rozšířenou“, se styky i v preovulační neplodné fázi.
hlenová metoda náhled|125px|Hlen děložního čípku Hlenová metoda se opírá o sledování změn charakteru hlenu děložního čípku (cervixu) a subjektivního pocitu sucha nebo vlhka u poševního vchodu. Nejrozšířenější formou je tzv. Billingsova ovulační metoda, kterou vyvinul koncem 50. let 20. století australský lékař John Billings.Billings, E., & Westmore, A. (1992). The Billings method. Melbourne: Ann O'Donovan. Jinou verzi hlenové metody představuje Creightonský model (poprvé popsaný v roce 1980).Hilgers, T. W., Prebil, A. M., Daly, K. D., Hilgers, S. K.(1980). The CREIGHTON MODEL for the Development of Natural Family Planning Education and Service Programs. Creighton University Natural Family Planning Education and Research Center, Division of Allied Health, Department of Obstetrics and Gynecology, Creighton University School of Medicine, Omaha, Nebraska. Viz též: Hilgers, T. W. (1991). The medical applications of natural family planning. Omaha: Pope Paul VI Institute Press. Pro podmínky rozvojových zemí byla vyvinuta „modifikovaná hlenová metoda“Dorairaj, K. (1991). The modified mucus method in India. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 165, 2066–2067. a metoda „TwoDay“.Sinai, I., Jennings, V., & Arévalo, M. (1999). The TwoDay Algorithm: A new algorithm to identify the fertile time of the menstrual cycle. Contraception, 60, 65–70.
symptotermální metoda Vyhodnocování vzájemné korespondence více příznaků plodnosti umožňuje přesněji vymezit plodné fáze cyklu, zvláště v nestandardních podmínkách – v obdobích onemocnění, stresu apod.Raith-Paula, E., Frank-Herrmann, P., Freundl, G., & Strowitzki, T. (2013). Natürliche Familienplanung heute (5. Auflage). Heidelberg: Springer. Toho využívá tzv. symptotermální metoda (zkratka STM), která kombinuje sledování bazální tělesné teploty, hlenu děložního čípku a některých doplňujících příznaků (např. polohy a konzistence děložního čípku, napětí v prsou, bolesti v podbříšku).
V roce 1951 vyvinul první formu této metody Josef RötzerRötzer, J. (2009). Natürliche Empfängnisregelung. Freiburg: Herder., který v roce 1965 publikoval její popisPrvní praktická příručka symptotermální metody pro veřejnost: Rötzer, J. (1965). Kinderzahl und Liebesehe. Ein Leitfaden zur Regelung der Empfängnis. Wien: Herder. První odborná publikace: Rötzer, J. (1968). Erweiterte Basaltemperaturmessung und Empfängnisregelung. Archiv für Gynekologie, 206, 195–214.. V současné době se v různých částech světa používá několik mírně odlišných variant této metody.Barbato, M. (1993). La regolazione naturale della fertilità. Milano: CODIT.