náhled|Kritik stejnopohlavních vztahů (Brno 2008)
Homofobie (z řeckých slov homós = stejný a phóbos = strach, fobie) je termín, kterým se označuje odpor nebo obava z homosexuality či homosexuálně zaměřených osob.Merriam-Webster‘s Online Dictionary [online]. [citováno 2009-03-24]ABZ.cz : slovník cizích slov [online]. [citováno 2009-03-25]Cambridge Dictionaries Online . [citováno 2009-03-25] Přesněji řečeno homofobie zahrnuje celou škálu negativních postojů a pocitů k samotné homosexualitě nebo k lidem, kteří se identifikují nebo jsou domněle lesby, gayové, bisexuálové, případně translidé. Vymezuje se jako pohrdání, předsudky, averze, nenávist či antipatie, může se zakládat na iracionálních obavách a často se vztahuje k náboženskému přesvědčení.*
"European Parliament resolution on homophobia in Europe", Texts adopted Wednesday, 18 January 2006 – Strasbourg Final edition- "Homophobia in Europe" at "A" point
Homofobní lidé uvádějí často jako zdroj jejich fobie odpudivost sexuálního aktu provozovaného dvěma nebo více lidmi stejného pohlaví (anální styk či jiné praktiky, jež nemají mezi mnohými heterosexuály pochopení).
Zřetelnými projevy homofobie jsou kritické a nepřátelské chování, jako je diskriminace či násilí na základě neheterosexuální orientace. Rozlišují se mimo jiné institucionalizovaná homofobie, což je například státem či náboženskými organizacemi podporovaná homofobie, nebo třeba internalizovaná homofobie (zvnitřněná), kterou zažívají lidé se stejnopohlavní přitažlivostí bez ohledu na jejich sebeidentifikaci.
Někdy se pro jednotlivé skupiny lidí, k nimž se tyto negativní postoje vztahují, používají samostatná označení: bifobie cílí na bisexualitu a bisexuální lidi, transfobie na transgenderové a transsexuální lidi, neshodu s genderem a nekonformitu s genderovými rolemi.
Původ, vymezení a užití Termín (a novotvar) se poprvé v tisku objevil v r. 1969 v časopiseckém článku jako označení strachu heterosexuálního muže, že je okolím považován za homosexuála. V současném významu slovo „homofobie“ poprvé použil americký psycholog George Weinberg v r. 1972 a definoval homofobii jako medicínskou fobii: „Strach z homosexuálů spojený se strachem z nákazy a strachem z oslabení hodnot, za něž se bojovalo – domova a rodiny. Byl to náboženský strach a projevoval se tak, jak je u strachu obvyklé – velkou brutalitou.“WEINBERG, George. Society and the Healthy Homosexual. New York : St. Martin’s, 1972. .
Výzkum a pojmenování předsudků vůči homosexualitě a homosexuálně zaměřeným lidem a s tím spojených sociálních problémů nebyly tehdy nové, ale Weinbergův termín byl první, který se uchytil. (Psychoterapeut Wainwright Churchill už v r. 1967CHURCHILL, Wainwright. Homosexual Behavior Among Males : A Cross Cultural and Cross Species Investigation. New York : Hawthorn Books, 1967. ix + 349 pp. Anotace dostupná online, PEP Web : Psychoanalytic Electronic Publishing. [citováno 2009-03-25] použil označení „homoerotofobie“.V en.wikislovníku je termín zmíněn jako „zastaralé“ Synonymum homofobie. [citováno 2009-03-25])
Spojení slov v termínu lze srovnat se starším a obecnějším označením xenofobie.[Olga Pechová: http://www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Homofobie.pdf Homofobie, heterosexismus, diskriminace sexuálních minorit?] Multikulturní centrum, Praha 2007.
