Ghana, plným názvem Ghanská republika, je stát v západní Africe. Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu.
Ghana se rozkládá na ploše 238 535 kilometrů čtverečních, tvořené různorodou krajinou, od pobřežních savan až po tropické deštné lesy. Ghana má jako řada jiných afrických zemí překotně rostoucí populaci. Zatímco v roce 1990 měla 14 milionů obyvatel, roku 2019 to bylo již více než dvakrát tolik. S více než 31 miliony obyvatel je dnes Ghana po Nigérii druhou nejlidnatější zemí západní Afriky. Hlavním a největším městem je Akkra. Mezi další velká města patří Kumasi, Tamale a Sekondi-Takoradi.
Ghana je mnohonárodní stát, kde sídlí řada etnických, jazykových a náboženských skupin. Největší etnickou skupinou jsou Akanové. Většina Ghaňanů jsou křesťané (povětšinou protestanti), téměř šestina jsou muslimové a desetina vyznává tradiční víry nebo se nehlásí k žádnému náboženství. Oficiálním jazykem země je angličtina, mluví se ale i řadou místních jazyků, jedenáct z nich má polooficiální status.
Prvním významným státem na území Ghany bylo království Bono v 11. století. V průběhu staletí vznikala další království jako království Dagbon na severu nebo Ašantská říše na jihu. Na začátku 15. století začal zemi ovlivňovat evropský kolonialismus, zprvu portugalský. Na konci 19. století se prosadil britský vliv. Dne 6. března 1957 Ghana vyhlásila nezávislost, a stala se tak první kolonií v subsaharské Africe, která jí dosáhla. Následně se stala velkým podporovatelem dekolonizace a panafrického hnutí.
Ghana je unitární stát, prezidentská republika a ústavní demokracie. Od roku 1993 si udržuje jeden z nejsvobodnějších a nejstabilnějších režimů na kontinentu a relativně dobře si vede v hodnoceních zdravotní péče, ekonomického růstu a lidského rozvoje. Na africké poměry je to bohatý stát, podle Mezinárodního měnového fondu se jeho hrubý domácí produkt v paritě kupní síly pohybuje zhruba na úrovni Slovenska či Běloruska, okolo sedmdesátého místa na světě. V Africe jde o devátou největší národní ekonomiku. Polovinu exportu tvoří zlato. Jeho těžba tvořila páteř místní ekonomiky po většinu historie.
Ghana je členem Hnutí nezúčastněných zemí, Africké unie, Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) a Commonwealthu.
Historie náhled|vlevo|upright|Terakota ze 16.–17. století vlevo|náhled|Portugalský hrad Elmina, dnes památka UNESCO Archeologické pozůstatky nalezené na pobřeží naznačují, že tato oblast byla osídlena již od doby bronzové (asi 2000 př. n. l.). Ovšem společnosti založené na rybolovu v rozsáhlých lagunách a řekách zanechaly jen málo stop. Archeologové také naznačují, že centrální Ghana byla osídlena zhruba okolo roku 1000 př. n. l.
Státní organizace má v oblasti hluboké kořeny. Berberský historik a geograf Al-Jakubí popsal v 9. století Ghanu jako „jeden ze tří nejvíce organizovaných států v regionu“, mínil tíž ovšem patrně oblast ležící spíše na území dnešního Mali, byť se o tom vedou spory. Jiné doklady a záznamy o této státní organizaci se nedochovaly. Víme jen, že se již tehdy v této oblasti těžilo zlato a místní obchodovali s obchodníky ze Súdánu a Středomoří. Tento stát se podle Jakubího nazýval Ghana, což v překladu znamenalo „silný král-válečník“. Když v roce 1957 vznikl moderní ghanský stát, rozhodli se jeho zakladatelé pro zemi užívat právě tento prastarý název, navzdory sporům o lokalizaci staré Ghany, a to proto, aby byly zdůrazněny hluboké kořeny ghanské kultury a aby byl název také co nejobecnější a umožnil sjednocení velkého počtu různorodých etnických, jazykových a náboženských skupin.
Pozdější, již plně historické a doložené státy se ovšem nazývaly jinak a vytvořila je jiná etnika než starověkou Ghanu. Ta patrně přišla z oblasti dnešního Súdánu, nejspíše v souvislosti s výše uvedeným obchodem se zlatem. V 11. století na jihu dnešní Ghany (na území dnes zvaném Brong-Ahafo) utvořila stát zvaný Bono, nebo Bonoman. Kmen, který ho vytvořil, se nazýval Bonové, a byl to jeden z akanských kmenů. Ve 12. století začal těžit zlato, díky čemuž jeho stát zbohatl. Městskými centry státu byly Bono Manso, Begho a Bonduku. Úpadek nastal tehdy, když se velké skupiny obyvatel začaly stěhovat ze země, ve snaze osídlit jiné oblasti a nalézt tam nová ložiska zlata.
