Velké Meziříčí () je město s rozšířenou působností v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina. Rozkládá se na moravské části Českomoravské vrchoviny jako jedno z jádrových měst této oblasti. Přesněji je město lokalizováno v západní části Moravy. Větší centra v okolí jsou 32 kilometrů západním směrem vzdálená Jihlava a 46 kilometrů východně vzdálené Brno. Velké Meziříčí, jak už jméno města samo o sobě vypovídá, má také zajímavé umístění v krajině, neboť leží na soutoku dvou řek – Oslavy a Balinky. V hovorové sféře se používá několik variant názvu města, jako například Medříč (varianta je i s krátkým "i"), Mez nebo VelMez. Žije zde obyvatel.
V okolí města se rozléhá chráněná oblast Nesměř a Balinské údolí. V roce 2008 oslavilo město 600 let od udělení plných městských práv, která rozvíjejícímu se městečku roku 1408 zajistil pán Lacek z Kravař, přední moravský velmož své doby. Znak města tvoří sedm bílých orlích per na červeném poli, přepásaných zlatou stuhou. Tento znak patřil pánům z Meziříčí, kteří jsou považováni za první kolonizátory této oblasti. S příchodem této šlechty můžeme předpokládat i kontinuální osídlení v této krajině, která byla ještě na počátku středověku pravděpodobně spíše periferií osídlení.
Pověsti o vzniku náhled|vlevo|upright|Židovská čtvrť, prampouchyPověsti o založení Velkého Meziříčí, šířené od období humanistického a barokního dějepisectví, nejsou historicky doložené a vycházejí z dnes již ztracených pramenů. Karel Baptista z Gory, velkomeziříčský měšťan (kolem roku 1629), popsal dějiny města a jeho okolí v česky psaném rukopise.
Tento spis následně využil i Jan Amos Komenský ve svém dnes rovněž ztraceném díle De antiquis Moraviae regibus. V něm popsal počátky zdejšího zámku a města. Podle Komenského měl zámek patřit k nejstarším v zemi a jeho založení mělo sahat až do doby před počátek našeho letopočtu, tedy před narození Ježíše Krista. Konkrétně mělo jít o období Markomanů na Moravě, jimž vládl král Marobud.
Ten měl na místě dnešního zámku vystavět hrad Marburg (Marobudum). V prostoru dnešního podhradí se měly nacházet chatrče obývané lovci, sběrači a rybáři. Marburg měl být podle pověsti zničen Attilou, hunským králem, a následně obnoven franckým kupcem Sámem, prvním doloženým vládcem slovanských kmenů. Ten jej měl přejmenovat na Sámohrad. Sámo sem měl po čase přesídlit své manželky a v jeho područí zde měl vzniknout také pohanský chrám zasvěcený bohu války na počest vítězství nad franským králem Dagobertem. Další postavou, která měla na hradě ve Velkém Meziříčí zemřít, byl podle pověsti moravský král Hormidor. Během svého putování po Moravě se zde měl zastavit i svatý Metoděj, který měl po tři dny vyučovat místní mládež křesťanství a mnohé pokřtít.
Vznik samotného názvu města vysvětluje další etymologická pověst. Na místo budoucího města měl přijet rytíř se svým druhem a vystoupit na skálu, kde stávala lípa. Dohodli se, že se na tomto místě znovu setkají poté, co si prohlédnou krajinu. Při setkání měl druh říci: „Jsme zde mezi dvěma řekami.“ Rytíř mu měl odpovědět: „Hrad a město, které zde založím, ať sluje Meziříčí.“
Autorem dalšího díla o historii města byl I. Hofer, místopísař Markrabství moravského, který na základě dalších pramenů – Annales curiae Magno Mezericensis velkomeziříčské fary a Dějepisných poznámek od Ctibora Tovačovského z Cimburka – sestavil dnes již rovněž neexistující Dějiny města Velkého Meziříčí. Zmínka o tom, že je Velké Meziříčí prastarým městem, pochází také z roku 1549, kdy se císař Ferdinand I. ve svém privilegiu odvolává na sdělení Jana z Pernštejna, podle něhož mělo být město vystavěno již roku 1009.
Za smyšlenku je považována také údajná existence hradu již ve 12. století, odvozovaná od latinského nápisu s letopočtem 1113, vsazeného do zdi vnitřního nádvoří. Vrchol bájí o prastarém původu Velkého Meziříčí představuje teze drahotušského faráře a propagátora cyrilometodějských tradic F. Přikryla. Ten vymezil prostor, v němž měl existovat kmen Horáků s hlavním městem Sámohradem, který měl ležet v údolí řeky Oslavy mezi dnešním Velkým Meziříčím a Mostišti. Toto město mělo být až do smrti Hormidora Velehradem Horáků.