Weinbergův termín se stal důležitým nástrojem v emancipačním hnutí sexuálních menšin (LGBT). 17. květen – den, kdy Světová zdravotnická organizace vyjmula homosexualitu z Mezinárodní klasifikace nemocí – byl LGBT organizacemi a posléze Evropskou unií vyhlášen Mezinárodním dnem boje proti homofobii.International Day Against Homophobia - May 17th [online]. [citováno 2009-03-25]
V Česku se pojmu dostalo pozornosti v 90. letech 20. století v souvislosti s návrhem zákona o registrovaném partnerství, související parlamentní debatou a některými poslaneckými výroky.SEDLÁKOVÁ, Lenka – KOUŘIL, Vít. Mediální partnerství, s. r. o. Revue pro média : Časopis pro kritickou reflexi médií, 2005, 12-13, s. 30 – 35. Dostupné online , Masarykova univerzita : Fakulta sociálních studií. [citováno 2009-03-25]V důvodové zprávě k návrhu zákona z r. 2004 – sněmovní tisk č. 650 - už byla homofobie výslovně zmíněna. [online] Digitální parlamentní knihovna : PČR, PS 1998-2002. [citováno 2009-03-25]
Podle usnesení Evropského parlamentu „o homofobii v Evropě“ lze homofobii definovat jako „...iracionální strach a odpor vůči homosexualitě a lesbicky, homosexuálně, bisexuálně a transsexuálně orientovaným osobám, založený na předsudcích podobných rasismu, xenofobii, antisemitismu a sexismu“. Homofobie se dle EP „projevuje v soukromé i veřejné oblasti různými způsoby, jako jsou nenávistné výroky a vybízení k diskriminaci, zesměšňování, slovní, psychické a fyzické násilí i pronásledování a vraždy, diskriminace v podobě porušování zásady rovnosti, neoprávněné a bezdůvodné omezování práv často odůvodňované zachováním veřejného pořádku, náboženskou svobodou a právem na námitku z důvodu svědomí“.Homofobie v Evropě. [online] Usnesení Evropského parlamentu P6_TA(2006)0018, 18. 1. 2006. [citováno 2009-03-25]
Teorie homofobie vpravo|náhled|214x214pixelů|„Bůh nenávidí buzeranty“ – protestní akce Westborské baptistické církve Příčiny Studie amerických vědců zveřejněná v časopise Journal of Abnormal Psychology zkoumala hypotézu, že u části mužských homofobů se projevuje vlastní potlačená homosexualita, s níž nejsou vyrovnáni.Homofobní muži mají často skryté homosexuální choutky, Novinky.cz, 16. 4. 2008, Famous.cz Té sice některé případy odpovídají, obecné osobnostní rysy spojené s homofobií však nebyly prokázány.
Ve skutečnosti může být i například projevem obecných názorových sklonů spočívajících v příslušné kultuře nebo subkultuře, zejména patriarchální, v odporu k odlišnostem různého typu, nebo vycházejících z konzervatismu nebo fundamentalismu, z obavy z destabilizace nebo demoralizace společnosti, případně projevem obecné nevyrovnanosti se sexualitou bez ohledu na vlastní orientaci, nejistoty v hodnotě vlastního rodinného života a obavy o jeho zpochybnění, ale ani tyto korelace nejsou spolehlivé. Soubor předsudků a agresivních vzorců tohoto typu se objevuje v různé míře téměř v každé společnosti, podobně jako etnické a národnostní averze.
Podle dotazové studie z východního i západního Německa roku 1993Bochow, M.: Einstellungen und Werthaltungen zu homosexuellen Männern in Ost- und Westdeutschland. In: C. Lange (Hg.): AIDS - Eine Forschungsbilanz. 115-128. Berlin 1993 byla třetina obyvatelstva silně nepřátelská vůči homosexuálům a třetina ambivalentní, avšak rovněž sdílející některé odmítavé předsudky a klišé.
