An-chuej () je vnitrozemská provincie Čínské lidové republiky. Nachází se ve východní Číně, v oblasti povodí řeky Chuaj a dolního toku Jang-c’-ťiang, a sousedí s provinciemi Ťiang-su, Če-ťiang, Ťiang-si, Chu-pej, Che-nan a Šan-tung. Při celkové rozloze 140 139 km² se An-chuej řadí mezi nejmenší čínské provincie, resp. jedná se o 22. největší administrativní celek provinční úrovně. V roce 2020 populace An-chueje přesáhla 61 milionů, a je tak 8. nejlidnatější, a 6. nejhustěji zalidněnou provincii.Respektive 7. nejhustěji zalidněnou provincii, je-li započítána také Čínskou lidovou republikou nárokovaná provincie Tchaj-wan. Alternativně se jedná o 11. nejhustěji zalidněný celek na provinční úrovni, respektive 12., je-li započítána provincie Tchaj-wan. Hlavním a zároveň největším městem provincie je Che-fej.
Provincie An-chuej byla ustavena roku 1667 za vlády císaře Kchang-si, nicméně její území skýtá bohatou historii sahající tisíciletí do minulosti, jejíž vývoj silně ovlivnila lokace na pomezí čínského severu a jihu. Celá provincie sestává ze tří geografických regionů – Chuaj-pej, Ťiang-chuaj a Ťiang-nan – jež jsou definovány nejvýznamnějšími anchuejskými vodními toky, řekami Chuaj-che a Jang-c’-ťiang. Zatímco severní polovina provincie je převážně rovinatá, jih An-chueje je hornatou oblastí, v níž se mimo jiné nachází Žluté hory a starověké vesnice Si-ti a Chung-cchun, oblasti na seznamu světového dědictví, Ťiou-chua-šan, jedna ze čtyř posvátných buddhistických hor, či vrcholy Tchien-ču-šan a Tchien-tchang-čaj v pohoří Ta-pie.
Název Provincie svůj název získala ze splynutí jmen dvou měst – „An“ () podle An-čchingu () a „Chuej“ () podle Chuej-čou (), nynějšího města Chuang-šan.
Jednoznaková zkratka pro An-chuej, užívaná například na poznávacích značkách vozidel, je (). Odvozená je podle jména starověkého státu Wan, který na území dnešní An-chueje existoval za dynastie Čou, v období Jar a podzimů a období válčících států. Oficiální zkratka An-chuje v latinském písmu je AH.
Historie
Prehistorie a starověk Ačkoliv byla moderní provincie An-chuej ustavena až v 17. století, její území skýtá bohatou historii sahající tisíciletí do minulosti. Na východě An-chueje v okrese Fan-čchang se nachází jeskyně Žen-c’, nejstarší paleolitické naleziště se stopami lidské činnosti v Číně. Tamější nalezené fosilie, kamenné nástroje a zvířecí kosti naznačující přítomnost člověka vzpřímeného již před 2,25 miliony lety.
V mladší době kamenné na severu An-chueje, zejména v povodí řeky Chuaj, vzkvétaly mnohé neolitické kultury, včetně Š’-šan-c’, Ta-wen-kchou a kultury Lung-šan, přičemž se jedná se o jednu z důležitých kolébek čínské civilizace. Úpadek kultury Lung-šan ve 21. století př. n. l. a související klimatické podmínky jsou zřejmě historickým zdrojem mýtu o králi Jü Velikém, legendárním zakladateli dynastie Sia, který údajně „zkrotil potopu“. Oblasti na jihu dnešní An-chueje, podél dolního toku Jang-c’-ťiang, byly přechodným územím mezi vlivy čínského severu a jihu. Naleziště tamější kultury Ling-ťia-tchan, přechodné kultury mezi dřívější kulturou Chung-šan a pozdější kulturou Liang-ču, je ranou ukázkou teokratických městských států vznikajících v regionu.
Oblast povodí Chuaj-che, zejména na jih od řeky, byla obývána domorodými národy Chuaj-i a nebyla pod přímou nadvládou dynastie Čou. Jihovýchodní oblasti nynější An-chueje, jižně od Jang-c’-ťiang, byly součástí pajjüeského státu Jüe. V období válčících států se An-chuej nakrátko (278 př. n. l.) stala posledním útočištěm státu Čchu poté, co se vojska státu Čchin zmocnila jejich hlavního území v dnešní provincii Chu-pej.