Historie Území dnešního Velkého Meziříčí bylo sezóně osídlováno již v pravěku, avšak kontinuální osídlení začalo až ve vrcholném středověku. Rozhodující roli sehrála kolonizace horního toku řeky Oslavy ve 12. a 13. století, která souvisela s rozšiřováním šlechtických držav do oblasti Českomoravské vrchoviny. Kolonizační aktivity jsou tradičně spojovány zejména s okruhem moravské šlechty kolem Přibyslava z Křižanova. Za nejstarší věrohodnou písemnou zmínku o městě je považován rok 1281, kdy je jako vlastní zdejšího hradu uváděn Znata z Meziříčí a v se listinách objevuje predikát „de Mezirecz“. Starší uváděné doklady jsou v literatuře hodnoceny jako sporné. Do roku 1330 držel hrad Jan z Meziříčí, od něhož lze sledovat souvislou posloupnost majitelů panství. Roku 1377 se meziříčské panství skládalo z hradu, městečka Meziříčí a čtrnácti vsí: Čikov, Březka, Rohy, Olší, Lhota (později zanikla), Jestřabí, Zhořec, Lavičky, Hrbov, Radslavičky, Bochovičky (později zanikly), Pohořílky, Budeč a Veselí. Městská práva získalo Velké Meziříčí roku 1408, kdy panství držel Lacek z Kravař. Významným mezníkem byl rovněž rok 1548, kdy král Ferdinand I. potvrdil a obnovil městská privilegia, včetně hospodářských práv.
V průběhu třicetileté války patřilo panství Berkům z Dubé a Lipé. Roku 1723 město a zámek zachvátil velký požár. O dva roky později, roku 1735, bylo meziříčské panství prodáno vévodovi Leopold Schleswig-Holstein. Od té doby přecházelo na další majitele pouze děděním.
Do poloviny 19. století tvořily Velké Meziříčí tři samostatné správní celky: vlastní město, zámecký (vrchnostenský) okrsek a židovské město (později židovská obec). Tento stav přetrvával do roku 1848, kdy byly v důsledku revolučních změn zrušeny patrimoniální pravomoci vrchnosti. Následně došlo ke sjednocení správy města a zavedení moderní obecní samosprávy v čele s volenými orgány. V roce 1886 město získalo vlakové spojení postavením trati ze Studence, její prodloužení do Křižanova, otevřené ke konci roku 1953, si vyžádalo částečné přeložení trati na území města, včetně stavby nového nádraží.
Závěr druhé světové války byl pro město poznamenán tragickými událostmi známými jako velkomeziříčská tragédie. Ve dnech 6.–8. května 1945 němečtí vojáci popravili desítky místních obyvatel. Dne 9. května 1945 při bombardování v souvislosti s přechodem fronty zahynuly další desítky lidí.
V letech 2006–2010 působil jako starosta města František Bradáč. Po komunálních volbách v roce 2010 se starostou stal Radovan Necid. Městská rada byla po volbách ustavena na základě koaliční dohody mezi několika politickými subjekty v zastupitelstvu (včetně ODS a ČSSD) a kandidátkami nezávislých. Radovan Necid funkci starosty ve volbách v roce 2014 obhájil. Členové městské rady byli oznámeni již po podpisu koaliční smlouvy, tuto podepsalo šest sdružení a stran: ANO 2011, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, To pravé Meziříčí a Volba pro město. Na jednání zastupitelstva 27. září 2017 bylo odvoláno pět ze sedmi členů rady a starosta Necid následně rezignoval na funkci. Po rezignaci Radovana Necida byl na konci října 2017 starostou zvolen Josef Komínek.
Dne 25. února 2020 se starostou stal Alexandros Kaminaras. Po dalších komunálních volbách v roce 2022 ve městě zvítězilo uskupení Společně VM vedené právě Alexandrosem Kaminarasem. Po volbách byla uzavřena koaliční spolupráce mezi kluby Společně VM a ODS. Starostou zůstal Alexandros Kaminaras; místostarostou je Martin Kaman.
V období 2024–2026 se vedení města soustředí na realizaci investičních projektů. Za klíčový projekt je označována rekonstrukce náměstí a přilehlých ulic.
Přírodní poměry Velké Meziříčí leží v údolí Velkomeziříčské pahorkatiny, v podcelku Křižanovské vrchoviny. Nejnižší poloha města je na řece Oslavě v oblasti Letné (423 m. n.m). Nejvyšší bod je Fajtův kopec (545 m.n.m). Nejvyšší naměřená teplota byla 38,2 °C (4. srpna 2026). Nejnižší naměřená teplota byla -36 °C (23. ledna 1942). Sněhová pokrývka bývá většinou kolem 10 cm, absolutně nejvyšší byla 78 cm (10. března 1970). Nejvyšší úhrn srážek za den byl 73,2 mm (13. září 2024).
