Městské muzeum Žamberk je v současné době organizační složkou města Žamberka a významnou součástí jeho kulturně osvětové činnosti. Stálá expozice je zaměřena na historii Žamberka a jeho významné rodáky a osobnosti, lidové a umělecké řemesla na Žambersku. V muzeu je umístěna Erxlebenova novogotická lékárna, Jedličkův mechanický betlém a loutkové divadlo.
Historický vývoj náhled|Kateřina Thomová, sestra Eduarda Alberta, spoluzakladatelka muzea Muzeum bylo založeno v roce 1911, ale již dlouho předtím bylo usilováno o vytvoření muzea v Žamberku. Nejvýznamnějším impulzem pro zřízení muzea v Žamberku byla účast na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Národopisnou výstavou v Praze byl okouzlen žamberský rodák prof. dr. Eduard Albert natolik, že si po jejím zhlédnutí vyjednal audienci u Františka Josefa I., aby mu mohl výstavu doporučit. Byl rozhodnut udělat ve svém rodišti vše proto, aby prosadil myšlenku zřízení muzea. Po úspěchu na Národopisné výstavě v Praze se obec začala ucházet o členství ve Společnosti přátel muzea Království českého a došlo k rozhodnutí o realizaci muzea jako vyvrcholení touhy zachovat pro další generace památky typické pro zdejší region. 20. října 1910 podal žamberské obecní komisi dámský odbor Národní jednoty severočeské žádost o zřízení muzea obecní radě města Žamberka. Kladné přijetí této žádosti mělo rozhodující význam pro jeho zřízení. O založení a rozvoj muzea se v té době zasloužili starosta Valdemar Mazura a členové Kateřina Thomová, V. Čihák a J. Dytrt. 20. září 1911 Byl zapsán první exponát a sbírky nově zřízeného muzea byly umístěny v budově radnice. Činnost muzea řídilo kuratorium. Předsedou byl jmenován Valdemar Mazura, jednatelem okresní tajemník JUC. Miloslav Šíma a členy ředitel chlapeckých škol Václav Čihák, učitel Josef Dytrt a literátka Kateřina Thomová. Toto období bychom mohli nazvat obdobím prvního rozmachu s velmi intenzivním rozšiřováním sbírek. Prvním dobrovolným správcem muzea byl jmenován JUC. Miloslav Šíma, který spolupracoval s Osvětovou komorou. Roku 1931 byl péčí o sbírky pověřen Jiří Mazura. Restaurováno bylo za posledních patnáct let více než 1.100 předmětů. Sbírkový fond je neustále rozšiřován. V současné době muzeum spravuje téměř 18.000 předmětů a plní všechny funkce odborné instituce, kdy vytváří také zázemí pro badatelskou činnost.
V datech 1911 – První sbírky byly umístěny v budově radnice. 14. července 1940 – 15. srpna 1940 – V průběhu druhé světové války, kdy kulturní život v mnoha městech ustával, byla v Žamberku v budově živnostenských škol v Nádražní ulici uspořádána velkolepě pojatá výstava Ikonografie Žamberska. Jejími organizátory byli členové muzejního kuratoria. Výstava prezentovala více než 500 děl a 100 autorů. Katalog výstavy s životopisnými daty a soupisem děl zpracoval Dr. Emanuel Poche. Patronaci nad výstavou převzal protektorátní ministr vnitra generál Josef Ježek a v čestném představenstvu figurovala jména PhDr. Josef Cibulka, univerzitní profesor a ředitel Národní galerie v Praze, členové prof. Zdeněk Wirth, starosta města Valdemar Mazura a komerční rada Edmund Kirsch. Výbor výstavy tehdy věnoval muzeu soubor fotografií barokních památek Antonína Balcara a také petrografickou a geologickou sbírku Františka Holého. 1941 – Jaroslav Helfert podal návrh na založení spolku, který by nahradil zastaralé kuratorium. Leden 1941 – Spolupracovníci muzea se podíleli na uspořádání výstavy ke 100. výročí narození prof. E. Alberta a poskytli cenné informace autorovi obsáhlé monografie profesoru Arnoldu Jiráskovi. 12. září 1941 – Vznikl spolek, který měl ve svém názvu jméno slavného rodáka – Muzejní spolek prof. dr. Eduarda Alberta. Byly vypracovány stanovy a zaslány ke schválení Zemskému úřadu v Praze. Měl tehdy na 80 členů, mezi nimi i významné osobnosti z oblasti vědy a kultury. Členství přijal profesor Arnold Jirásek, MUDr. Bohuslav Albert ze Zlína, prof. J. Simon z Hradce Králové a spisovatel Dominik Filip z Prahy. Předsedou byl zvolen Valdemar Mazura a členy výboru byli – paní učitelka Marie Habrová, Antonie Mazurová, Čeněk Beran, František Holý, Jaroslav Charfreitág, Josef Jandík, Edmund Kirsch a František Lesák. Zanedlouho po svém vzniku se Spolek prof. dr. Eduarda Alberta stal členem Národopisné společnosti v Praze a Svazu českých muzeí. 