Krymští Tataři (, v ruštině a ukrajinštině označovaní těž jako Krymci) jsou národ turkického původu, obývající především Krymský poloostrov. Hovoří krymskou tatarštinou. Jsou vzdáleně příbuzní s Tatary (někdy bývají pokládáni za subetnikum Tatarů), v jejich etnogenezi však hrála důležitou roli další etnika, zejména Skytové, Krymští Gótové, Alané, Pečeněhové, Chazaři a Kumáni. Počet příslušníků činí přes 500 000 osob, někdy však bývá uváděno až 2 milióny. alt=Zakladatel džadidismu: Jako jeden z prvních muslimských intelektuálů v Ruském impériu si uvědomil nutnost reformace a modernizace islámského školství a kultury.|náhled|İsmail Gasprinsky (Gaspirali) (1851–1914) byl krymskotatarský intelektuál, pedagog, vydavatel a politik.
Dějiny
náhled|vlevo|upright|Krymští Tataři v tradičním oděvu, 1880
Původ krymských Tatarů Krymští Tataři jsou nejpočetnějším autochtonním (původním, domorodým) národem Krymského poloostrova. Jako svébytné etnikum se zformovali přímo na tomto území, a to v důsledku dlouhodobého etnogenetického procesu, do něhož v průběhu středověku vstoupily různé populace obývající Krym.
Starověk a antické civilizace Nejstarší známí obyvatelé Krymu byli Tavrové, jejichž území bylo od 7. století př. n. l. kolonizováno Řeky. Ti založili řadu městských států a kolonií, například Chersonésos, Pantikapaion, Feodosii a další centra, která se stala součástí Bosporského království. Řecká kultura a jazyk se na Krymu udržely po mnoho století a tvořily jeden z významných kulturních základů regionu.
Po začlenění Krymu do sféry Byzantská říše zůstal poloostrov po dlouhou dobu propojen s kulturním a náboženským světem východního Středomoří. Kromě Řeků zde žili také Skythové, Sarmatové, Gótové, Alané, Chazaři a Bulhaři, kteří se vzájemně ovlivňovali a podíleli se na postupné proměně obyvatelstva poloostrova. náhled|Zříceniny gótské pevnosti Doros na hoře Mangup. Místní krymští Gótové tvořili významnou složku při formování horské populace krymských Tatarů.
Středověk a turkické vlivy Od 8.–9. století začala do stepních oblastí Krymu pronikat turkická kočovná plemena, především Polovci (Kipčakové). Ti se stali etnickým jádrem budoucího krymskotatarského národa. Kipčacký jazyk tvoří základ dnešní krymskotatarštiny a jejich kultura měla zásadní vliv na formování místních tradic.
Ve 13. století byl Krym postupně začleněn do Zlaté hordy, jejíž vláda přinesla další turské a islámské vlivy. V tomto období se začalo formovat místní turkické obyvatelstvo, které se později stalo základem krymskotatarského etnika.
Vlivy Byzance a Janovanů V jižní a pobřežní části Krymu si i po příchodu turkických kmenů udržovala své postavení byzantská kultura, zejména v oblastech s řeckým obyvatelstvem. Od 13. století se zde prosadila také Janovská republika, která založila obchodní osady a pevnosti (např. Kaffa, Sudak, Balaklava). Obchodní a kulturní kontakty s Janovany významně přispěly k rozvoji městské kultury na Krymu a zanechaly stopu v materiální i duchovní kultuře místního obyvatelstva.
Formování krymskotatarského národa Krymský chanát, založený v roce 1443 po rozpadu Zlaté hordy, představoval politické a kulturní centrum nově se formujících krymských Tatarů. Etnický základ tohoto národa tvořily kočovné turkické kmeny, zejména Kipčakové, které postupně asimilovaly původní usedlé obyvatelstvo helénského a byzantského původu.
Krymští Tataři si postupně vytvořili vlastní jazyk, kulturu a islámskou náboženskou tradici. Etnogeneze krymských Tatarů je výsledkem dlouhodobé interakce řeckých, íránských, turkických, byzantských a středomořských prvků, přičemž rozhodující úlohu v ní sehrál polovecko-kipčacký prvek.
