Helena Johnová (22. ledna 1884, SoběslavMatriční záznam o narození a křtu farnost Soběslav – 14. února 1962, Praha) byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Život Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dětí v rodině Jana Johna, profesora na české reálce v Táboře (později profesorem a ředitelem české reálky v Praze na Starém Městě). a jeho manželky, Ludoviky, rozené Fiedlerové (*1854).Pobytová přihláška rodiny u pražského policejního ředitelstvíPobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byla řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala (1909–1911) ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi.

V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. V roce 1908 se v Praze podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, Janem Konůpkem, Pavlem Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň byla v družstvu činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali.

Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky – „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokračovala v práci za podpory svého mecenáše, rytíře Bartoně z Dobenína.

Tvorba V počátku své tvorby se nechala ovlivnit jak lidovou keramikou, tak soudobou vídeňskou keramickou tvorbou, vycházející ještě z geometrické secese Wiener Werkstätte. Později se styl jejích prací měnil k větší tvarové kázni, ale toto krátké období funkcionalismu vystřídalo art deco. Po roce 1925 se více věnovala monumentální plastice a sochařskému portrétu a používala výrazné barevné glazury. Práce Heleny Johnové také dokládají úspěchy žen v oblasti designu a módy, v oborech mimo sféru „vysokého“ umění.

Výběr díla náhled|Helena Johnová: Portrét chlapce (repro Pestrý týden 1937) Fontána s vodotryskem v zahradě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Originál z let 1938–1939, umístěný zde s novou zdí a pergolou při příležitosti výstavy „Za novou architekturu“ roku 1940. Kohout, plastika, depozitář Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni Sošky, kachlová kamna, velký zelený krb, aj. vybavení interiéru zámku Nové Město nad Metují (kolem roku 1910). Keramické práce v rezidenci pražského primátora, Mariánské náměstí, Praha 1. Keramické plastiky Alegorie blesku a Půlakt v Galerii hl. m. Prahy. Keramické plastiky a vázy – Uměleckprůmyslové museum v Praze Portrét slečny Buriánové, busta z pestrobarevně glazované keramiky, Moravská galerie v Brně Tři keramické plastiky, Museum für angewandte Kunst, Vídeň Král David hrající na harfu Velký keramický Betlém pro chrám sv. Víta v Praze, zůstal nedokončený (r. 1938).

Prameny Centrum dokumentace Uměleckoprůmyslového muzea v Praze: v depozitářích je uloženo mnoho cenných písemných pramenů i obrazového materiálu.

Připomínání V roce 1987 Jana Horneková v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze uspořádala monografickou výstavu Helena Johnová“. V roce 2022 byl Heleně Johnové v rodné Soběslavi odhalen pomník, jehož autorem je absolventka Ateliéru keramiky a porcelánu Quynh Trang Tran z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Odkazy

Reference

Literatura Jana Horneková-Alena Adlerová: Helena Johnová katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, UPM Praha 1987 Jarmila Novotná: Keramika Heleny Johnové, katalog výstavy ze sbírek uměleckoprůmyslového odboru MG v Brně, MG Brno 1981 Antonín Novotný: Helena Johnová, nakladatel Vladimír Žikeš, Praha 1940 Jaromír Pečírka: Helena Johnová, katalog výstavy, Nová síň ve Voršilské ulici, SČVU Praha 1960 Andrea Březinová: Helena Johnová, in: Ceramics Art, Vol.1, No. 4 2002, s. 27-36. Jiří Hořava:První dáma české keramiky'', nakladatelství Měsíc ve dne, České Budějovice 2016

Externí odkazy

Medailon na stránkách Moravské galerie v Brně

Kategorie:České sochařky Kategorie:České keramičky Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Pedagogové na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Kategorie:Artěl Kategorie:Narození v roce 1884 Kategorie:Narození v Soběslavi Kategorie:Úmrtí v roce 1962 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy