Suchoj Su-24 (kód NATO „Fencer“) je nadzvukový, dvoumístný, dvoumotorový hornoplošný taktický bombardér s měnitelnou geometrií křídel určený pro boj za každého počasí, vyvinutý v SSSR.
Vývoj Su-24 začal na počátku 60. let a poprvé vzlétl v roce 1967. Do služby byl zaveden v roce 1974 a jeho výroba byla ukončena v roce 1993. Dodnes zůstává ve službě u ruského letectva, íránského letectva, ukrajinského letectva, alžírského letectva a u různých dalších zemích, kam byl exportován.
Vývoj náhled|vlevo|Prototyp T-6-1 Jeho vývoj spadá do počátku 60. let, kdy byl požadován úderný stroj, který by byl schopen přízemním letem provádět překvapivé údery. Po tom, co byl v roce 1961 zaveden do sovětského letectva stíhací bombardér Su-7B, začala armáda vyvíjet tlak na sovětskou vládu, aby odsouhlasila vývoj nového letadla. Základním požadavkem na letadlo byla schopnost operovat za každého počasí a útočit i na malé pozemní cíle. Dokument s technickými specifikacemi byl zaslán konstrukční kanceláři Suchoj, čímž byl zahájen vývoj nového útočného bombardéru, později nazvaného Su-24.
Už první studie jasně ukázaly, že se Suchoj nebude moci ubírat cestou modernizace původního Su-7B. Důvodem byl nedostatek místa v konstrukci Su-7 pro novou avioniku, jejíž součástí byl nově vyvíjený zaměřovací a navigační systém. Vývoj tohoto systému, nazvaného Puma, dostala na starost konstrukční kancelář OKB-794. V roce 1962 začal Suchoj práce na zcela novém letadle, nazvaném S-6. Maketa stroje S-6 byla hotová už následující rok, avšak pomalý pokrok ve vývoji systému Puma způsobil, že projekt byl dočasně pozastaven.
V roce 1964 byl projekt opět obnoven pod kódovým označením T-58M. Sovětské letectvo upravilo své požadavky na nové letadlo a požadovalo, aby bylo schopné vzletu a přistání na krátké dráze. Neméně důležitým požadavkem byla schopnost nadzvukového letu v nízké letové hladině, aby bylo letadlo schopno takto proniknout do vzdušného prostoru nepřítele. V roce 1965 se konstruktéři rozhodli změnit rozmístění posádky v kokpitu a dvojici sedadel umístili vedle sebe. Tento koncept byl v sovětském vojenském letectvu uplatněn poprvé a důvodem byl příliš velký rozměr radaru Orion, umístěného v nose letadla. Projekt dostal pracovní pojmenování T-6 a první dva prototypy byly dokončeny v roce 1967. Prototyp T6-1 s delta křídlem, pilotovaný V. S. Iljušinem, vzlétl oficiálně poprvé 2. července 1967. Neuspokojivé výsledky s letovými vlastnostmi T-6 přivedly kancelář Suchoj k nápadu, vytvořit letadlo s měnitelnou geometrií křídel. Takto zmodernizovaný prototyp T6-2I vzlétl poprvé 17. ledna 1970. Usnesením vlády ze dne 4. února 1975 se první série letadel s označením Su-24 formálně dostala k vojenským jednotkám.
Práce na vývoji se však nezastavily a v roce 1983 byla do armády zavedena modernizovaná verze s názvem Su-24M. Podle vyjádření odborníků je bojová účinnost Su-24M 1,5 až 2krát vyšší než u Su-24.
V 70. a 80. letech šlo o pokročilý sovětský letoun, podobný charakteristikami letounu F-111. U ruského letectva je pozvolna nahrazován stroji Suchoj Su-34.
Konstrukce náhled|Su-24M za letu Koncept měnitelné geometrie křídel umožňuje nastavení ve čtyřech polohách: 16° pro vzlety a přistání – umožňuje letadlu přistávat při rychlosti 230 km/h, 35° a 45° pro let v různých nadmořských výškách, 69° pro lety v nadzvukových rychlostech.
Palivový systém má kapacitu 11 700 litrů, což je možné zvýšit zavěšením dvou přídavných nádrží. Palubní zaměřovací a navigační systém PNS-24 (Puma) se skládá z: Radaru Orion-A, vyhledávajícího objekty v přední polosféře Radaru Relief, upozorňujícího na nebezpečí kolize při letu v nízké nadmořské výšce. Zajišťuje let po naprogramované trase v nízkých výškách do 40–50 metrů a automatický návrat na základnu. První Su-24 měly jen základní systém elektronického boje, ovšem pozdější modernizace již disponovaly moderním radarovým varovným systémem, výstražným systémem před naváděním raketami a možností elektronického rušení průzkumných i zbraňových systémů.
Služba náhled|Ruský Su-24 na letišti Latákíja náhled|Technici prohlížejí raketu Ch-25 na Su-24 během války v Sýrii v říjnu 2015 náhled|Su-24M Ukrajinského letectva s podvěšenými střelami Storm Shadow, podzim 2024 Sovětské Su-24 poprvé do bojů v Afghánistánu zasáhly v roce 1984.Soviet-Afghan War Aircraft Dále Rusko použilo letouny Su-24 v první i druhé válce v Čečensku, například při bombardování Elistanži kazetovými bombami, ale vykonávaly tam i průzkumné lety. Dne 4. listopadu 1999 byl Su-24MR vyslán, aby našel místo havárie nedávno sestřeleného Su-25. Průzkumný let Su-24 byl však zmařen po zásahu raketou země-vzduch a stroj se zřítil k zemi. Pilot havárii nepřežil a navigátor padl do zajetí.
V srpnu 2008 ruské Su-24 kromě průzkumných letů také bombardovaly pozice gruzínské armády v Jižní Osetii. Během této 6denní války sestřelila gruzínská protivzdušná obrana dva Su-24. První z nich byl sestřelen 9. srpna nedaleko města Cchinvali a druhý hned následující den u města Java.
Během občanské války v Libyi v roce 2011 sestřelili povstalci letadlo libyjských vzdušných sil Su-24MK.
Syrské letectvo přišlo o první Su-24M2 v občanské válce dne 28. listopadu 2012 poté, co na něj povstalci spustili palbu ze země.Impressive images of a Syrian Su-24 attack plane shot down by anti-aircraft fire Podle vyjádření Izraele narušil 23. září 2012 syrský Su-24 izraelský vzdušný prostor. Pravděpodobně se snažil ostřelovat pozice vzbouřenců v jižní Sýrii a omylem vletěl 800 m do vzdušného prostoru Izraele. Poté, co se chtěl vrátit zpět, vystřelila izraelská protivzdušná obrana raketu MIM-104D Patriot, kterou stroj zasáhla. Oba piloti se stihli katapultovat a přistáli na syrském území.Israel says downed Syrian jet entered its airspace, acted threatening
20. srpna 2014 bylo letadlo Ukrajinského letectva Su-24M sestřeleno v bojích na Donbase vzbouřenci v oblasti Luhansku.
30. září 2015 na oficiální žádost syrské vlády podnikly ruské letouny Su-24M první nálety v provincii Hamá. V noci ze středy na čtvrtek (1. října 2015) letadla typu Su-24M a Su-25 během čtyř náletů v Sýrii zničila štáb teroristů a sklad munice v oblasti města Idlib. Dne 3. října byl při náletech ruských letadel Su-34, Su-24M a Su-25 zasažen výcvikový tábor radikálů, jakož i provoz na výrobu vest pro sebevražedné atentátníky. 4. října při bombardování u města Džisr aš-Šugur zasáhly letouny Su-24M jednu z dělostřeleckých pozic teroristů.Base with T-55 tanks among 9 ISIS facilities Russia hit in last 24 hours Následující den bombardovala dvojice Su-25 a jeden Su-24M pozice bojovníků Islámského státu v okolí města Tadmur. Podařilo se jim zničit 3 raketomety a asi 20 tanků T-55, které povstalci ukořistili syrské armádě.Russian Air Force destroys 20 ISIS tanks near Palmyra 6. října provedla letadla Su-34, Su-24M a Su-25 nálety na 12 pozemních cílů. Zničené byly výcvikové tábory a objekty logistické infrastruktury, patřící teroristickým skupinám, spolupracujícím s islámským státem.Russian jets hit 12 ISIS targets in Syria, 'cause panic among extremists' Zničení dalšího výcvikového tábora se bombardérům Su-24M podařilo uskutečnit 17. října ve městě Salma. Podle vyjádření ruské zpravodajské služby tam působili zahraniční instruktoři, kteří připravovali bojovníky Islámského státu k vedení partyzánské války v oblastech, osvobozených syrskou armádou.Syrian civilians helping Russian airstrikes target ISIS – Defense Ministry Při náletech byly použity přesně naváděné rakety typu Ch-25L a Ch-29L, laserově naváděné pumy KAB-500L a „hloupé bomby“ typu FAB-250.Smart missiles and bombs Russia uses to take out ISIS in Syria
Během ruské intervence v Sýrii se 24. listopadu 2015 poblíž vesnice Bayir Bucak v syrské provincii Latákíja zřítil jeden stroj ruských vzdušných sil poté, co byl sestřelen tureckým letectvem. Turecko uvedlo jako důvod sestřelení narušení svého vzdušného prostoru. Tvrdí, že ruský stroj byl desetkrát v průběhu 5 minut varován tureckou stranou. Rusko však tvrdí, že sestřelený letoun se pohyboval výhradně v syrském vzdušném prostoru, a vylučuje, že by sestřelený letoun narušil nebo ohrožoval turecký vzdušný prostor. Oba piloti se úspěšně katapultovali, nicméně jeden později zemřel. K zabití obou letců palbou ze země během jejich sestupu na padáku se přihlásili turkmenští povstalci operující v Sýrii, Turkmen forces in Syria shot dead pilots of downed Russian jet: deputy commander nicméně o život přišel jen jeden z členů osádky letounu.Rusko: Druhého pilota sestřelené stíhačky zachránilo komando a syrští vojáci
Stroje Su-24 byly nasazeny za ruské invaze na Ukrajinu na obou stranách konfliktu. Ukrajinské Su-24 byly v roce 2023 adaptovány pro použití naváděných střel Storm Shadow, dodaných v rámci pomoci západních zemí. Ukrajina přišla od začátku bojů v únoru 2022 do května 2024 dle nezávislého webu Oryx o nejméně 18 Su-24M a jeden Su-24MR, zatímco Rusko o 14 strojů všech verzí.