Poté, co si Moskevská Rus podmanila ostatní tatarské chanáty, zůstal Krym posledním tatarským státem, byť pod ochranou osmanského sultána, jenž z Krymu rekrutoval nejobávanější bojovníky svého vojska. alt=|náhled|Chánský palác v Bachčisaraji, bývalá rezidence krymských chánů. Jako vazalové osmanského sultána podnikali obyvatelé Krymského chanátu časté loupeživé nájezdy na území Ruska a Polsko-litevského státu. Jádro těchto nájezdníků tvořili stepní kočovní Nogajci (tzv. Malá nogajská horda), zatímco tatarská populace na samotném poloostrově Krym žila převážně usedlým zemědělským způsobem života. Když po roce 1630 ovládli Nogajskou step severně od Kavkazu mongolští Kalmykové, kteří vystupovali jako spojenci carského Ruska, část Nogajců uprchla na území Krymského chanátu. Zde se tito kočovníci následně podíleli na etnogenezi krymských Tatarů.
Někteří historici odhadují, že při nájezdech krymskotatarské jízdy (tzv. sklízení stepí) mezi 15. a 18. stoletím byly odvlečeny a prodány do otroctví v Osmanské říši přes 2 miliony lidí, především Ukrajinců, ale také Rusů, Bělorusů a Poláků.Darjusz Kołodziejczyk, as reported by V roce 1663 podnikli krymští Tataři (včetně podřízených nogajských kmenů) společně s Turky nájezd na Moravu, při kterém odvlekli do otroctví tisíce obyvatel."Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu". iDNES.cz. 12. října 2013. vpravo|náhled|Krymský chanát kolem roku 1600 Poslední velký nájezd podnikli Tataři v roce 1769 během rusko-turecké války, kdy napadli území Nového Srbska na Ukrajině. Teprve po porážce Osmanů v rusko-turecké válce byl roku 1783 Krymský chanát připojen k Rusku. Krymská válka v letech 1853–56 a následné události způsobily exodus Tatarů, kteří masově odcházeli do Turecka.
Myšlenka na obnovu krymského tatarského státu byla obnovena v létě 1917. V prosinci roku 1917 vznikla Krymská lidová republika, která byla zároveň prvním sekulárním státem s muslimskou většinou na světě. Už v lednu byla, ale poražena bolševiky, kteří zde vytvořili tzv. Tavridskou sovětskou republiku. Ta byla v dubnu dobyta ukrajinskou armádou s podporou Německa. Následně se Krym dostal pod kontrolu Rudé armády pak bělogvardějců a v listopadu 1920 Krym definitivně ovládla rudá armáda.
Během druhé světové války byla většina krymských Tatarů schopných vojenské služby povolána do řad Rudé armády. Na okupovaném Krymu tak mezi tatarským obyvatelstvem zůstaly převážně ženy, děti a starší lidé. náhled|Amet-chan Sultan, dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu, stíhací pilot krymskotatarského původu, účastník druhé světové války (1941–1945). Na snímku v uniformě vojenského pilota Rudé armády, přibližně z roku 1944.
Během německé okupace Krymu v letech 1941–1944 byla krymskotatarská společnost hluboce rozdělena. Část populace se zapojila do kolaborace s německými okupačními orgány, které se snažily využít silných protisovětských nálad vyvolaných předválečnými stalinskými represemi a hladomory. Tito dobrovolníci vstupovali do pomocných policejních a vojenských formací (tzv. Schutzmannschaften). Podle různých odhadů v těchto jednotkách sloužilo 15 000 až 20 000 krymských Tatarů. Německé velení je nasazovalo především k bezpečnostním operacím v týlu armády a do bojů proti sovětským partyzánům.Williams, Brian Glyn. The Crimean Tatars: The Diaspora Experience and the Forging of a Nation. Leiden: Brill, 2001. Tyto útvary byly zneužívány také k represivním akcím proti civilnímu obyvatelstvu a prokazatelně se podílely na pronásledování i vyhlazování krymských Židů.Jicchak Arad (2009), "The Holocaust in the Soviet Union", U of Nebraska Press, s. 211
Současně však značný počet krymských Tatarů bojoval na straně Sovětského svazu. Desítky tisíc příslušníků tohoto národa sloužily v Rudé armádě, další působili v partyzánských oddílech operujících v krymských horách.
Po znovudobytí Krymu sovětskými vojsky v roce 1944 obvinilo sovětské vedení krymské Tatary z hromadné kolaborace s německými okupanty. Na základě těchto obvinění rozhodl Státní výbor obrany o deportaci krymských Tatarů do Střední Asie, především do Uzbecké SSR. Deportace, provedená ve dnech 18.–20. května 1944, postihla téměř celé krymskotatarské obyvatelstvo bez ohledu na individuální míru spolupráce s okupanty.J. Otto Pohl (2010), The False Charges of Treason against the Crimean Tatars.