1942 – Byl pověřen péčí o sbírky štábní kapitán ve výslužbě Alexandr Vlk a Stanislav Seifert. 1947 – Muzeum získalo do sbírkových fondů vzácný soubor barokních plastik patronů České země. 1948 – Ustává činnost muzejního spolku a správu přebírá MěstNV. 1950 – Byla vytvořena expozice v žamberském zámku a část fondu byla deponována do prostor špýcharu bývalého pivovaru. Počátek 60. let – Sbírkové fondy byly obohaceny o konfiskáty z majetku Parishů a o církevní památky rušených nebo chátrajících církevních objektů. 12. září 1965 – V roubené chalupě na okraji Žamberka byla otevřena stálá expozice domku Václava Prokopa Diviše. a vztyčena maketa zemněného bleskosvodu. Více než 35 let vykonávali V domku Prokopa Diviše průvodcovské služby manželé Anna a Václav Stejskalovi. 1967 – Pro muzeum a jeho sbírky začalo vůbec nejtěžší období. Hrozilo jeho totální zrušení. Sbírky musely být ze zámku odvezeny, byly uloženy do beden a převezeny do areálu kasáren. Tím přestalo muzeum fakticky pro veřejnost existovat. 1974 – Byla ukončena adaptace budovy Kateřinského špitálu. 1975 – Dokončena adaptace budovy Kateřinského špitálu a vytvořena nová stálá expozice, na jejímž vzniku se podílel tým dobrovolných spolupracovníků. Spolu s Jiřím Mergancem se o instalaci zasloužili Marie Bakešová, Jiří Mazura, Marie Habrová, František a Vlasta Pírkovi. Cennými zkušenosti přispěla odborná pracovnice Náprstkova muzea v Praze PhDr. Věra Kubíčková – Stivínová, autorka publikace 70 let Městského muzea v Žamberku. 1975 – 1993 – Tematické výstavy externě zabezpečoval pro muzeum Jiří Merganc. Sbírky fotoarchivu postupně určoval Jiří Mazura. Jako správce sbírek pracovala paní Miroslava Habrová. Průvodcovské služby zabezpečovala Irma Kotyzová, později Hana Chvátilová a Eva Petříková. 1977 – Muzeum získalo půvabnou Erxlebenovu novogotickou lékárnu. 3. května 1982 – správu sbírek převzala Marie Bakešová. 1987 – Byl vytvořen statut Městského muzea Žamberk s detašovaným pracovištěm, domkem Prokopa Diviše, jako příspěvkové organizace Městského národního výboru Žamberk s právní subjektivitou. Vedoucí a později ředitelkou muzea se stala paní Jelica Štefková. 1993 – Funkci ředitelky převzala Mgr. Marie Otavová. V současné době má žamberské muzeum tři stálé odborné pracovníky – PhDr. Marii Otavovou, Vladimíru Šulcovou a Petra Kalouse. 1996 – Muzeum získalo nábytek z dílny Josefa Rouse a plastiky akademického sochaře Františka Rouse. 1999 – Byla otevřena expozice Život židovské komunity v Žamberku a o rok později expozice Eduard Albert ve službách života. 2002 – Byly zpřístupněny expozice řezbářsko–sochařské dílny rodiny Rousů, hudební salon J. F. Mazury, Mazurova vinárna a expozice I. a II. světové války. 1. července 2010 vzniklo (rozhodnutím rady města a procesem transformace organizační složky města) Městské muzeum Žamberk jako příspěvková organizace města Žamberk s právní subjektivitou. 2013 – Funkci ředitelky muzea vykonávala Mgr. Lucie Raliková. Kurátory sbírkových a mobiliárních fondů byli: Vladimíra Šulcová a Mgr. Lukáš Mazúch. 2014 – Ve výstavní místnosti muzea se uskutečnilo 6 krátkodobých výstav; v muzeu proběhlo 8 přednášek a muzeum navštívilo více než 3.500 návštěvníků. 2020 – Ředitelem muzea byl Mgr. Petr Hažmuka. Domek Prokopa Diviše navštívilo 600 návštěvníků. Muzeum uspořádalo 4 tematické výstavy včetně říjnové výstavy nazvané Operace Barium, která byla zapůjčena od Československé obce legionářské Jednoty Hradec Králové. 2021 – Muzeum hospodařilo s celkovým rozpočtem 2,5 milionu korun; uspořádalo 4 tematické výstavy (jeho provoz byl ovlivněn vládními opatření související s nemocí covid-19) včetně výstavy nazvané „110 let Městského muzea Žamberk“. 2023 – Dne 21. června 2023 odvolala rada města Žamberk Mgr. Petra Hažmuku z pozice ředitele Městského muzea Žamberk po osmi letech práce ve funkci s odůvodněním nezvládnutí inventarizace sbírek. Rada ocenila zajištění restaurátorských prací na domku Prokopa Diviše a bezproblémový chod mnoha výstav a besed. 2025 – Ředitelem Městského muzea Žamberk je Mgr. Jindřich Žák.