Obyvatelstvo
Městská správa Části města Dolní Radslavice Hrbov Kúsky Lhotky Mostiště Olší nad Oslavou Svařenov Velké Meziříčí
Od 1. července 1980 do 31. prosince 1991 k městu patřily i Baliny, Březejc, Dolní Heřmanice, Jabloňov, Lavičky, Lhotka, Martinice, Oslava, Oslavice, Osové, Petráveč, Ruda, Šeborov, Uhřínov, Vídeň a Závist.
Městské symboly Znak a vlajka byly městu uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. června 1998.
Doprava Katastrem města prochází dálnice D1 s exitem 146 (Velké Meziříčí-východ). Územím prochází krátký úsek silnice II/354 z Ostrova nad Oslavou na silnici II/602; silnice II/360 v úseku Křižanov – Velké Meziříčí – Třebíč; silnice II/392 v úseku Velké Meziříčí – Tasov a silnice II/602 v úseku Velká Bíteš – Velké Meziříčí – Měřín.
V roce 2026 byla zahájena stavba jihovýchodního obchvatu města, který propojí silnice II/360 a II/602.
Silnice III. třídy na území města jsou: III/0025 ze silnice II/602 na Svařenov III/0027 ze silnice II/602 na Hrbov – Svařenov – Frankův Zhořec III/03719 ze silnice II/602 – D1 – Dolní Radslavice – Březejc III/03720 Dolní Radslavice – Lhotky III/03721 ze silnice III/03720 na Kúsky III/3494 Velké Meziříčí – Uhřínov III/35433 Netín – Olší nad Oslavou – Mostiště III/35437 ze silnice III/35433 k Nemocnici svaté Zdislavy III/36048 Martinice – Mostiště III/36049 ze silnice II/390 – Mostiště – Vídeň
Městská hromadná doprava Městskou hromadnou dopravu ve Velkém Meziříčí provozuje společnost ZDAR, a. s. MHD byla zavedena 21. září 2001. Od jízdního řádu 2004/2005 byly zrušeny večerní spoje. Tvoří ji tři linky 1, 2, 3. Linka 1 je pro obyvatele Velkého Meziříčí, kteří jsou zaměstnáni ve firmách Motorpal a Výtahy. Linka 2 je páteřní linkou. Dvěma spoji spojuje město se sousední obcí Oslavice. Linka 3 spojuje Dolní Radslavice s Velkým Meziříčím.
Železniční doprava Městem prochází železnice, ve městě se nachází železniční stanice. Ta v roce 2019 má být rekonstruována s nákladem 43,9 milionu korun.
Kultura Kino Na Náměstí ve Velkém Meziříčí se nachází kino Jupiter Club.
Loutkové divadlo Loutkoherecký soubor vznikl v roce 1951. Jeho zakladateli byli Miroslav Rosa, Jasna Mikulášková a Václav Slabý. V roce 1955 se soubor začal prezentovat veřejnosti v sále na Obecníku. Roku 1977 našlo loutkové divadlo trvalé zázemí na speciálně upravené scéně v Jupiter clubu. Součástí divadla je rozsáhlý archiv asi 120 pohádek a depozitář zhruba 200 loutek, které byly pořízeny zejména mezi lety 1960 a 1986. Soubor je složen z 19 členů různých věkových kategorií, z nichž mnozí pokračují v tradici loutkářství již jako druhá generace. Vedoucí souboru je Kateřina Maloušková.
Sport Ve městě se nachází zimní stadion na Vrchovecké ulici, na kterém má základnu hokejový klub HHK Velké Meziříčí. Ve městě je také možnost využít fotbalové hřiště na Karlově, poblíž obchodního domu Kaufland nebo sportovní areál poblíž dvou základních škol na jihozápadním okraji města. Areál byl otevřen v roce 2006, a kromě sportovců ho využívají i žáci obou základních škol. Ve městě se také nachází sjezdovka na Fajtově kopci, poblíž dálnice D1. Pokud není sníh, využívá se pod kopcem lezecká stěna.https://zdarsky.denik.cz/ostatni_region/fajtuv-kopec-laka-lezeckou-spicku-20170711.html
Ve Velkém Meziříčí lze najít také Volejbalový klub TJ Spartak Velké Meziříčí. Junioři i kadeti z klubu hrají nejvyšší českou soutěž (extraligu) již od roku 2000. Jednou z největších osobností českého i evropského volejbalu je libero Martin Kryštof, který pochází právě z Velkého Meziříčí.
Hudba Každoročně se ve městě koná několik hudebních akcí: