Kateřina Šedá (* 12. prosince 1977 Brno) je česká umělkyně, jejíž práce má blízko k sociální architektuře. Je autorkou řady veřejných realizací v České republice i v zahraničí. Je v pořadí druhým českým umělcem, který měl sólovou výstavu v Tate Modern v Londýně (2011), držitelkou několika ocenění.
Život Vystudovala střední průmyslovou školu v Hodoníně a Střední školu uměleckých řemesel v Brně (1995–1999). V letech 1999–2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Grafika II u profesora Vladimíra Kokolii. Kateřina Šedá se zaměřuje na sociálně laděné happeningy a experimenty mající za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo ze sociální izolace.Irena Hejdová, Kateřina Šedá: Ráda všechny vyzvu. Zkuste si to!, Aktualne.cz, 23.11.2008 Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.
V roce 2005 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého za projekt Je to jedno. V roce 2011 poskytla Kateřině Šedé prostor pro samostatnou výstavu londýnská galerie Tate Modern.Magdalena Čechlovská, Šedá vystaví "praštěné" umění v Tate Modern, ihned.cz, 23. 4. 2009 Za publikaci Brnox získala v roce 2017 cenu Magnesia Litera. V září stejného roku i cenu Architekt roku 2017 udělovanou za "inovativní přístup k architektuře v Česku a její popularizaci". Je také vítězkou otevřené soutěže na návrh projektu pro Česko-Slovenský výstavní pavilon, bude tedy autorkou projektu na 16. mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2018. V lednu 2026 obdržela Cenu města Brna v oboru výtvarné umění a design za rok 2025.
Jejím bývalým manželem, se kterým má starší dceru Julii, je Vít Klusák. Žije v Brně-Líšni s druhým manželem Davidem a dvěma dcerami.
Projekty 1999 – Spaní na hrobech, Líšeň 2000 – Bezdomovec (objevení nové kultury) 2001 – Výstava za okny, Líšeň (150 obyvatel) 2002 – 1. sjezd nedělních malířů, Líšeň 2002 – Ticho prosím, maluji ! 2003 – Nic tam není, Ponětovice (300 obyvatel) Smysl projektu byl vtom, aby všichni obyvatelé Ponětovic, kteří o vlastní vesnici tvrdili, že se tam nic neděje, zažili něco mimořádného, slovy autorky „OSLAVA NORMÁLNOSTI“. Šedá všechny obyvatele přemluvila, aby dodrželi jednu sobotu stejný denní režim – ideální průnik jejich sobotních činností stanovený na základě dotazníku. Všichni současně vstávali, šli na nákup (kde koupili stejné věci), zametali chodník, obědvali rajskou omáčku s knedlíkem, sešli se na pivu. Večer všichni najednou zhasli.Rozhovor s Kateřinou Šedou, Umělec 1/2006
2004 – Výchova dítěte 2005 – Šedá komise / Převaděč, diplomová práce Autorka nechala posuzovat práce diplomantů AVU "Šedou komisí" vytvořenou se svých nejbližších příbuzných, kteří nemají výtvarné vzdělání, ani se tomuto oboru nikdy nevěnovali. Studenti museli svá díla před komisí obhájit podobně jako před oficiální komisí. Výsledkem komise byl vypracovaný posudek. Projekt měl mimo jiné za cíl překonat odstup obyčejných lidí od moderního umění.
2005 – Je to jednoProjekt se týkal autorčiny babičky s cílem vzbudit v ní chuť do života. Protože babička byla dlouholetá vedoucí skladu domácích potřeb, začala ve spolupráci s vnučkou kreslit sortiment skladu a přidávat k němu detailní popisy. Jednalo se o druh arteterapie.KATEŘINA ŠEDÁ , Reflex 46, 2005
2006–2007 – Vnučka, Brno-Líšeň 2007 – Každej pes, jiná ves, Nová Líšeň Šedá zaslala podle adresáře získaného ze zvonků tisícovce rodin z brněnského sídliště Nová Líšeň košile s motivy vytvořenými podle barevných fasád paneláků, ve kterých bydlí. Jako adresáty a odesilatele uváděla jednotlivé obyvatele sídliště, čímž vytvořila dvojice navzájem neznámých lidí. Všichni adresáti poté dostali pozvání na vernisáž v Moravské galerii v Brně.Výstavní potíž s dobrým nápadem Kateřiny Šedé, idnes.cz, 1. září 2007
2008 – Furt dokola Kateřina Šedá pozvala dvacet sousedů na Bienále do Berlína, kde jednotlivé dvojice sousedů čekaly už připravené kopie plotů. Ty potom za pomocí dovezených pomůcek překonali.Jan H. Vitvar, Copak, sousede?, Respekt č.16