Íránská válka V době války s Íránem 2. března 2026 letouny Boeing F-15QA Strike Eagle Katarského letectva sestřelily dvojici íránských Su-24, které se v nízké letové hladině blížily k americké základně al-Udajd v Kataru.
Varianty vpravo|náhled|Suchoj Su-24MR na základně Kubinka Su-24 – základní verze, vyráběno v letech 1971–1983. Výzbroj představují rakety Ch-23 a Ch-28 typu vzduch-země. Proti vzdušným cílům mají rakety R-55. Su-24M – verze z let 1981–1993, stroj je vybaven zdokonalenou avionikou a tankování paliva za letu, modernizovaná verze Su-24M2 z roku 2000 obsahuje nové zařízení a systémy Su-24MK – exportní verze Su-24M z let 1988–1992, má horší avioniku a jiné možnosti vyzbrojení, prodány do Alžírska, Íránu, Iráku, Libye a Sýrie Su-24MR – průzkumná varianta Su-24M z let 1983–1993, obsahuje vizuální, radioelektronický a infračervený průzkumný systém Su-24MP – zaměřené na získávání informací pro speciální bezpečnostními složky (SIGINT) a vedení radioelektronického boje, vyrobeno bylo v roce 1983 jen 10 kusů Su-24M2 – modernizace stroje Su-24M, která je vybavena moderním navigačním systémem GLONASS, průhledovým displejem a rozšířenou škálou zbraní (Ch-31A/P, Ch-59MK, KAB-500S, R-73).Russian Air Force’s Striking Power Against ISIL: Su-24M2 Fencer Jet
Uživatelé náhled|300px|Státy vlastnící Su-24 vpravo|náhled|Ukrajinský Su-24M vpravo|náhled|Dva ruské Su-24M za letu (2009) náhled|Běloruský Su-24M
Současní Alžírsko 39 letadel nakoupeno pro alžírské letectvo; 33 Su-24M/MKs a 3 Su-24MR v roce 2024 Írán 29 Su-24MK ve službě u íránského letectva v roce 2024. 24 iráckých strojů Su-24 bylo během války v Zálivu evakuováno do Íránu a tam byly zařazeny do íránského letectva. Írán zřejmě další stroje dokoupil z Ruska nebo dalších zemí z bývalého SSSR.
8 Su-24MK nakoupeny pro libyjské letectvo. 6 ještě v inventáři, jeden zničen požárem, další sestřelen v roce 2011.
415 ve službě k listopadu 2008. Ruské letectvo – 260 letadel v roce 2025 Ruské námořní letectvo – Až 30 Su-24M a 10 Su-24MR k roku 2024.
Zprávy až o 20 letounech ve službě v syrském letectvu
Až 12 Su-24 bylo dodáno z Běloruska v roce 2013.
Ukrajinské letectvo mělo 130 Su-24 ve službě k listopadu 2008. Odhadem 5 Su-24M a 8 Su-24MR k roku 2024.
Dřívější Angola Nepotvrzené zprávy o nákupu 12 strojů Su-24 z blíže nespecifikovaného zdroje, možná Běloruska; jeden Su-24 byl viděn v roce 2008 na základně Catumbela“Angolan Su-24.” El Hangar de TJ, July 2008. Retrieved: 5 March 2011. Ázerbájdžán 11 ve službě k roku 2008. K prosinci 2021 již nejsou ve službě. Bělorusko Zděděny po SSSR, 34 sloužilo u běloruského letectva (22 Su-24MKs a 12 Su-24MR). Irák 30 dodáno k iráckému letectvu, pět zničeno během války v Zálivu, jeden stroj přečkal a 24 letounů přelétlo do Íránu, kde byly včleněny do jeho letectva;„Iraqi Perspectives Project Phase II. Um Al-Ma'arik (The Mother of All Battles): Operational and Strategic Insights from an Iraqi Perspective, Volume 1 (Revised May 2008).“ oai.dtic.mil. Retrieved: 5 March 2011. SSSR