Názvosloví koordinačních (komplexních) sloučenin vytváří Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (anglicky International Union of Pure and Applied Chemistry, zkráceně IUPAC). Poslední úprava názvosloví koordinačních sloučenin byla navržena v roce 2004IUPAC Provisional Recommendation - Nomenclature of Inorganic Chemistry (2004) (anglicky) - IR-9 Coordination Compounds a byla zahrnuta do názvoslovných doporučení anorganické chemie IUPAC 2005 (tzv. Red Book)Nomenclature of Inorganic Chemistry IUPAC Recommendations 2005 (anglicky) - PDF verze ke stažení. Do češtiny byly tyto změny přeloženy v létě roku 2007 a jsou závazné.
Název koordinační sloučeniny Koordinační (komplexní) sloučenina je sloučenina, která obsahuje komplexní částici. Ta může být v podobě kationtu, aniontu nebo elektroneutrální částice. Postup je analogický jako při tvorbě názvu anorganické sloučeniny. Na prvním místě je název aniontové částice ve tvaru podstatného jména, jako druhý je kation ve tvaru přídavného jména. Není rozhodující náboj centrálního atomu, ale celé komplexní částice, která se píše do hranaté závorky []. Název aniontu i kationtu se tvoří přidáním názvů jednotlivých ligandů s příslušnou předponou vyjadřující množství před název centrálního atomu. Ligandy se řadí dle abecedního pořadí jejich názvu (předpona pro množství se do základního názvu nepočítá) a jejich názvy se oddělují spojovníkem –, mezi posledním ligandem a centrálním atomem se pomlčka smí udělat, ale není to nutné. Elektroneutrální komplex se skládá ze slova „komplex“ a názvu dané částice ve tvaru přídavného jména.
Název centrálního atomu
Název centrálního atomu se v případě kationtové a aniontové částice tvoří stejně jako název solí. Tedy kořen prvku a přípona pro dané oxidační číslo. Název centrálního atomu v elektroneutrální částici má kationtový tvar.
Kationty V tabulce jsou uvedeny názvy některých centrálních atomů pro sloučeniny pro příslušná oxidační čísla. V případě použití samostatného kationtu přidáme k názvu slovo „kation“ (např. „…železitý kation“ či „kation …železitý“).
Centrální atomM1+M2+M3+M4+M5+M6+M7+M8+Přípona-ný-natý-itý-ičitý-ičný/-ečný-ový-istý-ičelý PříkladyMangannýMěďnatýZlatitýTitaničitýVanadičnýŽelezovýRhenistýRutheničelýMěďnýManganatýŽelezitýKobaltičitýNiobičnýMolybdenovýOsmistýOsmičelýStříbrnýŽeleznatýKobaltitýZirkoničitýTantaličnýManganovýRuthenistý -RtuťnýZinečnatýChromitýManganičitýRutheničnýWolframovýTechnecistý -ZlatnýRtuťnatýManganitýNikličitýIridičnýRhenovýManganistý -
Anionty V tabulce jsou uvedeny názvy některých centrálních atomů pro sloučeniny pro příslušná oxidační čísla. V případě použití samostatného aniontu přidáme k názvu slovo „anion“ (např. „…železitanový anion“ či „anion …železitanový“).
Centrální atomM1+M2+M3+M4+M5+M6+M7+M8+ Přípona -nan-natan-itan-ičitan-ičnan/-ečnan -an-istan-ičelan PříkladyMangannanMěďnatanZlatitanTitaničitanVanadičnanŽelezanRhenistanRutheničelanMěďnanManganatanŽelezitanKobaltičitanNiobičnanMolybdenanOsmistanOsmičelanStříbrnanŽeleznatanKobaltitanZirkoničitanTantaličnanMangananRuthenistan -RtuťnanZinečnatanChromitanManganičitanRutheničnanWolframanTechnecistan -ZlatnanRtuťnatanManganitanNikličitanIridičnanRhenanManganistan -
Název ligandu
Názvy anorganických ligandů
Při tvorbě názvu ligandu vycházíme z latinského názvu částice koordinované k centrálnímu atomu. U aniontů se k tomuto názvu ještě přidává přípona -o. Ligandy mohou být buď jednovazné nebo vícevazné. Vaznost ale nemá nic společného s nábojem ligandu. Téměř všechny ligandy uvedené v tabulce jsou za běžných podmínek jednovazné (dvouvazné jsou SO, NO a PO). Některé ligandy, jako například karbonyl, mohou v určitých komplexech vystupovat jako můstkové ligandy, ale jen proto je nelze považovat za vícevazné.
