náhled|vpravo|K-1 World Grand Prix 2007 v Hongkongu K-1 je mezinárodní kickboxerská organizace se sídlem v Tokiu v Japonsku, která byla založena Kazuyoshi Ishiim. K-1 kombinuje techniky z Muay Thai, Karate, Taekwondo, Savate, San Shou/Sanda, kickboxingu a mnoho dalších bojových umění. Pravidla jsou podobná těm z kickboxu, byla však zjednodušena, aby podporovala vzrušující zápasy, které mohou skončit knockoutem. Zásadním rozdílem mezi K-1 a kickboxingem je používání kolen, povoleno v K-1, ale ne v kickboxingu.
Jsou zde K-1 regionální eliminační turnaje, ve kterých se zápasníci K-1 kvalifikují pro K-1 World Grand Prix, spolu s K-1 Fighting Network událostmi zaměřené na rozvoj nových talentů v mezinárodním měřítku, a je zde také 70 kg (154 lb) Middleweight divize zvaná K-1 MAX ("Middleweight Artistic Xtreme"). V roce 2007, K-1 představila dva nové titulové pásy oddělené od K-1 World GP Champions, Supertěžká váha pro bojovníky nad 100 kg/200 lbs a Supertěžká váha pod 100 kg/156-220 lbs.
Historie Předchůdce K-1 seidokaikan karate založil v roce 1980 Kazuyoshi Ishii, bývalý kyokushin karate praktikant, který vytvořil jeho vlastní organizaci na pomoc nejlepším stand-up bojovým uměním. Seidokaikan uspořádal několik úspěšných výzev proti jiným bojovým uměním, původně s použitím pravidel založených na pravidlech Kyokushin karate, ale postupně se přizpůsobují a blíží pravidlům kickboxingu. V roce 1993 založil pan Ishii K-1 organizaci výhradně jako kickbox organizaci, úzce spolupracující, zároveň nezávisle na Seidokaikanu.Maylam, J. (2001): K-1 hits the spot: Ultimate fighters pack a punch The Japan Times (October 21, 2001) [cit. 2010-04-01].
K-1 Grand Prix Po celý rok je šest K-1 World Grand Prix turnajů a čtyř hlavních K-1 MAX událostí. Vítězové postoupí do K-1 a K-1 MAX WGP konečné eliminace konající se v Osaka Dome, Japonsku. Odtud se osm top zápasníků zúčastní v K-1 GP finále pořádané v Tokyo Dome, Japonsku. Každým rokem jsou zde desítky dalších K-1 kvalifikačních turnajů po celém světě. Dosud se K-1 události konaly v 38 zemích z celého světa.
Seznam zemí, ve kterých se K-1 události konaly Japonsko (1993-2010) Nizozemsko (1994, 2001-2003, 2006-2010) Francie (1995, 2002-2008, 2010) Švýcarsko (1995-1999, 2000, 2003) Spojené státy americké (1998, 2000-2008) Austrálie (2000-2005, 2010) Anglie (2000, 2002-2004, 2006-2007) Itálie (2000-2008) Německo (2000-2008) Bělorusko (2000, 2010) Chorvatsko (2000, 2002, 2007, 2009-2010) Jihoafrická republika (2000-2002, 2006) (2000-2006) (2000-2001, 2006-2009) Dánsko (2001) Ukrajina (2001-2002, 2006, 2010) Španělsko (2002-2004, 2009, 2011) Brazílie (2002-2006) Švédsko (2003-2010) Rusko (2003, 2006, 2010) (2003-2004, 2009) Skotsko (2004) Portugalsko (2004, 2006) Polsko (2004 and 2007-2010) Jižní Korea (2004-2010) okraj|22px Kanárské ostrovy (2005-2006, 2009) Slovinsko (2005-2006, 2008) Maďarsko (2005-2010) (2006-2007, 2010-2011) Lotyšsko (2006-2008) Turecko (2007, 2010) Belgie (2007) Estonsko (2007, 2009) Rumunsko (2007, 2009-2010) Hongkong (2007) Rakousko (2008) Tchaj-wan (2008) Moldavsko (2009-2011)
Kvalifikace a postup Systém K-1 se čas od času mění, jako reakce na rostoucí popularitu v různých částech světa.
Na začátku, K-1 série byla jediným turnajem v Japonsku s bojovníky účastněných na základě pozvání. K-1 se nyní rozšířila do všech částí světa a byla rozdělena do předběžné Grand Prix-s, Fighting Network a kvalifikace. Existuje šest regionálních GPs na všech kontinentech (s výjimkou Afriky a Antarktidy) a všechny z nich mají právo vyslat vítěze k závěrečné kvalifikaci. Příprava je organizována v zemích s menší návštěvností a zahrnuje turnaje, odkud vítězové postupují do regionálního GPs.
K-1 se pokoušela získat si oblibu v USA držením dvou Gps, avšak jen pár Američanů se dostalo do finále. V roce 2006 se jeden z amerických Gps přesídlil do Aucklandu na Nový Zéland. Dále K-1 GP v Paříži ztratila své kvalifikační právo ve prospěch Amsterdamu.