Rovněž v 11. století má mít kořeny ještě jeden stát, který se rozkládal na severu Ghany. Království Dagbon vytvořili Dagombové, kteří mluvili gurskými jazyky, z čehož se dá usuzovat, že přišli do oblasti z Burkiny Faso. Přestože vládci tohoto státu nebyli obvykle muslimové, muslimy vítali ve své zemi jako zákoníky a lékaře. V důsledku toho ovlivnil islám sever dnešní Ghany. První vůdce dagombského státu se měl nazývat Naa Gbewaa. Hlavním městem byla Gambaga. Zemi rozvrátila občanská válka, v jejímž důsledku se rozpadla na řadu menších států: Dagbon, Mampruga, Mossi, Nanumba nebo Waly. vlevo|náhled|Ašantský rituální meč Akanové se tak nakonec ve svých státotvorných snahách ukázali jako úspěšnější. Bonoman sice padl, ale vznikla řada jiných akanských států: Ašanti, Denkyira, Mankessim, Akwamu. Na konci 15. století akansky mluvící lidé osídlili i oblast deštného pralesa, s příchodem plodin z jihovýchodní Asie a Ameriky, které bylo možné přizpůsobit tamním podmínkám – šlo o čirok, banány a maniok. Na začátku 16. století evropské zdroje zaznamenaly existenci akanských států Akan a Twifu v údolí řeky Ofin. Nakonec se ale ze všech akanských států ukázalo nejmocnějším Ašanti, z něhož vznikla Ašantská říše, jež ovládla většinu ostatních oblastí v dnešní Ghaně. K expanzi a pohlcení ostatních akanských států došlo především za vlády Oti Akentena v letech 1630–1660. Vláda Ašantské říše fungovala nejprve jako volná síť, ale nakonec bylo vybudováno centralizované království s vyspělou, vysoce specializovanou byrokracií soustředěnou v hlavním městě Kumasi. Na centralizačním procesu měl zásluhu především král Osei Tutu (zemřel asi 1717). Ekonomika byla založená na zlatu a zlatých slitcích. V 18. století Ašantská říše ovládla severní dagombské státy, především za vlády krále Opoku Ware I. (zemřel 1750). náhled|Bitva Britů s vojáky Ašantské říše K prvnímu kontaktu Akanů s Evropany došlo roku 1471. Byli to Portugalci a měli zájem o zlato. Zřídili své obchodní zastoupení v pobřežní osadě zvané Anomansah, kterou přejmenovali na São Jorge da Mina. Celé území nazývali Costa do Ouro, tedy Zlaté pobřeží, což byl název, který posléze přijali i jiní Evropané. V roce 1481 portugalský král Jan II. pověřil Dioga de Azambuju postavením hradu Elmina, který byl dokončen za tři roky. V roce 1598 se do ghanského obchodu se zlatem zapojili i Nizozemci. Založili Nizozemské zlaté pobřeží (Nederlandse Bezittingen ter Kuste van Guinea) a postavili pevnosti ve Fort Komenda a Kormantsi. V roce 1617 Nizozemci dobyli portugalské pevnosti a obchod ovládli. Do poloviny 17. století se do obchodování se zlatem zapojili další evropští obchodníci, zejména Švédové, kteří založili Švédské zlaté pobřeží (Svenska Guldkusten), a také království Dánsko-Norsko, které založilo Dánské zlaté pobřeží (Danske Guldkyst). Počínaje 17. stoletím se krom obchodu se zlatem začal rozvíjet též obchod s otroky. Podíleli se na něm portugalští, holandští, angličtí a francouzští obchodníci. Brzy se začali zapojovat i Němci, což přimělo Brity oblast začít více ovládat. V roce 1874 Británie převzala přímou vládu nad některými částmi země. Mezi britskými kolonialisty a různými akanskými státy došlo k mnoha vojenským střetnutím. Největší válka vypukla s Ašantskou říší. Je nazývána Anglo-ašantskou válkou (spíše jde o sérii konfliktů) a probíhala zhruba v letech 1824 až 1900. Ašantské království válku nakonec prohrálo. náhled|Kwame Nkrumah s americkým prezidentem Kennedym Od začátku 20. století do roku 1957 tak byla Ghana državou Velké Británie pod názvem