An (sumersky „nebesa“, v klínopise 𒀭), akkadsky Anu či Anum, byl v sumerské, akkadské, asyrské a babylonské mytologii považován za vládce a zosobnění nebes. V Sumeru byl navíc považován za nejvyššího boha. V klínovém písmu se znak tohoto boha používá jako determinativ značící, že následuje jméno boha, i jako slovo „bůh“.
Jelikož o činech tohoto boha toho není mnoho známo, je často označován jako „deus quiescens“ (tzn. „mlčící bůh“)
Rodinné poměry Vztah Ana k ostatním bohům je komplikovaný, protože jednotlivé mýty uvádějí jiné informace a některé si i protiřečí. Jisté je, že An patřil do tzv. první generace velkých bohů. Rodiče: Anšar a Kišar Manželka: Antum – Akkad, Sumer – Ki, Uraš – Sumer, (řazení je pouze abecední) Děti:Zde je situace nejen komplikovaná, ale i velmi nepřehledná. An totiž stvořil poměrně velké množství bohů, ke stvoření některých nepotřeboval partnerku, k jiným tuto potřebu měl. Podle některých mýtů docházelo i k hromadnému stvoření. Inanna (Ištar) – jejím otcem je jindy uváděn též (Sín) Enlil Enki Gula Sebttu (Iminbi) Azag (Asakku)
Symboly náhled|upright=0.3|vlevo|Zobrazení Ana v sumerském klínovém písmu Jeho symbolem byla tiára s býčími rohy. Posvátným zvířetem byl býk a posvátné číslo bylo „60“.
Související články Enúma eliš Sumersko-akkadská mytologie Sumersko-akkadská literatura Anunnaki
Kategorie:Sumersko-akkadští bohové Kategorie:Sumerská mytologie Kategorie:Bohové nebes