Rané císařské období Po sjednocení Číny dynastií Čchin roku 221 př. n. l. a následném rozdělní říše na 36 komandérií, území současné An-chueje připadalo mezi čtyři z nich: oblasti na sever od Chuaj-che ke komandériím Tang a S’-šuej, oblast mezi řekami Chuaj a Jang-c’ tvořilo komandérii Ťiou-ťiang, a území na jih od Jang-c’-ťiang patřilo ke komandérii Čang. V roce 209 př. n. l. ve vsi Ta-ce, dnes u Su-čou na severu An-chueje, vypuklo Čchen Šengovo a Wu Kuangovo povstání, první vzpoura proti čchinské říši. Po jejím rozpadu, v nastalém období osmnácti království, oblasti centrální a jižní An-chueje náležely ke království Ťiou-ťiang, zatímco severní An-chuej byla součástí království Západní Čchu. Bouřlivé interregnum, známé jako čchu-chanská válka, vyvrcholilo roku 203 př. n. l. v bitvě u Kaj-sia, dnes v okrese Ku-čen na severu An-chueje, v níž Liou Pang z dynastie Chan porazil Siang Jüho, vládce Západní Čchu, a ustavil sjednocenou říši Chan.
V chanské říši bylo území An-chueje nejprve součástí pěti z deseti království, resp. knížectví, ustavených roku 206 př. n. l. ve východní části císařství; jmenovitě knížectví Chuaj-nan, Lu-ťiang, Cheng-šan, Lu-an, Wu, Chuaj-jang a Liang. Tato knížectví byla postupně omezována a jejich území byla přímo spravována jednotlivými menšími komandériemi. V roce 138 př. n. l., za vlády císaře Wu-tiho, byla do regionu mezi Jang-c’-ťiang a Chuaj-che, konkrétně do komandérie Lu-ťiang, přesídlena část obyvatelstva království Tung-ou. V období Východní Chan komandérie na území dnešní provincie An-chuej náležely ke kontrolním oblastem Jang-čou, Sü-čou a Jü-čou.
Na sklonku chanského období uzurpátor Jüan Šu obsadil Šou-čchun a v oblasti si vybudoval mocenskou základnu. Zemřel roku 199, nedlouho po své proklamaci císařem, načež jeho državu převzal vojevůdce Cchao Cchao, zakladatel říše Wej. Roku 214 Cchao Cchaoův generál Čang Liao ve slavné bitvě u brodu Siao-jao ubránil Che-fej před silami Sun Čchüana. V následném období tří říší bylo území An-chueje rozděleno mezi severnější wejskou říši a jižnější říši Východní Wu. Poté, co byla na místě říše Wej ustavena říše Ťin, a následně roku 280 dobyla říši Východní Wu, byla oblast An-chueje součástí znovusjednoceného císařství. Po oslabení moci říše Ťin během nepokojů osmi knížat a následného vpádu tzv. pěti barbarských kmenů do severní Číny na počátku 4. století, se oblast severní An-chueje během období šestnácti států ocitla pod střídající se nadvládou Severní Chan, Pozdní Čao, Rané Jen, Rané Čchin, Pozdní Čchin, Pozdní Jen a dalších. Jižní části An-chueje zůstaly součástí říše Ťin, resp. Východní Ťin.
Roku 383 se říši Východní Ťin podařilo v bitvě u řeky Fej odrazit invazi Rané Čchin, jednoho ze šestnácti severních států, usilujících o sjednocení Číny. Během následného období jižních a severních dynastií byl Ťiang-nan postupně součástí jižních států Sung, Jižní Čchi, Liang a Čchen, region Ťiang-chuaj se stal častým bojištěm v severojižních válkách, přičemž jednotlivé jižní státy se opakovaně snažily o získání a udržení kontroly nad Chuaj-pejí.
Vrcholné a pozdní císařské období Po znovusjednocení Číny říší Suej roku 581 území současné An-chueje náleželo ke komandériím Lu-ťiang, Čchiao-ťün, Žu-jin, Chuaj-nan, Čung-li, Ke-jang, Tchung-an, Süan-čcheng, Sin-an a Li-jang. Za vlády císaře Wen-tiho region zaznamenal ekonomický rozvoj, nicméně během přechodu od říše Suej k říši Tchang byl sužován krvavými konflikty. Hospodářské prosperitě se oblast ale těšila i v následné říši Tchang. V tchangské říší území An-chueje náleželo ke třem z deseti inspekčních obvodů tao, jmenovitě Che-nan, Chuaj-nan a Ťiang-nan-tung. Celková situace se změnila s povstáním An Lu-šana v polovině 8. století, které vyvolalo rozsáhlou devastaci; oblast severně od řeky Chuaj, na severu dnešní An-chueje, byla jednou z nejhůře zasažených v celé zemi. Ke konci tchangské říše, v poslední třetině 9. století, byl celý region dále také negativně poznamenán povstáním Chuang Čchaoa.
