Neustadt in Sachsen () je město v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory a má obyvatel. Na západě hraničí s Českem (Dolní Poustevna a Lobendava). K nejvýznamnějším památkám patří barokní radnice na náměstí a novogotický evangelický kostel svatého Jakuba.

Přírodní poměry Město se rozkládá v Neustadtském údolí mezi horským hřbetem lesní oblasti Hohwald a horou Ungerberg (538 m n. m.). Neustadtské údolí leží na hranici Šluknovské pahorkatiny a Západolužické pahorkatiny a vrchoviny. Nejvyšším vrcholem je Valtenberg (586 m n. m.). Nejbližší hraniční přechod pro automobily je v sousedním velkém okresním městě Sebnitz.

Historie První písemná zmínka pochází z roku 1333, kdy je Neustadt zmiňován jako horní město s těžbou zlata. Zakladatelé byli horníci z Freibergu a město pojmenovali Nuwenstad, resp. Niwenstad. Zpočátku náleželo k českému hohnsteinsko-wildensteinskému panství pod vládou Berků z Dubé. Město leží na kdysi důležité křižovatce dvou obchodních cest: solné stezky spojující Halle s Prahou a poutní cesty z hornolužického Budyšína do českého poutního místa Bohosudov. V nynější ulici (původně Pilgerstrasse) stál pravděpodobně již od založení města první špitální kostel. Brzy po založení města byl postaven nový kostel, zasvěcený, po vzoru Freibergu, apoštolu Jakubovi. Je také možné, že patrocinium určil fakt, že tudy vedla středověká Svatojakubská cesta.

V roce 1451 město koupil saský kurfiřt Fridrich  II. Mírný (1428–1464) a od té doby již zůstalo v saském držení. Roku 1768 místní mistři cechů kovářů, zámečníků a kolářů uzavřeli sázku, kdo vyrobí dřevěné vozové kolo za nejkratší dobu. Kolo bylo vyrobeno za sedm hodin a také ještě kutáleno před západem slunce do rezidenčního města Drážďany. Kopie je k vidění ve vlastivědném muzeu, originál je uložen na zámku Moritzburg.

1. července roku 1877 byla otevřena železniční stanice a postavena budova nádraží na trati Budyšín–Bad Schandau-Neustadt (Sachs)–Dürrröhrsdorf.

V letech 1938 až 1945 se vyráběla v největším podniku ve městě, Heringwerku, protiletadlová děla kalibru 8,8. Výroba podléhala přísnému utajení. Začátkem května roku 1945 se měšťané rozhodli předat město, v kterém nebylo žádné německé vojsko, bez boje blížící se Rudé armádě a 2. polské armádě za pomocí bílých praporů, umístěných např. na budově dnešní Schillerovy školy. Úmysl byl zmařen fanatickým vůdcem Hitlerovy mládeže, který se opevnil s několika dalšími členy a zahájil palbu na blížící se vojska, což vedlo, jen několik dní před koncem války, k zbytečným obětem na obou stranách. Vojáci pak vyhnali mnoho obyvatel z domů, které poté podpálili. Polovina budov okolo náměstí shořela a jen zásluhou katolického a evangelického faráře zůstaly ostatní budovy ušetřeny. Oba navštívili s nasazením svého života sovětského velitele a poprosili jej, aby ušetřil zbytek města. Pomohlo, že katolický farář byl Lužický Srb a mluvil tedy jazykem příbuzným ruštině a polštině.

Na základě referenda se k Neustadtu 1. srpna 2007 připojila do té doby samostatná obec Hohwald.

Obyvatelstvo Náboženství První písemná zmínka o kostele svatého Jakuba pochází z roku 1346, ten zde však stál již dříve. Roku 1539 se ve městě prosadila reformace. V 19. století začal v převážně protestantském Neustadtu kvůli stavbě železnice a válečným konfliktům přibývat počet katolíků, kteří si v letech 1927–1928 postavili vlastní kostel svaté Gertrudy. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 2797 obyvatel (t. j. 21,0 %) hlásilo k protestantskému a 400 obyvatel (t. j. 3,0 %) k římskokatolickému vyznání.

Na území města se nachází dvě evangelicko-luterské církevní obce. Většina města (Berthelsdorf, Krumhermsdorf, Langburkersdorf, Neustadt, Polenz a Rugiswalde) náleží k církevní obci Neustadt in Sachsen, která spravuje kostel svatého Jakuba a také hřbitovní kostel. Místní části Rückersdorf, Niederottendorf a Oberottendorf patří k církevní obci Lauterbach-Oberottendorf s vesnickým kostelem v Oberottendorfu a dalším vesnickým kostelem v Rückersdorfu. Filiální kostel svaté Gertrudy náleží od roku 2018 k římskokatolické farnosti Pirna. Ve městě působí také Svědkové Jehovovi, kteří zde mají postaven Sál Království.