2009 – Duch Uhystu (Der Geis von Uhyst), Uhyst, Německo V rámci německého grantového programu Über Tage vznikl projekt, který se snažil o zachycení ducha hornolužické vesnice Uhyst s 800 obyvateli. Místní měli za úkol, jednou čarou a postupně různými kreslícími prostředky, nakreslit svůj pohled na zvláštnosti obce na jednu čtvrtku papíru. Výsledkem byla kolektivní kresba, nakonec z rubu podepsaná všemi 316 autory. Po dokončení byl obraz namnožen podle počtu obyvatel a kopie vylepeny najednou po celé obci.Über Tage
2010 – Die Suppe ist gegessen (Nedá se svítit)Čtyřdílný projekt zabývající se situací ve slezských Nošovicích po dostavbě automobilky Hyundai.Kleine Dinge ändern sich, faz.net, 9. září 2011
2010 – Líšeňský profilProjekt vznikající pod záštitou Contemporary Art Museum and Gallery v Sheffieldu se zabývá podobností krajiny a profilu lidského obličeje. Snahou 511 českých výtvarníků bylo zachytit odraz krajiny Líšně ve tvářích jejích obyvatel.Kateřina Šedá a dalších 999 výtvarníků hledá nos jako věž, idnes.cz, 27. června 2010
2010 – Mirror Hill (Zrcadlový vrch) 2011 – Bedřichovice nad Temžíhttp://www.bedrichovicenadtemzi.cz/ Od nevidím do nevidím, Tate Modern, Londýn Cílem akce byla konfrontace života malé středoevropské vesnice Bedřichovice u Brna a jedné z největších světových metropolí Londýna. Akce se konala v prostoru velikosti katastrálního území Bedřichovic promítnutého do prostoru Londýna 1:1 mezi budovu galerie Tate Modern a katedrálu Sv. Pavla. Akce se zúčastnilo 80 obyvatel Bedřichovic. Ve vymezeném prostoru měli dělat to, co dělají ve svém běžném dni – zametat, pracovat na zahradě, jezdit na kole, opalovat se, hrát si, zorganizovat hasičské cvičení, hrát nohejbal, umývat auto apod. Proběhla také návštěva kostela. Vedle běžných aktivit využila autorka také toho že mezi obyvateli Bedřichovic je učitelka angličtiny a kurátorka galerie. Obě pak připravily hodinu českého jazyka a prohlídku imaginárních Bedřichovic v prostoru Londýna. Zároveň se akce účastnilo 80 britských malířů, kteří malovali vesnici v londýnských reálech dle fotografií skutečných Bedřichovic. Pro Tate Modern se jednalo o největší performance roku. Od roku 2011 dosud Šedá s obyvateli obce Bedřichovice pořádá řadu akcí. Na den 3. září stanovila bedřichovický svátek: 2012 – Dejte mi svátek! 2013 – TŘETÍ ZÁŘÍ / soutěž v chytání lelků 2014 – Přílet pečených holubů 2015 – Bedřichovice nad Temží (otevření návsi) 2016 – Svátek po svátku I. 2017 – Svátek po svátku II. 2012–2014 – Batežo Ka Mikilu (Pátý přes devátý)http://www.batezokamikilu.cz/ 2013 – Mami, dívej se na mě! 2013–2014 – Everything Is Perfect 2014 – Milada Šoukalová: Normální život 2015 – Tržnica Bojárt 2015–2016 BRNOX. Průvodce brněnským BronxemŠedá se tři roky zabývala brněnskou vyloučenou lokalitou zvanou Bronx. Po třech letech sběru materiálu v terénu připravila publikaci koncipovanou jako turistického průvodce, který vyloučenou lokalitu představuje v deseti trasách: BÍLÁ TRASA (náboženství), ŽLUTÁ TRASA (gurmánská), ORANŽOVÁ TRASA (služby), RŮŽOVÁ TRASA (dětská), FIALOVÁ TRASA (holocaust), ZELENÁ TRASA (fauna a flóra), MODRÁ TRASA (kultura a sport), ŠEDÁ TRASA (vesnice ve městě), ČERNÁ TRASA (večer a noc). Brnox získal cenu Magnesia Litera 2017 v kategorii publicistika.
2015–2018 – Made in SlavutychHlavním tématem projektu je překročení hranic a řešení problémů s tím spojených. Šedá přiměla obyvatele ukrajinského města Slavutyč, které vzniklo v rámci evakuace lidí postižených havárií jaderného reaktoru v Černobylu, aby vytvořili největší skupinovou žádost o vízum do České republiky, a tím se zapsali do Guinnessovy knihy rekordů. Vylosovaní žadatelé získali oficiální pozvání do České republiky, kde v počtu 44 lidí strávili týden. Vyvrcholením jejich cesty do České republiky byla svatba českého páru v ukrajinském stylu, která následně odjela společně se Slavutyčany a strávila na Ukrajině svatební cestu.