Zlatonosné pobřeží. V roce 1949 nacionalistický politik Kwame Nkrumah založil Smluvní lidovou stranu s mottem „Samostatnost nyní“. Zahájila kampaň „pozitivní akce“, která zahrnovala nenásilné protesty, stávky a nespolupráci s britskými úřady. Nkrumah byl Brity zatčen, ale již v roce 1952 se stal předsedou vlády. Dne 6. března 1957 vyhlásil nezávislost země, a Ghana se tak stala první kolonií v subsaharské Africe, které se to podařilo. Po ústavním referendu byla 1. července 1960 vyhlášena republika a Ghana tak odvrhla i britského monarchu ve svém čele (6. březen je dnes v Ghaně Dnem nezávislosti, zatímco 1. červenec se slaví jako Den republiky). Prvním prezidentem se stal Nkrumah. Byl poté vůdčí osobností panafrikanismu a jedním ze zakladatelů mezivládní Organizace africké jednoty, kterou v roce 2002 vystřídala Africká unie. Panafrické myšlenky si Nkrumah osvojil během svých studií ve Spojených státech, kde ho ovlivnil jamajský aktivista Marcus Garvey a černošský socialista William Edward Burghardt Du Bois. Toho po zisku moci Nkrumah pozval do Ghany, kde dožil – ostatně hlásal, že by se všichni američtí černoši měli vrátit do Afriky, což je idea, která je v Ghaně stále aktuální. I Nkrumah převzal socialistické myšlenky a stále více se sbližoval s východním blokem. Budoval si kult osobnosti, v rámci nějž byl nazýván Spasitel. Stále více si osvojoval též diktátorské metody. Kvůli tomu všemu byl svržen vojenským převratem vedeným plukovníkem Emmanuel Kwasi Kotokou v roce 1966 (tzv. operace Cold Chop). K puči došlo během Nkrumahovy cesty do Číny a Vietnamu, kde chtěl dojednat mír. Prezident pak žil v exilu v Guineji, která ho prohlásila „čestným spoluprezidentem země“. Zemřel v Bukurešti. náhled|Jerry Rawlings Do čela země se postavil generál Joseph Arthur Ankrah, který vládl až do roku 1969. Vláda vzešlá z demokratických voleb v roce 1969 však nebyla schopná čelit narůstajícím hospodářským obtížím. Prezident Edward Akufo-Addo, jakož i vláda Kofiho Busii, byli svrhnuti nenásilným převratem v roce 1972. V následujících letech proběhlo ještě několik pučů a v roce 1981 začala vláda diktátora Jerryho Rawlingse, který pozastavil platnost ústavy a zakázal politické strany. V důsledku hospodářského úpadku stovky tisíc obyvatel odešlo hledat obživu do sousedních států.
Začátkem 90. let 20. století přistoupil Rawlings k liberalizaci poměrů a byla vyhlášena nová ústava. V roce 1992 byl pak Rawlings ve svobodných volbách zvolen prezidentem a byl zvolen i podruhé v roce 1996. Ústava nedovolovala třetí funkční období, a proto Rawlingsova strana Národní demokratický kongres zvolila v roce 2001 jako kandidáta dosavadního viceprezidenta Johna Atta Millse. Volby vyhrál jeho protikandidát John Kufuor z opoziční Nové vlastenecké strany. Ve volbách roku 2004 se opakovalo jeho volební vítězství. Z voleb v roce 2009 vyšel vítězně J. A. Mills. Ten pak roku 2012 zemřel ve funkci. Nahradil ho viceprezident John Dramani Mahama, jenž byl záhy zvolen prezidentem i v řádných volbách. V roce 2016 triumfovala znovu opozice a do úřadu byl zvolen Nana Akufo-Addo. V roce 2020 byl znovuzvolen. Od demokratizace v roce 1992 tak došlo třikrát k předání moci mezi dvěma opozičními stranami, což svědčí o stabilitě demokracie v Ghaně.
Státní symboly Vlajka
Ghanská vlajka je list o poměru stran 2:3 a skládá se ze tří vodorovných pruhů: červeného, zlatého a zeleného. Uprostřed zlatého pruhu je černá pěticípá hvězda, dotýkající se cípy krajních pruhů.Ghanská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 63, duben 2017
Znak