Pamětihodnosti a kultura Stavby

náhled|Milník sasko-polské pošty na náměstí Barokní radnice uprostřed náměstí byla postavena v letech 1696–1703. Na portálu jsou vytesané znaky Saska a Neustadtu. Zajímavá je cca 15 metrů vysoká radniční věž se zvonem a hodinami. Mílový sloup kurfiřtské saské pošty z roku 1729 s údaji vzdáleností stojí blízko radnice. Nejvyšší budovou ve městě je evangelický kostel svatého Jakuba. Původně středověký chrám, prvně zmiňovaný roku 1346, byl v roce 1884 novogoticky přestavěn. Nejstarší částí chrámu je gotický presbytář. V klenbě z lomového kamene jsou dva svorníky s reliéfy holubice Ducha svatého a poprsím Krista se zemskou sférou, zmiňované již ve velmi starých dokumentech. Z mobiliáře vyniká vyřezávaný oltář a epitaf vsazený ve stěně presbytáře. Věž s hodinami je vidět zdaleka z okolních pahorků a kdo měl dobré oči, mohl proto vždy zjistit přesný čas. Kromě bohoslužby se konají každý rok i početné koncerty. Budova vikariátu (fary) je nejstarším obytným domem ve městě, vystavěná v roce 1616 ve stylu saské renesance. Mimo jiné zde bydlel známý badatel Saského Švýcarska Wilhelm Leberecht Götzinger. Filiální katolický kostel svaté Gertrudy v blízkosti městského parku byl postaven v letech 1927–1928. Na hřbitově stojí novogotická hřbitovní kostel z roku 1901.

Muzea Vlastivědné muzeum sídlí ve staré sladovně bývalého pivovaru Schmole. Je zaměřené na historii okolních rytířských statků, rozvoj průmyslu umělých květin a historii města. * Zážitkové místo „Hohwald – zlato – minerály a kameny“ je v provozu od roku 2007 v místní části Berthelsdorf; součást projektu Zlato v Horní Lužici, má informační turistické středisko pro geologii, dějiny těžbu zlata a minerálů v regionu i mimo něj. Sochařské památky Plastika kozy, odlitá z bronzu, (nyní před muzeem). Byla vytvořena v roce 1969 na hraní pro mateřskou školu v ulici , později byla z bezpečnostních důvodů přemístěna. Pískovcová socha polonahé květinářy na soklu v nároží domu ulice , dílo drážďanského sochaře Alberta Brauna z roku 1956, při odhalení vyvolala pobouření. Reliéf „Pfeng-Pauline“ na fasádě bývalého obchodu s čokoládou v Dresdner Strasse 3 zobrazuje obchodnici s košem cukroví, které kolem roku 1900 prodávala na jarmarkách za feniky (odtud její jméno; Pfeng v saském dialektu znamená Pfennig = fenik). Chodila chudě oblečená, s šátkem na hlavě a obutá v dřevákách, podle pověsti však po smrti zanechala značné jmění.

Členění města Celková rozloha Neustadtu in Sachsen je 83,12 km² a od 1. srpna 2007, kdy se sloučil se sousední obcí Hohwald, má 9 místních částí. Plochou největší je Langburkersdorf (15,48 km²), nejmenší naopak samotný Neustadt (4,48 km²). Počtem obyvatel je nejlidnatější místní částí Neustadt (6 661 obyvatel), nejméně lidnatou pak Rugiswalde (260 obyvatel).

+ Místní části Neustadtu in Sachsen Název Počet obyvatel(k 31. 12. 2017) Rozloha Rok připojení1.Berthelsdorf6436,75 km²20072.Krumhermsdorf4695,03 km²19743.Langburkersdorf1 85915,48 km²20074.Neustadt in Sachsen6 6614,48 km²—5.Niederottendorf3674,94 km²20076.Oberottendorf5018,57 km²20077.Polenz1 32012,01 km²19948.Rückersdorf3205,78 km²20079.Rugiswalde2604,85 km²2007

Starostové V letech 2006-2013 město vedl Manfred Elsner, 2015-2025 Wolfgang Peter Mühle, roku 2025 byl zvolen Alexander Sachse (bezpartijní).

Městská partnerství náhled|Přehled Nových Měst v Evropě, 2006 Město je členem největšího přátelského sdružení v Evropě nazývaném Nová Města Evropy. Sdružuje celkem 37 měst a obci z Německa, Rakouska, Maďarska, Slovenska a Česka, která se jmenují Neustadt (česky Nové Město) nebo obdobně v národním jazyce.