V tabulce jsou uvedeny názvy základních anorganických ligandů a pro srovnání i staré názvy, s nimiž se lze výjimečně stále setkat, ale jejich použití již z názvoslovného hlediska není korektní. Ligand Nový názevStarý název LigandNázev LigandNázevF−FluoridoFluoroH2OAquaNONitroCl−ChloridoChloroNH3AmminO2H−HydroperoxoBr−BromidoBromoCOKarbonylNH2−ImidoI−JodidoJodoNONitrosylONO−NitritoOH−HydroxidoHydroxoO2−OxidoPOFosfatoCN−KyanidoKyanoS2−ThioNHAmidoSCN−thiokyanatorhodanidothiokyanatorhodanoSOSulfatoSOSulfitoOPeroxidoPeroxoNONitratoCOKarbonato H−Hydrido
Názvy organických ligandů Názvosloví organických ligandů se oproti anorganickým nezměnilo. Při vyslovování celého názvu komplexu se sice může použít celý název organického ligandu, ale při zapisování sumárního vzorce komplexu se celý název ve většině případů nepoužívá. Místo něj se často používá zkratka daného ligandu. V tabulce jsou proto uvedeny systematické názvy, zkratky některých ligandů a modely organických ligandů.
Systematický název Dentacita (vaznost)ZkratkaVzorecNáhled prostorového modeluEthylendiamin 2en150px150pxDiethylentriamin 3dien200px 200pxTriethylentetraamin 4trien200px200pxTerpyridin 3terpybezrámu|200x200pixelů200px1,10-fenantrolin 2phen200px200pxo-fenylenbis(dimethylarsan) 2diars bezrámu200pxAcetylacetonát 2acac150200pxEthylendiamintetraoctová kyselina 6edta200px200pxPyridin 1py 100px200pxBipyridyl (2,2'-bipyridin) 2bipy, bpy 200px200pxTropolonát2 200pxOxalát2 ox, (C2O4)2− 150px 150pxN,N-ethylenbis(salicylideniminát)4 200pxFtalokyanin4 bezrámu200pxPropan-1,3-diamin2tn bezrámu|200x200pixelů200px2,6-diacetylpyridinbis(hydrazon) kyseliny benzoové 5dapbah 200px1,8-naftyridin 2naph 200pxTrimethylfosfin 1PMe3 střed|bezrámu|150x150pixelů200pxTrifenylfosfin 1PPh3 střed|bezrámu|200x200pixelů200px1,2-fenylenbis((2-dimethylarsanofenyl)-methylarsan) 4tpas 200pxTetrahydrofuran 1thf bezrámu200px Ethylenbis(3-(dimethylarsano)propyl(fenyl)arsan)4tetars 200px8-hydroxychinolin2oxin 200px5-methyl-8-hydroxychinolin2chin 200px1,2-bis(methylsulfanyl)ethan2dth 200pxEthan-1,2-diylbis(difenylfosfan)2dppe 200px2,6-diacetylpyridinbis(benzohydrazon)4dapbh 200px
Vyjadřování množství ligandu
Množství ligandů se vyjadřuje pomocí dvou druhů číslovkových předpon – pomocí základních číslovkových předpon a pomocí násobných číslovkových předpon – každý druh se užívá jindy:
Základní číslovkové předpony se používají u jednoduchých anorganických ligandů jako je Cl−, F−, CN−, atd., obecně u ligandů, v jejich názvu není základní číslovková předpona již obsažena nebo nemůže dojít ke zkreslení názvu ligandu. Název ligandu se do kulatých závorek nepíše. Násobné číslovkové předpony se používají u složitých anorganických ligandů jako je SO, CO, NO, atd., obecně u ligandů, jejichž název již obsahuje základní číslovkovou předponu (např. ethylendiamin) nebo by mohlo dojít ke zkreslení názvu ligandu (difosfát (P2O7)4− × bis(fosfát) (PO)2). Název ligandu se dává do kulaté závorky ().
