Tupolev Tu-128 (kód NATO "Fiddler") byl sovětský dvoumotorový proudový stíhací letoun z 60. let 20. století, který zůstal dodnes nejtěžším stíhacím letounem na světě.
Vývoj Letoun vznikl jako reakce na nebezpečí, které hrozilo SSSR od amerického bombardovacího letectva operujícího ze severního a dálněvýchodního směru. V roce 1958 byl zadán požadavek na těžký stíhací letoun, který má dostatečně dlouhý dolet a který je schopen nést výkonný radiolokátor a rakety, které měly americké bombardéry sestřelit. Konstrukčně typ vychází z do služby nepřijatých experimentálních nadzvukových bombardérů Tupolev Tu-98. První prototyp poprvé vzlétl 18. března 1961 (posádka M. V. Kozlov a K. I. Malchasjan) a o šest dní později překonal rychlost zvuku výkonem 1,06 M. Dva stroje byly poprvé předvedeny veřejnosti v červnu 1961 na leteckém dnu v Tušinu.
V tomtéž roce začala sériová výroba, i když zkoušky nebyly řádně ukončeny. Ty začaly probíhat až v březnu roku následujícího. Letoun byl oficiálně zařazen do výzbroje 8. července 1965, přičemž u protivzdušné obrany byl označován jako Tu-28. Vzhledem k tomu, že měl bojovat především proti americkým strategickým bombardérům, byl dislokován především na Dálném východě a v severských částech SSSR. Ve službě tento letoun nahrazoval především starší typy Jakovlev Jak-25 a MiG-19. Nicméně jediné známé opravdové bojové nasazení letounu Tu-128, bylo sestřelování průzkumných balónů Severoatlantické aliance.
Celkem bylo v letech 1962–1971 vyrobeno 188 nebo 198 (zdroje se liší) kusů a letoun neprovozoval žádný zahraniční uživatel. V sedmdesátých letech docházelo k postupné modernizaci již vyrobených letounů, kdy byl namísto původního radiolokátoru RP-S „Směrč“ instalován modernější radiolokátor verze RP-SM „Směrč-M“, nové bloky pro spojení s pozemními naváděcími stanicemi, zesílené závěsníky pro rakety a nová moderní radiostanice R-846. Pro modernizované Tu-128M byly vyvinuty vylepšené řízené střely R-4RM a R-4TM s větším dosahem. První kus modernizovaného Tu-128M vzlétl 15. října 1970 a modernizace postupně probíhaly až do roku 1979. V polovině 80. let začaly tento typ nahrazovat stroje typu MiG-31. Počátkem 90. let tvořilo několik desítek kusů zálohu sil protivzdušné obrany. Ze služby byl typ vyřazen do roku 1992.
Konstrukce náhled|Tu-128 v muzeu v Moninu v Rusku Letoun měl velké šípové křídlo s tenkým profilem a negativním vzepětím. Ocasní plocha byla jednoduchá. Podvozek byl příďový, přičemž na každé z hlavních podvozkových nohou, které byly umístěny v křídelních gondolách, byla čtyři kola. Letoun poháněla dvojice motorů Ljulka AL-7F-2, jejichž nasávací otvory byly po stranách trupu před hranou křídla. Dvoučlenná posádka seděla v tandemu za sebou.
Pro letoun byly vyvinuty řízené střely vzduch-vzduch typu Bisnovat K-80, později přeznačené na R-4 (v kódu NATO AA-5 „Ash“). Střela existovala ve verzi R-4R s poloaktivní radarovou hlavicí a verzi R-4T s infračervenou naváděcí soustavou. Letoun jich nesl celkem čtyři kusy. Hlavňovou výzbroj typ neměl.
Služba Jedinou veřejně ohlášenou bojovou operací Tu-128 bylo zničení průzkumných balónů NATO. Letoun zůstal ve službě až do roku 1990. Od 80. probíhala u jednotek vyzbrojených Tu-128 výměna za letouny MiG-31, které disponovaly mnohem pokročilejšími senzory a zbraňovými systémy.
Varianty
Tu-102 – testovací prototyp (1 kus) Tu-28P ('Fiddler-A') – první sériový typ Tu-128 ('Fiddler-B') – finální verze pro sériovou výrobu Tu-128UT – výcviková verze s dodatečným kokpitem instruktora v místě radaru (10 ks a 4 ks vzniklé přestavbou sériových strojů)
Zamýšlené Tu-28A Nový vývoj, nerealizován Tu-28-80 Vývojové označení, nerealizován Tu-28-100 Vývojové označení, nerealizován Tu-138 Projekt modernizované verze, nerealizován Tu-148 Projekt modernizované verze s výkonnějšími motory RD-36-41, měnitelnou geometrií křídla a dvounásobným doletem. Nerealizován ve prospěch typu MiG-31.
Uživatelé
Vojska protivzdušné obrany SSSR (nikdy nevyvážen)
Specifikace (Tu-128M) vpravo|500px Technické údaje Osádka: 2 Délka: 30,06 m Rozpětí: 17,53 m Výška: 7,07 m Nosná plocha: 96,94 m² Hmotnost prázdného letounu: 25 850 kg Max. vzletová hmotnost: 43 620 kg Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Ljulka AL-7F-2 Tah motoru: 67 kN Tah motoru s přídavným spalováním: 99 kN Měrná spotřeba paliva: 0,94 kg/kN/h S přídavným spalováním: 2,2 kg/kN/h
Výkony Maximální rychlost ve výšce 10 000 m: 1 910 km/h Maximální rychlost ve výšce 10 000 m s výzbrojí 4× R4: 1 665 km/h Dostup: 15 600 m Dolet: 2 565 km Délka vzletu: 1 350 m Dojezd po dosednutí: 1 050 m
Výzbroj 2 × řízená střela Bisnovat R-4RM 2 × řízená střela Bisnovat R-4TM Hmotnost jedné rakety: 512 kg
Odkazy
Reference
Související články Tupolev Tu-22 Tupolev Tu-98
Literatura
Externí odkazy
Tupolev Tu-128 (‘Fiddler’/‘Fateful’) / Tu-28
Kategorie:Sovětská stíhací letadla Kategorie:Letadla Tupolev