Hospodářství Kovoprůmysl Až do roku 1989 byl Neustadt střediskem zemědělského strojírenství. Kombinát „Fortschritt Landmaschinen“ založený po druhé světové válce značně přispěl k růstu města (počet obyvatel se v letech 1948 až 1984 zdvojnásobil).

Závod „Fortschrittwerk“, který vznikl z bývalého podniku „Heringwerken“ (pobočka „Hering AG Nürnberg“), byl v poválečném období největším zaměstnavatelem v kraji. V závodě v Neustadtu se vyráběly lisy na slámu a žací řádkovače. Ke kombinátu však náležely také jiné závody, např. v Singwitzu, kde se vyráběly obilní kombajny série E 512 a později E 516, anebo v Kirschau (výroba hnacích ústrojí). Vývoj a konstrukce vzorů pro všechny tyto stroje, které byly exportovány do celého světa v typických barvách modrá a bílá, však byly v Neustadtu. Od 60. let 20. století byly ve městě menší závody, jako továrna na výrobu nožů nebo smaltovna, uzavřeny a včleněny do podniku „Fortschritt“.

Průmysl umělých květin V Neustadtu existovalo mnoho malých továren na umělé květiny, které byly později zestátněny a zahrnuty do „VEB Kunstblume Sebnitz“. Výroba umělých květin byla často prací žen, při které byly vyražené listy nalepené na stonky anebo květy spojeny z hotově vyražených částí. Tyto práce se často prováděly jako domácí. Zúčtování se provádělo podle starého způsobu počítání s veletuctem a tuctem. Protože práce byly konány doma a částečně se pracovalo s nebezpečnými látkami, jako lepidla či skelná krupice, vznikalo přitom také nebezpečí speciálně pro děti. Vyrážení a jiné práce, které se nedělaly doma, byly vykonávány květinářkami v továrnách. Po revoluci toto průmyslové odvětví již nestačilo laciné konkurenci z jiných zemí.

Současnost náhled|vlevo|Pohled na Neustadt z výšiny Götzinger Höhe Hospodářskou situaci v Neustadtu na počátku 21. století ovlivňuje především vysoká nezaměstnanost. Část prázdných bytů obsadili vystěhovalci německé menšiny z bývalého Sovětského svazu. V bývalém kombinátu VEB Fortschritt Landmaschinen, kde před opětovným sjednocením Německa pracovalo na 6500 lidí, zahájil v listopadu 2006 činnost výrobce obytných vozidel „Capron“. Nově se ve městě usídlilo také několik průmyslových závodů, např. továrna za výrobu plastických trubek a firma, která provádí úpravy součástek pro významné výrobce zemědělských strojů.

Vzdělávání Všeobecné vzdělání: Základní škola Julia Mißbacha, Základní škola Friedricha Schillera, Podpůrná škola Neustadt-Polenz Všeobecné a jazykové vzdělání: Lidová univerzita Sächsische Schweiz (Saské Švýcarsko), pobočka Neustadt Příprava na povoláni a výchova k povolání: Mezinárodní svaz (IB), pobočka Neustadt

Rekreace a sport Sportovní fórum Neustadt Stadión Neustadt Reiterhof Mariengut Tenisové kurty 1. TC Neustadt Rekreační plovárna „Monte mare“ a fitnesové středisko Volná plovárna Neustadt, Rugiswalder Weg náhled|400px|Pohled na město ze severovýchodu Lesní koupaliště Polenz Kino „Grenzlandlichtspiele“ Lyžařský vlek Rugiswalde PSV „Schusterhof“ Polenz e.V.

Okolí Neustadtské údolí leží na hranici mezi Šluknovskou pahorkatinou a Labskými pískovci, blízko Lužického zlomu. Od západu z Drážďan nebo Stolpenu příchozí přejde nejdříve vrch Karrenberg (nářeční výslovnost Kornberg), nyní pokrytý poli, nebyl pojmenpován od „Kornu“ (česky obilí), ale podle trakařů (německy Schubkarren), s nimiž obchodníci ve středověku přecházeli vrch po staré solné stezce. Je odtuddaleký výhled na městečko a jeho okolí, s dobře zpřístupněnými turistickými cestami.

Na jihozápadě je místní část Polenz. Říčka se stejným jménem si prodírá svou cestu nejdříve přes žulu a potom přes pískovec, a to až k soutoku s řekou Sebnice, aby potom ústila po několika kilometrech jako Lachsbach blízko Bad Schandau do Labe. Údolí Polenze je proslulé pro největší přirozený výskyt divoce rostoucích bledulí jarních uvnitř Německa.