29. granátnická divize SS (1. ruská) () vznikla z Kaminského brigády (RONA) v létě 1944 a zapojila se do bojů během povstání ve Varšavě. Zde se tato ruská divize podílela na zvěrstvech a rabování, čehož bylo využito jako záminky k popravě gestapem několika jejích velitelů, včetně Bronislava Kaminského.Bishop, Chris – SS Hitlerovy zahraniční divize. S. 155 Divize byla postupně rozpuštěna a její personál se připojil k jednotkám brigády Dirlewanger. Dále bylo mužstvo včleněno do ROA generála Andreje Vlasova a uvolněné číslo divize obdržela 29. granátnická divize SS (1. italská).
V okupovaných částech SSSR Vznik útvaru V důsledku bojů a rychlého postupu německé armády vznikaly v okupovaných oblastech SSSR rozsáhlé oblasti mimo kontrolu jak sovětskou, tak říšskou. Na nich se objevovaly bojové útvary místních protisovětských dobrovolníků, které vznikaly na ochranu před zbytky Rudé armády. Z rozbitých útvarů Rudé armády byly tvořeny základy partyzánských jednotek, nebo se sovětští vojáci krajinou pohybovali jako marodéři. Takto vznikla i RONA ().
alt=Černý svatojiřský kříž jako rozpoznávací znamení RONA|vlevo|náhled|100x100pixelů|Svatojiřský kříž RONA Historie jednotky se začala psát v říjnu 1941, kdy útvar vznikl v zalesněném území mimo hlavní komunikace okolo města Brjansk se střediskem v malé obci Lokoť. Městečko leželo mimo hlavní směry německého postupu na severu Smolensk, Vjazma a na jihu Gomel, Kursk. V tomto prostoru pod vedením Konstantina Voskobojnikova vznikla RONA na ochranu obyvatelstva před násilím páchaným rozbitými sovětskými jednotkami. Prostor, který RONA po přechodu německé armády kontrolovala, byl asi 150 km dlouhý a 50 km široký. V tomto území také operovaly zbytky Rudé armády, které unikly ze zajetí pod vedením generála Vasilijeva v počtu asi 7000 mužů. RONA byla organizovaná jako milice za účelem domobrany a zpočátku měla stav asi 200 mužů. Byla vyzbrojena z trofejních zbraní bez stejnokroje a jejich hlavním rozpoznávacím znakem byla bílá páska s černým svatojiřským křížem. Kromě ručních a automatických zbraní měli její vojáci k dispozici i dělostřelectvo.
Uznání statusu RONA německými silami Pro německé velitelství byla železniční trať Brjansk–Kursk důležitá s ohledem na chystaný útok na Moskvu. Partyzáni trať ohrožovali, a proto se v okolí trati začali pohybovat příslušníci německých bezpečnostních útvarů (). Při své činnosti narazili na rusky mluvící ozbrojence označené nárukávními páskami se svatojiřským křížem. To byl první zaznamenaný kontakt mezi německou armádou, resp. jejími týlovými složkami, a RONA. Po ověření protisovětské motivace jejich příslušníků byla zahájena spolupráce s německými silami.
Kaminski zastupoval RONA na jednání s důstojníky Velitelství armádní týlové oblasti 2. tankové armády. Po dohodě byla RONA pověřena ochranou železniční trati, Němci stáhli z oblasti své jednotky a ponechali zde jen své styčné důstojníky. Do spolupráce s RONA byly zapojeny části 101. a 102. divize maďarské armády, ale tyto se v tvrdých podmínkách protipartyzánských operací neosvědčily a byly staženy.
Od domobrany k pravidelné armádě Lokoťské republiky alt=Nárukavní znak RONA|vlevo|náhled|Nárukavní znak RONA Po smrti Voskobojnikova 8. ledna 1942 ho ve funkci velitele RONA vystřídal Kaminski. Pod jeho vedením se původní domobrana rozšířila na početní stav 1 700 mužů a podařilo se jim jejich oblast vyčistit od partyzánů. Po tomto úspěchu dostal od německého velení Kaminski pravomoci podnikat na svém území akce dle vlastního uvážení. Německá vojska se z oblasti stáhla, ale pro zajištění takto rozsáhlé oblasti bylo potřeba mobilizovat do řad RONA další rekruty. Na podzim 1942 byla zahájena mobilizace ročníků 1922–1925. Díky tomu početní stav narostl na 10 000 mužů rozdělených do 5 pěších pluků, dělostřeleckého a tankového oddílu. Ten disponoval 24 kořistními sovětskými tanky T-34, které se ale v bažinatých podmínkách oblasti neosvědčily. Dále RONA disponovala ženijním, spojovacím útvarem a vojenskou nemocnicí.
Pod vedením Kaminského byl zaveden smíšený sovětsko-německý stejnokroj, který byl šit ve vlastních krejčovských dílnách. Na čepicích měli vojáci červenomodrobílou carskou kokardu a na levém rukávu byl štítek s nápisem RONA v azbuce (РОНА) s černým svatojiřským křížem v bílém poli. RONA se tak přeměnila na pravidelnou armádu, která dostala název Ruská osvobozenecká lidová armáda. Každý prapor měl německého styčného důstojníka.
Prapor RONA měl 4 střelecké roty, minometnou a dělostřeleckou četu. Ve výzbroji měl 1–2 děla, 2–3 praporní a 12 rotních minometů a 20 kulometů. Sestava v RONA v roce 1943 na vrcholu její činnosti: pluk velitel major Galkin, pluk velitel major Tarasov, pluk velitel major Prošin, pluk velitel major Reitenbach, pluk velitel major Turlakov.
V sestavě byly následující zvláštní části:
obrněný oddíl velitel kapitán Samsonov, protiletadlový oddíl velitel poručík Plochich, gardový prapor velitel major Frolov, rozvědka RONA s náčelníkem majorem Kostěnkem, štáb brigády s náčelníkem majorem Ševykinem.
K 1. srpnu 1943 bylo ve výzbroji RONA 500 kulometů, 40 minometů, několik desítek polních a protitankových děl, 10 tanků, 2 tančíky a 3 protiletadlová děla.
V bojích se sovětskými partyzány Sovětští partyzáni organizovaní NKVD útočili jak na civilní obyvatelstvo, tak na útvary RONA. Akce bojujících stran na území bráněného RONA měly charakter občanské války. Od května do října 1942 se partyzáni pokusili zaútočit na bezpečnostní složky Lokoťské samosprávy 540krát. Jsou také popsány případy hromadné dezerce partyzánů a jejich přechod na stranu ozbrojených formací Lokoťské samosprávy. Její vedení udržovalo pořádek brutálními represemi proti osobám podezřelým ze spojení s partyzány. Jejich popravy vykonávala Antonina Makarovová.
Rozkaz Kaminského o zavedení teroru jako reakce na akce sovětských partyzánů:
V roce 1942 se RONA v Brjanské oblasti v rámci německé bojové skupiny Werner von Gilsa zúčastnila protipartyzánské operace, při které bylo zabito 1193 partyzánů, 1400 jich bylo raněno a 498 zajato. Součástí bojů byla evakuace asi 12 000 lidí. Ztráty na straně RONA byly 58 mrtvých a 130 raněných. Další operací, do které byla RONA na podzim v roce 1942 zapojena byl Lední medvěd a v únoru 1943 Hornung.
alt=Bronislaw Kaminski s policejními důstojníky (vojáky RONA) 21. března 1944|náhled|Bronislaw Kaminski s policejními důstojníky (vojáky RONA) 21. března 1944|vlevo 16. května – 6. června 1943 byla brigáda nasazena v boji proti sovětským partyzánům v její nejúspěšnější operací Cikánský baron, při které bylo vyřazeno z boje 1500 partyzánů a 200 partyzánských základen. Velitel 2. pluku RONA major Tarasov se pokusil přejít k partyzánům, ale jeho pokus byl odhalen a následně byl oběšen. Po úspěchu s přechodem SS Družiny na sovětskou stranu byl ze strany sovětských tajných služeb učiněn pokus nabídnout Kaminskému podobnou dohodu, ale to Kaminiski odmítl. V rozmezí září 1943 – květen 1944 operovala RONA v bojích se sovětskými partyzány v prostoru okolo města Lepel v okupovaném Bělorusku a začátkem listopadu 1943 byla posílena o příslušníky běloruské policie. Byla nasazena v rámci bojové skupiny Gottberg () a zapojila se do operace Svátky jara (), jejímž cílem byla likvidace partyzánů. V březnu 1944 byla RONA přejmenovaná na Lidovou brigádu Kaminski () a díky Kaminského autoritě se ji podařilo stmelit a posílit. Při nasazení v protipartyzánských operacích si brigáda počínala tak úspěšně, že její velitel byl vyznamenán Železným křížem I. třídy a bylo rozhodnuto brigádu zařadit do svazku zbraní SS. Podle německých zdrojů z té doby došlo k likvidaci 7 011 partyzánů. RONA byla reorganizována do 5 pěších pluků a motorizovaného praporu. V trvalém nasazení v boji její početní stav klesl na 6 000 mužů a přestala být bojeschopná.
