náhled|Historie klasické fyziky Klasická fyzika je označení pro starší fyzikální teorie, zejména ty popsané mezi koncem 17. a počátkem 20. století. Označení se používá v opozici k moderní fyzice, která zahrnuje dva ne zcela slučitelné obory, kvantovou fyziku a teorii relativity. V těchto oborech se používá pojem klasická fyzika v užším významu, v relativistickém pojetí fyzika založená na Galileiho principu relativity, v kvantové mechanice fyzika, která nepoužívá princip kvantování s výpočty pomocí Planckovy konstanty, tedy do takto pojaté klasické fyziky patří i teorie relativity. Klasická fyzika selhává tam, kde se jedná o velmi vysoké energie, velmi malé rozměry významně nepřesahující rozměry atomu (rozměr celého atomu je cca , rozměr jádra cca až ) nebo při velmi vysokých rychlostech srovnatelných s rychlostí světla ve vakuu. Naopak nachází uplatnění v běžných podmínkách, protože umožňuje dané jevy popsat mnohem jednodušším způsobem a přitom je vzniklá nepřesnost zanedbatelná.
Obory a vývoj náhled|Sir Isaac Newton Do klasické fyziky patří zejména: Klasická mechanika – též Newtonovská mechanika, popis sil a pohybů na základě Newtonových pohybových zákonů (1687) Klasická termodynamika – zákony termodynamiky, poprvé částečně popsané Carnotovým cyklem (1824) Klasická elektrodynamika – zákony elektrického a magnetického pole popsané Maxwellovými rovnicemi (1873)
Související články Fyzika
Odkazy
Reference
Kategorie:Obory a disciplíny fyziky