Temperované ladění je v hudbě způsob ladění, při kterém jsou některé čisté intervaly záměrně rozladěny, aby se docílilo přesnějšího naladění intervalů jiných.
Zavedení temperovaného ladění v 18. století bylo důsledkem potřeby modulace do vzdálených tónin na nástrojích s pevně naladěnými tóny.
Jako temperované ladění bývá dnes (ne úplně přesně) často označované rovnoměrně temperované ladění, které je v současnosti nejpoužívanějším laděním v evropské hudbě.
Nerovnoměrně temperovaná ladění U nerovnoměrně temperovaných ladění jsou velikosti intervalů upraveny nestejně. Každá tónina má proto odlišný zvukový charakter. Několik základních blízkých tónin zní obvykle nejlépe, u vzdálenějších bývají některé intervaly silně disonantní. Nerovnoměrně temperovaných ladění byl vytvořen velký počet, např.:
Parejovo ladění (1482) Schlickovo ladění (1511) Grammateovo ladění (1518) Středotónové ladění (nejrozšířenější ladění 16.–17. století) Werckmeisterovo ladění (1691) Kirnbergerovo ladění (1766, 1771, 1779) Silbermannovo ladění (I., II., III.) Vallottiho ladění Youngovo ladění
Rovnoměrně temperované ladění U rovnoměrně temperovaného ladění jsou všechny intervaly stejného druhu (kvinty, kvarty, tercie atd.) přesně stejně velké.
Externí odkazy
Bálint Dobozi: Vergleich verschiedener wohltemperierter Stimmungen (Porovnání různých dobře temperovaných ladění v některých Bachových skladbách)
Související články Čisté (přirozené) ladění Pythagorejské ladění Mikrotonalita
Kategorie:Nauka o tónech a jejich vztazích Kategorie:Hudební terminologie Kategorie:Ladění