2016 – 51+ 2016 – Tram Buskers Tour, Helsinky 2016 – Nezapomeňte vystoupit!, Jihlava, 20. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava 2017 – Šalina Music Tour, Meeting Brno 2017, 2018, 2019 – Bezuliční Busking, Maraton hudby Brno – Šedá uspořádala akci pro buskery (pouliční hudebníky), přičemž netradičním kritériem bylo, že hudebníci při svém účinkování nesměli být v přímém kontaktu s ulicí. Řada unikátních hudebníků z Česka i zahraničí tak vystoupila na nečekaných místech v centru Brna – na balkonech, v autech, při přecházení silnice, v podzemí, na stromě. 2017–2019 – UNES-CO
2017 – Vladimír Kokolia slovník Kateřiny Š.Po celou dobu studia si vedla deník o svém učiteli Vladimíru Kokoliovi a jeho formě výuky. Její postřehy a zápisky jsou často motivovány snahou vymezit se proti „návodu“ svého pedagoga a uvěřit vlastnímu vnímání světa.
2017 – Půl na půl, NETRADIČNÍ MIKULÁŠSKÁ NABÍDKA / VLAK KULTURY / PRAHA–DRESDEN 2018 – EX:PO / Největší československé rande 2019 – První poslední 2019 – Něco za něco 2019 – 2020 – The Future Will Be Better 2020 – ANNA Ja VÕTA / Give And Take 2020 – VAULT / Apocalypse and World Salvation 2020 – МЯСТО ДО ПРОЗОРЕЦА / Místo u okna 2021 – Sobota v nedeľu / Sobota v neděli 2010 – 2021… – Nedá se svítit 2021 – Šedá edice 2019–2021 – Herzlich Willkommen! / Vítejte! 2022 – Z nohy na nohu 2022 – 2023 – CELEJ VON / Národní sbírka zlozvyků 2023 – 2025 – Radio GUGGACH 2025 – Zítra začnu! / Vánoční festival zlozvyků, Brno, Římské náměstí, 4.–23. prosince 2025
Filmy 2008 – Paniččino všechno: Krátký dokumentární film Víta Klusáka a Kateřiny Šedé zachycující situaci po smrti autorčiny babičky, kdy se celá rodina snažila rozptýlit babiččina psa Ajdu, který začal tesknit. Rodina se snažila dodržovat babiččiny rituály včetně zapínání televize nebo třeba otevírání oken tak, aby pro pejska napodobila jeho obvyklý denní režim.
Samostatné a skupinové výstavy 1998 – ŠUŘ, Městské divadlo v Brně 1999 – ŠUŘ, Galerie mladých, Brno 2002 – Ticho prosím, maluji !, Galerie u Prstenu, Praha 2003 – Dům umění, Brno 2003 – 281 m?, Galerie Václava Špály, Praha 2005 – Zvon 2005, Galerie hlavního města Prahy 2005 – Essl Award – moderní galerie AVU, Praha 2005 – Prague Biennale 2, Národní galerie, Praha 2005 – Diplomanti AVU, NG v Praze 2006 – Pozval jsem pár přátel, aby se podívali, Galerie Miroslav Kraljevic a galerie Nova, Záhřeb 2007 – Auditorium, Stage, Backstage – An Exposure In 32 Acts, Frankfurter Kunstverein, Frankfurt, Německo 2007 – As In Real Life, Gallery P 74, Ljubljana, Slovinsko 2007 – Každej pes, jiná ves, Moravská galerie v Brně, Pražákův palác, Brno 2007 – Každej pes, jiná ves, Documenta 12, Kassel 2008 – Furt dokola, Bienále, Berlín 2008 – Manifesta, Trentino 2013 – This is not a Czech Pavilion, This is not a Taiwan Pavilion, Benátské bienále, Benátky 2013 – At Sixes and Sevens, Galerie für Zeitgenössische Kunst Leipzig, Lipsko, Německo 2015 – 2th Tbilissi Trienial 2015 – Kiev Biennale, Kiev 2015 – Echigo – Tsumari Art Triennale 2015 2025/26 – Hlavou a rukama. Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024, Dům umění města Brna, Brno
Ocenění 2004 – Cena sdružení tranzit.cz 2005 – Essl Award 2005 – Cena Jindřicha Chalupeckého 2007 – IASPIS, International artist residency programm, Stockholm, Sweden 2008 – 2009 Berliner Künstlerprogramm, DAAD, Deutscher Akademischer Austauschdienst, Berlin, Germany 2009 – Contemporary Art Society Award, London, UK 2010 – Nejkrásnější české knihy 2010, Czech Republic 2010 – Alfried Krupp von Bohlen und Halbach Foundation, Germany 2011 – Fluxus Stipendium, Wiesbaden, Germany 2012 – Nejkrásnější české knihy roku 2011. Czech republic 2013 – MACRO – Museo d Arte Contemporanea Roma -Artist in residence, Italy 2015 – Nejkrásnější české knihy roku 2014, Czech republic 2017 – Magnesia Litera – Litera za publicistiku