Budova V současné době je Městské muzeum umístěno v památkově chráněné empírové budově Kateřinského špitálu, nedaleko významné dominanty města kostela svatého Václava. Během své historie prošlo žamberské muzeum několika vývojovými etapami.
Expozice Kromě sbírek v budově Kateřinského špitálu spadá pod muzeum také expozice v údajně rodném domku Prokopa Diviše na okraji Žamberka.
Sbírkové fondy muzea Historicko-umělecké sbírky
Historický fond žamberského muzea zahrnuje celou řadu sbírkových souborů a věcných skupin předmětů regionálního i jiného původu. K nejcennějším náleží sbírky k dějinám cechů a řemesel, dále cínu, nábytku i orlickohorského skla. Exponáty pocházejí převážně z období klasicismu, biedermaieru, druhého rokoka i secese. Ve sbírce předmětů dokladujících působnost různých cechů a řemesel nacházíme cechovní znaky, truhlice, náčiní i mistrovské výrobky. Cínové předměty jsou zastoupeny jak pro církevní, tak i světské účely. Vedle kropenek, svícnů, oleárií, konviček na mešní víno, lamp na věčné světlo, jsou zde také nahřívací mísy, talíře, teriny, slánky a cukřenky.
Dále fond zahrnuje kolekci hodin, militárií, mincí a papírových peněz, hudebních nástrojů a hracích strojků. Ve sbírce hodin jsou zastoupeny hodiny astronomické, kapesní, stolní, věžové, obrazové, konzolové i selské, a to od nejrůznějších firem a zhotovitelů. Ke skvostům sbírek patří Koskovy hodiny na měření přesného času. Sbírka militárií je tvořena zbraněmi palnými i chladnými, mnohé z nich jsou dokladem řemeslně dokonalé práce. Palné zbraně jsou zastoupeny perkusními a křesadlovými puškami, pistolemi a terčovnicemi, z chladných zbraní to jsou zejména šavle, tesáky, bodáky, meče, dýky, rapíry. Dále sbírka obsahuje halapartny, schránky na náboje, kleště na odlévání kulí a další vojenskou výzbroj.
Sbírka skla prezentuje proslulý český křišťál, který se vyráběl v nedalekých lokalitách Orlických hor. Předměty ze skla jsou zhotoveny různými technikami, zdobené ruční malbou i velmi oblíbeným rytím, nejhojněji je zastoupeno období baroka, druhého rokoka, biedermeieru a secese. Ve sbírce nábytku je bohatě zastoupen intarzovaný leštěný nábytek, a to především komody, sekretáře, skříně a stoly. Převážně dokladující měšťanský interiér 19. století. Určité zpestření představuje ve sbírce sedací souprava ze dřeva připomínajícího eben, zhotovená v Indii ve státu Pandžáb.
Etnografické sbírky Etnografická sbírka obsahuje početnou skupinu předmětů, čítající více než tři tisíce kusů. K nejcennějším patří sbírka lidového malovaného nábytku, kolekce perníkářských forem, kralických betlémů, krojů z různých regionů, vyšívaných čepců, jedlinských hraček, vlasových šperků, kolekce šatů, textilních oděvních doplňků, často zdobených bohatou výšivkou. Našli bychom zde také množství řemeslnického a zemědělského náčiní, předmětů ze dřeva, dále zámky, klíče a kování. V oblasti dopravních prostředků jsou zde sáně, kočárky, brusle i lyže.
Výtvarné umění Sbírka výtvarného umění obsahuje více než jeden tisíc kusů sbírkových předmětů, je tvořena obrazy, grafikou a plastikami. Její největší část tvoří díla regionálních malířů s motivy z Orlických hor, církevní plátna a portréty významných měšťanů.