Řada historiků považuje sovětská obvinění z kolektivní viny za nepřiměřená a upozorňuje, že kolaborace se týkala pouze části krymskotatarské populace, zatímco mnoho krymských Tatarů sloužilo v Rudé armádě nebo se podílelo na protinacistickém odboji.
V květnu 1944 byli pod záminkou „zrady vlasti“ a „spolupráce s okupanty“ deportováni nejen krymští Tataři, ale i další původní obyvatelé poloostrova – Řekové, Bulhaři a Arméni. Po deportaci byla většina původních tatarských toponym nahrazena rusifikovanými názvy, které zůstávají v oficiální dokumentaci dodnes. náhled|Rustem Umerov (ukrajinsky Рустем Умєров) je ukrajinský politik(Bývalý ministr obrany Ukrajiny), podnikatel a investor krymskotatarského původu. V roce 2014 podepsal prezident Vladimir Putin dekret „O opatřeních k rehabilitaci arménského, bulharského, řeckého, krymskotatarského a německého národa a o státní podpoře jejich obrození a rozvoje“, který měl symbolicky i prakticky přispět k obnovení práv těchto národů.[Pojem „rehabilitace“ je však v ruském právním kontextu často chápán spíše jako formální uznání utrpení než jako plnohodnotné odškodnění. Neobsahuje například závazek státu poskytovat finanční kompenzace nebo restituce majetku, a proto je v odborné literatuře někdy označován za eufemistický právní nástroj.
Po obsazení Krymu Rudou armádou Stalin prohlásil Tatary za kolaboranty a nechal veškeré tatarské obyvatelstvo masově deportovat do Uzbekistánu, na Sibiř a na Ural. V 60. letech byli Krymští Tataři rehabilitováni, jejich návrat však byl povolen až v roce 1988.
Současnost náhled|Refat Çubarovnáhled|Krymskotatarský kytarista Enver İzmaylov Dnes žije na Krymu přibližně 270 000 Tatarů a tvoří pouhých 12 % obyvatelstva poloostrova. 150 000 Krymských Tatarů nadále zůstává v uzbekistánské diaspoře, menšinu tvoří i v Rumunsku a Turecku.thumb|Krymskotatarský hudebník v tradičním oděvu z 18. až 19. století hraje na strunný nástroj saz během předsvatebních příprav.Navrácení svého majetku se nedočkali a problematická je také jejich integrace do společnosti, kterou jim neusnadňovala ani ruská většina, ani ukrajinská vláda. Vůdcem Krymských Tatarů je v současnosti Refat Çubarov, který je od roku 2013 také předsedou Medžlisu Krymských Tatarů.
Anexe Krymu Ruskem náhled|vlevo|Ruský prezident Putin při setkáni se zástupci Krymských Tatarů 16. května 2014 Po anexi Krymu Ruskem v roce 2014 se krymská tatarština stala jedním ze tří oficiálních jazyků Krymu, což se jim pod kyjevskou vládou ani v éře Sovětského svazu nepodařilo. Od anexe poloostrova jsou nicméně Krymští Tataři podle rozhlasové stanice BBC vystaveni únosům, fyzickému násilí a teroru. Jejich představitel Mustafa Džemilev má na Krym pět let zakázán vstup. Jejich představitelé v lednu 2015 požádali o pomoc orgány OSN.Tataři z Krymu prosí OSN o pomoc. Zažívají únosy, násilí a teror Rusko jejich stížnosti odmítá jako neopodstatněné a ujišťuje Tatary, že jejich práva zůstanou zachována. V polovině dubna (2016?) pozastavila krymská prokurátorka Natalja Poklonská činnost neoficiálního krymskotatarského parlamentu medžlisu, což důrazně kritizoval generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jaglan. Už předtím prokurátorka požadovala jeho zapsání na seznam extremistických organizací. 26. dubna 2016 zákaz i označení za extremistickou organizaci potvrdil Nejvyšší krymský soud. Jeden z vůdců medžlisu Nariman Dželjal na to reagoval prohlášením, že jeho organizace podá odvolání a požádá o spravedlnost i evropské instituce.
Literatura
PICKOVÁ, Dana. Velké ruské dějiny. I, Od Rusi k moskevskému carství. Praha: Nakladatelství Epocha, 2023.
Reference
Externí odkazy
Krymskotatarský internetový rozcestník
Neblahý osud krymských Tatarů , Český rozhlas, Svět ve 20 minutách, 22. září 2014 Official web-site of National Party of Crimean Tatars "Milli Firka" Stránky Medžlisu – zvykové vlády Krymských Tatarů
Kategorie:Turkické národy Kategorie:Etnické skupiny v Uzbekistánu Kategorie:Etnické skupiny na Ukrajině