Metody protipartyzánského boje byly nevybíravé a příslušníci RONA spáchali řadu válečných zločinů na civilním obyvatelstvu. Podle archivních údajů bylo více než 10 000 lidí zastřeleno, oběšeno nebo mučeno včetně 203 upálených lidí. Zcela vypáleno bylo 24 vesnic. Majetek obětí byl zabavován. Metody protistrany však byly stejně nevybíravé a do probíhajících bojů je nutno započíst také lupičské bandy, které nebyly ani na jedné straně a bojovaly s každým.
V bojích se sovětskou armádou Začátkem března 1943 se Rudá armáda dostala k okraji lokoťského území. 3. a 5. pluk RONA se zapojily do bojů s Rudou armádou, ve kterém oba utrpěly těžké ztráty. Zhruba 700 mužů dezertovalo a přešlo na stranu Rudé armády.
V červnu 1943 se části RONA zúčastnily boje v oblasti Dmitrovska-Orlovska. Sovětské síly postupovaly vítězně směrem na západ a RONA byla nucena ustupovat s Němci. Major Reitenbach dostal rozkaz krýt ústup. U města Sevsk byl obklíčen, jeho pluk byl rozbit po tankovém útoku a on sám ubit sovětskými vojáky. Zbytek jeho pluku byl postřílen. Části brigády se také zúčastnily bojů u Kurska v roce 1943 a Bělostocké operace () v roce 1944.
Těm členům RONA, kterým se nepodařilo před postupující Rudou armádou ustoupit, využili své zkušenosti z protipartyzánského boje a bojovali proti sovětským bezpečnostním silám jako protisovětští partyzáni až do konce 40. let. Jednu z těchto skupin 25–30 lidí, která se rozhodla prorazit do Brjanské oblasti, vedl G. E. Chomutov.
Po ztrátách přišla druhá vlna mobilizace na podzim 1943. V té době bylo v brigádě 15 000 mužů a 10 500 civilních osob, které zvolily ústup s ní včetně 1 500 kusů dobytka.
Ve svazku zbraní SS
Formování divize alt=Límcový znak SS RONA|vlevo|náhled|Límcový znak SS RONA V červenci 1944 byla brigáda převedena pod SS s názvem Stürmbrigade RONA a jejímu veliteli Kaminskému byla přiznána hodnost SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS. Z důvodu značného opotřebení brigády v bojích měla být znovu zformována, doplněny stavy a projít dalším výcvikem podle standardů Zbraní SS.
V červenci 1944 se divize nacházela v prostoru okolo města Čenstochová a v srpnu 1944 byla přemístěna do Varšavy.
V srpnu 1944 dosáhla divize stavu 10 500 mužů. Současně ji také doprovázelo přibližně 15 000 civilistů a 2000 kusů dobytka. S ohledem na postup Rudé armády v probíhající operaci Bagration bylo rozhodnuto přesunout civilní části náležející k RONA do bezpečnějšího zázemí. Původní rozkaz pro přesun zněl do Maďarska, ale díky problémům s železniční dopravou skončila v jižním Německu, kde její členové byli využiti pro zemědělské práce.
Účast ve Varšavském povstání alt=van Děnisovič Frolov (uprostřed) ve skupině důstojníků v době Varšavského povstání srpen 1944. Úplně vpravo Michail Oktan (poslední známá fotografie).|vlevo|náhled|Ivan Děnisovič Frolov (uprostřed) ve skupině důstojníků v době Varšavského povstání srpen 1944. Úplně vpravo Michail Oktan (poslední známá fotografie). V srpnu 1944 ve Varšavě vypuklo povstání, které narušilo plánovaný výcvik útvaru. Proti němu byl nasazen pěší pluk RONA pod vedením Ivana Frolova v početním stavu 1 700 mužů a spadal pod velení Ericha von dem Bach-Zelewskeho. Na pouliční boje nebyl pluk připraven a utrpěl těžké ztráty. Hlavní boje útvaru ve Varšavě:
3. srpna 1944 se pluk RONA zapojil pod velením Frolova do bojů. 4. srpna 1944 byl pověřen k útoku na středisko povstalců v budově Tabákového monopolu, kterou bránilo 300 lidí. V této bitvě utrpěla RONA první ztráty – 22 zabitých. 5. srpna 1944 RONA byla pověřena likvidací povstalecké jednotky, která bránila ulice Wawelska, Akademicka a Josefa Mianowskiego v části města Stara Ochota. Zde se RONA dostala do střetu s elitní polskou jednotkou Zemské armády Kedyw. Boje vyvolaly paniku mezi civilními obyvateli a ti se při útěku dostali do křížové palby bojujících jednotek. Žádosti civilistů o přerušení palby obě strany odmítly. 6. srpna 1944 RONA dostává vzdušné krytí a podporu obrněných vozidel. Díky ní se podařilo dobýt vojenskou nemocnici povstalců. 7.–10. srpna 1944 pokračovaly urputné boje, ve kterých obě strany utrpěly těžké ztráty.