Vztahem homofobie a křesťanství se zabýval například Antonín Komenda.Antonín Komenda: Ke kořenům křesťanské homofobie Iuridica, 2/2000, Univerzita Palackého Olomouc
Typy homofobie Vnitřní homofobie Tzv. vnitřní homofobie je strach z možnosti, že osoba sama je či by mohla být homosexuálně orientovaná, nebo snaha tento fakt odmítnout či popřít. Nepřijetí vlastní homosexuality se označuje jako egodystonní homosexualita a Světovou zdravotnickou organizací je považována za nemoc, stejně jako egodystonní heterosexualita či bisexualita.International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems (ICD-10) - diagnóza č. F66.1
Někteří terapeuti tvrdí, že zejména u dospívajících jedinců může vést tento stav až k depresivním stavům a sebevraždám. V takových případech považují za cíl terapie, aby se jedinec zbavil strachu a přijal sebe sama i svou homosexualitu, tedy provedl tzv. coming out.Egodystonní a egosyntonní homosexualita, Lesbická literární kavárna, Otázky a odpovědi, v letech 2002–2005 dostupné na , archiv
Jiní psychoterapeuti naopak usilují o hledání původu SSA (stejnopohlavní sexuální přitažlivosti) a nápravu tohoto stavu dosažením tzv. coming out straight.. Tato terapie homosexuality je nazývána též reparativní či konverzní terapií a podporována např. občanskými sdruženími založenými věřícími a propagujími tradiční rodinu.Trpké ovocie terapie homosexuality , otevřený dopis občanskému sdružení „Pastor bonus“ jako reakce na jeho výzvu místopředsedovi vlády D. Čaplovičovi ze dne 7. 7. 2008 ve věci zřízení „centra pro léčbu homosexuality“, nezávislé sdružení Medzipriestor, 11. 7. 2008 Americká psychologická asociace (APA) ve své rezoluci poukázala na limity a rizika těchto terapií.Resolution on Appropriate Affirmative Responses to Sexual Orientation Distress and Change Efforts
Vnější homofobie „Vedle heteronormativity,“ píše se v analýze pracovní skupiny ministryně pro lidská práva ČR,Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR, Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové, duben až říjen 2007 „(označované někdy také za heterosexismus) je důležitým pojmem homofobie, definovaná jako neopodstatněná obava z LGB lidí (obvykle se sem řadí ovšem i translidé) a nepřátelství vůči nim. Rozdíl mezi oběma termíny není sice ustálený, ale lze říci, že zatímco heteronormativita je založena na podvědomém přesvědčení, že většinové je jediné správné (či dokonce existující), homofobie plyne z představ, že menšinové (tedy to co se týká LGBT lidí) je špatné, resp. nebezpečné. Homofobie může být projevem předsudku jednotlivce, avšak může být také součástí širšího ideového systému, jako jsou například ideologie pravicového extremismu či náboženského fundamentalismu. Můžeme hovořit o dvou stranách téže mince, v které mají ovšem obdobné důsledky v podobě diskriminace, v případě homofobie pak v extrémních situacích vedou k tzv. hate crimes, zločinům z nenávisti.“
Zločiny z nenávisti
V České republice legislativa nerozlišuje zločiny spáchané kvůli nenávisti vůči osobám jiné sexuální orientace, a proto nejsou dostupné statistiky, které by určily jejich počet. K takové zločinnosti však dochází formou verbálních útoků, útoků na LGB kluby a jiná zařízení, i fyzických útoků na jednotlivce.
V USA dle údajů FBI činí homofobní zločiny z nenávisti téměř 22 % z celkového množství zločinů z nenávisti (1706 z 7783 za rok 2008).V USA loni stoupl počet zločinů z nenávisti, hlavně proti gayům. 004.cz, zdroj: ČTK.
Homosexuální panika Eve Kosofsky Sedgwick, americká lesbická teoretička gender studies a Queer teorie, zavedla termín homosexuální panika pro fenomén, kdy prostředí mužských spolků se cítí ohroženo tím, že pánské spolky, přátelství i staromládenectví mohou být interpretovány jako projevy více či méně latentní homosexuality, což vede k jejich zuřivému boji nejen proti homosexualitě, ale i proti všem projevům mužské náklonnosti. Sedgwick tím vysvětlovala homofobii i misogynii patriarchálních společností.Sedgwick Eve Kosofsky: Between Men. English Literature And Male Homosocial Desire. University Presses Of California, Columbia And Princeton (United States), 1985, 1993 Nezávisle na Sedgwickové německý teolog, psychoanalytik a profesor katolické dogmatiky Eugen Drewermann (o dva roky později pro nekonformní názory arcibiskupem suspendovaný z kněžského úřadu a zbaven práva vyučovat teologii) v podobném duchu analyzoval prostředí římskokatolického kléru.Martin Putna: Veselá věda aneb alternativy uvnitř alternativy (kritický nástin soudobé vědecké rozpravy o homosexualitě), Souvislosti 4/2003, str. 145Eugen Drewermann: Kleriker. Psychogramm eines ideals, 1991
Kritika termínu