I když se základní číslovkové předpony používají pro jednoduché anorganické ligandy a z větší části také pro organické ligandy, není hranice mezi jednoduchými a složitými ligandy ostrá, proto pokud si při pojmenovávání není někdo jistý, je lepší použít násobné číslovkové předpony. V následující tabulce jsou vypsány názvy základních a násobných číslovkových předpon:
Počet ligandůZákladní číslovková předpona Násobná číslovková předpona1 mono- (nepíše se) -2 di- bis-3 tri- tris-4 tetra- tetrakis-5 penta- pentakis-6 hexa- hexakis-7 hepta- heptakis-8 okta- oktakis-9 nona- nonakis-10 deka- dekakis-11 undeka- undekakis-12 dodeka- dodekakis-13 trideka- tridekakis-14 tetradeka- tetradekakis-15 pentadeka- pentadekakis-16 hexadeka- hexadekakis-
Příklady užití názvosloví
Názvosloví komplexních sloučenin se běžně používá pro veškeré komplexy. Pro život běžného chemika je znalost alespoň základního názvosloví komplexů nezbytná. Kromě systematického názvosloví se používá také triviální názvosloví. To sice nemá žádná pravidla, ale jeho používání je naprosto běžné, takže pro chemiky je v podstatě nezbytnější než systematické. Nelze ho ale použít pro všechny sloučeniny, protože ne všechny komplexy mají nějaký triviální název.
K3[Fe(CN)5(NO)] – pentakyanido-nitrosylželeznatan draselný Fe4[Fe(CN)6]3 – hexakyanidoželeznatan železitý – berlínská modř, Turnbullova modř K3[Fe(CN)6] – hexakyanidoželezitan draselný – červená krevní sůl K4[Fe(CN)6] – hexakyanidoželeznatan draselný – žlutá krevní sůl Na2[Fe(CN)5(NO)] – pentakyanido-nitrosylželezitan sodný – nitroprusid sodný K3[Co(NO2)6] – hexanitrokobaltitan draselný – Fischerova sůl [Cu(NH3)4](OH)2 – hydroxid tetraamminměďnatý – Schweizerovo činidlo [Pt(NH3)4][PtCl4] – tetrachloridoplatnatan tetraamminplatnatý [NiBr2Cl2]2− – aniont dibromido-dichloridonikelnatý [Fe(bipy)2Cl2] – komplex bis(bipyridyl)-dichloridoželeznatý [Fe(H2O)5(SCN)]2+ – kationt pentaaqua-rhodanidoželezitý [Cr(H2O)2(en)2]Cl3 – chlorid diaqua-bis(ethylendiamin)chromitý [Cr(NH3)6][Co(CN)6] – hexa(kyano)kobaltitan hexaamminchromitý [Co(en)2(NO2)2]+ – kationt bis(ethylendiamin)-dinitrokobaltitý [Co(en)2(ONO)2]+ – kationt bis(ethylendiamin)-dinitritokobaltitý [PtCl2(NH3)4][PtCl4] – tetrachloridoplatnatan tetraammin-dichloridoplatičitý
Odkazy
Reference
Literatura Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 2. díl, 1. vydání 1993 Jursík F.: Anorganická chemie kovů. 1. vyd. 2002. (elektronická verze )
Související články Koordinační sloučenina Ligand Centrální atom Koordinační vazba Koordinační číslo Izomerie koordinačních sloučenin Barevnost komplexů Magnetické vlastnosti koordinačních sloučenin
Kategorie:Koordinační chemie Kategorie:Chemické názvy a kódy