Se zánikem tchangské říše na počátku 10. století nastalo politicky nestabilní období pěti dynastií a deseti říší. Zatímco regiony a byly ovládány jihočínskými státy Wu a poté Jižní Tchang, území postupně náleželo státům Pozdní Liang, Pozdní Tchang, Pozdní Ťin, Pozdní Chan a Pozdní Čou. Období skončilo s ustavením říše Sung, jíž se území dnešní An-chueje stalo součástí, ačkoliv bylo rozděleno mezi několik různých správních celků, tzv. fiskálních oblastí lu. Za vlády císaře Chuej-cunga, v prvním roce éry Čeng-che (tj, roku 1111), se konkrétně jednalo o fiskální oblasti Ťiang-nan-tung, Ťing-si-pej, Ťing-tung-si, Chuaj-nan-si a Chuaj-nan-tung. Během 12. století se sever An-chueje proměnil v pohraničí mezi ustupující říší Jižní Sung a rozmáhající se džürčenskou říší Ťin na severu. Roku 1161 bylo v říční bitvě u Cchaj-š’ u dnešního Ma-an-šanu poraženo Wan-jen Liangovo invazní vojsko, což ukončilo ťinské ambice na dobytí celé Číny a znovusjednocení císařství.
Po invazi mongolských vojsk do Číny a dobytí jak říše Ťin, tak říše Jižní Sung, se celé území An-chueje stalo součástí říše Jüan. V rámci nově zřízeného provinčního systému území moderní provincie An-chuej náleželo k provinciím Chuaj-nan, resp. Ťiang-če, a Che-nan-ťiang-pej. S pádem říše Jüan během povstání rudých turbanů a následným založením říše Ming roku 1368 bylo území správně reorganizováno. Od vlády císaře Chung-wu bylo území současné An-chueje a sousedního Ťiang-su součástí jedné z centrálně řízených oblastí č’-li. Během tohoto období bylo v regionu An-chueje ustaveno sedm prefektur; čtyři z nich jižně od Jang-c’-ťiang: Chuej-čou, Ning-kuo, Tchaj-pching a Čch’-čou, dvě severně od řeky: An-čching a Lu-čou, a dále na sever prefektura Feng-jang. Poté, co roku 1420 císař Jung-le určil Peking hlavním městem, bylo území An-chueje v rámci okolního regionu formálně ustaveno jižním přímo řízeným územím Nan-č’-li.
Na počátku 17. století se v regionu projevila klimatická anomálie známá jako malá doba ledová. Pokles teplot a extrémní počasí vyúsťující v nespočet neúrodných let, společně s nevolí či neschopností mingských císařů situaci řešit, vyvolalo množství rolnických povstání; roku 1632 jedno takové vypuklo i v oblasti dnešní An-chueje. Kolaps mingské říše byl následován invazí Mandžuů a založením říše Čching. Poté, co čchingská vojska roku 1645 dobyla Nanking, byla na místě provincie Nan-č’-li ustavena provincie Ťiang-nan. Roku 1667 byl Ťiang-nan rozdělen ve dví, na Ťiang-su a An-chuej. Od roku 1760 až do konce císařství v roce 1911, a následně také během prvních let republikánské éry, konkrétně do roku 1914, bylo město An-čching ustaveno hlavním městem provincie.
Moderní dějiny Povstání tchaj-pchingů, které region zachvátilo na začátku druhé poloviny 19. století, následné dobytí Nankingu a ustavení Nebeské říše velkého míru, jíž byla velká část An-chueje součástí, dovedlo provincii na pokraj ekonomického kolapsu. V 60. letech 19. století byla zejména jižní An-chuej postižena probíhajícími boji, v jejichž důsledku provincii opustilo značné množství uprchlíků. Demografický dopad povstání Tchaj-pchingů na An-chuej je srovnatelný s počtem úmrtí zapříčiněných pozdějším Velkým skokem vpřed.
Po Sinchajské revoluci a zániku císařství v roce 1911 se An-chuej stala součástí nově ustavené Čínské republiky. Během tzv. éry militaristů byla An-chuej střídavě pod kontrolou soupeřících frakcí a vojenských klik. Anchuejská klika nesla název provincie neboť právě z An-chueje pocházelo několik jejich vůdčích členů, včetně Tuan Čchi-žueje, Tuan Č’-kueje, Ťin Jün-pchenga, a dalších.