Konečná eliminace je událost, kde 16 účastníků soutěží o 8 finálních míst. Seřazení se skládá z 6 nových vítězů GP, osm finalistů z předešlého roku plus dva bojovníci vybraní K-1 organizací. V roce 2006 zde byly nějaké drobné úpravy protože Peter Aerts byl nahrazen Glaube Feitosou, který dosáhl finálního utkání, proto byl zařazen v roce 2006 do Konečné eliminace.
V posledních letech se jedná o velké zklamání od K-1, má to co do činění z chybných rozhodnutí porotců, co se týče bodování jednotlivých zápasníků. Často se to děje ke zvýhodnění japonským bojovníkům, i když je zápas mezi dvěma nejaponskými zápasníky, je uděláno spoustu chyb v bodování.
Postup Obvykle bojovníci z eliminace (16 bojovníků, 8 zápasů) super bojů jsou spárované kresbou. Tato událost je kombinována s ceremonií, kde si bojovníci ze skleněné mísy vytahují míčky s čísly. Míčky jsou označeny číslicemi od 1 do 8, stanovující jejich pořadí. Ten s číslem 1 si vybere jako první "prázdnou" sekci. Tento postup se opakuje, dokud si všichni zápasníci nevyberou svého prvního čtvrtfinálového soupeře.
Pravidla Každý zápas je na 3 nebo 5 kol, každé kolo trvá 3 minuty Zápas může být ukončen knockoutem, technickým knockoutem, rozhodnutím poroty, diskvalifikováním, nerozhodně Oba rozhodčí a doktor mají plnou moc na ukončení zápasu Zápas je bodován třemi porotci na základě desetibodového systému (vítěz každého kola získá 10 bodů, a poražený získá 9 nebo méně) Pravidlo 3 knockdownů (3 knockdowny v jednom kole znamenají technický knockout) Stojící osm (rozhodčí musí napočítat do 8 na všech knockdownech) Zápasník může být zachráněn pouze zvonkem v posledním kole
K-1 eliminační turnaje: Každý zápas trvá 3 kola Pravidlo 3 knockdownů se změní na pravidlo 2 knockdownů pro všechny zápasy krom finále
Zdroj: K-1 Website
Fouly Následující akce v K-1 jsou považovány za fouly: Úder hlavou či loktem Údery na zadní část hlavy (zátylek) Užití wrestling nebo judo hody, škrcení a páky Kousání, dušení protivníka Údery na krk Útočení na protivníka pokud je na zemi nebo se z ní právě zvedá Držení se lan ringu Hrubé nadávky na rozhodčího Údery mezi třísla Zavinění protivníkova pádu z ringu Dobrovolné opouštění ringu v průběhu boje Být pasivní (bez útoku), zahrnuje opakované držení a klinčování
Zápasník je penalizován následujícími způsoby:
Varování – ústní napomenutí rozhodčím Upozornění – bojovník dostane žlutou kartu Odpočet bodů – bojovník dostane červenou kartu
Dvě varování se mění na jedno upozornění. Dvě upozornění se mění na odpočet bodů, a tři odpočty bodů v jednom kole znamenají diskvalifikaci.
Červená karta se podá automaticky, pokud bojovník fauluje se zlými úmysly.
Seznam K-1 světových šampionů +K-1 World Grand Prix ŠampioniRokVítězPoražený 1993 Branko Cikatić Ernesto Hoost 1994 Peter Aerts Masaaki Satake 1995 Peter Aerts Jérôme Le Banner 1996 Andy Hug Mike Bernardo 1997 Ernesto Hoost Andy Hug 1998 Peter Aerts Andy Hug 1999 Ernesto Hoost Mirko "Cro Cop" Filipović 2000 Ernesto Hoost Ray Sefo 2001 Mark Hunt Francisco Filho 2002 Ernesto Hoost Jerome Le Banner 2003 Remy Bonjasky Musashi 2004 Remy Bonjasky Musashi 2005 Semmy Schilt Glaube Feitosa 2006 Semmy Schilt Peter Aerts 2007 Semmy Schilt Peter Aerts 2008 Remy Bonjasky Badr Hari (diskvalifikován) 2009 Semmy Schilt Badr Hari 2010 Alistair Overeem Peter Aerts
+K-1 World MAX ŠampioniRokVítězPoražený 2002 Albert Kraus Kaolan Kaovichit 2003 Masato Albert Kraus 2004 Buakaw Por. Pramuk Masato 2005 Andy Souwer Buakaw Por. Pramuk 2006 Buakaw Por. Pramuk Andy Souwer 2007 Andy Souwer Masato 2008 Masato Artur Kyshenko 2009 Giorgio Petrosyan Andy Souwer 2010 Giorgio Petrosyan Yoshihiro Sato 2024 Stoyan Koprivlenski Viktor Akimov
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky K-1 – http://www.k-1.co.jp/en
Kategorie:Kickboxerské organizace